Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 240 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor-Z - Zdraví (dříve Masér), Obzor-I - Intimita (dříve Vstupte), Naše šance, Aúroro, Obzor-H - Harmonie a časopis Téčko (dříve Technická revue).


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 10 květen 2021

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


ÚVODEM: Víra, pravda, tvůrčí muka
STALO SE: Přehledně
Vývěska v Havlíčkově Brodu
Vznik SONS v dokumentech a osobních vzpomínkách (Miniseriál: díl druhý)
RETRO: Zas jednou nad starou dámou Zorou
NAPSALI JSTE NÁM: Jak jsem soutěžil v AZ kvízu
Písně žáků neviďáků: Ubohá „ruštinka“
LIDÉ KOLEM NÁS: Je důležité naučit pacienta vnímat realitu
LITERÁRNÍ KLÁNÍ: Eva Hanková - Mám ráda Olomouc
KAM NA VÝLET (doporučení z vašich řad)
ZORA RADÍ A INFORMUJE: O čem se moc nemluví – Staří nedospělci nebo mladí staří? – V.
ZDRAVÍ: Co je dyspepsie a jak ji léčit
INZERCE
Tiráž


ZORA RADÍ A INFORMUJE: O čem se moc nemluví – Staří nedospělci nebo mladí staří? – V.


Odborníci se už několik desítek let zabývají otázkou, proč někteří muži (a málo jich zrovna není) mají takové potíže s emocionální nedospělostí, která se neshoduje s biologickou zralostí. Podle data narození by měli být schopni starat se o sebe, a to nejen o svůj vzhled a stravování, ale především o své zakotvení v životě, o vztahy, které navázali, o profesi, která je živí, případně o zkvalitňování své odbornosti a vzdělání. Zkrátka o osobní rozvoj. Není-li tomu tak, něco je v nepořádku.
Podle Anny Noskové (2017) je kámen úrazu v tom, že nedospělý muž není v dostatečném kontaktu se svými emocemi, nesnaží se porozumět sám sobě, což vede i k nezájmu o porozumění druhým. Tím vzniká mnoho vážných konfliktů, nedorozumění a nevyjasněných situací. Z toho vyplývá i nemožnost plánovat si budoucnost, ať ve vztahu nebo svou osobní. Strategické uvažování se odvíjí od stupně emoční zralosti, ale ta zde chybí.
Od muže se očekává určitý stupeň podpory a angažovanosti, což se nemusí týkat jen partnerského vztahu. V rodině i v zaměstnání, stejně jako třeba v zájmových klubech, si lidé nakonec zvyknou, že na takového jedince se nelze spoléhat, postupně se na něj nikdo neobrací s výzvami o pomoc nebo angažovanou spolupráci na společném díle. Tak často zklame očekávání, která by vzhledem k jeho věku a vnější mužnosti měla být reálná a přirozená.

Typy nezralých mužů
Typ Dobrodruh
rád vystavuje na odiv svou svobodu, může být kde chce, s kým chce a nemusí se nikomu zpovídat. Bývá přátelský, vede zajímavé řeči. Vztahy jsou na úrovni aktuálního zážitku, a to jak s muži, tak se ženami. Stále má kolem sebe dostatek známých, takže nepociťuje sociální izolaci. Po pětatřicítce se stává typickým singlem, i když o známosti nemá nouzi. Nestojí ale o budování trvalého vztahu, takže pokud se nakonec ožení , tak je to z iniciativy partnerky, která si ho zaváže potomkem. Jako otec nebývá k dispozici, jako životní partner je nespolehlivý.
Typ Samožer
Můžeme mu také říkat Narcis. Ve svých očích je naprosto dokonalý, takže ve zbytku světa těžko hledá kamarády nebo přítelkyně na úrovni. Místo budování vztahů buduje překážky. Chtěl by vedle sebe mít lidi s encyklopedickým přehledem o čemkoliv, fyzicky dokonalé, ochotné poskytovat mu potřebný servis. Pokud nikdo takový v okolí není, nebo spíš jestliže na komkoliv najde sebemenší vadu, je Samožer odsouzen k samotě, jakkoliv by jeho vzhled i vědomosti byly přitažlivé a zajímavé.
Typ Mamánek
Od dětství až do hluboké dospělosti přetrvává nechuť něco měnit na způsobu života. Veškerý servis zajišťuje maminka, ale někdy oba rodiče (např. sdílení společné chalupy). Nic ale není zadarmo, stárnoucí rodiče snadno vypěstují v poslušném synkovi přesvědčení, že jeho prvním úkolem, když ráno otevře oči, je poskytnout jim pomoc, tam, kde sami nestačí. Třeba na té chalupě, kterou přece pořídili kvůli němu!
Mamánek zevrubně uvažuje o vlastnostech své partnerky, srovnává ji s matkou. Přátele si vybírá podle vkusu svých rodičů. Nemá potřebu se v jakémkoliv vztahu příliš angažovat, s rodiči probírá i konfliktní situace ve svých vztazích, na pracovišti apod. Matky (ale i otcové) Mamánků bývají zkušené citové vyděračky, které využívají obav syna, aby nevypadal jako nevděčný a bezcitný. Dovedou posilovat jeho úzkost ze změn, strach ze závazného vztahu k „cizí“ ženě. Najde-li si přesto všechno partnerku, většinou ji přibírá do svých rodinných vztahů, mívá problém žít ve vlastní domácnosti. Takové řešení se ale budoucím nevěstám málokdy líbí. Mamánek, pokud svolí k manželskému vztahu, hledá ve své manželce druhou matku, která ho bude bezpodmínečně milovat a zahrnovat svou péčí.

Závěr
Do určitého věku nemůže nikdo svůj osud ovlivnit. Nemůžeme mít vliv na to, komu jsme se narodili, do jakých společenských a ekonomických podmínek, do jakého politického ovzduší. Rodiče nám přímo nebo nepřímo utvářejí životní styl, který v tu dobu s námi sdílejí. Přivádějí do rodiny přátele, příbuzné a jejich děti. Vybírají knížky, které nám budou číst, filmy, na které budeme koukat, vyplňují svými nápady společný volný čas, podle vlastního uvážení ovlivňují naše záliby a do určité míry i to, jak si vedeme ve škole. Základní měrou se rodina, ve které prožíváme dětství, podílí i na utváření našich morálních, kulturních a duchovních hodnot.
Velký předěl nastává v době, kdy jsme na středoškolské úrovni začali studovat svůj obor nebo se vyučili v řemesle. U vysokoškoláků se doba osamostatňování a dospělého chování může protáhnout i do věku 25 let nebo i trochu déle.
Žijeme-li po celou dobu se zrakovým znevýhodněním, mohou se některé oblasti našeho dospívání a zrání částečně lišit od běžné populace. Hodně záleží na okolnosti, jestli člověk s vadou zraku vyrůstá v rodině, nebo je přes týden na internátě. Záleží i na stupni zrakového znevýhodnění, záleží na postoji, s jakým rodiče na tuto skutečnost reagují, jakým způsobem dítě nebo studenta podporují.
V dávných dobách, když ještě nebyly mobily, WhatsApy, Skypy a další technologie, opustil student nebo učeň částečně nebo zcela v osmnácti letech domov a šel do světa něco se naučit, vydělat nějaké peníze a stát se dospělým. Dnes to tak jednoduché není, technologická chapadla rodičovské lásky a péče zasahují do soukromého života dítěte, ať je kdekoliv. A kdyby nastal problém, který by před padesáti lety zafungoval jako výzva mladému člověku ke změně, dnes rodiče své dítě ochrání ještě dříve, než si mladý člověk může promyslet, jak se k vzniklé zátěži postaví.
Lidé, kteří žijí s handicapem, nemají opravdu lehký osud. To však neznamená, že nemají volbu. Mohou celý život nad sebou plakat, vystavět svou budoucnost na své celoživotní smůle a sebelítosti, nechat se nést vlnou rodičovské nebo instituční péče. Naštěstí existuje spousta mladých lidí, kteří zvolili svou cestu a vnucenému osudu se postavili. Včas odmítli přílišnou péči rodičů, odmítli stát se objekty jakékoliv vnější péče. To určitě neznamená, že bezohledně odmítneme přiměřenou a vhodnou pomoc, ale že přijmeme takovou podporu, která nás naučí posilovat nejen fyzické svaly, ale i schopnosti a prostředky k dosažení výsad dospělosti.
Dospívání má několik stádií, která u každého člověka mohou nastat v odlišném věku, a mohou mít odlišný průběh podle prostředí, v jakém mladý člověk žije. V předchozích úvahách jsme se dostatečně poučili, že jsou hranice, za kterými si už nehrajeme na bezstarostné puberťáky. A pokud ano, dostáváme se do potíží.
Jak předejít pohromám, které by mohly změnit inteligentního tvora v beztvarou amébu? V našich kulturních podmínkách nejsme zvyklí na bezpodmínečnou podřazenost nějakému guru, věčnému učiteli nebo otci. To, co musíme pro svůj život udělat je učit se rozhodování. S tím bezprostředně souvisí svoboda mluvit za sebe, riskovat neúspěch, být hrdý na činy, které se daří, umět napravit to, co jsme pokazili. Je dobré naslouchat radám, ale rozhodovat se o jejich využití musí člověk sám už od dospívání.
Když se včas a postupně vzdáváme rodičovské péče a dobrých rad učitelů, neznamená to, že nemáme právo na podporu, na doprovázení. Svoboda ale spočívá v tom, že sílu podpory a směr doprovázení si volíme sami. Ke svobodě patří i její méně atraktivní sestra Odpovědnost. Tu musíme přijmout, naučit se s ní žít, protože odpovědnost za sebe nebo druhé dává svobodě právo na existenci. Odpovědnost nelze deponovat, tím bychom ztratili i svobodu.
Jestliže někteří vůdcové, političtí nebo náboženští, manažeři nebo ředitelé školy, vyhlašují, že oni v  zájmu svých příznivců přebírají odpovědnost za celou instituci nebo dokonce za národ, je cosi shnilého v království Dánském. Hitler, Stalin i lecjaký další vůdce převzal odpovědnost a ve jménu svého národa páchal zlo. K takovým situacím by nemělo docházet, ale lidé se z historie málokdy poučí. Je přece tak lákavé zbavit se odpovědnosti v tak problematické době, jako je ta současná!
Je tedy třeba volit vlastní cestu, být svůj i za nepříznivých okolností. Tato slova nám zaznívají i z reklam na oblečení, mobily, kosmetiku, ale pro naši podstatu nic neznamenají. V komerčním vztahu totiž nejsme odpovědni za svou volbu, naše rozhodnutí je riskantní jen v souvislosti s výší obnosu zaplaceného za vybrané zboží.
Myslíme-li však vážně své úsilí o změnu osobnosti do zralého stádia, bude to něco stát. Zapomeňme na pohodlný život v polštářích materiální i cituplné péče, připravme se na hodně čerstvé povětří střídané slunečním žárem, kluzkými stezkami nad propastí nebo lijáky s krupobitím. Mnozí se vzdali záchranných sítí i slunečníků své původní rodiny, aby se naučili kráčet vstříc svým vlastním cílům. Někteří tak činí s bílou holí, jiní na vozíku pro nechodící. Někteří ladí sluchadla, jiní vysílají signály rukama. A na jiných sice nevidíme žádnou znevýhodněnost, ale ono vždycky nemusí být všechno úplně na odiv.
Je mnoho pětatřicetiletých dětí, které se celoživotně marně snaží naplnit ambice svých rodičů. Jiné se zas obávají, jakou ránu by mohli svou samostatností a dospělým chováním zasadit milujícím osobám, které se permanentně snaží, aby jejich dítě, vnouče či svěřenec měli na růžích ustláno. Za tuto falešnou ohleduplnost a komfort se ale draze platí celoživotní závislostí.
Dospělý člověk si svůj osud může zvolit sám, a tak třeba odmítne cizí břemeno jen proto, aby paradoxně našel mnohem krkolomnější cestu vlastním životem.
Dr. Jaroslava Novotná


Obsah

ÚVODEM: Víra, pravda, tvůrčí muka
STALO SE: Přehledně
Vývěska v Havlíčkově Brodu
Vznik SONS v dokumentech a osobních vzpomínkách (Miniseriál: díl druhý)
RETRO: Zas jednou nad starou dámou Zorou
NAPSALI JSTE NÁM: Jak jsem soutěžil v AZ kvízu
Písně žáků neviďáků: Ubohá „ruštinka“
LIDÉ KOLEM NÁS: Je důležité naučit pacienta vnímat realitu
LITERÁRNÍ KLÁNÍ: Eva Hanková - Mám ráda Olomouc
KAM NA VÝLET (doporučení z vašich řad)
ZORA RADÍ A INFORMUJE: O čem se moc nemluví – Staří nedospělci nebo mladí staří? – V.
ZDRAVÍ: Co je dyspepsie a jak ji léčit
INZERCE
Tiráž


Hlavička časopisu

Ročník 105 číslo 10 květen 2021
OBSAH
ÚVODEM
Víra, pravda, tvůrčí muka
STALO SE
Přehledně
Vývěska v Havlíčkově Brodě
Vznik SONS v dokumentech a osobních vzpomínkách – 2. díl
RETRO
Zas jednou nad starou dámou Zorou
NAPSALI JSTE NÁM
Jak jsem soutěžil v AZ kvízu
Písně žáků neviďáků – „Ubohá ruštinka“
LIDÉ KOLEM NÁS
Je důležité naučit pacienta vnímat realitu
LITERÁRNÍ KLÁNÍ
Mám ráda Olomouc
KAM NA VÝLET
V Živé vodě v moravské Modré s vyzami nad hlavou a braillskými popiskami
ZORA RADÍ A INFORMUJE
O čem se moc nemluví – Staří nedospělci nebo mladí staří? – V.
ZDRAVÍ
Co je dyspepsie a jak ji léčit
INZERCE



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz, v případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR