Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 24 Prosinec 2018

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Každý konec je také začátek
STALO SE: Pětadvacet let, to už je tradice
LIDÉ KOLEM NÁS: S Ondřejem Zmeškalem o sportu i charitě
ZORA RADÍ: O čem se moc nemluví – Sedím v křesle a je mi do breku
ZDRAVÍ: O dlouhodobě vysoké konzumaci vápníku aneb Čeho je moc…
KULTURA: Dagmar Patrasová – vzpomínky a plány
VÁNOČNÍ ZASTAVENÍ: Kde se vzaly Vánoce?
Vánoce Josefa Lady
POZVÁNKA: Světlo ve tmě – vánoční koncert
ANEKDOTY K SVÁTKU SV. SILVESTRA
SPORT: Poslepu 2018
Mezinárodní dáma mezinárodně
Deskové hry v moderní době
INZERCE

VÁNOČNÍ ZASTAVENÍ: Kde se vzaly Vánoce?

Dávno, dávno tomu, kdy naši prapředkové poprvé slavili Vánoce. A víte proč? Protože se naštvali. V římském kalendáři se totiž v roce 336 objevil zbrusu nový svátek. Jmenoval se Adventus Divi, což se dá přeložit jako Příchod Božského a měl připomenout jubileum panovníkova nástupu. Jenomže křesťané, kteří římskému imperiu měli co vyčítat, protože byli velmi dlouho pronásledováni, odmítli uctívat nějakého člověka jako boha. A tak zavedli jiný svátek – Adventus Domini neboli Příchod Páně. A poprvé ho slavili v roce 354. Proč byla pro tak krásný svátek zvolena zima? I to má své vysvětlení. Předkové vyšli z pohanských oslav svátků slunovratu a asi si chtěli vylepšit studené a dlouhé zimní noci. Připomenout si, že to sice ještě nějaký čas potrvá, ale slunce, teplo a jaro už se začínají přibližovat. Noci se zkracují, dny se prodlužují.

Adventní kalendář
K těm nejkrásnějším adventním zvykům bezpochyby patří adventní kalendář. V současné době je chutným dárkem pro naše děti, neboť bývá plněn různými sladkostmi. Adventní kalendář má nejen dětem připomenout smysl a význam čtyři neděle trvajícího předvánočního času, ale i zároveň zkrátit čekání na nazdobený stromeček a štědrovečerní nadílku. Prvním adventním obrázkovým kalendářem byl výtvor Němce Gerharta Langa na počátku 20. století. Když v roce 1908 nápaditý měšťan a majitel prosperující tiskárny v Mnichově na vlastní náklady vytiskl vystřihovací kalendář s názvem V zemi Ježíškově, nechtěně tím vytvořil krásný a dodnes velmi rozšířený zvyk.
V padesátých a šedesátých letech 20. století se adventní kalendáře začaly objevovat na pultech většiny evropských zemí. Každý národ si zanedlouho vytvořil svou vlastní variantu předvánočního kalendáře, charakterizující vkus a cítění dané země. V posledním desetiletí si na adventní kalendář zvykly i české děti. Je jen škoda, že se zatím neobjevil žádný kalendář s ryze českou vánoční tematikou. Jak krásný by mohl být adventní kalendář s obrázky Josefa Lady. Ale snad se jednou dočkáme českých adventních kalendářů podobně laciných jako v sousedních zemích, jako je Německo, Rakousko aj.

Adventní věnec
Strojení adventního věnce patří k relativně mladým, zato velmi oblíbeným zvyků předvánočního času. Kořeny tradice sahají do první poloviny 19. století. V Rakousku a v Německu jsou adventní věnce prvními posly blížících se vánočních svátků. Nejstarší písemně doložená zpráva o adventním věnci pochází z roku 1838 z bohatého přístavního města Hamburky. Teolog Johann Heinrich Wichern tehdy nade dveře sirotčince, který spravoval, pověsil na počátku adventu velký věnec vyřezávaný ze dřeva. Každý den na něj umístil jednu zapálenou svíci. Pod věncem stála pokladnička, do které mohli zbožní lidé házet vánoční milodary pro opuštěné a osiřelé děti. Ze severního Německa se zvyk rozšířil do dalších krajů především zásluhou evangelického hnutí mládeže. Mezi dvěma světovými válkami pronikl za hranice německy mluvících zemí. Adventní věnce se už vyřezávaly nejen ze dřeva a barvily na zeleno, ale zhotovovaly se také ze zelených větviček jehličnanů. Živé adventní věnce symbolizovaly věčný život, který věřícím přislíbil Ježíš Kristus. Kruhový tvar věnce vyjadřoval jednotu společenství lidí a Boha, plamen svíček připomínal Krista jako světlo ozařující plamenem lásky každého člověka. Poněvadž adventní čas začíná čtvrtou nedělí před Vánocemi, ustálil se počet svící na adventním věnci na čtyřech. Každou adventní neděli se jedna z nich zapálí. Dnes jsou adventní věnce běžným zvykem i v českých domácnostech. Vyrábějí se z chvojí, šišek a jeřabinových proutků, ale i z dalších materiálů, kromě jiných míst je lze koupit již na „dušičkových“ tržnicích u hřbitovů.

Roráty
Smysl adventní doby, totiž doby oddaného a radostného očekávání, doby přípravy na oslavu Narození Páně – jeho prvního příchodu a též očekávání druhého Kristova příchodu, vystihuje i zvyk slavit každý den časně zrána mši svatou ke cti Panny Marie, zvanou roráty.
Název roráty je odvozen ze vstupního zpěvu (introitu) „Rosu dejte, nebesa shůry“ – latinsky „Rorate coeli desuper“ (Iz 45,8). To, že bývala tato mše brzy ráno, mělo připomínat, že Panna Maria zasvitla lidem jako „Hvězda jitřní“ před východem Slunce – Ježíše Krista.
Ve 14. stol., v době Karla IV. a arcibiskupa Arnošta z Pardubic, zpívaly se latinské chorály při této ranní mši podle mešního formuláře „Rorate“. Od poloviny 16. stol. se začal vkládat český text pod upravený latinský chorál a též tvorba nových českých písní – rorátů.
Roráty patří jako čistý a vroucí výraz mariánské úcty našich předků k nejkrásnějším výtvorům duchovní písně vůbec.

Dárky
Obdarovávání má svou historii. Už ve starém Římě si lidé na oslavu Nového roku dávali dárky. Později se zimní slunovrat stal vánočním svátkem a obdarovávání zůstalo. Stalo se projevem přátelství a křesťanské lásky k bližnímu. Od šestnáctého století existují důkazy o vyměňování dárků mezi přáteli a příbuznými. Nejvíce dárků dostávaly především děti.
V následujících dvou stech letech už nosil dárky Ježíšek, Santa Claus či Vánoční muž. Bývalo zvykem, že se dárky začnou rozbalovat až v okamžiku, kdy se objeví na nebi první hvězdička. Tím se připomíná betlémská hvězda, která zářila nad Betlémem.
Dnes se ve většině zemí dárky rozdávají na Štědrý den nebo druhý den ráno na Boží hod vánoční. Ježíšek přiveze na saních (u nás a v dalších zemích) dárky na Štědrý večer 24. prosince a nadělí je pod stromeček. V Kanadě či Spojených státech amerických vozí dárky Santa Claus, který je přinese o štědrovečerní noci komínem a vloží je do připravených sáčků v podobě boty. Dárky se rozbalují až druhý den ráno.

Jak to bylo s dárky?
Nejdříve je nosil svatý Mikuláš a jiné bytosti, třeba Štědroň na Moravě. Ježíšek se objevil za reformace v Německu, říkali mu tam Christkind. Na severu, kde žili evangelíci, zase Weinachtsmann. V Čechách jsme mu nejdřív říkali trochu zkomoleně – Krystkyndle, ale pak jsme se shodli na Ježíškovi.

Kde a kdo rozdává vánoční dárky dnes?
Zatímco děti v českých a moravských rodinách rozbalují dárky od Ježíška, jejich vrstevníci v blízkém i vzdálenějším okolí nemají většinou ponětí o „českém“ dárci. Dárky jim totiž nosí „vánoční muži“, různí dědové nebo drobní skřítci. Jednoznačně nejpopulárnější je Santa Claus.
Například holandské děti již navštívil Sinterklaas. Dárky roznášel už 5. prosince, takže to byl zároveň Mikuláš. Na skřítka se těší děti v Norsku, jmenuje se Julenissen a v oblibě soupeří s populárním Santa Clausem, nosí červenou čapku s bambulí, vlněný pletený svetr, vlněné pumpky, hrubé vlněné podkolenky a holiny. Ve Švédsku nosí dárky přihrblý trpasličí dědeček Jultombe, občas i v podobě kozla. Ostatně Norsko se pře se skandinávskými zeměmi o to, kde má Santa Claus svou trvalou adresu.
V Německu a Rakousku obdarovává „vánoční muž“ – Weinachtsmann, Lužickosrbské děti si mohou vybrat mezi Weinachtsmannem a „klasickým“ Ježíškem – Kristkindem. Ježíška ostatně znají i na Slovensku, v Rakousku a v Itálii – zde mu říkají Babbo Natale. V Británii, členských zemích Commonwealthu a v anglofonní Africe naděluje většinou „otec“ – Father Christmas. Dárky, které uloží v noci do ponožky zavěšené nad krbem, děti rozbalují až 25. prosince.
Francouzské děti a jejich vrstevníci ve francouzsky mluvících afrických zemích očekávají, že je přijde navštívit a bohatě obdaruje také „otec Vánoc“. Říkají mu Pere Noël. Papa Noel nosí dárky i španělsky mluvícím dětem – kromě Španělska také ve většině latinskoamerických zemí. Tady soupeří jak se Santa Clausem, tak s Los Reyes Magos (Tři králové) a například v Kolumbii s Ježíškem (Niňo Dios). V mnoha latinskoamerických zemích, ale I třeba na Kanárských ostrovech děti dostávají dárky většinou až 6. ledna – na Tři krále.
Děti ve Spojených státech, Irsku, ale i v mnoha asijských zemích mají jasno – pokud už nějaká nadpřirozená bytost chodí nadělovat, pak to nemůže být nikdo jiný než Santa Claus. Svého „starého vánočního muže“ mají i čínští křesťané – jmenuje se Tun Čche Lao – žen. Japonským dětem nosí dárky jeden ze starých šintoistických bůžků – Hoteišó. Ruským a ukrajinským dětem tradičně na Nový rok naděluje Děda Mráz. Výjimkou je Zakarpatská Ukrajina, kde nosí dárky Svjatoj Nikolaj.
V týž den nacházejí dárky i děti v Srbsku – ovšem jen ty, kde už Sveti Nokolaj neobdaroval 6. prosince. Značný chaos v tom, kdo a kdy přijde s dary, mají v Chorvatsku. 24. prosince přichází vánoční děda Božičnjak, ale dárky se rozdávají i na Mikuláše. Skalním katolíkům z centrální části Chorvatska pak nosí dárky 24. prosince Jezus. Bulharským dětem naděluje dárky starý muž. Říkají mu děda Koleda.

zdroj: ceske-tradice.cz

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 102 Číslo 24 Prosinec 2018
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Mgr. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková,
Mgr. Ing. Antonín Vraný
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
Každý konec je také začátek
STALO SE
Pětadvacet let, to už je tradice
LIDÉ KOLEM NÁS
S Ondřejem Zmeškalem o sportu i charitě
ZORA RADÍ
O čem se moc nemluví – Sedím v křesle a je mi do breku
ZDRAVÍ
O dlouhodobě vysoké konzumaci vápníku aneb Čeho je moc…
KULTURA
Dagmar Patrasová – vzpomínky a plány
VÁNOČNÍ ZASTAVENÍ
Kde se vzaly Vánoce?
Vánoce Josefa Lady
POZVÁNKA
Světlo ve tmě – vánoční koncert v Olomouci
ANEKDOTY K SVÁTKU SV. SILVESTRA
SPORT
Poslepu 2018
Mezinárodní dáma mezinárodně
Deskové hry v moderní době
INZERCE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.