Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 24 prosinec 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


ÚVODEM: Umět odejít
STALO SE: Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: Když hudba prostupuje celým životem
LITERÁRNÍ KLÁNÍ
Valašské kotáry vás očekávají
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Rozjímání pro koukavé – 1. část
ZDRAVÍ: Když se řekne prekanceróza
Zvládneme v budoucnu léčit i dědičné choroby?
NĚCO K VÁNOCŮM… A NĚCO K SILVESTRU
Anekdoty
Recepty na punč
Tiráž


NĚCO K VÁNOCŮM… A NĚCO K SILVESTRU


Svátek svatého Mikuláše
Vloni jsme psali o původu Vánoc, letos se podíváme na jakéhosi „předskokana“ Vánoc – na svátek sv. Mikuláše. V každém státě představuje svátek svatého Mikuláše jiné tradice a zvyky. V České republice a na Slovensku je Mikuláš zobrazen jako muž s bílými dlouhými vousy, oděn do biskupského oděvu a s sebou si při nadílce bere anděla a čerta. Andělé spolu s Mikulášem rozdávají dětem dárky, čert má za úkol strašit a symbolicky trestat zlobivé děti. Mikuláše se slaví v noci z 5. na 6. prosince. Obvykle dostávají děti čokolády, pamlsky, ale také pomeranče, banány, brambory nebo uhlí. Dříve totiž bylo ovoce, stejně tak jako čokoláda, oříšky nebo sušené plody, vzácností, a tak je nosil hodným dětem a lidem Mikuláš.
Svatý Mikuláš byl ovšem skutečnou osobou. Narodil se kolem roku 280 v městě Patara v Lýkii, ale většinu života prožil ve městě Myra, dnes Demre, v Turecku, kde 6. prosince roku 345 (nebo také až 352) také zemřel. Již za časů pronásledování křesťanů působil jako biskup, zúčastnil se ale – po uznání křesťanství oficiálním náboženstvím – i Prvního nikajského koncilu. Na něm byly poprvé zformulovány zásady víry a další základní teze náboženství, které se posléze stalo nejmasovější věroukou světa. Pohřben je v Bari v jižní Itálii, kam ho převezli italští námořníci, kteří ho považovali za svého patrona.
Mikuláše uctívá celá řada křesťanských církví: Anglikánství, Baptismus, Kalvinismus, Katolictví, Luteránství, Metodismus, Pravoslaví, Presbyteriáni, východní pravoslavné církve.
Jeho atributy jsou mitra a berla; tři zlaté koule (zlatá jablka), zlaté pruty, pytlíky, chleby, měšce; tři chlapci v kádi; tři chleby na knize; kotva a loď; zajatci; žebrák. Je patronem států a zemí (Ruska a Lotrinska), ministrantů, dětí, panen, poutníků a cestujících, rybářů, soudců, advokátů, notářů, obchodníků, lékárníků, hostinských, obchodníků s vínem (ale i s parfémy, zrním, semeny, krajkami, suknem), patronem řezníků, sládků, lihovarníků, mlynářů, pekařů, sedláků, tkalců, kameníků, dělníků v kamenolomech, knihařů, knoflíkářů, svíčkařů, hasičů a zajatců. Je vzýván za šťastnou svatbu, proti nebezpečí vody a moře, ke znovuzískání odcizených věcí, proti zlodějům. Je i patronem měst (Amsterdam, Bari, Barranquilla atd.).
Jako biskup v Myře v Lykii byl už za svého života velmi oblíbený mezi lidmi, proslul štědrostí k potřebným, jako obránce víry před pohanstvím a zachránce nespravedlivě obviněných. Pro množství zázraků, které se udály na jeho přímluvu, je také někdy zván Mikuláš Divotvůrce (Nikolaos ho Thaumaturgos). Jde o jednoho z nejuctívanějších svatých v celém křesťanství, ve východních církvích je po Panně Marii druhým nejuctívanějším svatým vůbec.
V západní liturgické tradici jeho svátek připadá na 6. prosinec a oslava tohoto svátku je spojena s rozdáváním dárků dětem (obvykle v předvečer 5. prosince). Byl rovněž inspirací pro vytvoření mýtické postavy Santa Clause, dodáním dalších atributů.
Během Galeriova a Maximinova pronásledování křesťanů byl patrně vězněn, v období rozkvětu křesťanských komunit za Licinia již byl zcela jistě biskupem Myry, a to patrně velmi oblíbeným a rozsáhle činným v oblasti dobročinnosti. Byl též velmi zapáleným obhájcem víry a bojovníkem proti ariánství a pohanství. Je mu připisováno zničení několika pohanských chrámů. Zároveň se též patrně zasazoval o spravedlivý přístup k cizincům a dohlížel na spravedlivý chod soudů. Nejspíše moudře, neboť se stal známým též jako ochránce nespravedlivě obviněných. Na Prvním nikajském koncilu se tvrdě postavil proti přívržencům ariánství, směru, který právě koncil označil za herezi.
Mikuláš z Myry zemřel patrně 6. prosince, podle některých historiků ale jde možná o fabulaci mající podložit umístění jeho svátku na tento den, aby nahradil pohanský svátek zrození Diany, římské bohyně lovu. Pohřben byl původně v Myře, avšak v 11. století, když se Byzantská říše potácela pod útoky četných nájezdníků, stala se Malá Asie součástí islámského světa. Pád Mikulášova hrobu do rukou muslimů vyburcoval italské námořníky, kteří v roce 1087 Myru přepadli a ostatky odvezli do Bari (prázdný sarkofág stojí v Demre dodnes). Kryptu s Mikulášovými ostatky posvětil roku 1089 papež Urban II.
Úcta a tradice
Jako všichni světci z jeho doby nebyl sv. Mikuláš z Myry nikdy oficiálně prohlášen svatým, jeho uctívání se prostě stalo součástí víry širokých vrstev a zvolna se šířilo, k jeho největší expanzi docházelo od 8. století v Rusku, jehož je patronem. Postupně se jeho kult šířil i do dalších slovanských zemí a od 10. století do Evropy, zvláště Německa, Francie a Anglie. Za svatého ho uznávají všechny křesťanské církve, které úctu ke svatým praktikují, u pravoslavných jde o nejuctívanějšího světce (pomineme-li Pannu Marii), velmi oblíben je též v Nizozemí, Německu a USA.
V celé Evropě nacházíme často cykly se scénami z Mikulášova života – např. v německé Kostnici z 15. století nebo v kostele Panny Marie v Gdaňsku. Po světě jsou rozesety desetitisíce kostelů zasvěcených svatému Mikuláši, mimo jiné např. Basilica di San Nicola v Bari, kde jsou uchovávány jeho ostatky, ze kterých už po několik staletí vytéká tekutina, které jsou připisovány léčivé účinky. V Česku je to například katedrála svatého Mikuláše v Českých Budějovicích, v Praze stojí kostel na Staroměstském náměstí, na Malé Straně a barokní ve Vršovicích. V Brně stál Kostel svatého Mikuláše na Náměstí Svobody.
Zpodobnění a atributy
Mikuláš je zobrazován jako starší biskup s vousem; na Východě je zobrazován holohlavý. Jako nejčastější atribut mívá Mikuláš u sebe tři zlaté koule na knize. Tento atribut je spojen s legendou o šlechtici a jeho třech dcerách. Mikuláš bývá oblečen v červeném plášti, na hlavě mívá biskupskou mitru a v ruce biskupskou berlu.
Legenda o šlechtici a jeho třech dcerách
Jde o jednu z nejstarších legend o sv. Mikuláši, která se dochovala ve vícero podobách. Podle nejextrémnější verze zchudlý šlechtic poslal své tři dcery do veřejného domu, aby si vydělaly na věno. Mikuláš jim podle legendy hodil oknem po jednom sáčku se zlaťáky, takže mohly ukončit svou činnost a vdát se. Umírněnější a poměrně rozšířenější verze podávají celou záležitost tak, že zchudlá rodina uvízla v dluzích a vše směřovalo k tomu, že otec skončí ve vězení pro dlužníky a dcery budou prodány a odvlečeny do veřejných domů (resp. tam bez prostředků a věna nakonec stejně skončí). K tomu však nedošlo díky zásahu sv. Mikuláše, v jehož popisu se obě verze shodují. Rodina tak unikla z dluhů a zbylo i na věno. Vzhledem k této legendě (a její „extrémní“ variantě) je světec též označován jako patron prostitutek, jsou tím však myšleny především bývalé prostitutky, či sexuální otrokyně. Na stejné legendě je též založena tradice mikulášské nadílky.
Sváteční tradice
Tradice spojené s Mikulášovou osobou jsou velmi pestré a krajově i národnostně se liší. Součástí většiny z nich je rozdávání dárků dětem. V USA se tato tradice postupně přetvořila ve fenomén Santa Clause, který ovšem dnes již roznáší dárky o Vánocích. Odtud se v této pozměněné podobě šíří do okolního světa. Santa Claus však nemá atributy a oděv českého Mikuláše, ale je oblečen do červeno-bílého oděvu, červeno-bílé čepice a vysokých holínek.
Česko a Slovensko
V Česku a na Slovensku je v dnešní době při tzv. mikulášské nadílce Mikuláš představován v biskupském oděvu s dlouhým bílým vousem a je doprovázen anděly a čerty. Tato skupinka obchází domácnosti s dětmi 5. prosince v předvečer svátku sv. Mikuláše. Andělé s Mikulášem roznášejí dárky, čerti se starají o symbolické trestání a strašení zlobivých dětí. Ne vždy však byl Mikuláš doprovázen andělem a čertem. Jindy s ním chodil třeba obecní policajt. Anděl je ze všech společníků nejmodernější verzí. Celkově je Mikuláš jakousi přípravou na Vánoce, kdy se nerozdávají příliš hodnotné a trvalé dary, ale spíše jen nějaké pamlsky nebo malé dárky pro štěstí, však v době, ze které tento zvyk pochází, tedy v době kdy byly podobné laskominy a některé druhy ovoce méně dostupné, toto bylo oceňováno více než dnes. Ve všech dobách v této tradici však šlo především více o zážitek než o dary.
Proč se na Mikuláše naděluje?
Tato tradice má kořeny přibližně v desátém století. Tato tradice vznikla při chlapeckých biskupských hrách, které se držely v Porýní na klášterních školách. Při hrách jeden ze žáků nesl berlu, kterou přebíral funkci představeného kláštera a po jeden den v roce v zastoupení svatého Mikuláše byl pánem školy. Ve třináctém století byl tento svátek posunut na den svatého Mikuláše a ještě později byla vymyšlena hra, ve které čeledín naděloval dětem dárky. Čeledín jménem Ruprecht měl děti odměňovat, ale i pokárat zároveň, a tak se k Mikulášovi postupně připojila postava anděla a čerta.
Zdroj: Wikipedia.cz a svatky.centrum.cz
zpracoval sj


Obsah

ÚVODEM: Umět odejít
STALO SE: Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: Když hudba prostupuje celým životem
LITERÁRNÍ KLÁNÍ
Valašské kotáry vás očekávají
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Rozjímání pro koukavé – 1. část
ZDRAVÍ: Když se řekne prekanceróza
Zvládneme v budoucnu léčit i dědičné choroby?
NĚCO K VÁNOCŮM… A NĚCO K SILVESTRU
Anekdoty
Recepty na punč
Tiráž


Hlavička časopisu

Ročník 104 číslo 24 prosinec 2020
OBSAH
ÚVODEM
Umět odejít
STALO SE
Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS
Když hudba prostupuje celým životem
LITERÁRNÍ KLÁNÍ
Valašské kotáry vás očekávají
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Rozjímání pro koukavé – 1. část
ZDRAVÍ
Když se řekne prekanceróza
Zvládneme v budoucnu léčit i dědičné choroby?
NĚCO K VÁNOCŮM… A NĚCO K SILVESTRU
Svátek svatého Mikuláše
Anekdoty
Recepty na punč



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR