Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 240 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor-Z - Zdraví (dříve Masér), Obzor-I - Intimita (dříve Vstupte), Naše šance, Aúroro, Obzor-H - Harmonie a časopis Téčko (dříve Technická revue).


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 19 říjen 2021

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


ÚVODEM: Vir prudens non contra ventum mingit
STALO SE: Přehledně
Ostrava, moje srdeční záležitost
LIDÉ KOLEM NÁS: Doba je uspěchaná, a je to vidět i ve filmech, říká Eva Svobodová
NAPSALI JSTE NÁM: Poznáváme historii kraje
ZORA RADÍ a INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 10/2021
REPORTÁŽ ZE SEVERU: Jak jsme dovolenkovali na Baltu
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Jaká je poezie nevidomých a slabozrakých autorů?
Hovoří se seniory a pořádají i akce pro děti
ZDRAVÍ: Metabolický syndrom varuje před civilizačními chorobami
SPORT: Černobílé problémy
# Tiráž:


LIDÉ KOLEM NÁS: Doba je uspěchaná, a je to vidět i ve filmech, říká Eva Svobodová

„V rozhlase jsem pracovala už v roce 1957, v televizi pak od roku 1965. V rozhlase se dělalo tehdy vše, zprávy, uvádění programu, hry apod. To byla pro mě velká škola. Televize už měla specifické zaměření, kluby, zpravodajství, dětské vysílání i tzv. programové hlasatelky. Nabyla jsem tak dost zkušeností, a dnes je využívám v mé současné práci.“ Tou je vytváření zvukových titulků (audio description, dále AD) pro pořady České televize. Ta má ze zákona povinnost opatřit jimi určitou část svého vysílání. O rozhovor jsme požádali Evu Svobodovou.

K vytvoření AD potřebuji konkrétní film či pořad, jeho scénář a technický scénář. Dnes to už nemusí být pravidlem, ale klasický scénář, to je technický popis na levé straně, a dialog na pravé. V  technickém jsou údaje o prostředí, náladě postav, a další informace, které nemusíte odhadnout z toho, co vidíte. Abych věci a situace správně popsala, chce to dávku životních zkušeností, i škálu znalostí, z řemesel, z prostředí intelektuálů, politiky atd. Často tak hledám a ověřuji informace, které ve scénáři nenajdu.

Jak postupuji? Zhlédnu film, poslechnu si dialogy, pročítám scénář, pečlivě vnímám pauzy, nepředbíhám a snažím se postupovat, jako bych byla divák. Co nejpřesněji popíši situaci a v podstatě dělám z filmu rozhlasovou hru. Co, jak a kam napíši, závisí na prostoru mezi dialogy, a na důležitosti informace. Jde vždy o kompromis. AD nesmí zasahovat do dialogů, zvukový popisek musí být vložen do přirozené pauzy mezi nimi. Ta může být dlouhá, herec třeba sedí v loďce na řece, rozjímá, a není co říci. Jindy bych potřebovala popsat situaci lépe, jenže komentář není kam vložit. Musím vybrat to podstatné, a správně formulovat pár slov či krátkou větu. Důležité je popsat změny prostředí, a situace, které posouvají děj. Andělu Petronelovi upadne jablko, bandita vytáhne bambitku, psychiatr si poklepe na čelo. Divák situaci vidí, herec ji ale nepopíše, a pro děj to má svůj význam. Někdy pojmenuji osobu ještě předtím, než promluví. Nemohu čekat na to, až ji ve filmu někdo osloví: „Hele Petře…“. Pokud to lze, identifikuji ji předem: „Pan Petr, obchodník s parfémy, otevírá dveře.“ Někdy lze osoby poznat a rozlišit podle výrazného hlasu, jindy nikoliv. Na scéně může být osob více, a jejich hlasy v krátkých dialozích splývají. Tady často jen upozorním, pokud je to možné, kdo mluví, a ke komu. Když je ale prostor, popíši i to, jak se člověk tváří. Anděl Petronel přivede z očistce Heroda, zeptá se ho na členy svaté rodiny, a on správně odpoví. Když mu pak řekne své jméno, andělovi ztuhnou rysy do směšné grimasy.

Doba je uspěchaná, a je to vidět i ve filmech a jejich scénách. Neustále se zrychlují, zkracují, a je stále méně času k popisu situace i děje. ČT od září vysílá desetidílný seriál "Ochránce". Je ze školského prostředí, a jednotlivé příběhy vycházejí ze skutečných událostí. Dívám se na to se zvednutým obočím, zákulisí dnešního školství mě opravdu nenadchne. AD se v tomto seriálu musí vypořádat i s tzv. flashbacky. Díl se například odehrává v létě, a ve flashbacku se objevuje situace z osobní zkušenosti manželky hlavního představitele, které se zabila dívka na lyžařském výcviku. Vzpomínkový flashback pak znamená návrat do zimní krajiny, černobílého obrazu, a příjezdu pohřebního vozu. Nebo seriál „Božena Němcová“. Božena hovoří s Karlem Havlíčkem Borovským v sále, střih, a oni pokračují v přírodě Divoké Šárky. To je dnešní trend. Někdy je to funkční, jindy méně. Náročné je to i pro vidícího. Aby se orientoval, musí být pozorný a rychle přepínat vnímání. Někdy se tu informaci podaří do komentáře vsunout, třeba i před vlastní scénou, nebo krátce po ní, ale pokud přitom běží nějaký dialog, vůbec se k tomu nedostanu. Pak jen pokrčím rameny, a pomyslím si, že se snad divák dovtípí. A naopak, zpracovávala jsem AD k filmu „Nabarvené ptáče“ nebo „Myši patří do nebe“, a vyprávěla celý jeho děj. Dialogů je tu málo, a pokud jste ten film s komentářem sledovali, možná mi dáte za pravdu, že se více podobá rozhlasové hře. Jaké filmy ozvučuji nejraději? Historické, detektivky, a pohádky. Zajímavá pro mě byla „Ztracená brána“, nebo „Anděl páně“.

Jak dlouho mi trvá AD napsat? V případě kratších pořadů zhruba 4 dny, u celovečerních filmů (cca 90 minut) okolo týdne. Po napsání AD zkontroluji, a znovu ho „sjedu“ s obrazem a dialogy. Film si často pouštím několikrát, a pokud mě napadne lepší slovo či slovosled, změním ho. Jenže NĚCO vylepšovat, a nemít tak nikdy hotovo, bych mohla donekonečna. Vždy se musím dopracovat k bodu, kdy si řeknu, že tohle je konečná.

Kolik dalších lidí se mnou spolupracuje? AD vytvářím sama, a sama jsem zodpovědná za jeho kvalitu a stylovou stránku. Vytvořím scénář s time cody a objednám frekvenci ve studiu, většinou na dvojnásobek času pořadu. Pokud tedy film trvá hodinu a půl, mám ve studiu rezervován dvojnásobek času, tedy 3 hodiny. Tento limit stanovila Česká televize. Ve studiu namluvím text. Technik nebo zvukař ohlídá technickou stránku věci, odstraní dechy, zašustění papíru apod., a připojí AD k pořadu. Na většině televizních ovladačů je možné stisknout tlačítko „AD“, a zvukový popisek zapnout nebo vypnout.
Když jsem začínala v rozhlase, tedy v r. 1957, točilo se ještě na magnetofonový pásek, který se opravdu stříhal. Dnes v ČT už je technologie mnohem dále a umožňuje nahrávání, jak s nadsázkou říkám, "po písmenkách". Nicméně i dnes je žádoucí chyby nedělat a takzvaně se vejít do frekvence. Kdyby se z nejrůznějších důvodů v původní frekvenci nepodařilo pořad natočit, musela by produkce přiobjednat frekvenci, a to není zadarmo.
Nový film jde nejdříve do kin, a jeho producenti k němu vlastní autorská práva. Pokud ho v této době dostanu na flash disku k doplnění AD, musím být důvěryhodnou osobou, a nedat ho z rukou.

V počátcích jsem si k  práci přizvala nevidomého ladiče pian. Bylo to užitečné, on mi řekl, jaké zvuky rozliší, co naopak slyšet potřebuje, a já získala zkušenosti. Dnes AD vytvářím sama. Kdybych si k tomu přizvala nevidomé, nedostali bychom se nikam. Jeden chce více popisu obličejů, druhý oblečení, třetí situací. První chce mluvit rychleji, druhý pomaleji. Všem vyhovět nelze, musíme přistoupit na kompromis, kombinaci množství a srozumitelnosti informací. Ty si jako divák musíte umět spojit, abyste děj filmu vnímal správně. A zadavatel se musí spolehnout na to, že tvůrce AD ho udělá tak, aby vyhovoval většině diváků. Zpětnou vazbu od nich vlastně ani nedostávám. Film pustím do světa, a on si žije vlastním životem.
Po přípravě a natočení AD pouštím myšlenky na hotovou práci z hlavy. To je v této profesi běžné i nezbytné. Když jsem jako hlasatelka začínala, nebylo čtecí zařízení. Používali jsme "plachty", do kterých dramaturgové dodali úvody k jednotlivým pořadům. Osobně jsem se ale hlášení učila nazpaměť. Pokud šlo o seriál, učila jsem se i děj minulého dílu, a uvedla díl, který bude následovat. Nebylo pro mě obtížné se to naučit, vysílání mělo svou časovou strukturu, vše bylo určené a nesmělo se v podstatě nic měnit. A jak říkám, po hlášení, nebo dokončení AD, informace z hlavy „vypouštím“, a věnuji se další práci. Pokud byste chtěli jakékoliv podrobnosti, musela bych vzít znovu scénář, a procházet ho. A moje vzpomínková kniha? Měla by název „Prázdné listy“.

Zajímavé příhody s herci a režiséry? U psaní AD je nezažívám. Sedím u počítače, v televizi sleduji kousek po kousku film, a přemýšlím, jaký obsah bude mít zvukový titulek, a jak ho co nejlépe naformuluji. Občas najdu chybu, ve skriptu, v titulcích apod. Producent má na starosti jiné věci. Ale film je už hotov. A co se mi také už stalo, a není to nic veselého, že mi komentář smazali, a musela jsem ho dělat znovu.

Většině vidících diváků by AD zřejmě nestačil. Očekávají od filmu vizuální vjemy, grimasy obličejů, drobné detaily, které film dotvářejí. Věřím ale, že nevidomý člověk komentář oceňuje. Nikdy to nebude ideál, ale alespoň něco mu dokáže přiblížit. Další informace třeba poskytne rodina. Vím ale i o vidících lidech, kteří si AD zapínají, a u sledování pořadu pracují. Já sama si někdy komentovaný film pustím, když vařím, jsem zády k televizi, a sleduji, zda tuším, o co ve filmu jde a kam se děj ubírá. Ale sednout si, zavřít oči, a vnímat film, to jsem ještě nezkusila. Někdy se film s mým AD vysílá třeba až za rok. Dívám se, a vzpomenu si. Ale je to především díky obrazové paměti.

Antonín Vraný


Obsah

ÚVODEM: Vir prudens non contra ventum mingit
STALO SE: Přehledně
Ostrava, moje srdeční záležitost
LIDÉ KOLEM NÁS: Doba je uspěchaná, a je to vidět i ve filmech, říká Eva Svobodová
NAPSALI JSTE NÁM: Poznáváme historii kraje
ZORA RADÍ a INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 10/2021
REPORTÁŽ ZE SEVERU: Jak jsme dovolenkovali na Baltu
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Jaká je poezie nevidomých a slabozrakých autorů?
Hovoří se seniory a pořádají i akce pro děti
ZDRAVÍ: Metabolický syndrom varuje před civilizačními chorobami
SPORT: Černobílé problémy
# Tiráž:


Hlavička časopisu

Ročník 105 číslo 19 říjen 2021
Obsah:
ÚVODEM
Vir prudens non contra ventum mingit
STALO SE
Přehledně
Ostrava, moje srdeční záležitost
LIDÉ KOLEM NÁS
Doba je uspěchaná, a je to vidět i ve filmech, říká Eva Svobodová
NAPSALI JSTE NÁM
Poznáváme historii kraje
ZORA RADÍ a INFORMUJE
Sociálně právní poradna SONS 10/2021
REPORTÁŽ ZE SEVERU
Jak jsme dovolenkovali na Baltu
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Jaká je poezie nevidomých a slabozrakých autorů?
Hovoří se seniory a pořádají i akce pro děti
ZDRAVÍ
Metabolický syndrom varuje před civilizačními chorobami
SPORT
Černobílé problémy



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz, v případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR