Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 240 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor-Z - Zdraví (dříve Masér), Obzor-I - Intimita (dříve Vstupte), Naše šance, Aúroro, Obzor-H - Harmonie a časopis Téčko (dříve Technická revue).


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 10 květen 2021

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


ÚVODEM: Víra, pravda, tvůrčí muka
STALO SE: Přehledně
Vývěska v Havlíčkově Brodu
Vznik SONS v dokumentech a osobních vzpomínkách (Miniseriál: díl druhý)
RETRO: Zas jednou nad starou dámou Zorou
NAPSALI JSTE NÁM: Jak jsem soutěžil v AZ kvízu
Písně žáků neviďáků: Ubohá „ruštinka“
LIDÉ KOLEM NÁS: Je důležité naučit pacienta vnímat realitu
LITERÁRNÍ KLÁNÍ: Eva Hanková - Mám ráda Olomouc
KAM NA VÝLET (doporučení z vašich řad)
ZORA RADÍ A INFORMUJE: O čem se moc nemluví – Staří nedospělci nebo mladí staří? – V.
ZDRAVÍ: Co je dyspepsie a jak ji léčit
INZERCE
Tiráž


LIDÉ KOLEM NÁS: Je důležité naučit pacienta vnímat realitu


Před časem jsme pro vás publikovali rozhovor se zrakovou terapeutkou a tyflopedkou PhDr. Dagmar Moravcovou. Povídali jsme si o zrakových vadách, způsobech vyšetřování, zrakové stimulaci i rozvoji zraku u dětí. Paní doktorka se však věnuje i pacientům dospělým a seniorům, kteří utrpěli úraz nebo onemocněli vážnou chorobou, a potřebují znovu nastartovat zrakové vnímání, rehabilitaci nebo rozvoj zraku. Právě o nich jsme si povídali dnes.

O jaké pacienty se jedná a jak k nim přistupujete?
Velkou skupinu tvoří lidé po operaci mozku, po úrazech a cévních mozkových příhodách, kdy byl zasažen týlní lalok či dráha zrakového nervu. Někteří trpí ztrátou rozpoznávacích schopností (agnózií), výpadky zorného pole, a někdy i ztrátou řeči (afázií). Centrum zraku a řeči jsou totiž v mozku blízko sebe. Pacient se pak učí vnímat světlo, kontrasty, později tvary, barvy, obraz na ploše a v prostoru, cvičí zrakovou analýzu a syntézu. Až poté použiji optotyp, který mu mohu dát blíže k očím. Pokud (zatím) nemluví, píše prstem do vzduchu či na stůl znaky, které vidí. Postupně se tak vrací k dostupnému normálu.
Závažným postižením, které v těchto případech často nastává, je ztráta části zorného pole. Někteří pacienti trpí výpadkem jeho celých polovin (hemianopsií). Mohou si ale myslet, že vidí normálně, centrální zrakovou ostrost se přece podařilo zachránit. Výpadek navíc nemusí být černá skvrna, mozek je chytrý, a vyplní ho svou dřívější zkušeností. Je tak nutné naučit pacienta vnímat realitu, otočit hlavu a zkontrolovat, zda tam, kde vnímá prázdnou vozovku, nejede náhodou automobil.
Typ a velikost výpadku zorného pole vyšetřuje lékař perimetrem. Úkolem zrakové rehabilitace pak je co nejlépe využívat to zbylé. Aby se člověk orientoval ve svém prostředí, nenarážel do předmětů, a uvědomoval si svůj handicap. Pokud to lze, učí se výpadek kompenzovat. Zdravější oko či zachovalá část zorného pole přebírá dovednost a „odpovědnost“ za tu, která utrpěla. Spolu začínáme pracovat na ploše. Pacient přemisťuje v síti na magnetické ploše magnety z pravé strany do stejných pozic na levé tak, aby vytvořil stejný obrázek. Nebo na stůl rozmístím malé předměty a jeho úkolem je sesbírat je. Nebo na plochu normálního zorného pole napíši čísla a pacient je vyhledává a spojuje tahem ruky. Dalším úkolem je překreslit obrázek, který vidí zachovalou polovinou, na stranu poškozeného zorného pole. Pro zjednodušení může být obrázek zakreslen ve čtvercové síti. Pacient se musí umět podívat zachovalou částí zorného pole i do strany, kam nevidí. Koukne na obrázek, poté na prostor, který má vymalovat, a během té činnosti obě plochy porovnává. Je nucen přemýšlet i počítat, a tím se učí handicap kompenzovat. Pro pacienty s nižší zrakovou ostrostí mám větší obrázky nebo jejich části. Konkrétním pacientům zadávám též úkoly pro domácí trénink.
Někteří pacienti trpí kromě výpadků zorného pole také centrální poruchou crowding. Nerozliší shluky znaků, předmětů, lidí. Když stojí na ulici dva lidé ve větší vzdálenosti mezi sebou, rozliší je a vyhnou se jim. Ale pokud je tu více lidí ve shluku, který se navíc mění, jsou dezorientovaní.
Dále mě navštěvují starší lidé, kteří trpí makulární degenerací, nebo podstoupili operaci šedého zákalu, ale proces degenerace sítnice pokračuje. I oni mívají výpadky zorného pole. Úkolem zrakové rehabilitace je v tomto případě motivovat člověka tak, aby neochabnul, maximálně využíval zbývající zrak a udržoval se v nabytých dovednostech. Učím je číst text potřebné velikosti s pomocí kamerové lupy. Než si pořídí vlastní, mohou si v tyfloservisu různé lupy vyzkoušet, případně si starší typ krátce zapůjčit. Lupa by měla mít dostatečné zvětšení a možnost nastavit barevný či černobílý kontrast textu a pozadí. Většina pacientů by chtěla sice „něco malého“, ale často postupně zjišťují, že potřebují stolní lupu. V případech degenerativního onemocnění, větší ztráty zorného pole i centrální poruchy crowding doporučím pacientovi bílou hůl, nácvik prostorové orientace a spolupráci s Tyfloservisem.
Zrakovou stimulaci provádím, kromě kojenců, také u lidí, kteří náhle přišli o zrak, a jejichž zrakové vnímání je třeba znovu nastartovat. To se stává po autonehodách, poranění týlního mozkového laloku i po mozkové mrtvici. Pacient je často upoután na lůžko a obvykle trpí ztrátou řeči. Na neurologické a poté rehabilitační klinice začíná postupně hýbat končetinami a mluvit. Ale klinický logoped mu často přinese slabikář a on se učí vnímat a číst „Ema má maso, ó my se máme“. To ho často odradí koukat na něco dalšího, někdy upadá i do deprese. Zrakový terapeut, naopak a bohužel, na neurologii dlouho chyběl. V roce 2004 se změnil zákon o nelékařských profesích, a speciální pedagog, tedy i tyfloped, nebyl považován za zdravotníka. Hlavně díky úsilí kolegyň PaedDr. Markéty Skalické a MUDr. Jitky Řehořové byl v novém zákoně zrakový terapeut znovu zmíněn jako nelékařské povolání.
A jak by postupoval? Začínáme sledováním světla, jeho pohybu a odrazu. K tomu jsou určeny speciální odrazové, výrazně barevné i zrcadlové desky. Dále zjišťuji vnímání kontrastů a barev. Zakrytý kontrastní test odkryji a sleduji, zda a jak velký kontrast pacient vnímá. Dále zjišťuji, zda, jak a z jaké vzdálenosti vidí barvy, linie, znaky a velké jednoduché obrázky (třeba smajlíky). Když je vnímá ve velkém formátu, je vyhráno. A neupadne do deprese. Později mu dám obrázky rodiny, texty ve zvětšeném černotisku apod. Dále používám světelný panel. Dávám na něj předměty, které proti jeho ostrému světlu vytvářejí kontrast. Při cvičení vnímání symetrie používám černé a oranžové kostky, které pacient umisťuje do mřížek. Kdo vidí lépe, pracuje na papíře, ostatní na světelném panelu. Podle výsledků doporučím další rozvoj zraku, televizní lupu a další pomůcky. Tohle neurologická klinika neudělá, ale pacient se ke zrakovému terapeutovi často i přesto dostane, na doporučení fyzioterapeuta, jiných pacientů atd. Když se totiž bude chtít rozejít, ale neuvidí si pod nohy, bude se bát, a fyzioterapeut se může stokrát snažit. Zrak je důležitý pro další rehabilitaci, a ta musí být komplexní. Setkala jsem se bohužel i s případem, kdy byl pacient rozchozen, rozmluven i zrehabilitován, a poté ho lékař informoval o výpadku v zorném poli. Prý si na to zvykne. Ale to nemusí být pravda. Minimálně do dvou let po události je mozek plastický, zvláště u mladých lidí. Jedna jeho část může převzít kompetence druhé, a i s výpadkem zorného pole se často dá mnoho udělat. Pokud se přesto nezlepší, je člověk i tak schopen handicap překonávat naučenými strategiemi.
Věnujete se také výzkumu?
V minulosti jsem se na několika podílela. Dnes mám spíše plnou ordinaci pacientů. Pro vzdělávání zrakových terapeutů sdružených v Asociaci zrakových terapeutů zpracovávám případové studie (kazuistiky) a ty zajímavé prezentuji na oftalmologických kongresech. Pro nás je velmi důležitá spolupráce s lékaři, ortoptistkami, které se u dospělých snaží odstraňovat třeba dvojité vidění, optometristy a dalšími odborníky. Podílím se i na školení nových zrakových terapeutů.

Co byste vzkázala našim čtenářům?
Těm, kteří nejsou nevidomí, určitě to, že oči mají tendenci zpohodlnět, pokud netrénujeme pohledy do dálky a do blízka. To lze dělat kdekoliv a v každém věku. Dnes hodně pracujeme s počítačem. Ale náš zrak není uzpůsoben k neustálému koukání do blízka. Stávají se z nás myopové (krátkozrací), trpíme astigmatismy (nepřirozené zakřivení rohovky), a náš zrak se postupně oslabuje. Občas tedy odhlédněte od monitoru a střídejte pohledy do různých vzdáleností. V tramvaji se podívejte na blízký text a vystřídejte ho pohledem na město. Důležitý je i pohled na barvy, které relaxují naše oči. Koukáním do osvětlené plochy počítače na černobílé předlohy je naopak více oslňujeme. Vedle počítače si proto dejte rozkvetlou květinu, fotografii apod. Pokud vás oči začnou bolet či pálit, zkuste metodu zvanou palming. Promněte si dlaně, třením je zahřejte, lokty opřete o plochu a překřižte prsty. Mezi dlaněmi vznikne prostor pro nos. Do mističek dlaní položte obličej, teplé dlaně kopírují oblasti kolem očí. Mějte oči zavřené a vnímejte teplo a tmu. Když vnímáte úplnou tmu, jsou oči relaxované. Pokud vidíte cokoliv jiného (barevné šmouhy, záblesky), je to následek únavy z oslnění. A ještě něco pro lidi, kteří si myslí, že se lze naučit správně vidět bez brýlí. Zrak rozhodně nezocelíte tím, že budete koukat pod normou.

Antonín Vraný


Obsah

ÚVODEM: Víra, pravda, tvůrčí muka
STALO SE: Přehledně
Vývěska v Havlíčkově Brodu
Vznik SONS v dokumentech a osobních vzpomínkách (Miniseriál: díl druhý)
RETRO: Zas jednou nad starou dámou Zorou
NAPSALI JSTE NÁM: Jak jsem soutěžil v AZ kvízu
Písně žáků neviďáků: Ubohá „ruštinka“
LIDÉ KOLEM NÁS: Je důležité naučit pacienta vnímat realitu
LITERÁRNÍ KLÁNÍ: Eva Hanková - Mám ráda Olomouc
KAM NA VÝLET (doporučení z vašich řad)
ZORA RADÍ A INFORMUJE: O čem se moc nemluví – Staří nedospělci nebo mladí staří? – V.
ZDRAVÍ: Co je dyspepsie a jak ji léčit
INZERCE
Tiráž


Hlavička časopisu

Ročník 105 číslo 10 květen 2021
OBSAH
ÚVODEM
Víra, pravda, tvůrčí muka
STALO SE
Přehledně
Vývěska v Havlíčkově Brodě
Vznik SONS v dokumentech a osobních vzpomínkách – 2. díl
RETRO
Zas jednou nad starou dámou Zorou
NAPSALI JSTE NÁM
Jak jsem soutěžil v AZ kvízu
Písně žáků neviďáků – „Ubohá ruštinka“
LIDÉ KOLEM NÁS
Je důležité naučit pacienta vnímat realitu
LITERÁRNÍ KLÁNÍ
Mám ráda Olomouc
KAM NA VÝLET
V Živé vodě v moravské Modré s vyzami nad hlavou a braillskými popiskami
ZORA RADÍ A INFORMUJE
O čem se moc nemluví – Staří nedospělci nebo mladí staří? – V.
ZDRAVÍ
Co je dyspepsie a jak ji léčit
INZERCE



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz, v případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR