Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 240 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor-Z - Zdraví (dříve Masér), Obzor-I - Intimita (dříve Vstupte), Naše šance, Aúroro, Obzor-H - Harmonie a časopis Téčko (dříve Technická revue).


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 13 Červenec 2013

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


Je Braillovo písmo v ohrožení?
Jak jsem kvůli „brajlu“ začala sbírat kabelky
Pravda a mýty o zraku
Neuroplasticita
Česky mluvící hodinky
Bocelli v Praze zazářil
Byl objevitel šampaňského slepý?
Černobílé problémy
Byli jsme v Polsku
Sportovní hry mládeže
Žně ZTP bowlerů


Neuroplasticita


Ještě nedávno se věřilo, že mozek má při narození určitý počet buněk, které během života jen a jen odumírají, a nové že nerostou. A také že v mozku jsou určitá centra, která jsou specifická pro některé činnosti, a když dojde k jejich zničení, že už je nelze nijak obnovit. Poslední desetiletí však ukazují, že tohle není pravda a že existuje „porodnice“ nových buněk (je jí struktura zvaná hippocampus), odkud tyto buňky vycestovávají a pracují tam, kde je jich zapotřebí. Také některé oblasti mozku jsou schopné převzít funkce, na které nebyly původně ani vytvořeny, ani trénovány. Tyto schopnosti jsou označovány jako neuroplasticita.
U zrodu objevů o neuroplasticitě a jejím praktickém využití stál Paul Bach y Rita (1934–2006). K heretické myšlence přivedla renesančně rozevlátého badatele klinická zkušenost ve vlastní rodině z roku 1959. Jeho otec Pedro, katalánský básník a literární vědec, utrpěl ve svých 65 letech rozsáhlou cévní mozkovou příhodu, po níž přetrvávala pravostranná paréza, byl nepohyblivý a afatický (nemohl mluvit). Ošetřující lékaři mu nedávali naději a doporučili umístění v ústavu s ošetřovatelskou péčí. Paulův bratr George, tehdy student medicíny, si ale vzal otce domů do Mexika. Ani zde však nevedla standardní čtyřtýdenní rehabilitace ke zlepšení.
George – bohudík – o rehabilitaci nevěděl zhola nic a doma se svým otcem začal cvičit jako s malým dítětem. Nutil ho, k velkému pohoršení sousedů, lézt po zemi, hráli si spolu s míčem, tatínek sbíral napřed větší, pak čím dál tím menší předměty, a tak to pokračovalo. Zanedlouho se pacient
dostal na kolena, pak na všechny čtyři, začal též rozcvičovat ochrnutou ruku a po několika měsících se dostal k prvním krokům. Po čase začal psát na stroji, nejprve jedním prstem s podporou druhé ruky, posléze plynuleji, vracela se také řeč. Po roce byl plně rehabilitován a dva roky po cévní příhodě se vrátil vyučovat na svou střední školu. Jako vdovci mu bylo smutno, tak se oženil a se svou manželkou se pilně věnoval turistice. Ve
svých 72 letech se vydal do hor v Kolumbii. Ve výšce 2 700 metrů dostal srdeční záchvat, kterému podlehl, tentokrát nadobro.
Jestli byl úspěch rehabilitace tak velkého postižení překvapením, ještě větší údiv vyvolal pitevní nález na mozku. Rozsáhlá poškození po cévní příhodě se nikdy nezhojila, kromě defektů v kůře byla zjištěna také rozsáhlá destrukce mozkového kmene a jen asi tři procenta vláken spojujících mozek s míchou zůstala netknuta a schopná převádět vzruchy z mozku do míchy. Pro klinický zázrak bylo jen jediné vysvětlení: mozek se musel kompletně reorganizovat a obnovené funkce vycházely ze zcela jiných struktur než z původních. Tak se začala psát nová kapitola neurofyziologie.
Paul Bach y Rita zmíněný na počátku tohoto příběhu byl tedy původem mexický, nakonec americký, pěti jazyky hovořící, několika zeměmi a v nich nobelovskými laboratořemi prošlý doktor, neurofyziolog, bioinženýr a bůhví kdo ještě, jehož životním krédem bylo: Dokážu propojit cokoli s čímkoli.
Charakteristika „neortodoxní“ se jeví jako bledničkovitě mdlá pro postižení jeho výbušné kreativity. Byl prostě úžasný rapl, kterého zajímaly problémy, ne kariéra.
S praktickou aplikací začal v šedesátých letech, kdy sestrojil „taktilně-vizuální zařízení“, přístroj umožňující nevidomým „spatřit“, co snímá kamera, elektronický systém posléze zpracovává a odesílá do stimulátorů působících na kůži. Podle autora projektu šlo o „substituci senzorů“. Na základě pokusů na zvířeti, kde se prokázala odpověď ve zrakové oblasti i po taktilním nebo zvukovém signálu, byl dokonce přesvědčen, že jistým druhem zrakového senzoru člověka mohou být hmatové buňky v dlani přijímající impulsy z vodicí hole nevidomého a odesílající je následně do „polysenzorického“ mozku.
Vzhledem k tehdejší absenci mikroelektroniky to bylo monstrózní zařízení sestávající ze stomatologického křesla a spousty v té době dostupné elektroniky. Princip ale byl geniálně jednoduchý. Na zádech pokusné osoby byla umístěna velká deska obsahující soustavu 400 „pixelů“, vibračních stimulátorů, v nastavení odpovídajícím pixelům kamery, jimiž bylo možné
dráždit kůži. Signál přicházející do senzorických oblastí byl v mozku přesměrován do vizuální kůry.
Navzdory kritice a odmítání pokračoval Bach y Rita ve svém úsilí. S vývojem technologie se mu podařilo miniaturizovat neforemnou desku dráždící kůži na zádech v papírově tenký proužek připevněný na jazyku, který označil za „ideální spojku mezi přístroji a mozkem“, kameru umístit do obruby brýlí a převodní systém zmenšit do velikosti aktovky. Na stejném principu sestavil zařízení nahrazující u pacientů funkci vestibulárního aparátu zničeného toxickými antibiotiky. Pro NASA vyvinul „citlivé“ rukavice astronautů.
Uvedené příklady představují úžasné možnosti jak pro další výzkum (Bach y Rita byl toho názoru, že se jedná o nesynaptické difuzní přenosy informace, které jsou neurovědci opomíjeny), tak pro tisíce pacientů. Je zde však naděje pro miliony lidí s poškozením mozku. V jedné ze svých posledních prací autor napsal: „Již existuje dostatek důkazů o tom, že po poškození se mozek může extenzivně reorganizovat a že pomocí přiměřené dodatečné i pozdní rehabilitace k takové reorganizaci může dojít mnoho let po proběhlém traumatu.“

Tato informace je obsahem první kapitoly knihy Váš mozek se dokáže změnit. Těch kapitol – jedna je zajímavější a napínavější než druhá – je v knize jedenáct. Předposlední popisuje a doporučuje, jak omládnout. Odkaz na publikaci je: Norman Doidge: Váš mozek se dokáže změnit. CPress, Brno 2012, 368 stran, brož., ISBN: 978-80-264-0111-7.

MUDr. Radkin Honzák, CSc.
Medical Tribune (zkráceno)


Obsah

Je Braillovo písmo v ohrožení?
Jak jsem kvůli „brajlu“ začala sbírat kabelky
Pravda a mýty o zraku
Neuroplasticita
Česky mluvící hodinky
Bocelli v Praze zazářil
Byl objevitel šampaňského slepý?
Černobílé problémy
Byli jsme v Polsku
Sportovní hry mládeže
Žně ZTP bowlerů


Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 97 Číslo 13 Červenec 2013
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktorka: Mgr. Taťána Králová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč
Obsah:
Je Braillovo písmo v ohrožení?
Jak jsem kvůli „brajlu“ začala sbírat kabelky
Pravda a mýty o zraku
Neuroplasticita
Česky mluvící hodinky
Bocelli v Praze zazářil
Byl objevitel šampaňského slepý?
Černobílé problémy
Byli jsme v Polsku
Sportovní hry mládeže
Žně ZTP bowlerů



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz, v případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR