Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 13 Červenec 2013

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Je Braillovo písmo v ohrožení?
Jak jsem kvůli „brajlu“ začala sbírat kabelky
Pravda a mýty o zraku
Neuroplasticita
Česky mluvící hodinky
Bocelli v Praze zazářil
Byl objevitel šampaňského slepý?
Černobílé problémy
Byli jsme v Polsku
Sportovní hry mládeže
Žně ZTP bowlerů

Je Braillovo písmo v ohrožení?

Ve Francii je odhadem 7000 pravidelných uživatelů Braillova písma, a to z celkového počtu šedesáti pěti tisíc nevidomých, resp. 1,2 milionu zrakově postižených. V současné době používá toto písmo méně než čtvrtina studentů institucí, jež jsou zaměřeny na vzdělávání zrakově postižených. Pokles popularity Braillova písma lze sledovat i na počtu odběratelů časopisu Le Louis Braille: Zatímco v sedmdesátých letech měl 3000 odběratelů, o 20 let později jich byly tisíce pouze dva, a do dnešního dne jich zůstalo méně než tisíc.

Pro srovnání: Ve Spojených státech používalo v roce 1963 53 % z 1,3 milionu úplně či prakticky nevidomých osob ke čtení primárně Braillovo písmo. V roce 2007 spadl tento podíl na pouhých 10 %, a v roce 2011 byl dokonce již pod devíti procenty. Pokles popularity lze sledovat i V České republice: zatímco v roce 1967, kdy vycházel jubilejní padesátý ročník Zory, bylo 1525 odběratelů, dnes jich je v bodové verzi méně než čtvrtina, pouhých 370.

Důvody ústupu

1) Braillovo písmo je přijímáno s nevolí

V některých státech existuje organizace zodpovědná za oficiální standardizaci a prosazování Braillova písma, která je podporovaná místní vládou. Jakkoli je práce takových organizací velmi ceněna, mají často těžkosti vládu přesvědčit k podpoře i na další funkční období.

2) Mizerné využívání technologií

Pro studenty je dnes velkým pokušením číst své dokumenty s pomocí hlasového syntezátoru počítače. Syntezátory jsou nyní celkem kvalitní, a vyžadují nepochybně méně energie než dekódování braillského textu.

Nezvládnutí Braillova písma s sebou však nese riziko negramotnosti. Dnešní mladí nevidomí čím dál více pasivně používají zvuková média, poslouchají text v tempu vnuceném mluvčím či syntezátorem, tedy v tempu, které znemožňuje skutečné zaměření posluchačovy pozornosti. Pokud posluchač nějakému slovu či pasáži neporozumí, nebo se jeho myšlenky na chviličku zatoulají, málokdy se přinutí si znovu poslechnout místo, kde se ztratil.

3) Inkluzivní vzdělávání

Zatímco vzdělávání zrakově postižených dětí v běžných třídách je čím dál častější, stává se výuka Braillova písma čím dál vzácnější. Ve Francii nyní dvě třetiny z šesti tisíc nevidomých studentů studují v běžných třídách. Pokud však k inkluzi dojde příliš brzy, vede to k selháním, anžto dítě ještě není dostatečně zběhlé v Braillově písmu a nestihlo si dostatečně osvojit speciální techniky vyučované ve zvláštních školách.

Nejenže množství učitelů Braillova písma klesá, ale čím dál méně jich umí číst prstem. Přitom Braillovo písmo je taktilní, a nikoli vizuální, což pak vede k rozdílům ve výuce, a mimo jiné k tomu, že méně a méně studentů se naučí číst obouruč, tedy způsobem, jež je plynulejší.

4) Slabozrakost

Nikdo si pochopitelně nebude stěžovat, pokud pokrok v medicíně zmenší počet úplně nevidomých. Učitelé a instruktoři dnes povzbuzují k využívání zbytků zraku, k újmě Braillova písma, které v tu chvíli není užitečné, a bude-li jednou potřeba, dotyčný se jej přeci může doučit. Ke zběhlosti ve čtení je však nutné naučit se Braillova písma co nejdříve; jakmile student jednou dospěje, je mnohem obtížnější hmat rozcvičit. Navíc pokud slabozraký člověk ztratí svůj zrak v dospělosti úplně, je méně motivovaný vracet se a učit Braillovo písmo znovu. I se zachovanými zbytky zraku však může být vizuální čtení zvětšeného černotisku natolik pomalé, že studenta diskvalifikuje v porovnání s jeho kolegou, který čte prstem.

Kombinace výše uvedených faktorů způsobuje riziko skutečné negramotnosti mezi zrakově postiženými mladými lidmi. Studenti přestávají být schopni psát; přestávají být schopni udržet hlavní myšlenku v rámci svých úvah, případně spojovat věty a odstavce. Už neví, jak používat interpunkci, jak text strukturovat, a ztrácí se v logických návaznostech příčiny a následku. Pokud se jich týká, vše je na stejné úrovni, všechno pomíjivě mizí, jakmile je jednou přečteno. Nejhorší je úplná ztráta logického rozvoje a absence odkazování v prostoru.
INJA se rozhodla pro zvrácení tohoto stavu věcí vytvořit „braillské centrum“, kde chce 80 % svých žáků znovunaučit základům papírového Braillova písma.

Tři roky nazpátek vyšel v prestižním deníku New York Times článek s názvem Poslech Brailla, v němž se píše: „Zjistili jsme, že studenti jsou velmi chytří, verbálně velmi schopní – a negramotní.“ A dále pokračuje: „Přestali jsme učit naše nevidomé žáky, jak číst a psát. Dáme jim na stůl magnetofon, a poté počítač. Žádný div, že jejich písemný projev je fonetický a otřesný. Nikdy se nemuseli učit kráse, tvaru a struktuře jazyka.“ Blogger Darrell Shandrow se domnívá, že ústup čtení Brailla je krokem zpět, a nikoli kupředu. Podle jeho slov „je to jako vracet se do patnáctého století, než se na scéně objevil Guttenbergův knihtisk. Pouze učenci a mniši uměli číst a psát. A pak zde byl negramotný lid, sedláci.“

Papírová předloha čtenáři umožňuje upevnit znalosti, uspořádat myšlenky a zapamatovat informace. Oproti audiu ukazuje vedle textu i vše okolo: interpunkci, rozložení nadpisů a odstavců, zvýraznění vybraných částí vystředěním, zarovnáním zleva, či zprava, využití kapitálek, tučného a podtrženého písma nebo kurzívy.

Důvody k naději

Každodenní soběstačnost

Když si nevidomý v lékárně vyzvedne předepsané léky, nevyhnutelně skončí se spoustou různých krabiček. Ty jsou díky nařízení EU od roku 2010 naštěstí povinně označené Braillovým písmem, takže se mu nepopletou.

Když nevidomý nastoupí do výtahu, může najít tlačítko správného patra díky tomu, že je takové značení podle posledních standardů přístupnosti povinné.

Když nevidomý doma vybaluje nákup potravin, může rozpoznat výrobky některých značek, které nyní braillské popisky přidávají. A u produktů, které takové označení nemají, může použít čtecí zařízení, jež rozpozná text, a následně si sám vytvořit braillské popisky. Ty pak může připevnit na krabice, nádoby, či lahve tak, aby je následně mohl rozeznat.

V Japonsku mohou nevidomí hlasovat v Braillově písmu, a v některých případech si v něm mohou v přečíst dokonce i kandidátská prohlášení.

Toto jsou jen některé z příkladů demonstrující nepostradatelnost Braillova písma pro každodenní soběstačnost nevidomých a slabozrakých osob. Všimněte si také, že Braillovo písmo zpřístupňuje též matematiku, chemii a hudbu. Hlasová syntéza jednoduše není schopna přečíst matematické či vědecké vzorce, složité tabulky či notový zápis.

Snadnější přístup ke čtení

Ve Francii se nabídka braillských knih neustále rozšiřuje, a to díky výjimkám v legislativě ve prospěch těch, kterým „není umožněno číst“, a díky platformě Platon pro stahování digitálních děl. „Dříve nabízelo mediocentrum AVH 100 nových titulů v Braillově písmu ročně, v roce 2011 jich vydalo přes 300. To je exponenciální nárůst,“ říká Luc Maumet, který za tuto oblast zodpovídá.

Ve Spojených státech legislativa vynucuje dodávku školních učebnic v Braillově písmu pro všechny zrakově postižené žáky. Ve výsledku tamní braillské tiskárny prosperují, zatímco ty francouzské existují jen díky dotacím.

Dopad Braillova písma na zaměstnanost

Braillovo písmo nabízí též mnoho profesních výhod. Průzkum Louisianské technické university odhalil, že zrakově postižení, kteří se naučí Braillovo písmo, mají větší naději na získání zaměstnání, a to i v porovnání s těmi, kteří jsou schopni číst zvětšený černotisk. A jakmile již práci seženou, Braillovo písmo jim pomáhá ji i udržet. Čísla vypovídají samy za sebe: Podle tohoto průzkumu nemělo zaměstnání 44 % nevidomých Američanů, kteří umějí Braillovo písmo, zatímco mezi těmi, kteří se jej nikdy nenaučili, bylo nezaměstnaných 77 %. Kvalifikovanou pozici mělo 23 % těch z první skupiny, ale pouze 10 % těch z druhé.

Technologie – nebývalá příležitost

Jak jsme viděli, hlasová syntéza má dramatické následky, pokud se používá jako jediná metoda čtení. Nicméně jde o cenný doplněk elektronických zařízení, jež jsou schopna zobrazovat braillské znaky. Jakmile je takové zařízení připojeno k počítači, zprostředkovává čtenáři text na obrazovce zvedáním bodů pod jeho prsty. Jde o revoluční nástroj s mnoha výhodami: Braillský papír je velmi objemný (braillská verze francouzského malého slovníku Larousse zabírá 20 kvartových svazků); čitelnost vytlačených braillských bodů se v čase zhoršuje; tištění braillských knih s sebou nese velké náklady, a trvá často mnoho měsíců.
Na druhou stranu braillský řádek zobrazuje braillské body ve vynikající kvalitě, a efektivně eliminuje problém objemných svazků, protože používá elektronické soubory, které nezabírají žádné fyzické místo. Takové soubory mohou být nyní použity k výrobě děl, jež mohou být čtena jak na braillském papíře, tak i na braillském řádku, vytištěna ve zvětšeném černotisku pro slabozraké, nebo přehrávána jako audio na počítači, v MP3 přehrávači či mobilu za pomoci hlasového syntezátoru. Přestože jsou braillská zařízení nepopiratelně drahá, vkládáme velké naděje do projektu podporovaného konsorciem DAISY, investujícího do výroby braillských řádků, které by byly výrazně levnější, než kolik stojí dnes.

Ti, kdo tvrdí, že je Braillovo písmo na ústupu, se jednoduše pletou. Braillovo písmo je neporovnatelně všestranné, flexibilní a přizpůsobivé. Místo rizika bezprostředního zániku technologie vdechuje nový život. Braillovo písmo je nyní přenosné, rychle přístupné, stažitelné, a konvertovatelné.

I přes nepochybný vědecký a technický pokrok zůstává jediným systémem, který zrakově postiženým umožňuje přístup k psaným dílům.

Z dubnového zpravodaje EBU přeložil
Jan Urbánek

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 97 Číslo 13 Červenec 2013
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktorka: Mgr. Taťána Králová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč
Obsah:
Je Braillovo písmo v ohrožení?
Jak jsem kvůli „brajlu“ začala sbírat kabelky
Pravda a mýty o zraku
Neuroplasticita
Česky mluvící hodinky
Bocelli v Praze zazářil
Byl objevitel šampaňského slepý?
Černobílé problémy
Byli jsme v Polsku
Sportovní hry mládeže
Žně ZTP bowlerů

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.