Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 19 říjen 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


ÚVODEM: Na počátku bylo slovo,…
STALO SE: Přehledně
Jak zpřístupnit umění všem? Národní muzeum ukazuje, že to jde
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Když se řekne rekondice
Za uměním do Josefova
LIDÉ KOLEM NÁS: O knihovně, čtení a životě – rozhovor se Zdeňkem Bajtlem (2. část)
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 10/2020
O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky III.
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Co uvidím, až uvidím?
ZDRAVÍ: Lze ji snadno získat, ale není lehké se jí zbavit
Změnit techniku dýchání není nic složitého
SPORT: Černobílé problémy
Kuželky ZP v Blansku
# Tiráž


O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky III.


V předchozí části jsme popsali podněty a podmínky pro vznik přátelství v předškolním věku dítěte.
V tomto článku se zaměříme na přátelství dětí a mladistvých v podmínkách školní docházky, která je pro každé dítě naprosto zásadní změnou v jeho dosavadním životě.
S příchodem do první třídy dítě prožívá viditelné změny, které mohou začít třeba tím, že jeho dosavadní prostor ke hraní, na které bylo doma zvyklé, se změní na místo, které mu bude sloužit k přípravě na školní vyučování. Podotýkám, že konkrétně tato změna je standardní v rodinách s běžným sociálním zařazením. Předpokládáme, že dítě má domov a v něm i svůj prostor, kde si může hrát, zabývat se svými zálibami a kde mu bude i poskytnut klid pro přípravu do školy. Tam, kde tyto podmínky děti nemají, může samozřejmě příprava na nástup do školy mít jiné parametry.
Běžně se dítě s nástupem do první třídy setká s novými pomůckami, které je zaujmou. Bude pro ně však zásadním objevem osobnost třídní učitelky, případně učitele, k němuž si okamžitě začne vytvářet svůj vlastní postoj. Neméně důležitým zážitkem bude spolužák, s kterým prvňáček sdílí společnou lavici. Pro dítě je velmi důležitá kamarádka nebo kamarád, se kterou/kterým se ve třídě náhodně setká, avšak znají se již z mateřské školy nebo ze sousedství. Hrací aktivity školního dítěte se z velké míry přenášejí z dětského hřiště do školy nebo školní družiny.
První školní den, je-li plný pozitivních zážitků, může postoj dítěte ke škole ovlivnit na dlouhou dobu a umožnit, nebo v negativním případě znemožnit, přirozené a přátelské postoje vůči pedagogovi a především spolužákům.
Pro dobrou socializaci prvňáčka je nezbytné příjemné prostředí v prostoru třídy, která by měla stimulovat radostné pocity, podobně jako doma dětský pokoj. Součástí výuky bývá na počátku školní docházky i hra, která motivuje k navázání vztahů a prohlubuje důvěru k učiteli.
Dítě je ve svých šesti letech vytrženo z prostředí rodiny, kde se cítí bezpečně a nemusí se snažit, aby bylo pro členy rodiny nějak přijatelné. Dítě ví, že rodiče je mají rádi a že se o jejich lásku nemusí obávat. V prostředí školní třídy, která se na dlouhou dobu stane tzv. sekundární skupinou, se mění podmínky vztahů a zároveň dochází k prvnímu zařazení dítěte v kolektivu spolužáků. V dítěti roste odpovědnost za jeho chování, dodržování pravidel i plnění úkolů. Jeho očekávání vůči ostatním jsou zcela jiná, než byla v rodině nebo v mateřské škole. Dítě si brzy uvědomí podmíněnost přátelského vztahu, který se bude odvíjet od jeho chování vůči kolektivu i vůči jednotlivcům. Nebude trvat dlouho a dítě bude svými spolužáky hodnoceno i podle výkonu, stane se součástí soutěživého klimatu ve třídě, pochopí, jakou cenu má být středem pozornosti a obdivu. Často nedostatek výkonu bude kompenzovat značkovým oblečením, tabletem nebo mobilem nějaké top značky. Když nic z toho nebude mít po ruce, může dobře posloužit i agresivita nebo role třídního šaška. Po nějaké době dojde v sekundární skupině k poměrně jasně strukturovanému rozdělení rolí, které děti mohou hrát i po celou dobu školní docházky.
V první třídě by dítě mělo mít osvojené základní společenské návyky (pozdrav, poděkování, vyjádření prosby) a základní etická pravidla (neubližovat, nepomlouvat, nekrást, neničit). Zároveň má právo očekávat, že i ostatní (včetně dospělých) budou stejná pravidla dodržovat. Za těchto okolností přirozeně vznikají mnohá přátelství, která nejednou přetrvají do dospělosti.
Již v raném školním věku lze předpokládat jistý stupeň sociální inteligence dítěte. Je to schopnost empatie, vhled do aktuální situace, srdečnost v komunikaci, snaha řešit konflikty a dobře spolupracovat s týmem. Děti dovedou ocenit i pomoc spolužáka nebo jeho účast na společné činnosti. Sociální inteligenci lze pěstovat po celý život, jsou-li splněny vnitřní a vnější podmínky. Rámcově hovoříme o dětech bez zásadních povahových problémů žijících v dobrých sociálních podmínkách a přivyklých na určitý řád a pravidla v soužití s rodinou a s vrstevníky.
Problematické navazování přátelství v běžném kolektivu třídy mívají děti s handicapem, slepotu nevyjímaje. Slabozraké děti mají sice více příležitostí k interakci s vidícími spolužáky, ale bývají vnímány jako neohrabané nebo bázlivé.
Rodiče si často myslí, že když bude dítě se zrakovým postižením v tzv. integraci, záleží vše na učiteli nebo na asistentovi, jakým způsobem pomůže postiženému dítěti navázat vztahy. Tento názor je naprosto mylný. Pomoc třídního učitele a asistenta by samozřejmě neměla postrádat hluboké znalosti o osobnosti dítěte s handicapem, ale ani to nestačí. Spousta faktorů podmiňujících vznik přátelských vztahů mezi nevidomým dítětem a vidícími spolužáky se odvíjí od dosavadních adaptačních schopností a sociálních dovedností především dítěte s handicapem. Nelze se spoléhat pouze na takové vlastnosti spolužáků jako je dobromyslnost, přirozená chuť pomáhat, ohleduplnost a empatie. Především mladší školní děti si nevědí rady se spolužákem, který se něčím nápadně liší, byť by to bylo třeba jen nenáležité oblečení nebo kosmetická vada obličeje či rukou. Zde nepomáhá ani okřikování nebo nabádání k ohleduplnosti. K přirozenému a napomáhajícímu vztahu k dítěti s nápadným postižením musí jeho skupina dozrát, a to za zásadního přispění pedagoga, případně asistenta nebo další kooperující osoby (např. vedoucí kroužku, školní družiny, skauta apod.). Nikdy by však dospělá pomáhající osoba neměla zastávat roli mediátora, který vztahy mezi dětmi zprostředkovává a modeluje. Taková snaha se míjí účinkem, protože zcela znemožňuje spontánní dynamiku v navazování vzájemných vztahů mezi dětmi.
Dítě, které se od ostatních liší, je podezřelé, nebudí důvěru, vzbuzuje ostych. S tímto postojem vrstevníků, někdy i pedagogů, se musí počítat. Je bohužel hudbou budoucnosti, kdy se tyto postoje změní, protože neexistuje ani jednotný názor, ani potřebné vzdělání, a často ani dobrá vůle ke změně.
Děti s postižením, které vyrůstají ve školním kolektivu, kde jejich handicap není výjimečný, mají pro vznik přátelských vztahů méně náročné podmínky. Nepociťují svou odlišnost, protože ve třídě speciální školy je nějakým způsobem odlišný každý. Učí se respektovat druhé, a tak si samy respekt oprávněně nárokují. Speciální pedagogové vzdělaní v oboru si vědí rady se specifickými studijními i lidskými potřebami svých žáků.
Kamarádský vztah dětí ve školním věku má podobné znaky, jako přátelství v dospělosti: „Přátelství je dobrovolný osobní vztah, poskytující intimitu a pomoc, ve kterém dvě strany mají rády jedna druhou a vyhledávají vzájemnou společnost."
(Fehr 1996).
Víme, že ve školním věku jsou viditelně odlišné znaky přátelství chlapců a dívek. Zde jsou názory několika odborníků:
„ Chlapci spolu sportují, hrají si na honěnou, jsou divocí a často dochází k projevům fyzického násilí. V kamarádství kladou velký důraz na zábavu a fyzický výkon. Vždy jsou připraveni k jakékoliv akci, kde se prezentují fyzickým výkonem nebo souhlasem k zábavě.“
(Meller 2006)
„Přátelství dívek bývá klidnější než u chlapců. Děvčata jsou více zaměřena na citovost, v kamarádství je pro ně podstatná důvěra, vzájemná pomoc a pocit sounáležitosti. Mnoho času tráví povídáním si a svěřováním se.
Nejdůležitější aspekty přátelství mohou být symbolické. Kamarádi jsou podle průzkumu mezi dívkami z jedné školy ti, kterým můžeš důvěřovat. Jsou to holky, kterým se můžeš svěřit a můžeš se na ně spolehnout. Jsou emocionální oporou. Přátelství bylo také spojováno s tajemstvími – kamarádky si navzájem svěřovaly svá tajemství, ochota svěřit se byla důkazem přátelství, stejně jako fakt, že dívky nevyzradily tajemství svých kamarádek.“
(Spencer a Pahl 2006,)
Pro raný školní věk je typické hledání vlastního statusu ve skupině vrstevníků a poměrně časté střídání vztahů s jednotlivými kamarády. Ze zkušeností i z odborné literatury je jisté, že kamarádství je pro vývoj dítěte velmi významné, protože mimo jiné přispívá k rozvoji poznávacích funkcí a sociálních dovedností. Ve vztahu k jiným buduje dítě vztah i k sobě samému. V průběhu dospívání a dalšího zrání se projevy i realizace přátelství mění současně s biologickým i psychickým vývojem jedince, s jeho socializací.
pokračování
Dr. Jaroslava Novotná


Obsah

ÚVODEM: Na počátku bylo slovo,…
STALO SE: Přehledně
Jak zpřístupnit umění všem? Národní muzeum ukazuje, že to jde
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Když se řekne rekondice
Za uměním do Josefova
LIDÉ KOLEM NÁS: O knihovně, čtení a životě – rozhovor se Zdeňkem Bajtlem (2. část)
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 10/2020
O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky III.
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Co uvidím, až uvidím?
ZDRAVÍ: Lze ji snadno získat, ale není lehké se jí zbavit
Změnit techniku dýchání není nic složitého
SPORT: Černobílé problémy
Kuželky ZP v Blansku
# Tiráž


Hlavička časopisu

Ročník 104 číslo 19 říjen 2020
OBSAH
ÚVODEM
Na počátku bylo slovo,…
STALO SE
Přehledně
Jak zpřístupnit umění všem? Národní muzeum ukazuje, že to jde
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Když se řekne rekondice
Za uměním do Josefova
LIDÉ KOLEM NÁS
O knihovně, čtení a životě – rozhovor se Zdeňkem Bajtlem (2. část)
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 10/2020
O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky? – III.
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Co uvidím, až uvidím?
ZDRAVÍ
Lze ji snadno získat, ale není lehké se jí zbavit
Změnit techniku dýchání není nic složitého
SPORT
Černobílé problémy
Kuželky ZP v Blansku



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR