Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 13 Červenec 2013

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Je Braillovo písmo v ohrožení?
Jak jsem kvůli „brajlu“ začala sbírat kabelky
Pravda a mýty o zraku
Neuroplasticita
Česky mluvící hodinky
Bocelli v Praze zazářil
Byl objevitel šampaňského slepý?
Černobílé problémy
Byli jsme v Polsku
Sportovní hry mládeže
Žně ZTP bowlerů

Bocelli v Praze zazářil

Po osmi letech se do České republiky vrátil italský tenorista Andrea Bocelli. Jeho vystoupení v pražské O2 areně zakončily v sobotu 18. května dlouhotrvající ovace vestoje. Nevidomý zpěvák po programu s názvem Sen noci májové třikrát přidával. Stejně jako při jeho posledním koncertu v Praze doprovázel Bocelliho Český národní symfonický orchestr pod taktovkou Marcella Roty.
V první části vystoupení zazněly skladby z Verdiho Nabucca, La traviaty, Rigoletta, Pucciniho Tosky a La Bohéme. Usměvavý Bocelli sklidil vedle zpěvu potlesk také za tanec, který při La traviatě předvedl se sopranistkou Paolou Sanguinettiovou, s níž zazpíval několik duetů již na svém předchozím pražském koncertu v roce 2005.
Druhá část koncertu měla na rozdíl od klasické první popovější charakter. Za podpory světelných efektů a projekcí nabídl Bocelli nadšenému publiku skladby z alb Incanto a Passione. Posluchači se také dočkali Bocelliho hry na klavír, například v La Vie en rose z repertoáru Édith Piaf, s níž si za pomocí projekční plochy zazpíval virtuální duet. V přídavcích nechyběly velké hity jako Nessun Dorma nebo Time To Say Goodbye (Con Te Partiro).

Z rozhovoru, který zpěvák poskytl Lidovým novinám, vybíráme:

Získal jste obrovskou popularitu. Bylo obtížné naučit se žít se slávou? A co jste jí musel obětovat?
Se slávou jsem se potkal až poměrně pozdě. Bylo mi už přes 35 let. Hodně záleží na tom, zda je člověk schopen si udržet etické principy. V mém případě skutečnost překonala nejkrásnější umělecké sny. Bylo těžké pomýšlet na mezinárodní úspěch pro chlapce, jako jsem byl já, z venkova, bez známostí v zábavním průmyslu a s handicapem, který každý cíl činil obtížněji dosažitelným. Ale nikdy jsem se nedomníval, že sláva má nějakou hodnotu. Naopak může být překážkou, můžete ztratit kontakt s realitou.

Myslíte, že ztráta zraku může posílit další smysly?
Možná... Lidské tělo je zázrak nesrovnatelný s ničím jiným. A se světem dokážeme komunikovat tolika způsoby, velmi různými a komplexními. Myslím, že slepota v mém případě neměla vliv na mou hudební dráhu, i když mi zřejmě zostřila ostatní smysly, především sluch. Zároveň jsem ale v každodenním praktickém životě musel zkoušet alternativní cesty, abych dosáhl téhož cíle, kterého lidé bez handicapu dosáhli s mnohem menším úsilím.

Působíte, jako byste se snažil, aby vás ztráta zraku limitovala co nejméně. Jezdíte třeba na kole, na koni, hrajete na piano a na kytaru. Co byste ještě rád v budoucnosti vyzkoušel?
Byl jsem dost neúnavné dítě a vypěstoval si chuť překonávat překážky. Mám tendenci dělat hodně věcí – pokud možno lépe než ostatní. Samozřejmě dělat všechno to, co mi mělo být odepřeno nebo nebylo doporučeno, mě stálo a stojí ohromné úsilí. Jako mladý muž jsem ve srovnání s dneškem cítil mnohem menší míru zodpovědnosti a nikdy jsem nevynechal možnost vyzkoušet třeba vodní lyžování nebo paragliding, oddával se rozkoši z rychlosti. Dnes jsem o trochu moudřejší a opatrnější, ale pořád si chci užívat života. Jezdím na lodi, miluju plavání a jsem fotbalový fanoušek, fandím i boxu. Jsem také náruživý čtenář a znalec vína. Říkají o mně, že jsem vášnivý muž. Mám hodně různorodých zájmů a řeknu vám zcela otevřeně: nevěřím lidem, kteří mají jen jeden koníček.

Opakovaně pracujete s Českým národním symfonickým orchestrem. Čeho si na vaší spolupráci ceníte nejvíc?
Každý orchestr má svůj osobitý zvuk a má svoji hodnotu, která zvyšuje jeho charakter. A Český národní symfonický orchestr je jeden z nejlepších orchestrů, se kterými jsem kdy spolupracoval, takže je přirozené, že se vracím zpět, abych mohl znovu tvořit hudbu s tak výrazným orchestrem.

Co osobně oceňujete na slávě nejvíce?
Náklonnost veřejnosti, ale i to, že hudba dokáže dát průchod emocionální komunikaci, která překoná všechny kulturní bariéry. Mými písněmi vejdou do domovů lidí emoce a já mám tu čest být součástí hudby, která doprovází životy mnoha lidí, kterým takhle můžu dát chvilku radosti.

red.

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 97 Číslo 13 Červenec 2013
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktorka: Mgr. Taťána Králová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč
Obsah:
Je Braillovo písmo v ohrožení?
Jak jsem kvůli „brajlu“ začala sbírat kabelky
Pravda a mýty o zraku
Neuroplasticita
Česky mluvící hodinky
Bocelli v Praze zazářil
Byl objevitel šampaňského slepý?
Černobílé problémy
Byli jsme v Polsku
Sportovní hry mládeže
Žně ZTP bowlerů

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.