Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 19 říjen 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Na počátku bylo slovo,…
STALO SE: Přehledně
Jak zpřístupnit umění všem? Národní muzeum ukazuje, že to jde
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Když se řekne rekondice
Za uměním do Josefova
LIDÉ KOLEM NÁS: O knihovně, čtení a životě – rozhovor se Zdeňkem Bajtlem (2. část)
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 10/2020
O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky III.
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Co uvidím, až uvidím?
ZDRAVÍ: Lze ji snadno získat, ale není lehké se jí zbavit
Změnit techniku dýchání není nic složitého
SPORT: Černobílé problémy
Kuželky ZP v Blansku
# Tiráž

ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Když se řekne rekondice

Dostali jste někdy pozvánku na rekondici? A řekli jste to svým známým? Vsadila bych se, že mnozí se podivili a ti odvážnější se rovnou zeptali: Na co? Co tam budeš dělat? Pro ty, kteří se jen podivili, ale nenašli odvahu se zeptat, máme odpověď. Začnu trochu ze široka – nahlédněme do výkladového slovníku současné češtiny: kondice – tělesné a duševní zdraví a re- předpona s významem znovu, opět. A je to jasné. Zveme-li vás na rekondici, lákáme vás na týden plný činností vedoucích k obnovení tělesného a duševního zdraví, a to nejen vašeho, ale i vašeho vodicího pejska.
Takový týden jsme spolu s našimi klienty a jejich psími společníky absolvovali v polovině srpna v Jindřichově Hradci. Byla nás skupina dvaceti lidí a osmi psů, což bylo tak akorát, abychom měli jen pro sebe celý penzion s krásnou zahradou, a zároveň to byl ideální počet pro prohlídky, výlety a přednášky.
Ale jak asi tušíte, získat kondici nelze jen zábavou. Celý týdenní program byl vyváženou kombinací práce se psy – trénování překážek, poslušnosti a frekvencí v ulicích, poznávání Jindřichova Hradce a jeho kulturních památek, zajímavých přednášek, a také legrace, která by neměla chybět na žádné akci, protože smích, jak známo, prodlužuje život. Jindřichův Hradec i okolí našeho penzionu nabídl klientům ideální příležitost procvičit a vyladit dovednosti jejich čtyřnohých pomocníků.
A co zajímavého jsme zažili? Nezapomenutelnou prohlídku města, kterou vedl pan Burian, nadšený průvodce, archeolog a pracovník Muzea Jindřichova Hradce. Výklad byl nejen velmi zajímavý, ale obohacený mnoha haptickými zážitky. Mohli jsme si například osahat náhrobky objevené ve starých kryptách, uložené ve dvoře muzea, kam se normální návštěvník nedostane, poslechnout si zážitky z archeologického průzkumu města i nedávné historie. Malým, ale spíš větším překvapením bylo natáčení jindřichohradecké televize, která si na nás „počíhala“ před muzeem.
Neméně zajímavá byla prohlídka zámku v Jindřichově Hradci, která nám byla uzpůsobena v maximální míře. Pan průvodce bez váhání uvolňoval provazové zátarasy a nabízel možnost poznávat exponáty hmatem. Při pokynu: „Zde si můžete osahat příborník ze 14. století, ale opatrně, jsou na něm umístěny vzácné talíře ze stejné doby“, mi trochu zatrnulo a byla jsem ráda, že jsme si sjednali připojištění odpovědnosti za škody.
Neopakovatelným zážitkem byl výlet parním vlakem po jindřichohradecké úzkokolejce do Kamenice nad Lipou. Zážitek byl obohacen o skutečnost, že lokomotiva nezvládla závěrečné stoupání v zatáčce a vypověděla službu. Asi půl hodiny jsme stáli v lesíku a ze přední části vlaku se ozývalo střídavé kvílení, funění, syčení, ale pohyb žádný. Nakonec nás musela do nádraží doslova dostrkat přídavná lokomotiva. Jak jsme se podivili, když jsme zjistili, že celou dobu jsme stáli ani ne kilometr od konečné stanice. Nevšední zážitek nikomu nevadil a při výkladu energického sládka v Kamenickém pivovaru jsme rychle přišli na jiné myšlenky a dozvěděli jsme se další zajímavosti ze zcela jiné oblasti. Tak schválně, víte, jaký je rozdíl mezi svrchně a spodně kvašeným pivem? Účastníci naší rekondice už to vědí.
Ani večery nebyly ve znamení lenošení. Jeden z večerů byl věnován tematice jindřichohradeckých rybníků, jejich historii i současnosti, rybám, receptům z nich, ale i kormoránům, zdatným soupeřům rybářů. Rybníkářství nás zaujalo natolik, že na jistě také zajímavé informace o lesích nezbyl čas.
Na třetí večer byl vyhlášen „večer smyslů“. Čich, sluch a hmat, to bylo, oč tu běželo. Sálem se mísily vůně připomínající Středomoří, štrůdl, svařené víno, pečené maso i léčivé masti. Všichni usilovně nasávali vůně jednotlivých bylin a snažili se rozpoznat, kde by takovou bylinku použili a jak se jmenuje. Zároveň se dozvěděli, kde roste, k čemu se využívá a jaké má léčivé či jiné účinky. Nebyli jste u toho? Nevadí, zkuste si udělat malý kvíz na konci článku. Po testování čichu přišel na řadu sluch. Slyšet bylo výborně, ale rozumět vůbec. Klienti se snažili rozpoznat jazyky blízkých i vzdálených národů. Nebylo to vůbec snadné, ale s trochou nápovědy byl úkol mnohem jednodušší. O zlatý hřeb večera se postarala firma Fruko Schulz, která nám věnovala pět druhů ovocných likérů. Ani nemusím dodávat, že na nich jsme si krásně otestovali chuťové buňky.
Jaká by to byla rekondice, kdyby poslední den nebyla soutěž. Meteorologové slibovali na poslední den rekordní vedra, tak jsme začali hned ve svěžím ránu. Slunce lehce prosvítalo mezi listy vysokých stromů v krásné zahradě a krůpěje rosy házely hravé odlesky. Panovala dobrá nálada a možná i trochu vzrušení a očekávání. Všichni celkem hravě zvládali překážky i poslušnost. Prubířským kamenem však bylo, což byste asi nečekali, obyčejné přivolání. Psům se tato disciplína líbila rozhodně nejvíc. Tady si zase oni mohli procvičit čich i chuť a většina z nich toho využila. Celkem krátká vzdálenost od psa k páníčkovi byla lemována hračkami, granulemi, ale hlavně neodolatelnými špekáčky! To bylo téměř nepřekonatelné lákadlo. Někteří mlsouni byli schopní během poklusu slupnout i dva špekáčky a ani hlasité volání nebylo silnější než vůně uzenin. Všichni jsme se nasmáli, snad i psi se usmívali. Všichni si vedli výborně a bylo těžké určit vítěze. Nakonec bodování a porota rozhodly o vítězné dvojici, kterou se stal Milan se svým psem Rupertem. Následovalo rozloučení a plány na další společné akce.
Lenka Kreidlová

Obsah

Hlavička časopisu

Ročník 104 číslo 19 říjen 2020
OBSAH
ÚVODEM
Na počátku bylo slovo,…
STALO SE
Přehledně
Jak zpřístupnit umění všem? Národní muzeum ukazuje, že to jde
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Když se řekne rekondice
Za uměním do Josefova
LIDÉ KOLEM NÁS
O knihovně, čtení a životě – rozhovor se Zdeňkem Bajtlem (2. část)
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 10/2020
O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky? – III.
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Co uvidím, až uvidím?
ZDRAVÍ
Lze ji snadno získat, ale není lehké se jí zbavit
Změnit techniku dýchání není nic složitého
SPORT
Černobílé problémy
Kuželky ZP v Blansku

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.