Kdy a jak popisovat

Mnoho lidí si myslí, že když jsou ve společnosti nevidomého, musí na něj bez přestání hovořit: "Kdybych přestal, nevěděl by, že jsem ještě tady …" nebo " Stejně nemá co na práci." Ačkoliv dobře míněné, tlachání se může stát velmi obtěžujícím. Jako v kterémkoli jiném rozhovoru, i tady mají své důležité místo chvíle ticha.

Ostatně, nevidomý spoléhá na to, že ho neopustíte, aniž byste mu to předem sdělil. Ačkoliv nevidomý nevidí své okolí, bývá ve skutečnosti často lépe informován, než se všeobecně míní. Poznatky získává ostatními smysly. Dosti rychle pochopíte z jeho otázek, zda si přeje popis detailní nebo zběžný. Je užitečné zmiňovat se bez vybídnutí o věcech zvláštních nebo nezvyklých - např.: "Tato tramvajová zastávka bude příští týden mimo provoz", i když v daném okamžiku tramvají necestujete, nebo: "Na rohu této ulice je nový obchod s oděvy."

Tyto informace mohou být nevidomému užitečné později.