Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 18 Září 2018

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


ÚVODEM: Loučení a uklízení
POZVÁNKA: Máte program na září? Tma přede mnou aneb dotkněme se Krkonoš
STALO SE: Vokál Klub zpíval v Janských Lázních
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ - Přehledně
Komunitní centrum Vrchlická
Všichni jsou už v Mexiku
LIDÉ KOLEM NÁS: Zvukové cesty: výpravy, při kterých si pod nohy vidět nemusíte
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Počátky, vývoj a současnost Knihovny a tiskárny pro nevidomé Karla Emanuela Macana (Dokončení z minulého čísla)
Plno techniky… A ono stačí mlasknout?!?
ZDRAVÍ: Umíme správně dýchat?
KULTURA: Andrzej Jakimowski – Představivost je největší silou lidské mysli
JAZYKOVÝ KOUTEK: O našem, svém a jeho a o třetím, který není
SPORT: V Blansku vítězí ŠTART Levoča a Karel Pařil


KULTURA: Andrzej Jakimowski – Představivost je největší silou lidské mysli


Polský režisér Andrzej Jakimowski (1963) natočil zatím pět filmů, kde každý měl hlubší myšlenku. Nás velmi zaujal film Imagine (Představ si), který pojednává o nevidomém učiteli stejně postižených chovanců ústavu v Lisabonu. Protože jsme ještě nikdy nečetli o natáčení se slepými herci a hlavního hrdinu hrál velice věrohodně herec vidoucí, zeptali jsme se pana režiséra na okolnosti tohoto natáčení.

Píšete scénáře, režírujete a produkujete své filmy. Je to z důvodů touhy po absolutní nezávislosti nebo proto, že víte, že vaše vážná a hluboká témata by nezaujala potenciální producenty do té míry, aby do projektu investovali?
Řekl bych, že z obou důvodů. Jako každý amatérský filmař rád točím, co mě napadne a co chci. Dělám to pouze pro radost točit filmy svým způsobem. Velice mě těší, když se ostatním lidem líbí, ale nepotřebuji dělat kompromisy z komerčních důvodů.

Všechny vaše filmy mají námět, který nutí lidi přemýšlet: svět dětí, problémy mezi dětmi a dospělými, svět nevidomých nebo nacionalismus? Berete to jako nějaké svoje poslání točit podobná témata raději než řekněme hloupou komedii nebo thriller, nebo ve filmech odrážíte svoje osobní zkušenosti a pocity a chcete, aby se o nich veřejnost dozvěděla?
Všechny moje filmy jsou přímo inspirovány mojí osobní zkušeností či prožitkem. Když jsem točil film Přimhuř oči, nebylo to tak dlouho po tom, co mi zemřela matka. Bylo to něco na způsob odpovědi pro mou dceru, které tehdy bylo 7 let. Natočil jsem Triky po smrti svého otce. Příběh chlapce, který si hraje s osudem, byl pro mě útěchou. Pak přišel film Představ si, kde jsem ukázal nejzajímavější zkušenosti s přijímáním fikce a pravdy. Spisovatelé, stejně jako filozofové, přichází s oběma faktory velmi často do styku. Jednou v listopadu byla vzpomínka na moje vlastní svědectví.

Opravdu se nám moc líbil film Představ si. Co vás přivedlo na myšlenku natočit film o světě nevidomých, což není moc často filmovaný námět? Máme za to, že myšlenkou filmu bylo ukázat důležitost vlastní fantazie a představivosti, snění a vytvoření vlastního světa a chutě žít ho naplno nehledě na omezení. Uhádli jsme to správně?
Vždycky mě to zasáhne, že můžeme nalézt tolik pravdy ve fikci. Někdy fikce odráží pravdu ještě mnohem lépe než opravdové pozorování. Obšírné nebo všední pozorování nemusí přinést vůbec nic, zatímco fiktivní model může přinést řešení v podobě odpovědi na otázku, jak věci opravdu fungují.
Představivost je tou největší silou lidské mysli. Je zvláštní, že tohle jsem prožil již při psaní scénáře pro film Představ si. Když jsem se dozvěděl, že jak Stevie Wonder, tak Ray Charles se pohybovali lépe a bezpečně na jevišti díky poslouchání zvuku svých bot, rozhodl jsem se napsat první verzi scénáře o nevidomém chlapci, který je schopen slyšet ozvěnu svých bot tak dobře, že bezpečně chodí po ulici. Když jsem to dopsal, četl jsem v novinách článek o nevidomém chlapci Benu Underwoodovi, který to dělal i v reálném světě a životě. Byl však rozdíl v tom, že Ben neměl boty, chodil bosý. Ale mlaskal jazykem, aby vyprodukoval zvuk, stejně jako to dělají netopýři nebo delfíni a pak se orientují podle ozvěny. Prostudoval jsem si dostupné materiály o echolokaci jako technice pro nevidomé a pak jsem napsal finální verzi svého scénáře. Ve filmu Ian používal jak podpatky svých bot, tak jazyk jako zdroj zvuku pro echolokaci, což je směsice pravdy a fikce, ale to vůbec nevadí. V tomto případě jsem znal pravdu ještě předtím, než jsem o ní četl.

Musel jste vy sám podstoupit nějaký tréning, kdy jste měl třeba déle zavázané oči, abyste se vžil do toho pocitu a nepsal do scénáře nějaké nesmysly?
Ne, neprošel jsem žádným tréningem. Zdravý herec Edward Hogg trénoval s nevidomým expertem Alechandro Navasem. Chodili dva týdny po ulicích Londýna, slepý Alechandro provozující echolokaci, který vedl Edwarda se zavázanýma očima, nebo naopak.

Hlavní hrdina, Edward Hogg, byl velmi realistický. Jak dlouho se musel učit všechny aspekty slepoty, aby byl perfektně „v roli“? Byl to váš jediný adept na roli, nebo jste jich měl víc? Nechtěl jste rovnou angažovat nevidomého herce?
V důležitých rolích hraje mnoho nevidomých herců. Jedním z nich je Melchior v roli Serrana a pak také všechny děti. Některé z nich provádějí zcela normálně echolokaci, jako například Tiago.

Spolupracoval jste s lékaři nebo experty na zvukovou resonanci, nebo jste tuto látku sám nastudoval, než jste se pustil do filmování, a pak jste dělal veškeré poradenství sám?
Studoval jsem všechno důkladně sám. Pak jsem konzultoval scénář s Henrykem Weredou, což je slepec, který učí nevidomé děti v Poznani. Jeho zkušenosti byly téměř identické s těmi, jaké měl ve filmu hlavní hrdina.

Kdo byli ti slepí lidé ve filmu? A bylo těžké získat pro filmování pro ně povolení? Bylo s nimi filmování náročné, aby třeba nešli mimo záběr nebo aby pochopili, jak se mají „dívat“ do kamery?
Byli to Angličané, Portugalci a Francouzi. Anglický soud nám vydal povolení na práci s nimi jen několik dní před zahájením natáčení, u Portugalců a Francouzů to bylo o mnoho lehčí a jednodušší. „Dívání se“ do kamery, pohyb po place a vycházení ze záběrů, to byl velmi náročný úkol pro všechny zúčastněné. Ale děti se hodně snažily, byly velice kreativní při tvorbě dialogů a v neplánovaných situacích. I já jsem se při natáčení naučil spoustu věcí, třeba jak odhadnout, co všechno po nevidomých hercích mohu chtít. Bylo to i pro ně namáhavé, mohli hrát dvě až tři hodiny v kuse, pak už začali být nesoustředění a neklidní, protože i přesto, že jsme se snažili, byly tam při natáčení různé zvuky a oni nevěděli, co znamenají.

Děkujeme za rozhovor.
Vítek Formánek a Eva Csölleová


Obsah

ÚVODEM: Loučení a uklízení
POZVÁNKA: Máte program na září? Tma přede mnou aneb dotkněme se Krkonoš
STALO SE: Vokál Klub zpíval v Janských Lázních
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ - Přehledně
Komunitní centrum Vrchlická
Všichni jsou už v Mexiku
LIDÉ KOLEM NÁS: Zvukové cesty: výpravy, při kterých si pod nohy vidět nemusíte
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Počátky, vývoj a současnost Knihovny a tiskárny pro nevidomé Karla Emanuela Macana (Dokončení z minulého čísla)
Plno techniky… A ono stačí mlasknout?!?
ZDRAVÍ: Umíme správně dýchat?
KULTURA: Andrzej Jakimowski – Představivost je největší silou lidské mysli
JAZYKOVÝ KOUTEK: O našem, svém a jeho a o třetím, který není
SPORT: V Blansku vítězí ŠTART Levoča a Karel Pařil


Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 102 Číslo 18 Září 2018
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček,
Petr Mašek, Ilona Ozimková,
Mgr. Ing. Antonín Vraný
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
Loučení a uklízení
POZVÁNKA
Máte program na září? Tma přede mnou aneb dotkněme se Krkonoš
STALO SE
Vokál Klub zpíval v Janských lázních
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
Komunitní centrum Vrchlická
Všichni jsou už v Mexiku
LIDÉ KOLEM NÁS
Zvukové cesty: výpravy, při kterých si pod nohy vidět nemusíte (Pavel Švec)
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Počátky, vývoj a současnost Knihovny a tiskárny pro nevidomé Karla Emanuela Macana – II.
Plno techniky… A ono stačí mlasknout?!? – fejeton Evy Budzákové
ZDRAVÍ
Umíme správně dýchat?
KULTURA
Andrzej Jakimowski – Představivost je největší silou lidské mysli
JAZYKOVÝ KOUTEK: O našem, svém a jeho a o třetím, který není
SPORT
V Blansku vítězí ŠTART Levoča a Karel Pařil



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR