Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 240 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor-Z - Zdraví (dříve Masér), Obzor-I - Intimita (dříve Vstupte), Naše šance, Aúroro, Obzor-H - Harmonie a časopis Téčko (dříve Technická revue).


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 19 říjen 2021

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


ÚVODEM: Vir prudens non contra ventum mingit
STALO SE: Přehledně
Ostrava, moje srdeční záležitost
LIDÉ KOLEM NÁS: Doba je uspěchaná, a je to vidět i ve filmech, říká Eva Svobodová
NAPSALI JSTE NÁM: Poznáváme historii kraje
ZORA RADÍ a INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 10/2021
REPORTÁŽ ZE SEVERU: Jak jsme dovolenkovali na Baltu
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Jaká je poezie nevidomých a slabozrakých autorů?
Hovoří se seniory a pořádají i akce pro děti
ZDRAVÍ: Metabolický syndrom varuje před civilizačními chorobami
SPORT: Černobílé problémy
# Tiráž:


REPORTÁŽ ZE SEVERU: Jak jsme dovolenkovali na Baltu


My nevidomí, pokud máme dobrého průvodce, a často stačí jen průvodce, opravdu rádi cestujeme. Letos jsme se vypravili do Miedzyzdrojů, polského lázeňského městečka u baltského moře. Vlakem, přes Berlín a Štětín.
A hned při cestě do Ústí nad Labem jsme vyslechli zajímavý rozhovor. Na několika čtyřsedadlech před námi i za námi sedělo asi dvacet dětí. Jely na letní tábor. „Co myslíš, bude tam Mekáč, nebo aspoň Ká eF Cé?“ „Já doufám, že ano, klidně to vyměním za táborová jídla, minulý rok jsem zhubnul o půl kila.“ Vedle hovořících se náhle probudil třetí chlapec: „Ká eS Čé říkáš? V té byl před časem i můj děda. A babička ho kvůli tomu nechce pustit do ložnice. Děda musí spát v obýváku. Mámě babička řekla, že ho kvůli tomu vedle sebe už nesnese.“
V Ústí nás kvůli bouřce a poškozenému mostu přesunuli z vlaku do náhradního autobusu. To přece vždycky potěší, nebo ne? Díky němu jsme ale prozkoumali zajímavé drážďanské nádraží. Je to kombinace kolejí, které tu končí, podobně jako na pražském Masarykově nádraží, a průjezdních kolejí, které vedou z Prahy, a pokračují do Berlína. Berlínské hlavní nádraží je zase celé v podzemí, tedy pro mě úplná tma, ze které probleskují světla reklam i projíždějících vlaků. Být tu bez průvodce, budu se hodně bát, abych pod některým neskončil. Našince může trochu zmást, že Němci neoznačují číslicemi nástupiště, ale koleje. U nás má takové označení, tedy pokud vím, pouze plzeňské hlavní nádraží. A Masaryčka… Výluka byla i za Berlínem. Když to vlakový rozhlas oznámil, všichni němečtí cestující „pochvalně“ zamručeli a zatleskali. Poté se zvedli, a poměrně organizovaně se přesunuli do přistaveného autobusu. Připadali jsme si spíše jako na fotbalovém utkání.
Za 9 hodin jsme dorazili k Baltu. Jsem starší ročník, narodil jsem se v 70. letech. Vždy mě ale překvapí, když mladí Češi přijedou do Polska nebo Chorvatska, a používají angličtinu. Když se totiž do těchto slovanských jazyků zaposlouchám, základním frázím poměrně slušně rozumím. Je to zkrátka jiná doba. Ale pojďme dál.
Prožili jsme tu týden s krásným a slunečným počasím. Teplota moře byla 19 stupňů, což je téměř maximum. Pro otužilé by to snad ještě šlo, ale jakmile z vody vylezete, ovane vás docela chladný vítr a vy se roztřesete zimou. Jen několik málo lidí si trouflo jít do moře po pás, ostatní se v ní brouzdali jen po kotníky. Více než 90 % turistů se jen opalovalo, chráněno před větrem plátěnými ohrádkami. Mořská voda je tu slaná jen mírně. V severní části Baltu, v Botnickém zálivu, dokonce můžete mořskou vodou hasit žízeň. Co si tu však užijete, jsou procházky po nekonečných širokých plážích. Můžete jít dlouhé hodiny, bořit se do suchého písku dále od moře, nebo popojít směrem k němu, a dát odpočinout kotníkům chůzí po písku mokrém, do nějž se vsakuje voda z neustále přicházejícího příboje. I zvuková kulisa je zajištěna, poslouchat můžete neustálé šumění moře a chechtání racků.
I příliv turistů si Poláci zajistit dovedou. Byli jsme velmi překvapeni tím, kolik se jich pohybuje po místní, zhruba dvoukilometrové promenádě. A určitě to znáte, pohybujete se v davu lidí, a ačkoliv máte bílou hůl, málokdo si toho všimne, a někteří lidé do vás prostě vrazí. Samozřejmě s okamžitou omluvou. Přibližně v polovině promenády vybíhá do moře 300 metrů dlouhé a 10 metrů široké molo. Když jsme se po něm den před odjezdem procházeli, nebe náhle potemnělo, začal foukat silnější vítr, naše obličeje zbičovalo několik dešťových kapek, a také vlny se více vzedmuly. Vnímali jsme to velmi intenzivně, a najednou jsme se octli v myšlenkách na objevitelské lodi, která právě pluje prozkoumat ostrovy blízko severního pólu. Ovládla mě představa, jak po třech dnech takového počasí stoupám po provazovém žebříku vzhůru k odkrytému lodnímu koši, kde budu mít následujících 12 hodin službu. A ještě předtím mám za úkol přivázat ke stěžni několik silných lan. „Brr!“ Rychle zpět na pevninu! A jakmile jsme na ni dorazili, vše utichlo, a začalo znovu svítit slunce.
Na co jsme se hodně těšili, bylo jídlo. První dva dny jsme se pohybovali v turistické zóně, ale třetí den jsme vyrazili do města, a ptali se místních, kam chodí na jídlo oni. A objevili Villu 777. Tříchodová večeře pro dvě osoby tu vyšla v přepočtu na 500 Kč. Poláci milují polévky. My jsme ochutnali zelňačku a Botwinku, polévku z řepné bulvy i s natí, s vařenými pirožky, naplněnými vařenou strouhanou řepou. Zaujala nás ale i supa szczawiowa, tedy šťovíková polévka. Vzpomněl jsem si, jak nám babička v mládí vařila šťovíkový boršč, byly v něm brambory, uzené maso a smetana, a byla to velká pochoutka. Na vyhlášený Žurek jsme narazili až předposlední den. Jde o hovězí vývar s cibulí, houbami, slaninou, kysanou smetanou, a směsí ze žitné mouky a vody, která se nechává několik dní kvasit. Pirožky, polsky pierogi, se tu připravují z nekynutého těsta a plní se různými náplněmi. Ty naše měly tvar půlměsíce a byly s mletým masem, borůvkami a jahodami. Ovocné byly navíc přelity výbornou, máslovo jogurtovo tvarohovou omáčkou. Zdejší treskovitou rybu dorszcz (čti doršč) jsme si tu dali hned třikrát, smaženou v bylinkovém těstíčku, a dvakrát grilovanou, přičemž jednou byla před grilováním ještě jemně zauzená.
Uteklo to rychle, najednou jsme znovu seděli ve vlaku, a domlouvali se německy. Až pojedete z Berlína do Prahy, a budete mít ve vlaku žízeň, zkuste vydržet a kupte si svůj oblíbený nápoj až za hranicemi. Je za méně než polovic.
Antonín Vraný


Obsah

ÚVODEM: Vir prudens non contra ventum mingit
STALO SE: Přehledně
Ostrava, moje srdeční záležitost
LIDÉ KOLEM NÁS: Doba je uspěchaná, a je to vidět i ve filmech, říká Eva Svobodová
NAPSALI JSTE NÁM: Poznáváme historii kraje
ZORA RADÍ a INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 10/2021
REPORTÁŽ ZE SEVERU: Jak jsme dovolenkovali na Baltu
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Jaká je poezie nevidomých a slabozrakých autorů?
Hovoří se seniory a pořádají i akce pro děti
ZDRAVÍ: Metabolický syndrom varuje před civilizačními chorobami
SPORT: Černobílé problémy
# Tiráž:


Hlavička časopisu

Ročník 105 číslo 19 říjen 2021
Obsah:
ÚVODEM
Vir prudens non contra ventum mingit
STALO SE
Přehledně
Ostrava, moje srdeční záležitost
LIDÉ KOLEM NÁS
Doba je uspěchaná, a je to vidět i ve filmech, říká Eva Svobodová
NAPSALI JSTE NÁM
Poznáváme historii kraje
ZORA RADÍ a INFORMUJE
Sociálně právní poradna SONS 10/2021
REPORTÁŽ ZE SEVERU
Jak jsme dovolenkovali na Baltu
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Jaká je poezie nevidomých a slabozrakých autorů?
Hovoří se seniory a pořádají i akce pro děti
ZDRAVÍ
Metabolický syndrom varuje před civilizačními chorobami
SPORT
Černobílé problémy



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz, v případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR