ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 104 číslo 19 říjen 2020 OBSAH ÚVODEM Na počátku bylo slovo,… STALO SE Přehledně Jak zpřístupnit umění všem? Národní muzeum ukazuje, že to jde ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ Když se řekne rekondice Za uměním do Josefova LIDÉ KOLEM NÁS O knihovně, čtení a životě – rozhovor se Zdeňkem Bajtlem (2. část) ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 10/2020 O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky? – III. BUDE VÁS ZAJÍMAT Co uvidím, až uvidím? ZDRAVÍ Lze ji snadno získat, ale není lehké se jí zbavit Změnit techniku dýchání není nic složitého SPORT Černobílé problémy Kuželky ZP v Blansku # ÚVODEM: Na počátku bylo slovo,… Nepletete se, je to Bible, přesně Evangelium sv. Jana, také asi jeden z nejslavnějších a nejcitovanějších výroků. Podle Jana Sokola z promluvy v Bazilice sv. Markéty před téměř deseti lety je zmíněné evangelium také jedním z nejtěžších biblických textů. Nevím, ale souhlasím, že jak stvoření, tak i jakékoli tvoření, tedy i to lidské, začíná slovem. Když někdo řekne že myšlenkou, je alibista – myslíme totiž ve slovech. Poslední léta se ale obávám, že si základního stavebního kamene naší existence moc nevážíme. Nejen že slova komolíme, przníme, neuctivě deformujeme jejich podobu a vyprazdňujeme jejich obsah. My navíc za přemírou slov skrýváme prázdnotu svých myšlenek, s jejich pomocí vytváříme chaos – jen si promítněte blábolení na naší politické scéně, lhostejno o čem a z jakých úst – a jejich moci využíváme k lecčemus více než k pomoci. A přitom slovo pomáhat umí, o tom nikdo nepochybuje. V tomto čísle Zory jsme pro vás sebrali těch slov přesně 9 tisíc. Snažili jsme se, aby ta slova nebyla prázdná, ale aby kromě informace nesla i krásu jazyka. Jak se nám to – letos již po devatenácté – povedlo, to už posuďte sami. Příjemné chvíle se Zorou za sebe i za redakci přeje Václav Senjuk # STALO SE: Přehledně "...V září nejsem sám, když vzpomínám. Malé nádraží, z okna chvíli máváš, vlak tě odváží, čas by měl zůstat stát..." (Karel Gott, píseň "Září"). Léto 2020 je za námi. Opravdu uteklo tak rychle? A jak ho trávili lidé v oblastních odbočkách SONS? Žili kulturou, sportem i společenským životem Je libo zahrát si lízaný, křížový, volený či licitovaný? Nebo mariáš ještě neumíte a rádi byste se ho naučili? Karel Novotný zve do pražského KC Vrchlická na pravidelná mariášová odpoledne. První z nich proběhlo už 8. 9. Máte-li zájem, napište na e-mail: novotny@sons.cz, které dny a časy se vám hodí. Členové OO Kroměříž se v letním období sešli hned dvakrát. Poprvé 19. 8. na klubovém odpoledni v příjemném prostředí kavárny, podruhé 2. 9. na pravidelném setkání v klubovně OO. Projednali organizační záležitosti i budoucí aktivity, které by jim mohly částečně nahradit letos neuskutečněné akce. Jde hlavně o tvořivé kroužky a společná setkání. Cestovali, vzdělávali se a rehabilitovali Alena Hejčová z pražského Metodického centra odstraňování bariér zve na návštěvu Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Stálá expozice "Slovácko" je tu členěna do několika okruhů, kde se dozvíte zajímavosti o zdejším zemědělství, řemeslech, lidovém stavitelství nebo rodinných obřadech. Návštěvníci s postižením zraku se mohou dotýkat kopií vybraných předmětů, haptický vjem je doplněn braillským popiskem. Komentovanou prohlídku je nutno objednat nejméně týden předem telefonicky (572 556 556, 572 551 370) nebo e-mailem: info@slovackemuzeum.cz. Ideální počet osob je 30. Členové OO Semily si na září naplánovali cestovat. 3. září navštívili Kořenov a místní Muzeum ozubnicové dráhy, zubačky. Zdejší expozice ukazuje zajímavou i pohnutou historii trati Tanvald – Kořenov. 10. 9. odjeli do Příchovic, kde se z rozhleden Štěpánka a Maják Járy Cimrmana kochali pohledem na Krkonoše a Jizerské hory. Navštívili i Muzeum zmíněného českého génia, které sídlí v historické budově U Čápa. Aby spálili pár kalorií, zařadili 17. 9. bowling v Turnově. Doplnili je však hned 24. 9. při opékání špekáčků na Nouzově. Od 19. do 25. 7. prožilo 31 členů OO Olomouc nádherný rehabilitačně ozdravný pobyt v hotelu MAS v Sezimově Ústí. Byl podpořen i dotací Ministerstva zdravotnictví. Hotel postavila v roce 1939 firma BAŤA, když sem převedla část strojírenské výroby ze Zlína. Účastníci si mohli užít lázeňské procedury, bazén s vyhřívanou vodou, pohybové a vzdělávací aktivity. Hostitelé pro ně připravili výlety do Jindřichova Hradce, na zámky Hluboká, Jemniště a Červená Lhota, do Čapího hnízda a Holašovic. Ve volném čase bylo možno navštívit Kozí Hrádek, kde kázal Mistr Jan Hus, hrobku prezidenta Edvarda Beneše s manželkou Hanou v Sezimově Ústí či historický Tábor. 20.8. vystoupali členové OO Olomouc v turistickém centru Dolní Morava do oblak. Nejprve vyjeli lanovkou na vrchol Sněžník v nadmořské výšce 1116 metrů. Poté pokračovali výstupem na unikátní 55 metrů vysokou rozhlednu „Stezka v oblacích“. Ocelová konstrukce s dřevěným chodníkem připomíná svým tvarem let nočního motýla a je dlouhá 710 metrů. Po cestě mohli zájemci zjistit informace o samotné stezce, ale i další zajímavosti o zdejší krajině. Členové OO Vrchlabí navštívili v srpnu hned dvakrát Špindlerův Mlýn. 20. 8. si objednali vrchlabskou atrakci, vláček Bubáček, který může povozit až 36 osob po Vrchlabí, ale zajíždí i do Benecka nebo na Strážné. Jenže jeho organizátoři členy OO jaksi vypekli. Nepotvrdili rezervaci a v den výletu je svézt odmítli. Takže náhradní program ve Špindlu, túra od přehrady k lanovce na Medvědín. Prý luxusní výlet. 26. 8. tu byli znovu a pokračovali lanovkou na vrchol Medvědín, do nadmořské výšky 1235 metrů. Tady je výchozí bod mnoha turistických tras. Ale co to? Prší a duje vichr! Místo výšlapu na Zlaté Návrší se účastníci krčí pod smrkem a čekají, až to pomine. A pak rychle zpět, na kávu do Špindlu, který leží jen 718 metrů nad mořem, a autobusem domů do Vrchlabí (už jen 477 m. n. m.). Ještě přepočítat členy, snad nikdo neuletěl. V polovině srpna navštívili členové OO Kyjov pohraniční město Mikulov. Na místním zámku se seznámili s jeho historií i se zámeckým sklepem a expozicí vína. Obdivovat bylo možno obří vinný sud z roku 1643 i sbírku historických vřetenových lisů. Nechyběly braillské, zvukové ani hmatové popisky. Velký zážitek pro ně představovala návštěva Dietrichsteinské hrobky v dolní části náměstí a hlavně prohlídka města s průvodkyní, která, jak sami říkají, měla o historii i o ně opravdový zájem. # Jak zpřístupnit umění všem? Národní muzeum ukazuje, že to jde Národní muzeum začátkem srpna spustilo na webu unikátní novinku. Je jí sekce „Národní muzeum bez bariér“. Návštěvníci v ní naleznou nejen veškeré informace týkající se návštěvy osob s postižením sluchu a zraku, ale také virtuální prohlídku Historické budovy natočenou přímo v českém znakovém jazyce. Součástí jsou také upravené virtuální výstavy s titulky a tlumočením nebo audiozáznamy virtuálních výstav pro nevidomé. Jednou z novinek v nabídce jsou i pravidelné měsíční komentované prohlídky Historické budovy v českém znakovém jazyce. „Chceme, aby nabídka Národního muzea byla co nejpestřejší pro všechny skupiny návštěvníků a aby se k nám rádi vraceli. Rozšiřujeme proto naše dlouholeté aktivity o pravidelné komentované prohlídky pro neslyšící, úplnou novinkou je pak zpřístupnění v online prostoru,“ vysvětlil Michal Lukeš, generální ředitel Národního muzea. Díky webové sekci Národní muzeum bez bariér je možné nyní vidět z pohodlí domova například výstavy Přírodovědecké sbírky ve fotografiích, Říká se jí sametová či Příběh plejtváka myšoka a vzdělávací videa pro děti z cyklu Honzík a Fany v muzeu. Připraven je i virtuální průvodce v českém znakovém jazyce, který je kromě své online verze přístupný i v průběhu návštěvy Historické budovy Národního muzea prostřednictvím QR kódů rozmístěných po budově. Audiozáznamy nebo prohlídky ve znakovém jazyce Národní muzeum připravilo k poslechu také audiozáznamy vybraných virtuálních výstav ve formátu mp3, které jsou vhodným řešením také pro osoby s postižením zraku. Videa pro neslyšící vznikají ve spolupráci s Ústavem jazyků a komunikace neslyšících Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Na videích určených malým návštěvníkům se podílelo Centrum pro dětský sluch Tamtam. Všechna videa pro neslyšící je možné kromě webových stránek Národního muzea najít i na youtube kanálu Národního muzea v sekci (playlistu) Muzeum bez bariér. Nově nabízí Národní muzeum také komentované prohlídky Historické budovy v českém znakovém jazyce. Ty se budou konat pravidelně vždy poslední středu v měsíci. Zájemci se na ně mohou přihlásit online prostřednictvím elektronického formuláře. Umění dostupné pro všechny Národní muzeum tak navazuje na své dlouholeté aktivity v oblasti zpřístupnění sbírek všem svým návštěvníkům. Například v Národopisném muzeu Národního muzea je otevřena stálá expozice Tradiční lidová kultura dotykem a v Národním památníku na Vítkově se od loňského roku nachází haptický model této jedinečné stavby. Již několik let se pravidelně pořádá Pražská muzejní noc pro neslyšící a v loňském roce se stalo Národní muzeum také partnerem Plesu na kolečkách. Rozsah aktivit v oblasti bezbariérového zpřístupnění by se měl neustále rozšiřovat tak, aby byla nabídka Národního muzea v tomto ohledu co nejpestřejší a poskytla vzdělání i zábavu všem skupinám návštěvníků. Alespoň taková je vize instituce do budoucna. Gabriela Brázdová Zdroj: prazska.drbna.cz # ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Když se řekne rekondice Dostali jste někdy pozvánku na rekondici? A řekli jste to svým známým? Vsadila bych se, že mnozí se podivili a ti odvážnější se rovnou zeptali: Na co? Co tam budeš dělat? Pro ty, kteří se jen podivili, ale nenašli odvahu se zeptat, máme odpověď. Začnu trochu ze široka – nahlédněme do výkladového slovníku současné češtiny: kondice – tělesné a duševní zdraví a re- předpona s významem znovu, opět. A je to jasné. Zveme-li vás na rekondici, lákáme vás na týden plný činností vedoucích k obnovení tělesného a duševního zdraví, a to nejen vašeho, ale i vašeho vodicího pejska. Takový týden jsme spolu s našimi klienty a jejich psími společníky absolvovali v polovině srpna v Jindřichově Hradci. Byla nás skupina dvaceti lidí a osmi psů, což bylo tak akorát, abychom měli jen pro sebe celý penzion s krásnou zahradou, a zároveň to byl ideální počet pro prohlídky, výlety a přednášky. Ale jak asi tušíte, získat kondici nelze jen zábavou. Celý týdenní program byl vyváženou kombinací práce se psy – trénování překážek, poslušnosti a frekvencí v ulicích, poznávání Jindřichova Hradce a jeho kulturních památek, zajímavých přednášek, a také legrace, která by neměla chybět na žádné akci, protože smích, jak známo, prodlužuje život. Jindřichův Hradec i okolí našeho penzionu nabídl klientům ideální příležitost procvičit a vyladit dovednosti jejich čtyřnohých pomocníků. A co zajímavého jsme zažili? Nezapomenutelnou prohlídku města, kterou vedl pan Burian, nadšený průvodce, archeolog a pracovník Muzea Jindřichova Hradce. Výklad byl nejen velmi zajímavý, ale obohacený mnoha haptickými zážitky. Mohli jsme si například osahat náhrobky objevené ve starých kryptách, uložené ve dvoře muzea, kam se normální návštěvník nedostane, poslechnout si zážitky z archeologického průzkumu města i nedávné historie. Malým, ale spíš větším překvapením bylo natáčení jindřichohradecké televize, která si na nás „počíhala“ před muzeem. Neméně zajímavá byla prohlídka zámku v Jindřichově Hradci, která nám byla uzpůsobena v maximální míře. Pan průvodce bez váhání uvolňoval provazové zátarasy a nabízel možnost poznávat exponáty hmatem. Při pokynu: „Zde si můžete osahat příborník ze 14. století, ale opatrně, jsou na něm umístěny vzácné talíře ze stejné doby“, mi trochu zatrnulo a byla jsem ráda, že jsme si sjednali připojištění odpovědnosti za škody. Neopakovatelným zážitkem byl výlet parním vlakem po jindřichohradecké úzkokolejce do Kamenice nad Lipou. Zážitek byl obohacen o skutečnost, že lokomotiva nezvládla závěrečné stoupání v zatáčce a vypověděla službu. Asi půl hodiny jsme stáli v lesíku a ze přední části vlaku se ozývalo střídavé kvílení, funění, syčení, ale pohyb žádný. Nakonec nás musela do nádraží doslova dostrkat přídavná lokomotiva. Jak jsme se podivili, když jsme zjistili, že celou dobu jsme stáli ani ne kilometr od konečné stanice. Nevšední zážitek nikomu nevadil a při výkladu energického sládka v Kamenickém pivovaru jsme rychle přišli na jiné myšlenky a dozvěděli jsme se další zajímavosti ze zcela jiné oblasti. Tak schválně, víte, jaký je rozdíl mezi svrchně a spodně kvašeným pivem? Účastníci naší rekondice už to vědí. Ani večery nebyly ve znamení lenošení. Jeden z večerů byl věnován tematice jindřichohradeckých rybníků, jejich historii i současnosti, rybám, receptům z nich, ale i kormoránům, zdatným soupeřům rybářů. Rybníkářství nás zaujalo natolik, že na jistě také zajímavé informace o lesích nezbyl čas. Na třetí večer byl vyhlášen „večer smyslů“. Čich, sluch a hmat, to bylo, oč tu běželo. Sálem se mísily vůně připomínající Středomoří, štrůdl, svařené víno, pečené maso i léčivé masti. Všichni usilovně nasávali vůně jednotlivých bylin a snažili se rozpoznat, kde by takovou bylinku použili a jak se jmenuje. Zároveň se dozvěděli, kde roste, k čemu se využívá a jaké má léčivé či jiné účinky. Nebyli jste u toho? Nevadí, zkuste si udělat malý kvíz na konci článku. Po testování čichu přišel na řadu sluch. Slyšet bylo výborně, ale rozumět vůbec. Klienti se snažili rozpoznat jazyky blízkých i vzdálených národů. Nebylo to vůbec snadné, ale s trochou nápovědy byl úkol mnohem jednodušší. O zlatý hřeb večera se postarala firma Fruko Schulz, která nám věnovala pět druhů ovocných likérů. Ani nemusím dodávat, že na nich jsme si krásně otestovali chuťové buňky. Jaká by to byla rekondice, kdyby poslední den nebyla soutěž. Meteorologové slibovali na poslední den rekordní vedra, tak jsme začali hned ve svěžím ránu. Slunce lehce prosvítalo mezi listy vysokých stromů v krásné zahradě a krůpěje rosy házely hravé odlesky. Panovala dobrá nálada a možná i trochu vzrušení a očekávání. Všichni celkem hravě zvládali překážky i poslušnost. Prubířským kamenem však bylo, což byste asi nečekali, obyčejné přivolání. Psům se tato disciplína líbila rozhodně nejvíc. Tady si zase oni mohli procvičit čich i chuť a většina z nich toho využila. Celkem krátká vzdálenost od psa k páníčkovi byla lemována hračkami, granulemi, ale hlavně neodolatelnými špekáčky! To bylo téměř nepřekonatelné lákadlo. Někteří mlsouni byli schopní během poklusu slupnout i dva špekáčky a ani hlasité volání nebylo silnější než vůně uzenin. Všichni jsme se nasmáli, snad i psi se usmívali. Všichni si vedli výborně a bylo těžké určit vítěze. Nakonec bodování a porota rozhodly o vítězné dvojici, kterou se stal Milan se svým psem Rupertem. Následovalo rozloučení a plány na další společné akce. Lenka Kreidlová # Za uměním do Josefova Červencový výlet naší party patřil horám a přírodě, srpnový historii a umění. Navštívili jsme pevnostní posádkové město vybudované koncem 18. století a pojmenované po smrti císaře Josefa II. po něm: Josefov. Tato lokalita byla v roce 1971 prohlášena městskou památkovou rezervací. V umělecké kolonii Bastion IV nás přivítal řezbář Jan Paďour. Měl pro nás komentovanou výstavu, mluvil o práci se dřevem a o vystavených dílech, jejichž byl autorem. Tam jsme také viděli uprostřed kasárenského dvora mohutného vztyčeného hada ze světlého dřeva. V záhybech jeho těla by se mohly ukrývat lahve vína. Hlídal tu i zamračený vodník obklopený mnoha pohádkovými bytostmi a zvířátky. Pod košatými stromy vyhlížela z mrtvého kusu klády smutná tvář dívky, jako by čekala, až ji vysvobodí šikovné ruce řezbáře. Vyprávění umělce oživovali svým křikem pávi a něco k snědku hledali v taškách návštěvníků koně. Ve druhé části prohlídky nás přivítal známý sochař Petr Novák. Otevřel nám dlouhou tajemnou chodbu, svůj ateliér. Ocitli jsme se v dobách Josefa II., ponuré prostory pevnosti ukrývaly nádherná sochařská díla. U vchodu stálo sousoší Milada Horáková loučící se s dcerou. V pozadí chodby se nacházela v nadživotní velikosti socha Jana Černčického z Kácova, zakladatele Nového Města nad Metují, jejíž protějšek zde byl slavnostně odhalen u příležitosti 500 let od vniku tohoto města v roce 2001. Byl tu též hudební koutek. Za bustou Josefa Haydna se ukrývala něžná flétnistka spoře ozářená modrým světlem. Umělecký dojem umocňovala skladba pro flétnu od Wolfganga Amadea Mozarta. Bylo by nesnadné popsat všechna díla v ateliéru. Největší část však patřila koním. Ty má Petr Novák velmi rád a jejich živoucí předlohy vlastní. Sochy koní se tu tak mohly představit ve své plné kráse. V pohybu i odpočinku. Zvlášť mě však zaujala jedna z nich, podle mě nejkrásnější – zářivá mramorová hlava koně s vlající hřívou. Ta ukrývala něžnou tvář dívky. Šlo o umělecké ztvárnění mraků. Kolik fantazie a tvůrčí síly bylo třeba k tomuto vyjádření. Nejdojemnější však byla socha umírajícího koně na bojišti bitvy u Hradce Králové 1866. Dlouho jsem se na toto dílo dívala. Kůň klesá k zemi a voják drží jeho hlavu a líbá svého věrného druha na čelo. Boří prsty do rozevláté hřívy a kůň se vyčítajícíma očima ptá: Proč? Padlým hrdinům jsou stavěny pomníky, ale jen málo z nich je věnováno jejich umírajícím zvířecím druhům, kteří šli do bojů nedobrovolně a mnohdy i zbytečně. Příroda je stvořila pro volnost v dalekých stepích, ale člověk často ničí jejich přirozenost pro své, někdy i pochybné cíle. Kolik jich v těžkých bitvách muselo padnout pro slávu a moc lidí. Až pojedete kolem bojiště bitvy roku 1866 u Hradce Králové, uvidíte zde tuto krásnou sochu v nadživotní velikosti. Postůjte a vzpomeňte na autora, sochaře, umělce Petra Nováka Běla Hejzlarová, SONS Náchod # LIDÉ KOLEM NÁS: O knihovně, čtení a životě – rozhovor se Zdeňkem Bajtlem (2. část) V minulém čísle Zory jsme přinesli první část rozhovoru s letošním jubilantem, naším kolegou a dlouholetým „patronem“ digitalizace potažmo Knihovny digitálních dokumentů SONS Zdeňkem Bajtlem. Dnes otiskujeme zbývající část rozhovoru. - Máte tedy pocit, že už je dnes všechno ideálně technicky přístupné? Co pak vaše práce a snaha tohle stále zdokonalovat? Je toho opravdu hodně, přesto jsou tu ale dodnes obrovské mezery. Je třeba až překvapující neochota zpřístupňovat nové mobilní aplikace. Není to asi ani tak o neznalosti výrobců, jako spíše jejich manažerů, všechno se dnes v tomhle odvětví dělá narychlo a co nejlevněji, protože to za rok už nebude aktuální – a možná i proto v té přístupnosti máme v této oblasti jako společnost obrovský handicap a obrovskou mezeru. I když se tedy všude zpřístupňuje (spoustu věcí dneska můžete dělat přes internet, do obchodu v podstatě už skoro nemusíte), jsem pořád rád, když nějaká firma s námi chce spolupracovat, nebrání se tomu a je schopna pochopit, že tu je určitá část společnosti (byť minorita), které to pomůže. Proto jsem rád za přístup např. CG Transitu, s kterým jsme vyvinuli zmíněnou aplikaci Vystupuj, protože to pro ně nebyl nepřekonatelný problém a byli ochotni k nějakému dialogu a spolupráci. Většinou je to ale tak, že na tohle slyší spíš ty menší firmy, větším korporacím to často bývá bohužel úplně jedno… - Vraťme se ale přece jenom ke KDD. Možná se často setkáváte s tím, že je dnes řada jiných knihoven, že jednotlivé tituly se objevují ve více z nich atd. Jak celou tu situaci hodnotíte vy? To je nesmírně složitá věc; ač bychom chtěli, k nějaké meziknihovní spolupráci asi nikdy nedojde. Je to proto, že jednotlivé knihovny mají různý způsob financování, různé metody zpracování textů atd. A proto každá knihovna toho chce mít co nejvíc (uživatelů i titulů), a tak k překrývání titulů často dochází. Ale upřímně, jednak je spousta skalních čtenářů jedné knihovny, takže jim tohle vlastně nevadí, protože jsou rádi, že to, co hledají, je právě v té jejich a ani by je nenapadlo hledat to jinde. A také si osobně myslím, že když něco nemáme, není nic špatného odkázat zájemce na jinou knihovnu, aby ten titul dostal a my ho nemuseli zpracovávat od A do Z znovu. Přesto si troufnu tvrdit, že proti ostatním knihovnám máme tu výhodu, že se snažíme knihy opravdu dodávat velice kvalitně. To není úplně běžné, slovenská knihovna Digibooks už má třeba sto tisíc titulů, ale úroveň zpracování je tam velice různá, někdy je to jenom velmi nekvalitní sken nebo pouze část knihy a je čistě na čtenáři, aby se s tím porovnal. To asi není nic proti ničemu, je to zkrátka jinak postavený systém – a proto je těžko pak nějak výrazně spolupracovat a zároveň jednotlivé knihovny porovnávat nebo hodnotit. - A kolik vlastně čtenářů KDD dnes má? tuším, že asi 2050, každopádně přes 2000. Je tam asi pár „mrtvých duší“, takových, kteří se třeba přihlásili jenom jednou – ale tak 1000 jich aktivních bude. Zajímavé statisticky asi je, že za den se z knihovny stáhne zhruba 250 titulů. - To je opravdu vysoké číslo; podle jakého klíče tedy knížky zařazujete? Důležité je, že knihy nijak a priori nehodnotíme, co zařadit a co ne. Přednost mají ale tituly, které si žádají čtenáři, a pak to, co vychází nově. Tady se snažíme shánět od nakladatelů, co to jde, aby nevidomí měli k dispozici takovou četbu jako ostatní – myslím, že by v tom neměl být žádný rozdíl. Samozřejmě pokud přijde na nějaké ty odborné věci nebo klasiku, ani to by v knihovně nemělo chybět, ale přednost dostávají věci aktuální a čtenářsky žádané. - Zmínil jste knihy od nakladatelů; člověk by řekl, že v dnešní době, kdy spolu s tištěnou knihou nabízí řada nakladatelství ke koupi i její digitální verzi, se spolupráce s nimi asi zlepšuje? Překvapivě ta technika má vliv jenom na to, že dostáváme často knihy v lepších formátech. Když tedy dostaneme už připravenou E-knihu, znamená to pro nás vlastně dost málo práce; titul jenom převedete do jiného formátu, „okapitolujete“ a zařadíte, nu a když se poštěstí, je třeba za 45 minut hotová. Ale na to, že by k nám nakladatelé byli vstřícnější, tohle asi moc vliv nemá. Většinou když se sem někdo přijde osobně podívat, vidí, jak tu fungujeme, je pak z toho nadšený a hrozně rád by nám své věci poskytoval; naopak zase vydavatelé učebnic asi spoléhají na nějaký byznys, ti nám nechtějí dát skoro nic. Ale celkově spolupracujeme s řadou nakladatelství komerčních i odborných. - Čeho se vlastně nakladatelé bojí? Spolupráce s KDD by přece pro ně mohla být dobrou reklamou… Jsou to především dvě věci: jednak je tam obava, že když nám něco poskytnou, objeví se to pak na internetu a že je někdo z našich uživatelů zkrátka „vykrade“. To se samozřejmě stávat může, a naprosto chápu, že to, co se dneska na internetu děje, nakladateli zrovna moc důvěry nepřidá. Ale na druhou stranu tohle řeší všichni autoři, nakladatelé, zpěváci… A tou druhou věcí je, že často tam sice dobrá vůle je, ale už se nenajde v nakladatelství nikdo, kdo by na spolupráci s námi měl čas, nejsou schopni zajistit vhodný formát atd. To je zase důvod vnitřní, související se strukturním fungováním toho kterého nakladatelství jako firmy. - Zmínil jste ožehavou otázku vykrádání a zveřejňování knih; měli jste s tím jako knihovna někdy problém? Že by nás přímo někdo žaloval za porušení autorských práv, to se nikdy nestalo. Už ale asi před dvaceti lety nám nějaký uživatel knihovnu celou vykradl a pak kolovala zemí CD se všemi našimi tituly. Proto jsme zavedli jediné, co vlastně můžeme, a to je kreditový systém. Uživatel si tedy může stáhnout maximálně deset knih týdně, čímž se možnost dalšího vykradení knihovny minimalizuje. Přitom samozřejmě, pokud třeba někdo ze studijních důvodů potřebuje počet kreditů navýšit, není to problém; stejně tak jsme ho automaticky navyšovali teď v době koronakrize, kdy lidé byli zavřeni doma a četli víc než jindy. Ale celkově myslím, že je ten kreditový systém dobrá věc a že by v knihovně měl vždycky zůstat – protože je tu určitě řada lidí, kteří by bezmyšlenkovitě stahovali všechno, co zařazujeme, bez ohledu na to, jestli to chtějí nebo potřebují, jenom aby to měli. - Digitalizace je dnes fenomén; jak se vy jako jeden z jejích dlouhodobých propagátorů a představitelů stavíte ke knihám v bodovém písmu nebo ve zvukové podobě? To je otázka dost složitá, ale myslím, že důležitá. Ač je spousta lidí, kteří říkají, že jim umělý počítačový hlas vadí, ze zkušenosti vím, že se na to dá zvyknout. I já jsem zpočátku všem říkal, že už toho umělého hlasu mám z práce dost, a tak si raději stáhnu knížku načtenou v KTN. Pak jsem ale – kvůli Harrymu Potterovi – začal číst knihy digitálně a zvykl jsem si na to až tak, že mi teď naopak někdy vadí, jak někteří herci do zvukových knih promítají sami sebe, to, že už dnes často nečtou, ale spíš hrají a tím jednotlivým postavám dávají předem nějaké vyznění, charakter. Ale určitě bych si stejně tak zase dokázal zvyknout na knihy načtené, je to prostě opravdu jen o zvyku. Na druhé straně tu ale není jenom KTN, na kterou jsou nevidomí pořád dost zvyklí; myslím, že je škoda, že lidé z naší komunity nevyužívají víc různé audiotéky, a to leckdy jenom proto, že je to služba placená. Tam je řada titulů načtených opravdu profesionálně, a ač to třeba u mě je minimum mé četby, občas je to zajímavý zážitek, něco takového si stáhnout a pustit. Co se týče Braillova písma, zdůraznil bych velice rád jeho potřebu – ta je myslím i při práci s digitální knížkou neoddiskutovatelná, zejména bavíme-li se o odborné nebo studijní literatuře. Asi se hodně podceňuje práce s braillskými řádky – a všechny naše knihy jsou čitelné i pomocí řádků, to je myslím taky velké plus. Protože právě jen pomocí braillova písma se člověk stane gramotným, zjistí, jak vypadá struktura textu, osvojí si pravopis i gramatiku… - Máte určitě pravdu – a myslím, že je známo, že tohle jsou názory, které bych s vámi s chutí podepsal a diskutoval nejenom já, ale i celá naše redakce. Zatím vám ale velice děkuji za rozhovor, váš čas a spoustu zajímavých informací a vhledů, jak KDD vlastně funguje a – jak říkáte – „co je za tím“. Za celou redakci tedy přeji, ať vám stejné nadšení a láska k práci vydrží i nadále! Rozhovor vedl Jiří Hubáček # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 10/2020 Dnešní poradenský článek pochází z klávesnice kolegyně JUDr. Václavy Baudišové a jeho název zní: REALITNÍ OKÉNKO. V rámci „okénka“ se dozvíte o - zrušení daně z nabytí nemovitosti - zákonu o realitním zprostředkování - struktuře a obsahu výpisu z katastru nemovitostí Zrušení daně z nabytí nemovitosti Vedle zrušení superhrubé mzdy, které ještě bude předmětem parlamentní diskuse, je zrušení daně z nabytí nemovitosti dalším opatřením, o kterém se stále mluvilo, ale fakticky se nic nedělo, až do událostí souvisejících s koronavirem. Tato daň (dříve „daň z převodu nemovitosti“) u nás měla dlouholetou tradici a aktuálně činila 4 % z kupní ceny nemovitosti. Až v poslední fázi své existence byla přesunuta z prodávajícího na kupujícího. Asi není třeba zdůrazňovat, že se tím kupujícím aspoň trochu finančně uleví a potěšující je i to, že odpadne papírování s daňovým přiznáním spojené. Daň nemusí platit ani ti kupující, kterým katastrální úřad povolil návrh na vklad vlastnického práva již v prosinci 2019 a později. Jen pro pořádek – daň z nemovitosti, tedy daň z vlastnictví nemovitosti, zrušena nebyla. Nový zákon o realitním zprostředkování Další vítanou změnou v oblasti prodeje nemovitostí je přijetí zákona č. 39/2020 Sb. o realitním zprostředkování, upravujícího činnost realitních makléřů, slovy zákona „realitních zprostředkovatelů“. I když nadměrné státní regulaci všeho možného fandit nelze, zde je jednoznačně přínosem, protože zavádí: - povinnou změnu živnosti makléře z volné na vázanou - povinné kvalifikační předpoklady makléře, který musí být absolventem práv, ekonomie, stavebnictví, nebo jiné vysoké nebo střední školy a mít 3 roky praxe v oboru, nebo složit profesní zkoušku - povinné pojištění odpovědnosti makléře za škodu. Dále zákon stanoví, že: - všechna ujednání s klientem, který je v postavení spotřebitele, musí být písemná (včetně převodů podílů v bytovém družstvu) - makléř má informační povinnost o výši provize či o způsobu určení provize, o konkrétních závadách či omezeních na nemovitosti, které plynou z veřejných databází a o těch, o nichž věděl nebo měl vědět vzhledem ke své odbornosti - záloha na provizi nesmí být vyšší než 2/3 sjednané provize - zprostředkovatelská smlouva s makléřem nemůže klienta zavázat k uzavření samotné kupní nebo nájemní smlouvy - je-li tato smlouva uzavřena na dobu neurčitou, může být výpovědní doba maximálně 1 měsíc - tzv. exkluzivitu, tedy výhradní zprostředkování jediným makléřem, lze sjednat jen na dobu určitou, nejdéle však na šest měsíců; lze ji opakovaně prodlužovat, nejdříve však 30 dnů před uplynutím sjednané doby - byla-li smlouva, k jejímuž uzavření se vztahoval vznik práva makléře na provizi, uzavřena z důvodu jeho nečinnosti, pochybení nebo neposkytnutí odpovídající součinnosti až po zániku závazku ze zprostředkovatelské smlouvy, nemá makléř právo požadovat po klientovi provizi. K poslednímu bodu je však třeba uvést, že podle § 2454 občanského zákoníku „právu zprostředkovatele na provizi není na újmu, byla-li smlouva, k níž se vztahovala činnost zprostředkovatele, uzavřena nebo splněna až po zániku závazku ze zprostředkovatelské smlouvy.“ Toto ustanovení naplňuje zásadu, podle níž smlouvy mají být plněny, a má zamezit vcelku běžné situaci, kdy makléř svoji činnost vykonává řádně. Inzeruje, komunikuje se zájemci, které seznámí s prodávajícím, jezdí s nimi na prohlídky, poskytuje právní a jiné služby atd. Účastníci smlouvy ovšem s cílem ušetřit na provizi vyčkají uplynutí doby, na kterou je sjednána zprostředkovatelská smlouva a kupní smlouvu potom spolu uzavřou na vlastní pěst. Předpokladem práva na provizi je tedy činnost zprostředkovatele vedoucí k uzavření smlouvy. Jak číst výpis z katastru nemovitostí Výpis z katastru nemovitostí (KN) je přístupný přes internet na stránkách katastrálního úřadu www.cuzk.cz, v papírové, oficiální „úřední“ podobě ho získáte také na katastrálním úřadu nebo na kontaktních místech Czech POINT. Internetový výpis má pouze informativní charakter a neobsahuje některé detailní informace, zatímco u úředního výpisu platí předpoklad správnosti zapsaných údajů a najdete zde nejen základní informace k nemovitosti, ale i odkaz na listinu, na základě které vlastník nemovitost nabyl, tzv. nabývací titul. U bytů jsou vedeny dva listy vlastnictví: jeden na budovu a druhý na konkrétní byt. U rodinných domů mají být v listu vlastnictví zapsány všechny nemovitosti v souladu se skutečným stavem – jednak zastavěná plocha, na které stojí dům, jednak další vlastníkovy pozemky, například ostatní plocha, zahrada, sad atd. Je-li zapsaný stav v rozporu se skutečným stavem, je třeba před prodejem rozpory odstranit – například stavby zaměřit a zapsat nebo zbourat a vymazat. Výpis z KN je datovaný k určitému dni a času. Zápisy o nemovitosti se totiž samozřejmě mohou v čase měnit. Hned v záhlaví výpisu je dále uvedeno umístění nemovitosti: okres, obec, katastrální území a číslo listu vlastnictví. Samotný výpis se pak skládá z několika částí od A do F, obsahujících tyto údaje: A) Vlastník nemovitosti: zde jsou uvedeni všichni vlastníci dané nemovitosti. Pokud je před jmény uvedeno „SJM“, znamená to, že se jedná o nemovitost ve společném jmění manželů. U více spoluvlastníků je zde zlomkem uveden spoluvlastnický podíl na nemovitosti. B) Nemovitost: zde je popsána nemovitost – stavba s číslem popisným nebo evidenčním zpravidla u rekreačních objektů, parcelní čísla pozemků, jejich výměra, druh pozemku, včetně případných podílů na společných částech nemovitostí. B1) Věcná práva sloužící ve prospěch nemovitosti: zde jsou uvedeny informace o tom, co se vztahuje k této nemovitosti v její prospěch, například právo vjezdu či přístupu. C) Věcná práva zatěžující nemovitost: zde jsou veškeré zástavy, věcná práva dožití, služebnosti a věcná břemena – například povinnost strpět cizí právo vjezdu či přístupu. D) Poznámky a další obdobné údaje: zde naleznete informace o tom, zda probíhá nějaký zápis na katastrálním úřadu, který se dané nemovitosti týká. Pokud ano, je zde uvedeno písmeno „P“. V nahlížení do katastru uvidíte číslo jednací a účastníky řízení. E) Nabývací tituly a jiné podklady zápisu: zde jsou uvedené listiny, které byly předloženy katastrálnímu úřadu pro zápis a díky kterým prodávající nemovitost nabyl. Jak je uvedeno shora, v internetové verzi výpisu nejsou, v úřední verzi ano. Jestliže má na tom někdo prokazatelný právní zájem, jsou tyto dokumenty k dispozici k nahlédnutí či pořízení kopie v tzv. Sbírce listin katastrálního úřadu. F) Vztah bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ) k parcelám: tato část se týká pouze zemědělských pozemků a jejich zařazení do bonitních půdně ekologických jednotek. Šťastnou ruku při koupi či prodeji té vaší nemovitosti přeje Václava Baudišová s pomocí časopisu Realcity.cz # O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky III. V předchozí části jsme popsali podněty a podmínky pro vznik přátelství v předškolním věku dítěte. V tomto článku se zaměříme na přátelství dětí a mladistvých v podmínkách školní docházky, která je pro každé dítě naprosto zásadní změnou v jeho dosavadním životě. S příchodem do první třídy dítě prožívá viditelné změny, které mohou začít třeba tím, že jeho dosavadní prostor ke hraní, na které bylo doma zvyklé, se změní na místo, které mu bude sloužit k přípravě na školní vyučování. Podotýkám, že konkrétně tato změna je standardní v rodinách s běžným sociálním zařazením. Předpokládáme, že dítě má domov a v něm i svůj prostor, kde si může hrát, zabývat se svými zálibami a kde mu bude i poskytnut klid pro přípravu do školy. Tam, kde tyto podmínky děti nemají, může samozřejmě příprava na nástup do školy mít jiné parametry. Běžně se dítě s nástupem do první třídy setká s novými pomůckami, které je zaujmou. Bude pro ně však zásadním objevem osobnost třídní učitelky, případně učitele, k němuž si okamžitě začne vytvářet svůj vlastní postoj. Neméně důležitým zážitkem bude spolužák, s kterým prvňáček sdílí společnou lavici. Pro dítě je velmi důležitá kamarádka nebo kamarád, se kterou/kterým se ve třídě náhodně setká, avšak znají se již z mateřské školy nebo ze sousedství. Hrací aktivity školního dítěte se z velké míry přenášejí z dětského hřiště do školy nebo školní družiny. První školní den, je-li plný pozitivních zážitků, může postoj dítěte ke škole ovlivnit na dlouhou dobu a umožnit, nebo v negativním případě znemožnit, přirozené a přátelské postoje vůči pedagogovi a především spolužákům. Pro dobrou socializaci prvňáčka je nezbytné příjemné prostředí v prostoru třídy, která by měla stimulovat radostné pocity, podobně jako doma dětský pokoj. Součástí výuky bývá na počátku školní docházky i hra, která motivuje k navázání vztahů a prohlubuje důvěru k učiteli. Dítě je ve svých šesti letech vytrženo z prostředí rodiny, kde se cítí bezpečně a nemusí se snažit, aby bylo pro členy rodiny nějak přijatelné. Dítě ví, že rodiče je mají rádi a že se o jejich lásku nemusí obávat. V prostředí školní třídy, která se na dlouhou dobu stane tzv. sekundární skupinou, se mění podmínky vztahů a zároveň dochází k prvnímu zařazení dítěte v kolektivu spolužáků. V dítěti roste odpovědnost za jeho chování, dodržování pravidel i plnění úkolů. Jeho očekávání vůči ostatním jsou zcela jiná, než byla v rodině nebo v mateřské škole. Dítě si brzy uvědomí podmíněnost přátelského vztahu, který se bude odvíjet od jeho chování vůči kolektivu i vůči jednotlivcům. Nebude trvat dlouho a dítě bude svými spolužáky hodnoceno i podle výkonu, stane se součástí soutěživého klimatu ve třídě, pochopí, jakou cenu má být středem pozornosti a obdivu. Často nedostatek výkonu bude kompenzovat značkovým oblečením, tabletem nebo mobilem nějaké top značky. Když nic z toho nebude mít po ruce, může dobře posloužit i agresivita nebo role třídního šaška. Po nějaké době dojde v sekundární skupině k poměrně jasně strukturovanému rozdělení rolí, které děti mohou hrát i po celou dobu školní docházky. V první třídě by dítě mělo mít osvojené základní společenské návyky (pozdrav, poděkování, vyjádření prosby) a základní etická pravidla (neubližovat, nepomlouvat, nekrást, neničit). Zároveň má právo očekávat, že i ostatní (včetně dospělých) budou stejná pravidla dodržovat. Za těchto okolností přirozeně vznikají mnohá přátelství, která nejednou přetrvají do dospělosti. Již v raném školním věku lze předpokládat jistý stupeň sociální inteligence dítěte. Je to schopnost empatie, vhled do aktuální situace, srdečnost v komunikaci, snaha řešit konflikty a dobře spolupracovat s týmem. Děti dovedou ocenit i pomoc spolužáka nebo jeho účast na společné činnosti. Sociální inteligenci lze pěstovat po celý život, jsou-li splněny vnitřní a vnější podmínky. Rámcově hovoříme o dětech bez zásadních povahových problémů žijících v dobrých sociálních podmínkách a přivyklých na určitý řád a pravidla v soužití s rodinou a s vrstevníky. Problematické navazování přátelství v běžném kolektivu třídy mívají děti s handicapem, slepotu nevyjímaje. Slabozraké děti mají sice více příležitostí k interakci s vidícími spolužáky, ale bývají vnímány jako neohrabané nebo bázlivé. Rodiče si často myslí, že když bude dítě se zrakovým postižením v tzv. integraci, záleží vše na učiteli nebo na asistentovi, jakým způsobem pomůže postiženému dítěti navázat vztahy. Tento názor je naprosto mylný. Pomoc třídního učitele a asistenta by samozřejmě neměla postrádat hluboké znalosti o osobnosti dítěte s handicapem, ale ani to nestačí. Spousta faktorů podmiňujících vznik přátelských vztahů mezi nevidomým dítětem a vidícími spolužáky se odvíjí od dosavadních adaptačních schopností a sociálních dovedností především dítěte s handicapem. Nelze se spoléhat pouze na takové vlastnosti spolužáků jako je dobromyslnost, přirozená chuť pomáhat, ohleduplnost a empatie. Především mladší školní děti si nevědí rady se spolužákem, který se něčím nápadně liší, byť by to bylo třeba jen nenáležité oblečení nebo kosmetická vada obličeje či rukou. Zde nepomáhá ani okřikování nebo nabádání k ohleduplnosti. K přirozenému a napomáhajícímu vztahu k dítěti s nápadným postižením musí jeho skupina dozrát, a to za zásadního přispění pedagoga, případně asistenta nebo další kooperující osoby (např. vedoucí kroužku, školní družiny, skauta apod.). Nikdy by však dospělá pomáhající osoba neměla zastávat roli mediátora, který vztahy mezi dětmi zprostředkovává a modeluje. Taková snaha se míjí účinkem, protože zcela znemožňuje spontánní dynamiku v navazování vzájemných vztahů mezi dětmi. Dítě, které se od ostatních liší, je podezřelé, nebudí důvěru, vzbuzuje ostych. S tímto postojem vrstevníků, někdy i pedagogů, se musí počítat. Je bohužel hudbou budoucnosti, kdy se tyto postoje změní, protože neexistuje ani jednotný názor, ani potřebné vzdělání, a často ani dobrá vůle ke změně. Děti s postižením, které vyrůstají ve školním kolektivu, kde jejich handicap není výjimečný, mají pro vznik přátelských vztahů méně náročné podmínky. Nepociťují svou odlišnost, protože ve třídě speciální školy je nějakým způsobem odlišný každý. Učí se respektovat druhé, a tak si samy respekt oprávněně nárokují. Speciální pedagogové vzdělaní v oboru si vědí rady se specifickými studijními i lidskými potřebami svých žáků. Kamarádský vztah dětí ve školním věku má podobné znaky, jako přátelství v dospělosti: „Přátelství je dobrovolný osobní vztah, poskytující intimitu a pomoc, ve kterém dvě strany mají rády jedna druhou a vyhledávají vzájemnou společnost." (Fehr 1996). Víme, že ve školním věku jsou viditelně odlišné znaky přátelství chlapců a dívek. Zde jsou názory několika odborníků: „ Chlapci spolu sportují, hrají si na honěnou, jsou divocí a často dochází k projevům fyzického násilí. V kamarádství kladou velký důraz na zábavu a fyzický výkon. Vždy jsou připraveni k jakékoliv akci, kde se prezentují fyzickým výkonem nebo souhlasem k zábavě.“ (Meller 2006) „Přátelství dívek bývá klidnější než u chlapců. Děvčata jsou více zaměřena na citovost, v kamarádství je pro ně podstatná důvěra, vzájemná pomoc a pocit sounáležitosti. Mnoho času tráví povídáním si a svěřováním se. Nejdůležitější aspekty přátelství mohou být symbolické. Kamarádi jsou podle průzkumu mezi dívkami z jedné školy ti, kterým můžeš důvěřovat. Jsou to holky, kterým se můžeš svěřit a můžeš se na ně spolehnout. Jsou emocionální oporou. Přátelství bylo také spojováno s tajemstvími – kamarádky si navzájem svěřovaly svá tajemství, ochota svěřit se byla důkazem přátelství, stejně jako fakt, že dívky nevyzradily tajemství svých kamarádek.“ (Spencer a Pahl 2006,) Pro raný školní věk je typické hledání vlastního statusu ve skupině vrstevníků a poměrně časté střídání vztahů s jednotlivými kamarády. Ze zkušeností i z odborné literatury je jisté, že kamarádství je pro vývoj dítěte velmi významné, protože mimo jiné přispívá k rozvoji poznávacích funkcí a sociálních dovedností. Ve vztahu k jiným buduje dítě vztah i k sobě samému. V průběhu dospívání a dalšího zrání se projevy i realizace přátelství mění současně s biologickým i psychickým vývojem jedince, s jeho socializací. pokračování Dr. Jaroslava Novotná # BUDE VÁS ZAJÍMAT: Co uvidím, až uvidím? Čmeláci pomáhají řešit filozoficko-vědecký problém ze 17. století Pokud se člověk narodí slepý a naučí se „vidět“ objekty dotykem, je schopen ony objekty rozlišit pouze zrakem, pokud získá znovu schopnost vidět? Tak zní zjednodušeně otázka, kterou se zabýval irský filozof, fyzik a matematik William Molyneux, a jež už tři století přitahuje zájem učenců. Odpověď na tzv. Molyneuxův problém hledají vědci i dnes. A zdá se, že úspěšně – za pomoci čmeláků. To není můj pes Williama Molyneuxe (1656–1698) k hloubání nad touto otázkou vedla bezesporu skutečnost, že jeho žena v prvním roce jejich manželství ztratila zrak. K problému přistoupil z druhé strany – z pozice slepce, který se už narodil ochuzen o zrakový vjem, jemuž se ale zrak během života vrátí. Molyneux v roce 1688 v dopise svému příteli, filozofu Johnu Lockovi, píše: „Představme si člověka od narození slepého, který se naučil hmatem rozlišovat kostku a kouli, jež jsou ze stejného materiálu a stejné velikosti. Pokud takový člověk prozře, bude schopen rozlišit, pouze na základě svého zraku a bez použití hmatu, co je koule a co je kostka?“ Tento dopis byl psán v časech, kdy lékaři ještě nedokázali vracet lidem zrak, takže Molyneux i Locke mohli jen spekulovat. Nicméně jejich odpověď na otázku zněla, že nikoli: je rozdíl ve slepcově zkušenosti rozlišit předměty hmatem, jež ovšem na zrak již takto nepůsobí – vyčnívající roh kostky, který tlačil na jeho ruku, se jeho zraku nebude jevit takový, jaký je na kostce. „Slepec, který prozřel, by na prvý pohled nemohl s jistotou říci, co je koule a co je kostka, pokud by je pouze viděl, i kdyby je podle hmatu uměl neomylně označit a s jistotou je rozlišit podle toho, jak rozdílně by cítil jejich tvary.“ Teprve přibližně o půl století později se daří lékařům odoperovat vrozený oční zákal. A chování lidí, kteří začali znovu vidět, potvrzovalo Lockovy i Molyneuxovy závěry. Přesto však nebyly zcela jednoznačné a problémem si lámaly hlavu další generace filozofů a učenců zvučných jmen, například irský filozof a teolog George Berkeley, francouzský osvícenecký filozof a spisovatel Denis Diderot, americký psycholog William James, další osvícenec Voltaire... I oni, respektive většina z nich, formulovali podobné závěry: Všechno, co vidíme, je dáno rozmanitostí světla a barev. Všechno, co pociťujeme hmatem, je naopak měkké, tvrdé, hranaté, oblé, horké, studené… Vidoucí slepec se významu zrakových vjemů světla, stínů a barev skládajících tvar těles musí naučit. Stejně tak se musí naučit odhadovat vzdálenosti předmětů, protože rozlišování vzdáleností vnímaných zrakem je výhradně záležitostí zkušeností. Filozofické hloubání nad Molyneuxovým problémem byla jedna věc, nicméně experimenty například s dětmi, které po operaci šedého zákalu najednou viděly, potvrzovaly, že nebyly schopné rozpoznat objekty, jež dobře znaly hmatem – musely trénovat a naučit se to. Popisovány byly konkrétní případy, kdy například dítě po úspěšném očním chirurgickém zákroku s hrůzou poprvé hledí na jakési neznámé zvíře, a teprve hmatem zjišťuje, že jde o jeho milovaného psa. Lepší kostka, nebo koule? Člověk je bezesporu tím, kdo vyniká mentální představivostí. Nicméně s Molyneuxovým problémem si náš mozek tak trochu neví rady. Proto odborníky překvapil pokus se čmeláky, jejichž mozek o velikosti špendlíkové hlavičky tento problém zvládl a potvrdil relativně pokročilé kognitivní dovednosti tohoto hmyzu; schopnost identifikovat objekty přes smysly. Tým vědců v čele s Larsem Chittkou z londýnské Queen Mary University učil hmyz rozlišovat koule a kostky za pomoci pobídek (v daném případě byl odměnou cukr). Čmeláci byli nejprve trénováni ve tmě a bylo jim umožněno dotýkat se končetinami objektů – v jedné misce byly koule a v druhé kostky –, přičemž v těsném sousedství koulí se nacházel cukerný roztok, ale u krychlí pouze čistá voda. Čmeláky zajímal, jak jinak, hlavně cukr a naučili se dávat přednost „sladkým“ koulím. Pokus pak pokračoval při dobré světelné viditelnosti, kdy ale neměli možnost se dotknout uvedených objektů, tedy koulí a kostek, protože tentokrát byly uzavřeny v Petriho miskách. Čmeláci tedy viděli – a s jistotou se dobývali ke koulím, které měli spojené se sladkou odměnou. Z testu tedy vyšlo, že čmelák, který se naučil ve tmě hmatem spojovat odměnu s koulemi, je upřednostňuje i poté, kdy si je pouze „prohlédne“, i když se jich nemůže dotknout. Představu spojenou s dotykem tak dokáže spojit s tím, co vidí – získanou informaci integrovat napříč smysly. Výsledek experimentu týmu Larse Chittky ve srovnání lidského a hmyzího mozku bohužel nevyznívá ve prospěch člověka – čmelák Molyneuxův problém na rozdíl od něj celkem elegantně vyřešil. V každém případě se tak má lidstvo ještě co učit, jak kapacitu svého mozku lépe využívat. Kateřina Mázdrová Respekt 31/2020 # ZDRAVÍ: Lze ji snadno získat, ale není lehké se jí zbavit Plísňová onemocnění nehtů (onychomykózy) představují 50 procent všech onemocnění nehtů. Předpokládá se, že jimi trpí až osm procent populace, což by v ČR znamenalo až 800 tisíc pacientů. Těmi jsou především starší osoby, děti bývají infikované podstatně méně. Nehty na nohou jsou postiženy až čtyřikrát častěji než nehty na rukou. Onychomykóza většinou plynule navazuje na mykózu kůže nohou. Její nejjednodušší forma se drží na horní ploše nehtu. Častější je však ta, která nadzvedne volný okraj nehtu a pod ním se postupně šíří až k zadnímu nehtovému valu. Další, kterou trpí hlavně pacienti se sníženou imunitou, začíná pod zadním nehtovým valem, který bývá zarudlý a bolestivý. Nejtěžším stupněm je stav, kdy je nehet deformovaný, silně ztluštělý a rozpadá se. Nehty jsou nevzhledné, pacienti se za ně stydí a nosí uzavřenou obuv, čímž svůj stav dále zhoršují. Nejde však jen o kosmetický problém. Potíže může působit chůze i delší postávání. Deformované nehty mohou poranit okolní kůži a podnítit vznik tlakových vředů, ze kterých se může vyvinout sněť. Toto riziko hrozí více pacientům, kterým se hůře dokrvují nohy, tedy diabetikům, osobám se sníženou imunitou i těm, kteří pravidelně užívají antibiotika a kortikoidy. Při podezření na onychomykózu proto vždy navštivte dermatologa. Ten odebere vzorek šupin z hloubky nehtu k mikroskopickému nebo kultivačnímu vyšetření. Cílem je co nejpřesněji určit původce choroby, aby i léčba byla co nejúčinnější. Léčba je dlouhodobá, trvá 9 i 12 měsíců. Pokud je postiženo méně než třicet procent plochy nehtů, může být lokální. U větších ploch a pokročilých stádií nemá však velkou šanci na úspěch. Je třeba nasadit léky v tabletách, někdy v kombinaci se zevním užitím antimykotických roztoků nebo laku na nehty. Průběh léčby lékař pečlivě monitoruje. Ačkoliv jsou moderní antimykotické tablety velmi bezpečné, mohou u některých pacientů zhoršit jaterní testy, vyvolat alergii nebo reagovat s dalšími užívanými léky. Někdy lékař přistoupí i k chemické ablaci (odstranění) postižené části nehtu. Obav není třeba, jde o nekrvavý a nebolestivý zákrok, který lze podle potřeby zopakovat. Nejlépe po poradě s lékařem lze jako podpůrný prostředek vyzkoušet i přípravek se zárodky houby Pythium oligandrum (chytrá houba). Zatím není registrován jako lék, v lékárnách ho ale koupíte. Jedna z jeho lékových forem je šumivá tableta. Rozpustíte jí v 0,05 litru vody (opravdu panák) o teplotě lidského těla. Špičku nohy i s meziprstními prostory obalíte vatou a na ni postupně aplikujete roztok. Poté přetáhnete špičku elastickým obinadlem a celé chodidlo zabalíte na noc do mikrotenového sáčku. I po vyléčení onychomykózy dbejte na preventivní opatření. Jsou stejná jako u plísně kůže a meziprstí nohou. Myjte si nohy každý den vodou, mýdlem a důkladně je osušte. Používejte ponožky vyrobené z prodyšných vláken, které odvádějí vlhkost směrem od nohy. Některá syntetická vlákna jsou vhodnější než bavlna, která vlhkost spíše zadržuje. Ponožky si pravidelně měňte, perte je při teplotě alespoň 60 °C. Čisté ponožky si oblékejte jako první, poté až spodní prádlo. Noste vzdušnou obuv a jednou týdně si ji společně s nohama vydesinfikujte antimykotickým sprejem. Vyčleňte si vlastní ručník a podložku pod nohy. Snažte se nechodit bosi na veřejných místech. Po návratu z bazénu si dejte nohy na 10 minut do octové vody nebo světle růžového vodného roztoku hypermanganu. Prevenci můžete dvakrát do měsíce doplnit i aplikací antimykotického nehtového laku. Antonín Vraný Zdroj: lekarna.cz, zdravovek.eu, zdravi.euro.cz # Změnit techniku dýchání není nic složitého Většinu lidí nejspíš ani nenapadne, že by se dýcháním měli zabývat. Funguje přece automaticky. Průměrný člověk zvládne 25 tisíc nadechnutí za den a 690 milionů za život. Většiny z nich si ani nevšimne. Bohužel ke své škodě. Základní knihy Buddhismu, jógy, ale i někteří současní lékaři považují techniku dýchání za velice důležitou. Spolu s výživou, pohybem či spánkem ji řadí k základním předpokladům zdraví. Přírodní moudrost varuje před dýcháním ústy. Dokud nosními dutinami proudí vzduch, drží se vypjaté a čisté. Když dýchání převezmou ústa, postupně splasknou, zakrní a kolonizují je zánětlivé bakterie. Je to začarovaný kruh, nos se více ucpává a člověk musí více dýchat ústy. Dnes trpí obstrukcemi nosních dutin a nočním chrápáním 40 % populace, 90 % z nás dýchá nesprávně. To způsobuje či zhoršuje řadu onemocnění. Co dokáže náš nos? Učíme se, že čistí, otepluje a zvlhčuje vdechovaný vzduch. Víme ale i více. Nosní dýchání je střídavé. Pár hodin je dominantní levá nosní dírka, poté ji vystřídá pravá. Fungují jako přepínač mezi stavem aktivity a relaxace. Výzkumy ukazují, že nos má vliv na zažívání, krevní tlak i stres. Tkáň v nosní dutině je podobná té pod pokožkou zevních pohlavních orgánů. Při průchodu vzduchu vylučuje oxid dusnatý, který se podílí na prokrvení buněk. Na podobném principu je založen mechanismus účinku Viagry. Nos skutečně spolupracuje na lidské sexualitě a návrat k nosnímu dýchání může někdy pomoci mužům s poruchou erekce. Americký novinář James Nestor se spolu s kolegou rozhodli účinky dýchání nosem a ústy prověřit sami na sobě. Lékař jim na 10 dnů uzavřel nosní dutiny a oni dýchali výhradně ústy. Během pár dnů se hodnoty jejich tepové frekvence a krevního tlaku patologicky zvýšily. Chrápání vzrostlo o 1300 % a přibylo i epizod nočního dušení. Tělesná teplota klesla a jejich organizmy se ocitly ve stresu. Poslední dny prý jen seděli a nenáviděli život. Jakmile mohli znovu dýchat nosem, ihned se zlepšily naměřené hodnoty i kvalita spánku a nálady. Naše prababičky měly pravdu. Dominantní dýchání ústy, na nějž dnešní člověk nenápadně přesedlal, živé tvory postupně ničí. A pojďme dále. Naši dávní předkové měli dle výzkumů mohutné široké čelisti vysunuté vpřed, silné zuby a téměř dvojnásobné nosní otvory. Tuhé kořínky a ohlodávání kostí kladlo čelistem značný odpor. Ale zhruba před třemi sty lety začali lidé více trpět zubními kazy, nedokonale vyvinutými čelistmi i ucpanými nosními dutinami. Nám, kteří se živíme uzeninami a knedlíky, se čelisti zúžily a ustoupily vzad. Zuby vytlačily vzhůru horní patro, které ucpává nosní dutiny. Vědcům začalo docházet, že příčinou vzniku těchto deformit je nedostatek žvýkání. A další potíž. Lidé vzduchu, stejně jako jídla, konzumují mnoho. Přitom ale dýchají mělce, rychle a přerývaně. Lze to přirovnat k veslování. Nejlépe loďku rozjedete plynulými pohyby vesla ve správné hloubce. Pokud plácáte veslem do vody, stříká to a moc vám to nejede. Pamatujme, že doba nádechu a výdechu, při níž naše fyziologické procesy fungují nejlépe, je okolo 5,5 sekundy. Dnešní průměrný člověk to ale stihne za 3,3 sekundy. Na dechu tedy záleží! Představuje sílu i medicínu. Nejdéle žijí savci, kteří dýchají nejpomaleji (velryby). Řada chorob jako astma, lupénka, obezita, záněty nebo zubní kaz se dá odvrátit či zmírnit změnou způsobu dýchání. Emil Zátopek trénoval běh se zadrženým dechem, aby si zvýšil odolnost pro nedostatek kyslíku. Na olympiádách v Londýně (1948) a v Helsinkách (1952) získal čtyři zlaté medaile. Dobrou zprávou je, že změnit techniku dýchání není pro většinu lidí složité. Zkuste dech nejprve vleže pozorovat. Vnímejte rozdílnou teplotu vdechovaného a vydechovaného vzduchu i uvolnění těla. Výše zmíněný James Nestor ve své knize „Dech, nová věda ztraceného umění“ (Breath. The New Science of a Lost Art) shrnuje hlavní doporučení. Z dýchání nosem si vybudujte nový zvyk. Prodlužte nádech i výdech na 5,5 sekundy. Jezte tužší stravu a více žvýkejte. Podle kondice zkoušejte prodlužovat výdech nebo dech vědomě zadržujte. Jiří Petr Zdroj: respekt.cz # SPORT: Černobílé problémy Řídí kandidát mistra FIDE Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha číslo 10 Walther Jörgensen (Dánsko) 2. cena, Magazinet 1943 Bílý: Ka2, Df7, Ve7, Vh3, Sb8, Sg2, Jb1, Jg7, Pb4, e2 (10) Černý: Kd4, Dh2, Vc8, Vd8, Sh6, Sh7, Je4, Pa6, c3, c4 (10) Mat 2. tahem (C+) Dnes si ukážeme, že i u mnohdy vyznamenané skladby se po letech ukáže nějaká vada. V tom lepším případě obsahuje duálové řešení, v tom horším je dokonce odhalena její nekorektnost. Náš diagram dánského skladatele Walthera Jörgensena (*1916 †1989) představuje tu první možnost. Když jsem před mnoha lety řešil tuto úlohu reprodukovanou na str. 68 prestižního švédského časopisu Springaren 2005/98, byl jsem doslova fascinován její konstrukcí, kdy se po úvodníku černý brání toutéž figurou; v dané situaci je to uprostřed stojící černý jezdec. To jsem sice prozradil dost a ptáte se proč? Inu, když jsem ji pak po nějakém čase řešil znovu, přišel jsem na to, na co máte přijít i vy. Jinak opravdu krásná úloha se vzácnou vyvážeností materiálu a sedmi obrannými skoky jezdce má totiž ono duálové (t. j. druhé) řešení! Věřím, že přijdete na obě. Řešení úlohy 8 (Armeni) ze srpna 2020: Vyvrácení svůdnosti 1. Db3? Sxe3! jsme uvedli už při publikování. Řešením byl nenápadný ústup věže 1. Vf4! [2. Vf6 mat], po němž následovalo neuvěřitelně krásné braní onoho Pe5, dokonce šestkrát (!): 1. - Jgxe5 [c] /xf4 2. Ve7 mat [A]; 1. - Sxe5 [d] 2. Dxd5 mat [B]; 1. - Vdxe5 2. Vd6 mat; 1. - Vgxe5 2. Dxg6 mat; 1. - Jfxe5 2. Sxd5 mat; 1. - Kxe5 2. De4 mat. Poslední variantou byla likvidace Sg3 kryjícího Pe5: 1. - Vxg3/f5 2. D(x)f5 mat. A jaké byly záměny obran? V připravené hře 1. - Jf8 [a] 2. V(x)e7 mat [A] a 1. - Sc3 [b] 2. Dxd5 mat [B] se změnily na 1. - Jgxe5 [c] 2. Ve7 mat [A] a 1. - Sxe5 [d] 2. Dxd5 mat [B], tedy [aA, bB - cA, dB]. Další body za správné řešení soutěže zapisujeme těmto úspěšným řešitelům: Rudolfu Birtusovi z Teplic, Ondreji Čaneckému z Doks, Antonínu Maňákovi z Louky nad Veličkou, Rostislavu Millerovi z Bludova, Janu Olejníkovi z Málkova, Petru Šimovi z Chromče, Ireně Šourkové z Děčína a Kostasu Zisopulosovi ze Dvora Králové nad Labem. # Kuželky ZP v Blansku Blanenská kuželna přivítala v sobotu 22. srpna 2020 zrakově postižené kuželkáře a kuželkářky již na 13. ročníku Blanenského turnaje. Turnaje se zúčastnilo 34 hráčů a hráček z českých a moravských oddílů. Tentokrát, bohužel, kvůli nastalé situaci, bez slovenských oddílů. Perfektně připravená kuželna umožnila překonat šesti hráčům sedmistovkovou hranici. Nejlepšího výkonu dosáhla nevidomá Daniela Thampy výkonem 790 bodů, což je i historicky nejlepší výkon tohoto turnaje. Také v kategorii B2 dosáhla výborného výkonu Anička Paulusová a to 738 bodů. V kategorii B3, kde se každoročně očekávají nejlepší výkony, zavládlo tentokrát z dosažených výkonů zklamání. Kategorie OPEN nabídla vyrovnanou soutěž s velmi dobrými výkony i nad 700 poražených kuželek. Soutěž družstev ovládlo naprosto suverénně tříčlenné družstvo Sokol Brno IV. ve složení Daniela Thampy , Silva Vymazalová a David Mašek, výkonem 2181 bodů, čímž taktéž vytvořilo historické maximum tohoto turnaje v soutěži družstev, když druhé družstvo zůstalo více o jak sto kuželek pozadu. Celá soutěž proběhla velmi hladce, vítězové byli odměněni poháry a všichni zúčastnění obdrželi věcné ceny. Velký dík patří správci kuželny, rozhodčím a všem dalším organizačním pracovníkům a také sponzorům. PK *.* # Tiráž ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 104, číslo 19, říjen 2020 Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Mgr. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Pavla Jungwirthová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 72 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.