Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 12 červen 2021

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


ÚVODEM: Soustředění není žádná sranda
STALO SE: Přehledně
Herci Slováckého divadla virtuálně mezi námi
Vznik SONS v dokumentech a osobních vzpomínkách
NAPSALI JSTE NÁM: Jak naše odbočka k 3D tiskárně přišla
RETRO: Další nahlédnutí přes hranici století
LIDÉ KOLEM NÁS: Mým úkolem je udělat kvalitní nahrávku
ZDRAVÍ: Cítíte se po zimě unaveni a máte pokleslou náladu?
SPORT: Třetí nevidomý na Mount Everestu
TROCHA HUMORU: Anekdoty lehce nekorektní
INZERCE
Tiráž


LIDÉ KOLEM NÁS: Mým úkolem je udělat kvalitní nahrávku


Kolegu Petra Maška jsme navštívili v jeho nahrávacím studiu „V- Zenit“. Jde o uměleckou slovní hříčku, Zenit znamená vrchol, a kdo tu nahrává, je v zenitu. V dobrém roce tu vznikne i dvanáct knížek. V tom loňském s Covid-19 jen 4, a letos zatím jen jedna. Snad bude už v příštích týdnech lépe.

Zvukové knížky poslouchám od šesti let. A měl jsem sen, být u toho, když se nahrávají. Třeba u mé zamilované „Kluci, holky a Stodůlky“ od Evy Bernardinové. Miloval jsem hlas Helgy Čočkové, přemýšlel, jaká asi je, a byl šťastný, když jsem se po letech dostal s Dášou Javůrkovou do studia KTN, sledoval Renatu Wolfovou při čtení, a seděl v režii. A pak přišel nápad provozovat vlastní studio. První vzniklo u nás na Vysočině. Ale pro herce to sem bylo daleko. Zřídit ho tedy v Praze? Pomohla mi Hana Rychetníková, a já si ten sen splnil. Zda mám ještě další sen? Samozřejmě, být zvukařem v Knihovně a tiskárně pro nevidomé Karla Emanuela Macana.

Co je nahrávací studio? Ve větší místnosti (25 čtverečních metrů) je umístěna kabina. Má tvar čtverce o straně 2,5 metru, je odhlučněná, a na jedné straně prosklená. V ní herec čte. Na druhé straně okna jsem já. Pracuji se stolním počítačem Apple, jehož součástí je i mixážní pult. Je-li třeba, nastavím na něm parametry vstupního zvuku, hlasitost, basy, výšky atd. Většinou ale nahrávám zvuk nedolaďovaný. Samozřejmě digitálně. Dříve při nahrávání na pásky bylo nutno parametry zvuku přednastavit. S hotovou nahrávkou se ale pracovalo hůře a vždy přitom došlo ke ztrátám kvality zvuku. Složitější pro mě bylo najít správný program. Bohužel jsem zkusil i několik nevyhovujících. Dnes pracuji s programem „Sound Forge“. Není levný, ovšem je dobře anglicky ozvučený a funkční. Nedílnou součástí studia je záložní zdroj elektřiny, tzv. UPS-ka. Už dvakrát mi zachránila práci. Stalo se mi i to, že jsem si myslel, že nahrávám, a nenahrával. Herec se zlobil, než jsme se znovu dostali k místu, kde se záznam ztratil. Pak si ale zřejmě řekl, že jsem také jen člověk. Není to ale profesionální a snažím se těch situací vyvarovat. K práci patří též servis, tedy hlavně voda, káva a nějaké dobroty. Po práci není zakázané ani pivo.

Co je mým hlavním úkolem? Vytvořit kvalitní nahrávku. Během nahrávání poslouchám mluvčího a dbám na to, aby mluvil do mikrofonu a neodvracel od něj hlavu. Aby nahrávka byla vyvážená, a aby nás nerušily zvuky zvenku. Výhodou studia je jeho umístění ve čtvrtém patře. Mluvčí i já máme před sebou síťku ve tvaru kruhu. Říkáme jí puk filtr a slouží pro zachycení přílišné znělosti hlásek „Pé“, „Bé“, „eS“, „Zet“ nebo „eF“. Zachytí i hlasitý dech a křik. Do mikrofonu už jde čistý zvuk.
Je-li to nezbytné, herce stopnu. To když vydá nepřirozený zvuk nebo něco chybně přečte. Někdy řekne nesmysl a neuvědomí si to. Jindy narazíme na tiskovou či mluvnickou chybu. Čtení je rutina, a ne každý při něm přemýšlí nad obsahem a gramatikou. Ale často herec čte dramatickou pasáž, zrychluje a zvyšuje hlas, a najednou se zprudka nadechne, nebo větu nevydýchá. I to jsou nepřirozené zvuky. Ale on vkládá do četby své umění. Text ho pohltil a on je jím nesen. A v té chvíli ho nesmím zastavit. Znovu navázat tak, aby to mělo šťávu, je pro něho velmi složité. Nejčastěji a nejraději proto točím na jednu dobrou. Když herec dočítá stránku, mrkne na další, a plynule naváže, nebo přečte větu dvakrát. Ani tehdy nahrávání nezastavuji. Klávesnicí označím místo, kde otáčí stránku, a všechna tato označení, zastavení a režijní poznámky se uloží do seznamu.
Následuje poslech a úprava nahrávky. Napsali jste text špatně? Můžete ho opravit. Ale mně herec už odešel. Nahrávat proto musím tak, abych měl dostatek materiálu k opravám. Když mě třeba nějaký nudný návod na chvíli uspí…?!
Pokud čtení knížky trvá sedm hodin, jako zvukař strávím při jejích úpravách zhruba třikrát tolik času. Nepřirozené zvuky vystřihnu, nahradím je přirozenými, anebo okamžikem ticha. Přirozené zvuky zkopíruji, a opravím jimi chybná místa. Jak na přebrepty jmen nebo názvů? I jejich správné znění zkopíruji z jiné části nahrávky, a vložím je na místo, kde jsou chybně. Poté nahrávku stříhám do stop, a podle režijního scénáře někdy doplňuji hudbou. Dalším krokem je poslechnout si celý záznam pečlivě znovu. Můj sluch je už vycvičený, a tak si ho přehrávám v tzv. šmoula módu, tedy o 50 % rychleji. Šetří to čas, ale večer mě z toho někdy brní hlava.

Knížku pro KTN vyladím vlastním sluchem, pro komerční vydavatelství ji pošlu ještě svému masterovému zvukaři. I já mám za sebou své oko. Pracuje také sluchem, ale zároveň má před sebou grafickou zvukovou křivku a hraje si s ní. Finální nahrávka musí být hlasitá, ale ne přeřvaná, nesmí tu být výškové a basové extrémy, „houkance“ apod. Posledními kroky jsou komprimace nahrávky do souboru mp3 a odevzdání. Zákazník ji zkontroluje, případně vrátí k opravám a doplněním.

Zda má herec možnost si svou nahrávku autorizovat? Určitě, ale málokdo se poslouchá. Na mikrofon dává to nejlepší, co v něm je, není jeho prací se hodnotit, a nebývá to objektivní. Možná si řekne, že něco mohl udělat lépe, ale už je hotovo.

Jaký žánr mám nejraději? Některé věci mi připadnou hloupé, a vyvinou se v úžasnou knížku, a naopak. Teď zřejmě vzbudím úsměv u řady čtenářů, velmi se mi líbilo točit s Tomášem Juřičkou Neználka. Byl u toho režisér Kouzelné školky a dalších dětských pořadů. Staral jsem se tedy jen o technickou stránku. Tomáš zpíval, a dokonce tu byla i sborová písnička s 15 malíčky. Přemýšleli jsme nad hlasy, intonacemi, a hodně nás to bavilo. A samozřejmě byly i knížky, které se mi příliš nelíbily. Ve svém studiu si ale práci nevybírám. Něco odmítnout by byl velký přepych.

Režii jsem nestudoval. Ale v nakladatelstvích Tympanum nebo Supraphon jsem se od režisérů hodně naučil. Pokud nakladatel nazná, že režii zvládnu, nebo když to jen trochu jde, rád se do toho pletu. Je to pro mě vždy přidaná hodnota. Někteří herci čtou bez přípravy, druzí jsou rádi, když knížku alespoň trochu znají. Někteří se režírují sami, jiní režii chtějí i potřebují. Zeptají se, zda se mi jimi čtený text líbí nebo jak bych to či ono sám četl. Výborná je třeba spolupráce s Jiřím Klikou. Domlouváme se, jaký výraz dáme jednotlivým postavám. Když se jich pak dohaduje několik, a každou mluví jiným tónem hlasu, musíme oba pečlivě sledovat, která postava mluví, a její tón nezaměnit s jinou. Ztratit souvislost můžeme i v dlouhých souvětích a dialozích. Sledujeme se proto navzájem.

Zda jsem ozvučoval i živý koncert? Ano, soubor Klíčenky ze Slatiňan. Založila ho před lety učitelka Iva Malinová s dětmi s tělesným postižením. Říkala, že zpěv je spojuje se světem zdravých, a to se mi velmi líbí. Dnes v souboru zpívají lidé různého věku, s nádhernou folkovou kapelou. Ozvučoval jsem banjo, housle, mandolínu, kytaru a 14 dětí. A také koncerty své první ženy, tehdy s 60 kg těžkou aparaturou. Ale postupně jsem se miniaturizoval, a dnes dám vše do pojízdného kufru. Stojany na bedny a mikrofony si hodím na záda, a jedu. Hudbě se ale běžně nevěnuji. Tak vyvinutý hudební sluch nemám. A pokud něco neumím na 100 %, nedělám to. Zřejmě však mohu být docela dobrý moderátor. Mám rád živé rozhovory a rád připravuji vlastní pořady. Posluchači i čtenáři mě takto znají z časopisu Naše šance, nebo z akcí pořádaných SONS a dříve i Světluškou. Při moderování Valašské olympiády jsem využil své známosti, a akci zpříjemnil jejich živými vstupy. Lidé tak naživo slyšeli Báru Hrzánovou, Radka Žaluda nebo Miroslava Orsága. Zazněly písně Yvony Mojžíškové i dalších interpretů. Lidé se bavili, a pro mě to byl relax a nádherně strávený den. Za mikrofonem si opravdu odpočinu. Prý mám hlas i pro rádio, tvrdili před časem Petr Lesák s Lucií Výbornou. Dokonce jsem dostal i příslib budoucí práce. Ale pak se mi ty dveře přivřely, když jsem spolupráci se Světluškou ukončil.

Zda mám trému? Tu největší jsem prožíval jako radioamatér ve 14 letech. Ale časem jsem se jí tak nějak zbavil, a dnes pro mě mikrofon ani kamera nejsou strašáci. Jiný je záznam hlasu a jiný živý rozhovor. V něm se nedá nic vracet, více sleduji, zda věty znějí správně česky, zda je správně spojuji, a jistá tréma občas přijde. Když se nepovede záznam, prostě ho sestříhám. Jisté potíže nastávají i u moderování živých rozhovorů. Hlavně s lidmi, kteří používají mimiku, gestikulují, a málo mluví. Takový člověk před mikrofonem, to je pro mě za trest.

Ano, při moderování mám u sebe vždy braillský text. A velmi mě těší, když říkáte, že ho plynule čtu. Mám ho pro případ, kdy mi vypadne jméno, funkce apod. Jinak používám paměť. Možná tím i trochu klamu obecenstvo. A teď si představte moderátora v rádiu. Většinu informací, které říká, čte z monitoru. S Braillem takové kvality přednesu nedosáhnu. Soustředit se na čtení a mluvení zároveň je obtížné. Při četbě budu mít u sebe stoh papíru, který šustí, nebo cvakající braillský řádek. Moderátor je dnes zároveň i hudební dramaturg. Má před sebou ovládací panel, a ví, pod jakými tlačítky má zvolenou konkrétní hudbu, reklamu apod. Našinec by se v tomto prostředí nezorientoval.

Písmo je zdroj poznání, bez něho bychom o historii věděli jen málo. Bude mít takovou funkci i zvuk? Možná. Mluví na nás počítač, hlasem ovládáme přístroje v domácnosti. Ale pro lidi nevidomé, absolventy speciální základní školy, platí dle mého to, že pokud neumějí Brailla, a učí se jen sluchem, jsou vlastně negramotní. Nevíte, jak vypadá psané slovo? Něco vám velmi schází. Tedy ano, základ je písmo. Konečně, co je psáno, to je dáno. Tu a tam se dostanu i k psaní, a zjišťuji, jak je svobodné, jak je čeština nádherná, osobitá a bohatá. Když jsem ale dříve přepisoval rozhovory, zjistil jsem, že ne vše, co bylo řečeno, lze přepsat. Nemusím třeba vědět, zda ten člověk myslel něco ironicky. Psanému textu tak musím dát jakousi neemotivní podobu. Knihy někteří raději poslouchají, jiní čtou. Argument posluchačů je, že přednes herce knihu dotváří. A čtenáři? Těm naopak výraz herce vnucuje představu, jakou si mají o určité postavě i o celé knížce udělat. Při čtení si ji vytvoří svobodněji. Jsem pro to postavit v našem případě písmo a zvuk půl napůl. A konečně, z našeho rozhovoru bude nahrávka i psaný text. Nechť obě verze porovnají naši čtenáři a posluchači.
Osobně jsem jednoznačně posluchač. Svou prací jsem získal spoustu zkušeností a krásných chvil u knížek. Vím, co pro mě znamenají, jak mi zpříjemnily spoustu hodin, dnů a let, i jak jsem namísto přípravy na maturitu četl „Přítelkyni z domu smutku“. A mám vlastně ještě jeden sen. Tajně totiž doufám, že mnou natočená knížka pomůže někomu jinému zkrátit cestu, navodit dobrou náladu i odpoutat se od strachu a stresu.
Tázal se a zaznamenal Antonín Vraný


Obsah

ÚVODEM: Soustředění není žádná sranda
STALO SE: Přehledně
Herci Slováckého divadla virtuálně mezi námi
Vznik SONS v dokumentech a osobních vzpomínkách
NAPSALI JSTE NÁM: Jak naše odbočka k 3D tiskárně přišla
RETRO: Další nahlédnutí přes hranici století
LIDÉ KOLEM NÁS: Mým úkolem je udělat kvalitní nahrávku
ZDRAVÍ: Cítíte se po zimě unaveni a máte pokleslou náladu?
SPORT: Třetí nevidomý na Mount Everestu
TROCHA HUMORU: Anekdoty lehce nekorektní
INZERCE
Tiráž


Hlavička časopisu

Ročník 105 číslo 12 červen 2021
OBSAH
ÚVODEM
Soustředění není žádná sranda
STALO SE
Přehledně
Herci Slováckého divadla virtuálně mezi námi
Vznik SONS v dokumentech a osobních vzpomínkách – 4. díl
NAPSALI JSTE NÁM
Jak naše odbočka k 3D tiskárně přišla
RETRO
Další nahlédnutí přes hranici století
LIDÉ KOLEM NÁS
Mým úkolem je udělat kvalitní nahrávku
ZDRAVÍ
Cítíte se po zimě unaveni a máte pokleslou náladu?
SPORT
Třetí nevidomý na Mount Everestu
TROCHA HUMORU
Anekdoty lehce nekorektní



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR