Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 19 říjen 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Na počátku bylo slovo,…
STALO SE: Přehledně
Jak zpřístupnit umění všem? Národní muzeum ukazuje, že to jde
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Když se řekne rekondice
Za uměním do Josefova
LIDÉ KOLEM NÁS: O knihovně, čtení a životě – rozhovor se Zdeňkem Bajtlem (2. část)
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 10/2020
O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky III.
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Co uvidím, až uvidím?
ZDRAVÍ: Lze ji snadno získat, ale není lehké se jí zbavit
Změnit techniku dýchání není nic složitého
SPORT: Černobílé problémy
Kuželky ZP v Blansku
# Tiráž

LIDÉ KOLEM NÁS: O knihovně, čtení a životě – rozhovor se Zdeňkem Bajtlem (2. část)

V minulém čísle Zory jsme přinesli první část rozhovoru s letošním jubilantem, naším kolegou a dlouholetým „patronem“ digitalizace potažmo Knihovny digitálních dokumentů SONS Zdeňkem Bajtlem. Dnes otiskujeme zbývající část rozhovoru.
- Máte tedy pocit, že už je dnes všechno ideálně technicky přístupné? Co pak vaše práce a snaha tohle stále zdokonalovat?
Je toho opravdu hodně, přesto jsou tu ale dodnes obrovské mezery. Je třeba až překvapující neochota zpřístupňovat nové mobilní aplikace. Není to asi ani tak o neznalosti výrobců, jako spíše jejich manažerů, všechno se dnes v tomhle odvětví dělá narychlo a co nejlevněji, protože to za rok už nebude aktuální – a možná i proto v té přístupnosti máme v této oblasti jako společnost obrovský handicap a obrovskou mezeru.
I když se tedy všude zpřístupňuje (spoustu věcí dneska můžete dělat přes internet, do obchodu v podstatě už skoro nemusíte), jsem pořád rád, když nějaká firma s námi chce spolupracovat, nebrání se tomu a je schopna pochopit, že tu je určitá část společnosti (byť minorita), které to pomůže. Proto jsem rád za přístup např. CG Transitu, s kterým jsme vyvinuli zmíněnou aplikaci Vystupuj, protože to pro ně nebyl nepřekonatelný problém a byli ochotni k nějakému dialogu a spolupráci. Většinou je to ale tak, že na tohle slyší spíš ty menší firmy, větším korporacím to často bývá bohužel úplně jedno…

- Vraťme se ale přece jenom ke KDD. Možná se často setkáváte s tím, že je dnes řada jiných knihoven, že jednotlivé tituly se objevují ve více z nich atd. Jak celou tu situaci hodnotíte vy?
To je nesmírně složitá věc; ač bychom chtěli, k nějaké meziknihovní spolupráci asi nikdy nedojde. Je to proto, že jednotlivé knihovny mají různý způsob financování, různé metody zpracování textů atd. A proto každá knihovna toho chce mít co nejvíc (uživatelů i titulů), a tak k překrývání titulů často dochází. Ale upřímně, jednak je spousta skalních čtenářů jedné knihovny, takže jim tohle vlastně nevadí, protože jsou rádi, že to, co hledají, je právě v té jejich a ani by je nenapadlo hledat to jinde. A také si osobně myslím, že když něco nemáme, není nic špatného odkázat zájemce na jinou knihovnu, aby ten titul dostal a my ho nemuseli zpracovávat od A do Z znovu.
Přesto si troufnu tvrdit, že proti ostatním knihovnám máme tu výhodu, že se snažíme knihy opravdu dodávat velice kvalitně. To není úplně běžné, slovenská knihovna Digibooks už má třeba sto tisíc titulů, ale úroveň zpracování je tam velice různá, někdy je to jenom velmi nekvalitní sken nebo pouze část knihy a je čistě na čtenáři, aby se s tím porovnal. To asi není nic proti ničemu, je to zkrátka jinak postavený systém – a proto je těžko pak nějak výrazně spolupracovat a zároveň jednotlivé knihovny porovnávat nebo hodnotit.

- A kolik vlastně čtenářů KDD dnes má?
tuším, že asi 2050, každopádně přes 2000. Je tam asi pár „mrtvých duší“, takových, kteří se třeba přihlásili jenom jednou – ale tak 1000 jich aktivních bude. Zajímavé statisticky asi je, že za den se z knihovny stáhne zhruba 250 titulů.

- To je opravdu vysoké číslo; podle jakého klíče tedy knížky zařazujete?
Důležité je, že knihy nijak a priori nehodnotíme, co zařadit a co ne. Přednost mají ale tituly, které si žádají čtenáři, a pak to, co vychází nově. Tady se snažíme shánět od nakladatelů, co to jde, aby nevidomí měli k dispozici takovou četbu jako ostatní – myslím, že by v tom neměl být žádný rozdíl. Samozřejmě pokud přijde na nějaké ty odborné věci nebo klasiku, ani to by v knihovně nemělo chybět, ale přednost dostávají věci aktuální a čtenářsky žádané.

- Zmínil jste knihy od nakladatelů; člověk by řekl, že v dnešní době, kdy spolu s tištěnou knihou nabízí řada nakladatelství ke koupi i její digitální verzi, se spolupráce s nimi asi zlepšuje?
Překvapivě ta technika má vliv jenom na to, že dostáváme často knihy v lepších formátech. Když tedy dostaneme už připravenou E-knihu, znamená to pro nás vlastně dost málo práce; titul jenom převedete do jiného formátu, „okapitolujete“ a zařadíte, nu a když se poštěstí, je třeba za 45 minut hotová. Ale na to, že by k nám nakladatelé byli vstřícnější, tohle asi moc vliv nemá. Většinou když se sem někdo přijde osobně podívat, vidí, jak tu fungujeme, je pak z toho nadšený a hrozně rád by nám své věci poskytoval; naopak zase vydavatelé učebnic asi spoléhají na nějaký byznys, ti nám nechtějí dát skoro nic. Ale celkově spolupracujeme s řadou nakladatelství komerčních i odborných.

- Čeho se vlastně nakladatelé bojí? Spolupráce s KDD by přece pro ně mohla být dobrou reklamou…
Jsou to především dvě věci: jednak je tam obava, že když nám něco poskytnou, objeví se to pak na internetu a že je někdo z našich uživatelů zkrátka „vykrade“. To se samozřejmě stávat může, a naprosto chápu, že to, co se dneska na internetu děje, nakladateli zrovna moc důvěry nepřidá. Ale na druhou stranu tohle řeší všichni autoři, nakladatelé, zpěváci… A tou druhou věcí je, že často tam sice dobrá vůle je, ale už se nenajde v nakladatelství nikdo, kdo by na spolupráci s námi měl čas, nejsou schopni zajistit vhodný formát atd. To je zase důvod vnitřní, související se strukturním fungováním toho kterého nakladatelství jako firmy.

- Zmínil jste ožehavou otázku vykrádání a zveřejňování knih; měli jste s tím jako knihovna někdy problém?
Že by nás přímo někdo žaloval za porušení autorských práv, to se nikdy nestalo. Už ale asi před dvaceti lety nám nějaký uživatel knihovnu celou vykradl a pak kolovala zemí CD se všemi našimi tituly. Proto jsme zavedli jediné, co vlastně můžeme, a to je kreditový systém. Uživatel si tedy může stáhnout maximálně deset knih týdně, čímž se možnost dalšího vykradení knihovny minimalizuje. Přitom samozřejmě, pokud třeba někdo ze studijních důvodů potřebuje počet kreditů navýšit, není to problém; stejně tak jsme ho automaticky navyšovali teď v době koronakrize, kdy lidé byli zavřeni doma a četli víc než jindy. Ale celkově myslím, že je ten kreditový systém dobrá věc a že by v knihovně měl vždycky zůstat – protože je tu určitě řada lidí, kteří by bezmyšlenkovitě stahovali všechno, co zařazujeme, bez ohledu na to, jestli to chtějí nebo potřebují, jenom aby to měli.

- Digitalizace je dnes fenomén; jak se vy jako jeden z jejích dlouhodobých propagátorů a představitelů stavíte ke knihám v bodovém písmu nebo ve zvukové podobě?
To je otázka dost složitá, ale myslím, že důležitá. Ač je spousta lidí, kteří říkají, že jim umělý počítačový hlas vadí, ze zkušenosti vím, že se na to dá zvyknout. I já jsem zpočátku všem říkal, že už toho umělého hlasu mám z práce dost, a tak si raději stáhnu knížku načtenou v KTN. Pak jsem ale – kvůli Harrymu Potterovi – začal číst knihy digitálně a zvykl jsem si na to až tak, že mi teď naopak někdy vadí, jak někteří herci do zvukových knih promítají sami sebe, to, že už dnes často nečtou, ale spíš hrají a tím jednotlivým postavám dávají předem nějaké vyznění, charakter. Ale určitě bych si stejně tak zase dokázal zvyknout na knihy načtené, je to prostě opravdu jen o zvyku.
Na druhé straně tu ale není jenom KTN, na kterou jsou nevidomí pořád dost zvyklí; myslím, že je škoda, že lidé z naší komunity nevyužívají víc různé audiotéky, a to leckdy jenom proto, že je to služba placená. Tam je řada titulů načtených opravdu profesionálně, a ač to třeba u mě je minimum mé četby, občas je to zajímavý zážitek, něco takového si stáhnout a pustit.
Co se týče Braillova písma, zdůraznil bych velice rád jeho potřebu – ta je myslím i při práci s digitální knížkou neoddiskutovatelná, zejména bavíme-li se o odborné nebo studijní literatuře. Asi se hodně podceňuje práce s braillskými řádky – a všechny naše knihy jsou čitelné i pomocí řádků, to je myslím taky velké plus. Protože právě jen pomocí braillova písma se člověk stane gramotným, zjistí, jak vypadá struktura textu, osvojí si pravopis i gramatiku…
- Máte určitě pravdu – a myslím, že je známo, že tohle jsou názory, které bych s vámi s chutí podepsal a diskutoval nejenom já, ale i celá naše redakce. Zatím vám ale velice děkuji za rozhovor, váš čas a spoustu zajímavých informací a vhledů, jak KDD vlastně funguje a – jak říkáte – „co je za tím“. Za celou redakci tedy přeji, ať vám stejné nadšení a láska k práci vydrží i nadále!
Rozhovor vedl Jiří Hubáček

Obsah

Hlavička časopisu

Ročník 104 číslo 19 říjen 2020
OBSAH
ÚVODEM
Na počátku bylo slovo,…
STALO SE
Přehledně
Jak zpřístupnit umění všem? Národní muzeum ukazuje, že to jde
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Když se řekne rekondice
Za uměním do Josefova
LIDÉ KOLEM NÁS
O knihovně, čtení a životě – rozhovor se Zdeňkem Bajtlem (2. část)
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 10/2020
O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky? – III.
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Co uvidím, až uvidím?
ZDRAVÍ
Lze ji snadno získat, ale není lehké se jí zbavit
Změnit techniku dýchání není nic složitého
SPORT
Černobílé problémy
Kuželky ZP v Blansku

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.