Žádné hry na hádanky

Někdo zastaví nevidomého nebo mu zničehonic zaklepe na rameno: "Dobrý den pane X ... Jak se vám daří? ..." nebo ještě hůře: "Hádejte kdo jsem?"

Obecně mají nevidomí dobrou sluchovou paměť, ale předpokládat, že rozeznají hlas, když v okolním hluku zaslechli jen dvě, tři slova a ještě ve chvíli, kdy se mají soustředit na spoustu jiných vjemů...

Ostatně, trochu to připomíná hru pro miminka: "Ukaž nám, kdo je maminka?"

Jestliže nejste člen rodiny nebo nejste z nejbližšího okolí nevidomého, někdo, jehož hlas ihned pozná, představte se sami: "Dobrý den, pane X, já jsem pan Y".

Pokud jste se nesetkali naposledy včera nebo nemůže-li se nevidomý rozpomenout na Vaše jméno - snadněji si pamatujeme obličeje než jména - připojte malé vysvětlení: "Vzpomínáte si, setkali jsme se tam a tam."

Nezdravte zrakově postiženého pouze úklonem hlavy nebo pokynutím ruky, jak to běžně děláte s jinými známými.

Nicméně, zrakově postižení se rádi účastní společenského života. Úklon hlavy nebo gesto rukou má být tedy nahrazeno několika slovy: "Dobrý den, pane X, jsem váš pošťák". Aby nevidomý věděl, že je to on, komu patří pozdrav a kdo ho zdraví.