Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR
|
V hovoru s nevidomým mnoho lidí nemá odvahu používat slov jako jsou "vidět", "dívat se", "slepota", "nevidomý člověk". Takže říkají: "Můj strýc je také ... ehm, ehm... také takový", nebo "Moje babička měla totéž".
Pokud náhodou použijí slova "vidět" a uvědomí si to, stává se, že ztratí duchapřítomnost. Začnou koktat nebo se ponoří do omluv: "Oh ! Pardon ... promiňte mi, nemyslel jsem to tak" apod., zatímco sami nevidomí vyprávějí žerty o svém handicapu. Slovo "slepota" používají a vnímají stejně jako jiná slova. Slov "vidět", "kouknout se", "mrknout", "prohlédnout si" ... používají k vyjádření svého způsobu vnímání: cítit, hmatat, dotýkat se apod. ..., "Četl jsem tuto knihu" (poslouchal zvukovou nahrávku). "Viděl jsem (vnímal, ohmatal si) hezkou ozdůbku". "Ano, viděl jsem (slyšel jsem), tuto hru".
Bez obav můžete říci nevidomému: "Chtěl byste se podívat na tuto věc?" a zároveň mu podejte do rukou dotyčný předmět (např. láhev, oděv nebo něco jiného). Nebojte se použít slov "nevidomý" nebo "slepota", pokud o ně v rozhovoru jde.
Je ovšem značně nevkusné říkat: "Jste slepý? ... Úplně? ... Takže nevidíte nic? ... To je hrozné! ... To už od narození? ... Po nemoci? ... Při nehodě? ... atd. ..."
A nezapomínejte, že nevidomí nejsou hluší a že šeptané poznámky jako: "Považuji to za nejhroznější zlo na světě!" nebo: "Raději bych byl mrtvý!", jim neujdou. Samozřejmě to tak můžete cítit, ale nevidomí na to mají jiný názor.