Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 18 Září 2018

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Loučení a uklízení
POZVÁNKA: Máte program na září? Tma přede mnou aneb dotkněme se Krkonoš
STALO SE: Vokál Klub zpíval v Janských Lázních
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ - Přehledně
Komunitní centrum Vrchlická
Všichni jsou už v Mexiku
LIDÉ KOLEM NÁS: Zvukové cesty: výpravy, při kterých si pod nohy vidět nemusíte
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Počátky, vývoj a současnost Knihovny a tiskárny pro nevidomé Karla Emanuela Macana (Dokončení z minulého čísla)
Plno techniky… A ono stačí mlasknout?!?
ZDRAVÍ: Umíme správně dýchat?
KULTURA: Andrzej Jakimowski – Představivost je největší silou lidské mysli
JAZYKOVÝ KOUTEK: O našem, svém a jeho a o třetím, který není
SPORT: V Blansku vítězí ŠTART Levoča a Karel Pařil

Plno techniky… A ono stačí mlasknout?!?

Zdá se, že přehorké léto rychle přechází v podzim. A ten přímo láká vyjít si někam na procházku. Ale co s sebou, pokud si takříkajíc nevidíme pod nohy? Máme na vybranou. Buď telefon s navigací, což je zatím nejčastější technika pro orientaci, nebo jít jen tak. A mlaskat si. Nebo tleskat…?
Proč začínám právě takhle? U ruky mám dvě bodové Zory, tentokrát docela zajímavé čtení na různé cesty. V čísle 15 na stránce 52 mi brnkl o prsty článek Naučit se echolokaci. Přečteno se zájmem, ale ne bez předešlé informace. Té se mi, snad před rokem, dostalo na mailové konferenci Pavlač. A vznikla o panu Danieli Kischovi debata. Hlavně o tom jeho ježdění na kole. Samostatném, nikoli v tandemu.
Také jsem zkoušela jezdit na kole, které bratr přidržoval. Ale kampak bych dojela, kdyby mne pustil?
Mám teď zpochybňovat schopnosti, kterými vládne pan Daniel? Neznám ho, tak mne napadá malá výzva pro někoho s dobrou angličtinou: Snad se s ním dá přímo spojit?
Číslo16 od str. 11 nabízí další hrst informací o všem kolem echolokace, tedy i o Danielovi a jeho žácích. Kdybych zde oba texty rozebírala, bylo by to zbytečné, přece jsou na webu, v na dvojí způsob tištěné nebo zvukové formě či dokonce v hlavách čtenářů? Přizpůsobování se okolí, takzvaně zdravému, případně jeho opak, to by bylo na dlouhé debaty.
„Bolest je cenou za svobodu“, ta věta mne zaujala. A představím si nás s manželem, ještě mnohem mladší, jak spěcháme na autobusové nádraží. A já hlavou buch do železného sloupu, boule je tady. Ale došli jsme! „Narazit do sloupu je prostě srážka, ale nikdy nedostat dovoleno vrazit do sloupu, to je pohroma.“
Kudy chodím, tudy mlaskám, tak jsem původně hodlala nazvat tento článek, který nemohu pojmout jinak než fejetonisticky, nezávisle na faktech a vědeckých hypotézách. S tím mlaskáním, tleskáním, různým povoláváním na ozvěnu má zřejmě každý zkušenosti od dětství. No a já, jdouc naším městem, jsem si také sem tam mlaskla. A nic. Snad je na objevování netušených schopností pozdě?
Různé odrazy zvuku, to zde logicky je, ale vsadit vše jen a jen na echolokaci? Nebo spoléhat na techniku? Že nám chytří lidé nadělají všude patřičné opěrné body?
Zúčastnila jsem se dvou prezentací „milé drobnůstky“, kterou připojíte na brýle, zvané Orcam. Úžasné, že? Ale na otázku, zda pomůže najít překážky, byl tazatel odkázán kam? No přece ke staré dobré holi!
V Zoře č. 15 (snad nikoho nenazlobí tolik odkazů?) nalezneme od str. 49 článek o mé jmenovkyni. Eva, toť pomůcka, která nahradí vodicího psa, jen pro její pomoc v orientaci třeba připravit spoustu čidel.
Kdysi se řešil problém: Pichtův stroj nebo počítač? Tedy, řešily ho dámy, které dnes lze najít na Úřadu práce. Nevím přesně kde, ale chci věřit, že šlo o výjimku: „K čemu ten stroj potřebujete, když už máte počítač?“ Lze doufat, že ona milá paní mezi tím mnohé pochopila nebo se dala jinou cestou, řekněme, že si například zařídila butik. A najde se možná podobná, která, půjde-li klientovi o orientační pomůcku, prohlásí: „Proč něco takového chcete, když se přece můžete vycvičit v echolokaci? Nedávno jsem o tom četla pěkný článek.“
Proč pořád něco nezkoušet, nehledat nové možnosti? Ale ony i ty možnosti mají své meze. Myslím, že tohle téma, ať už je brano odlehčeně či zcela vážně, by se nemělo ze stránek našeho časopisu hned tak ztratit. Nejspíš je nás víc, schopných k němu něco říct.

Eva Budzáková

Za redakci Zory jen poznámka:
Snažíme se, abychom přinášeli (nejen) zajímavosti rozmanité, čtivé, inspirativní. Nemáme však prostor, a vlastně ani možnosti všechno, co pro vás v džunglích mediálních objevíme, verifikovat, dokonce ani ne vyzkoušet a připojit k diskutabilnímu textu vlastní ověření, názor, zkušenost. Když čtete o nových výzkumech ve švýcarském vědeckém centru CERN, také si neověřujete, zda opravdu nehrozí (jak se v jednom, mimochodem vůbec ne špatném, článku bojí J. X. Doležal) malá, ale stejně nebezpečná černá díra, kterou by mohl některý experiment jen tak en passant vyvolat…
Možná ale jako příspěvek k diskusi, kterou opravdu vítáme, poslouží i názor mého dávného kamaráda a řadu let již i člověka nevidomého, Václava Fanty. Na informaci o brýlích – a nejspíš nejde jen o Orcam – které za člověka hlídají orientaci a bůhví co ještě, prohlásil, že podle něj je to cesta do pekel, ta snaha být za každou cenu nezávislý na jiných… I když má kouzelnou krabičku, která mu řekne, jaká tramvaj přijíždí a kam směřuje, raději se zeptá lidí kolem. Jednak má hned lidský kontakt, a většinou i rovnou hmatatelnou pomoc, nezřídka i nového známého nebo alespoň zajímavé popovídání. „Když není koho se zeptat, proč ne? Ale pokud jsou kolem lidé, je lepší a prospěšnější nechat si poradit, pomoci, dopřát jim být lidsky užitečný a nevypadnout do úplné samoty…“
A ještě něco – námi inzerovaný ještě není automaticky doporučený produkt. A tak se chystáme, jak jen bude k dispozici, zveřejnit výsledky nezávislého testu, který i na zakázku ministerstva a úřadů práce zpracovává s týmem testerů kolega Jiří Ježek z Tyfokabinetu SONS.
sj

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 102 Číslo 18 Září 2018
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček,
Petr Mašek, Ilona Ozimková,
Mgr. Ing. Antonín Vraný
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
Loučení a uklízení
POZVÁNKA
Máte program na září? Tma přede mnou aneb dotkněme se Krkonoš
STALO SE
Vokál Klub zpíval v Janských lázních
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
Komunitní centrum Vrchlická
Všichni jsou už v Mexiku
LIDÉ KOLEM NÁS
Zvukové cesty: výpravy, při kterých si pod nohy vidět nemusíte (Pavel Švec)
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Počátky, vývoj a současnost Knihovny a tiskárny pro nevidomé Karla Emanuela Macana – II.
Plno techniky… A ono stačí mlasknout?!? – fejeton Evy Budzákové
ZDRAVÍ
Umíme správně dýchat?
KULTURA
Andrzej Jakimowski – Představivost je největší silou lidské mysli
JAZYKOVÝ KOUTEK: O našem, svém a jeho a o třetím, který není
SPORT
V Blansku vítězí ŠTART Levoča a Karel Pařil

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.