1. ŽIVOTNÍ MINIMUM

Zákon č. 463/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stanoví životní minimum jako společensky uznanou minimální hranici příjmů občana, pod níž nastává stav jeho hmotné nouze.

Občanům, jejichž příjmy nedosahují stanovených částek životního minima a kteří si nemohou tyto příjmy zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním, zejména vlastní prací, se poskytuje pomoc.

Za životní minimum občana nebo občanů, jejichž příjmy se posuzují společně, se považuje úhrn částek stanovených tímto zákonem k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost. Dojde-li k nárůstu úhrnného indexu spotřebitelských cen aspoň o 5 % od kalendářního měsíce, který bezprostředně předchází kalendářnímu měsíci, v němž došlo k poslednímu zvýšení životního minima, musí být tyto částky nařízením vlády valorizovány (poslední úprava byla provedena nařízením vlády č. 56/2000 Sb. a platí od 1. dubna 2000).

Za částku potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana se považuje

1. 1 600 Kč, jde-li o dítě do 6 let věku,
2. 1 780 Kč, jde-li o dítě od 6 let do 10 let věku,
3. 2 110 Kč, jde-li o dítě od 10 let do 15 let věku,
4. 2 310 Kč, jde-li o nezaopatřené dítě od 15 let do 26 let věku,
5. 2 190 Kč u ostatních občanů.

Za částku potřebnou k zajištění nezbytných nákladů na domácnost se považuje

1. 1 580 Kč, jde-li o jednotlivce,
2. 2 060 Kč, žijí-li v domácnosti dvě osoby,
3. 2 560 Kč, žijí-li v domácnosti tři nebo čtyři osoby,
4. 2 870 Kč, žije-li v domácnosti pět nebo více osob.

Společně posuzovanými osobami podle tohoto zákona jsou

1. nezaopatřené děti,
2. rodiče nezaopatřených dětí; za rodiče se považují i osoby, jimž byly nezaopatřené děti svěřeny do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, manžel rodiče nebo uvedené osoby, vdovec nebo vdova po rodiči nebo po uvedené osobě a druh (družka) rodiče nebo uvedené osoby,
3. manželé nebo druh a družka, nevztahují-li se na ně předcházející písmena a) a b),
4. nezaopatřené děti nezaopatřených dětí uvedených v písmenu a), pokud spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.

Společně posuzovanými osobami jsou i osoby, které se přechodně z důvodů soustavné přípravy na budoucí povolání, zdravotních nebo pracovních zdržují mimo místo, kde jsou hlášeny k trvalému pobytu.

Za příjem se pro účely tohoto zákona považují

1. z příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob a nejsou přitom od této daně osvobozeny, tyto příjmy:
   1. příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky uvedené v § 6 odst. 1 a 10 zákona o daních z příjmů,
   2. příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti uvedené v § 7 odst. 1 a 2 zákona o daních z příjmů,
   3. příjmy z kapitálového majetku uvedené v § 8 odst. 1 písm. a) až e) a písm. g) zákona o daních z příjmů,
   4. příjmy z pronájmu podle § 9 zákona o daních z příjmů,
   5. ostatní příjmy uvedené v § 10 odst. 1 písm. a) až g) zákona o daních z příjmů, a to po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, po odpočtu daně z příjmů a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, pokud nebyly pojistné a příspěvek zahrnuty do těchto výdajů,
2. z příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob a jsou osvobozeny od této daně příjmy uvedené v § 4 odst. 1 písm. a), b), e), ch), k) až t), v), w) a z) a v § 6 odst. 9 písm. k), m), o), s) a u) zákona o daních z příjmů, a to ve výši po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, které se pro tento účel stanoví obdobně jako takové výdaje pro určení základu daně podle § 5 zákona o daních z příjmů,
3. peněžité dávky nemocenského pojištění (péče) a důchodového zabezpečení,
4. hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání,
5. plnění z pojištění pro případ dožití určitého věku,
6. příjmy ze zahraničí, obdobné příjmům uvedeným v písmenech a) až d) v částce, v jaké byly vyplaceny, popřípadě po odpočtu výdajů, daní, pojistného a příspěvku uvedených v písmenech a) a b),
7. výživné a příspěvek na výživu rozvedeného manžela a neprovdané matce,
8. dávky státní sociální podpory a dávky sociální péče, s výjimkou jednorázových dávek a dávek poskytovaných vzhledem ke zdravotnímu stavu bez ohledu na sociální potřebnost,
9. další opakující se nebo pravidelné příjmy.

Za příjem se nepovažuje část sociálního příplatku náležející ze zdravotních důvodů a zvýšení důchodu pro bezmocnost.

2. SOCIÁLNÍ POTŘEBNOST

Podle zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, se občan považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima stanovených zákonem a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním, zejména vlastní prací.

Občané žijící v domácnosti, jejichž příjmy se posuzují společně, se považují za sociálně potřebné tehdy, jestliže ostatní podmínky sociální potřebnosti stanovené tímto zákonem splňují všechny tyto osoby.

Možnost zvýšit si příjem vlastní prací se nezkoumá při posuzování sociální potřebnosti

1. poživatele starobního důchodu nebo plného invalidního důchodu,
2. občana staršího 65 let,
3. rodiče (osvojitele, občana, který dítě převzal do péče nahrazující péči rodičů, pěstouna) celodenně osobně řádně pečujícího alespoň o jedno dítě do čtyř let věku nebo o dítě starší, které nemůže být umístěno v předškolním zařízení, nebo o tři a více dětí, z nichž alespoň jedno je do deseti let věku a ostatní do patnácti let věku, nebo o dítě, které je podle předpisů o důchodovém pojištění dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči,
4. nezaopatřeného dítěte; nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle předpisů o důchodovém pojištění.

Příjmem občana se rozumí průměrný měsíční příjem vyplacený v posledních 6 měsících před podáním žádosti o dávku sociální péče. Příjem občana se však zjišťuje ke dni podání žádosti o dávku sociální péče, pokud došlo před podáním žádosti k podstatnému snížení příjmu občana a výše jeho příjmu za posledních 6 měsíců nebyla taková, aby s přihlédnutím k tomuto příjmu občan mohl nadále uhrazovat své životní potřeby.

Jestliže zdravotní stav občana vyžaduje podle doporučení příslušného orgánu státní zdravotní správy zvýšené náklady na dietní stravování, částka potřebná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana stanovená zákonem o životním minimu se při posuzování sociální potřebnosti zvyšuje o 600 Kč měsíčně.

Částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost se při posuzování sociální potřebnosti občanů, jimž byly přiznány mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P), zvyšuje o 600 Kč měsíčně. U společně posuzovaných osob se zvýšení podle předchozí věty započte nejvýše dvakrát, i když mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P) byly přiznány více osobám žijícím v domácnosti.

Občan, jehož příjem je vyšší než částky životního minima, se považuje se zřetelem na jeho celkové sociální a majetkové poměry za sociálně potřebného, jsou-li nezbytné náklady na zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytné náklady na domácnost odůvodněně vyšší a občan nemůže tyto náklady uhradit vlastním přičiněním.

Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima, jestliže jeho celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že mu mohou plně zaručit dostatečné zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb i nezbytných nákladů na domácnost a toto zajištění vlastním přičiněním lze na občanu spravedlivě žádat. Na občanu však nelze požadovat prodej nebo pronájem bytu nebo nemovitosti, které užívá k přiměřenému trvalému bydlení.

Občanu, který se považuje za sociálně potřebného podle tohoto zákona, se poskytují jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky k zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, popřípadě prokazatelně zvýšených nákladů. Přitom se přihlíží k tomu, zda občan pro zabezpečení svých životních potřeb (životních potřeb nezaopatřených dětí) uplatnil nárok na dávky z ostatních subsystémů sociálního zabezpečení - nemocenského pojištění, důchodového pojištění a státní sociální podpory, s výjimkou dávek poskytovaných jednorázově, výživného a příspěvku na výživu podle zákona o rodině.

Občanu, jehož příjem se posuzuje společně s dalšími občany, se jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky poskytují k doplnění příjmu všech společně posuzovaných osob.

Při rozhodování o výši jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky se přihlíží k částkám životního minima, ke skutečným odůvodněným nákladům na zabezpečení výživy a ostatních základních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost posuzovaného občana (společně posuzovaných osob) a k majetkovým poměrům, popřípadě též k tomu, zda občan (společně posuzované osoby) uplatnil všechny zákonné nároky.

O poskytování dávek sociální péče je možno požádat u sociálního referátu pověřeného obecního úřadu.