Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR
|
Tento právní předpis v § 21 a následujících stanoví, že občanem se ZPS je občan, který má pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podstatně omezenou možnost pracovního uplatnění, popř. přípravy k pracovnímu uplatnění. Občany se ZPS jsou též poživatelé důchodů podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, pokud jim zachovaná pracovní schopnost dovoluje pracovní uplatnění nebo přípravu pro pracovní uplatnění.
Občanem se ZPS je vždy občan, který
Občanem se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením je občan, který má mimořádně omezenou možnost pracovního uplatnění včetně přípravy k němu a může se uplatnit jen ve zcela úzkém okruhu zaměstnání, popř. v zaměstnání za mimořádně upravených pracovních podmínek.
Občanem se ZPS s TZP je vždy občan invalidní, který je schopen vykonávat soustavné zaměstnání jen za zcela mimořádných podmínek a občan, který se může pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav připravovat na budoucí povolání jen za zcela mimořádných podmínek.
Občané, na které se nevztahují výše uvedená ustanovení, mohou získat statut občana se změněnou pracovní schopností, popřípadě občana se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením, jen na základě rozhodnutí příslušného státního orgánu.
Výše uvedená ustanovení se nevztahují na občany starší 65 let.
Provádění pracovní rehabilitace občanů se ZPS je upraveno vyhláškou č. 115/1992 Sb., ve znění vyhlášky MPSV č. 232/1997 Sb. (dále jen "vyhláška"), která stanoví, že tito občané mají nárok na pracovní uplatnění, které je přiměřené jejich zdravotnímu stavu a pracovním schopnostem. Pracovní rehabilitace může na doporučení příslušného zdravotnického zařízení probíhat již v době, kdy občan je práce neschopný.
Tato vyhláška obsahuje úpravu poradenské služby, přípravy pro pracovní uplatnění, chráněných dílen a chráněných pracovišť, příspěvku na zřízení chráněných dílen a chráněných pracovišť a příspěvku na provoz chráněných dílen a chráněných pracovišť.
Při poskytování poradenské služby úřad práce:
Příprava k práci občanů se ZPS umožňuje postupné přizpůsobování se pracovnímu výkonu a provádí se zejména:
O provedení přípravy k práci uzavírá úřad práce písemnou dohodu:
Uchazeči o zaměstnání, který je občanem se ZPS, poskytuje úřad práce při přípravě k práci prováděné v rámci pracovní rehabilitace bezplatně nutné školní potřeby a učebnice, pracovní pomůcky a ochranné pracovní prostředky. Dále mu může poskytovat
Zákon o zaměstnanosti stanoví, že hmotné zabezpečení náleží uchazeči o zaměstnání, kterému není do sedmi kalendářních dnů ode dne podání žádosti příslušným úřadem práce zprostředkováno vhodné zaměstnání nebo zabezpečena možnost rekvalifikace na nové, pro něj vhodné zaměstnání.
Hmotné zabezpečení se poskytuje uchazeči o zaměstnání, který splňuje podmínku celkové doby předchozího zaměstnání v délce alespoň 12 měsíců v posledních 3 letech před podáním žádosti o zprostředkování zaměstnání.
Jako doba zaměstnání se pro tyto účely započítává doba:
Tyto doby se však nezapočítávají, pokud spadají do doby zaměstnání; kryjí-li se navzájem, započítávají se jen jednou.
Hmotné zabezpečení se neposkytuje, jestliže uchazeč o zaměstnání
Za vážné osobní nebo rodinné důvody se v těchto případech považuje důvod spočívající
Hmotné zabezpečení se neposkytuje po dobu pobytu uchazeče o zaměstnání v cizině přesahující 30 kalendářních dnů. Dávky hmotného zabezpečení se nevyplácejí do ciziny.
Hmotné zabezpečení se poskytuje uchazeči o zaměstnání nejdéle po dobu 6 měsíců (dále jen "podpůrčí doba").
Hmotné zabezpečení se poskytuje uchazeči o zaměstnání i v době pracovní neschopnosti, kdy nemá nárok na nemocenské anebo jeho výplatu, a to nejdéle po dobu, po kterou by nemocenské náleželo.
Do podpůrčí doby se nezapočítává doba
Po uplynutí podpůrčí doby náleží uchazeči o zaměstnání hmotné zabezpečení znovu, pokud po této době nastoupil do zaměstnání, které trvalo alespoň šest měsíců, a zároveň splňuje podmínku celkové doby předchozího zaměstnání.
Uchazeči o zaměstnání, kterému úřad práce zabezpečuje rekvalifikaci, se hmotné zabezpečení poskytuje až do ukončení rekvalifikace.
Výše hmotného zabezpečení se stanoví na základě průměrného měsíčního čistého výdělku, kterého uchazeč o zaměstnání dosáhl ve svém posledním zaměstnání, a to ve výši 50 % tohoto výdělku po dobu prvních tří měsíců a po zbývající dobu ve výši 40 % tohoto výdělku.
Uchazeči o zaměstnání, který nastoupil rekvalifikaci, se stanoví po dobu rekvalifikace hmotné zabezpečení ve výši 60 % průměrného měsíčního čistého výdělku, kterého dosáhl ve svém posledním zaměstnání.
Hmotné zabezpečení se poskytuje nejvýše do částky odpovídající 2,5 násobku, a po dobu rekvalifikace 2,8 násobku částky životního minima stanovené pro jednotlivého občana staršího 26 let.
Hmotné zabezpečení se vyplácí v měsíčních splátkách pozadu; v odůvodněných případech může být poskytnuto zálohově a při další splátce se zúčtuje. Jestliže jsou splněny podmínky pro poskytování hmotného zabezpečení jen po část měsíce, náleží za každý kalendářní den, kdy tyto podmínky byly splněny, hmotné zabezpečení ve výši jedné třicetiny; přitom se výsledná částka zaokrouhluje na celé koruny nahoru.
Zaměstnavatel je povinen zaměstnat občany se změněnou pracovní schopností ve výši povinného podílu těchto občanů na celkovém počtu svých zaměstnanců, který stanoví vláda svým nařízením.
Povinnost zaměstnávat občany se změněnou pracovní schopností může zaměstnavatel splnit trojím způsobem:
Ministerstvem práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů za 1. až 3. čtvrtletí roku, v němž nebyl povinný podíl naplněn.
Zaměstnavatel je povinen do 15. února následujícího kalendářního roku písemně oznámit úřadu práce plnění povinného podílu za uplynulý kalendářní rok a způsob jeho plnění.
Nesplnil-li zaměstnavatel povinný podíl způsoby uvedenými výše pod písmeny a) a b), je povinen jej splnit formou odvodu do státního rozpočtu podle písmene c). Výši tohoto odvodu je povinen stanovit a odvést jej do státního rozpočtu nejpozději do 31. ledna kalendářního roku následujícího po roce, za který povinnost odvodu vznikla.
Bližší podrobnosti plnění povinného podílu stanoví nařízení vlády č. 228/2000 Sb., o stanovení povinného podílu počtu občanů se změněnou pracovní schopností na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele.
Povinný podíl počtu občanů se ZPS na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele s více než 20 zaměstnanci činí 5 %.
Pro účely zaměstnávání se do povinného podílu každý zaměstnanec se ZPS s TZP započítává třikrát.
Pro účely plnění povinnosti zaměstnávat občany se ZPS ve výši povinného podílu formou odebírání výrobků od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 55 % zaměstnanců se změněnou pracovní schopností nebo zadávání výrobních programů těmto zaměstnavatelům se do povinného podílu zaměstnavatele započítává stanovený počet zaměstnanců zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 55 % zaměstnanců se ZPS, od něhož zaměstnavatel odebírá výrobky nebo jemuž zadal výrobní program. Konkrétní způsob stanovení tohoto počtu je uveden v příloze k tomuto nařízení.
Pro účely stanovení povinného podílu ve sledovaném kalendářním roce je rozhodný průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců, který se vypočítá za sledovaný rok jako podíl celkového počtu hodin odpracovaných všemi zaměstnanci zaměstnavatele, zvýšený o neodpracované hodiny v důsledku čerpání dovolené na zotavenou, překážek v práci a pracovní neschopnosti, za niž jsou poskytovány dávky nemocenského pojištění, a celkového ročního fondu pracovní doby připadajícího na jednoho zaměstnance pracujícího na plnou pracovní dobu.
Při výpočtech podle tohoto nařízení se zjištěné průměrné přepočtené počty zaměstnanců zaokrouhlují na celá čísla od poloviny směrem nahoru.
Toto nařízení se nevztahuje na zaměstnavatele, který zaměstnává příslušníky Hasičského záchranného sboru České republiky, pokud jde o zaměstnávání těchto příslušníků.
V České republice jsou vytvořeny podmínky pro oba druhy podpory zaměstnavatelů při zaměstnávání zdravotně postižených.
Podle vyhlášky MPSV č. 115/1992 Sb., v platném znění, může poskytnout úřad práce zaměstnavatelům na zřízení jednoho pracovního místa v chráněné dílně nebo na chráněném pracovišti pro občana se ZPS, který je registrovaným uchazečem o zaměstnání, příspěvek až do výše 100 000 Kč na náklady prokazatelně vynaložené na jeho zřízení.
Chráněné dílny a chráněná pracoviště jsou pracoviště provozovaná právnickými a fyzickými osobami, pracuje-li v nich alespoň 60 % občanů se ZPS (včetně pracoviště zřízeného v domácnosti občana se ZPS).
Nezbytnou podmínkou pro poskytnutí příspěvku je písemná dohoda, v níž se zaměstnavatel zaváže provozovat pracovní místa, na něž má být poskytnut příspěvek, nejméně po dobu dvou let od poskytnutí příspěvku.
Úřad práce může poskytnout stejný příspěvek též uchazeči o zaměstnání (občanu se ZPS s TZP), který bude samostatně výdělečně činný, na vybavení pracovními prostředky.
Podle této vyhlášky je poskytován také příspěvek na provoz chráněných dílen a chráněných pracovišť. Tento příspěvek je poskytován zaměstnavatelům jako příspěvek k částečné úhradě provozních nákladů chráněné dílny nebo chráněného pracoviště až do výše 40 000 Kč ročně na jednoho občana se ZPS.
Zákon o daních z příjmů č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v § 35 upravuje slevu na dani pro zaměstnavatele bez ohledu na to, zda se jedná o fyzické nebo právnické osoby.
Daň se snižuje o částku 18 000 Kč za každého zaměstnance se ZPS a částku 60 000 Kč za každého zaměstnance se ZPS s TZP.
U daně z příjmů právnických osob pak u poplatníků zaměstnávajících nejméně 20 zaměstnanců, u nichž podíl pracovníků se ZPS činí více než 50 % průměrného počtu pracovníků, se sazba daně snižuje na polovinu.
Pro výpočet slevy je rozhodný průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců se ZPS a zaměstnanců se ZPS s TZP, který se vypočítá za příslušné zdaňovací období jako podíl celkového počtu hodin odpracovaných těmito zaměstnancí u poplatníka, zvýšený o neodpracované hodiny v důsledku čerpání dovolené na zotavenou, překážek v práci a pracovní neschopnosti, za niž jsou poskytovány dávky nemocenského pojištění a celkového ročního fondu pracovní doby připadajícího na jednoho zaměstnance pracujícího na plnou pracovní dobu.
Na toto ustanovení dále navazuje také § 24 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění, který stanoví pro zaměstnavatele další povinnosti:
V § 18 odst. 3 je stanoveno, že zaměstnavatel projedná s příslušným odborovým orgánem mj. i opatření k vytváření podmínek pro zaměstnávání osob se ZPS.
Dalším speciálním ustanovením je pak § 50 Zákoníku práce, který ukládá, že zaměstnanci se ZPS může dát zaměstnavatel výpověď jen s předchozím souhlasem úřadu práce, jinak je výpověď neplatná. Tento souhlas se nevyžaduje, jde-li o výpověď dávanou zaměstnanci staršímu než 65 let nebo z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. a), b) nebo f) - ruší-li se zaměstnavatel, přemisťuje-li se zaměstnavatel nebo pro porušení pracovní kázně. Bližší hlediska, ke kterým úřad práce přihlíží při rozhodování o návrhu zaměstnavatele na udělení předchozího souhlasu k rozvázání pracovního poměru výpovědí s občanem se ZPS upravuje vyhláška FMPSV č. 128/1975 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, a to v § 133. Podle tohoto ustanovení posuzuje úřad práce zejména:
Úřad práce může zaměstnavateli uložit, aby provedl vhodná opatření, která umožní setrvání občana se ZPS v pracovním poměru.
Dalším ustanovením Zákoníku práce, obsahujícím zvýšenou ochranu zaměstnanců se ZPS, je § 47 odst. 2 a 3, podle kterého je zaměstnavatel povinen zajistit pracovníkům se ZPS, kteří nejsou zabezpečeni důchodem, z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. c) (zaměstnanec se stal pro zaměstnavatele nadbytečným), při výpovědi dané zaměstnanci proto, že nesmí dále konat dosavadní práci pro ohrožení nemocí z povolání, a při výpovědi dané pro dosažení nejvyšší přípustné expozice na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví, je zaměstnavatel povinen zajistit těmto zaměstnancům nové vhodné zaměstnání, a to podle potřeby i s pomocí svého nadřízeného orgánu. V těchto případech výpovědní doba skončí teprve tehdy, až zaměstnavatel tuto povinnost splní, pokud se se zaměstnancem nedohodne jinak. Tuto povinnost zaměstnavatel nemá, pokud zaměstnanec nebyl ochoten přejít na jinou pro něho vhodnou práci, kterou mu zaměstnavatel před výpovědí nabídl, a také, jestliže zaměstnanec odmítne bez vážného důvodu nové vhodné zaměstnání.