Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 19 říjen 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Na počátku bylo slovo,…
STALO SE: Přehledně
Jak zpřístupnit umění všem? Národní muzeum ukazuje, že to jde
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Když se řekne rekondice
Za uměním do Josefova
LIDÉ KOLEM NÁS: O knihovně, čtení a životě – rozhovor se Zdeňkem Bajtlem (2. část)
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 10/2020
O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky III.
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Co uvidím, až uvidím?
ZDRAVÍ: Lze ji snadno získat, ale není lehké se jí zbavit
Změnit techniku dýchání není nic složitého
SPORT: Černobílé problémy
Kuželky ZP v Blansku
# Tiráž

BUDE VÁS ZAJÍMAT: Co uvidím, až uvidím?

Čmeláci pomáhají řešit filozoficko-vědecký problém ze 17. století
Pokud se člověk narodí slepý a naučí se „vidět“ objekty dotykem, je schopen ony objekty rozlišit pouze zrakem, pokud získá znovu schopnost vidět? Tak zní zjednodušeně otázka, kterou se zabýval irský filozof, fyzik a matematik William Molyneux, a jež už tři století přitahuje zájem učenců. Odpověď na tzv. Molyneuxův problém hledají vědci i dnes. A zdá se, že úspěšně – za pomoci čmeláků.
To není můj pes
Williama Molyneuxe (1656–1698) k hloubání nad touto otázkou vedla bezesporu skutečnost, že jeho žena v prvním roce jejich manželství ztratila zrak. K problému přistoupil z druhé strany – z pozice slepce, který se už narodil ochuzen o zrakový vjem, jemuž se ale zrak během života vrátí. Molyneux v roce 1688 v dopise svému příteli, filozofu Johnu Lockovi, píše: „Představme si člověka od narození slepého, který se naučil hmatem rozlišovat kostku a kouli, jež jsou ze stejného materiálu a stejné velikosti. Pokud takový člověk prozře, bude schopen rozlišit, pouze na základě svého zraku a bez použití hmatu, co je koule a co je kostka?“
Tento dopis byl psán v časech, kdy lékaři ještě nedokázali vracet lidem zrak, takže Molyneux i Locke mohli jen spekulovat. Nicméně jejich odpověď na otázku zněla, že nikoli: je rozdíl ve slepcově zkušenosti rozlišit předměty hmatem, jež ovšem na zrak již takto nepůsobí – vyčnívající roh kostky, který tlačil na jeho ruku, se jeho zraku nebude jevit takový, jaký je na kostce. „Slepec, který prozřel, by na prvý pohled nemohl s jistotou říci, co je koule a co je kostka, pokud by je pouze viděl, i kdyby je podle hmatu uměl neomylně označit a s jistotou je rozlišit podle toho, jak rozdílně by cítil jejich tvary.“
Teprve přibližně o půl století později se daří lékařům odoperovat vrozený oční zákal. A chování lidí, kteří začali znovu vidět, potvrzovalo Lockovy i Molyneuxovy závěry. Přesto však nebyly zcela jednoznačné a problémem si lámaly hlavu další generace filozofů a učenců zvučných jmen, například irský filozof a teolog George Berkeley, francouzský osvícenecký filozof a spisovatel Denis Diderot, americký psycholog William James, další osvícenec Voltaire... I oni, respektive většina z nich, formulovali podobné závěry: Všechno, co vidíme, je dáno rozmanitostí světla a barev. Všechno, co pociťujeme hmatem, je naopak měkké, tvrdé, hranaté, oblé, horké, studené… Vidoucí slepec se významu zrakových vjemů světla, stínů a barev skládajících tvar těles musí naučit. Stejně tak se musí naučit odhadovat vzdálenosti předmětů, protože rozlišování vzdáleností vnímaných zrakem je výhradně záležitostí zkušeností.
Filozofické hloubání nad Molyneuxovým problémem byla jedna věc, nicméně experimenty například s dětmi, které po operaci šedého zákalu najednou viděly, potvrzovaly, že nebyly schopné rozpoznat objekty, jež dobře znaly hmatem – musely trénovat a naučit se to. Popisovány byly konkrétní případy, kdy například dítě po úspěšném očním chirurgickém zákroku s hrůzou poprvé hledí na jakési neznámé zvíře, a teprve hmatem zjišťuje, že jde o jeho milovaného psa.
Lepší kostka, nebo koule?
Člověk je bezesporu tím, kdo vyniká mentální představivostí. Nicméně s Molyneuxovým problémem si náš mozek tak trochu neví rady. Proto odborníky překvapil pokus se čmeláky, jejichž mozek o velikosti špendlíkové hlavičky tento problém zvládl a potvrdil relativně pokročilé kognitivní dovednosti tohoto hmyzu; schopnost identifikovat objekty přes smysly.
Tým vědců v čele s Larsem Chittkou z londýnské Queen Mary University učil hmyz rozlišovat koule a kostky za pomoci pobídek (v daném případě byl odměnou cukr). Čmeláci byli nejprve trénováni ve tmě a bylo jim umožněno dotýkat se končetinami objektů – v jedné misce byly koule a v druhé kostky –, přičemž v těsném sousedství koulí se nacházel cukerný roztok, ale u krychlí pouze čistá voda. Čmeláky zajímal, jak jinak, hlavně cukr a naučili se dávat přednost „sladkým“ koulím.
Pokus pak pokračoval při dobré světelné viditelnosti, kdy ale neměli možnost se dotknout uvedených objektů, tedy koulí a kostek, protože tentokrát byly uzavřeny v Petriho miskách. Čmeláci tedy viděli – a s jistotou se dobývali ke koulím, které měli spojené se sladkou odměnou. Z testu tedy vyšlo, že čmelák, který se naučil ve tmě hmatem spojovat odměnu s koulemi, je upřednostňuje i poté, kdy si je pouze „prohlédne“, i když se jich nemůže dotknout. Představu spojenou s dotykem tak dokáže spojit s tím, co vidí – získanou informaci integrovat napříč smysly.
Výsledek experimentu týmu Larse Chittky ve srovnání lidského a hmyzího mozku bohužel nevyznívá ve prospěch člověka – čmelák Molyneuxův problém na rozdíl od něj celkem elegantně vyřešil. V každém případě se tak má lidstvo ještě co učit, jak kapacitu svého mozku lépe využívat.
Kateřina Mázdrová
Respekt 31/2020

Obsah

Hlavička časopisu

Ročník 104 číslo 19 říjen 2020
OBSAH
ÚVODEM
Na počátku bylo slovo,…
STALO SE
Přehledně
Jak zpřístupnit umění všem? Národní muzeum ukazuje, že to jde
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Když se řekne rekondice
Za uměním do Josefova
LIDÉ KOLEM NÁS
O knihovně, čtení a životě – rozhovor se Zdeňkem Bajtlem (2. část)
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 10/2020
O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky? – III.
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Co uvidím, až uvidím?
ZDRAVÍ
Lze ji snadno získat, ale není lehké se jí zbavit
Změnit techniku dýchání není nic složitého
SPORT
Černobílé problémy
Kuželky ZP v Blansku

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.