Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 24 prosinec 2011

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Již 20 let nezavíráme oči (12)
Petice proti zařazení uživatelů Ústavu sociální péče
Chtěl být popelářem
Koho potkáváme (12): Zdeněk Eberle
Proč se přestěhoval
Čeští abilympionici v korejském Soulu
V úloze krotitelky
Dokázali řídit auto
Nevidomí, učte se řídit!
Klobouk dolů
Pozvání na Dědinu
Dárek z redakce

V úloze krotitelky

Vstávám kolem sedmé. Za dveřmi mě již netrpělivě očekává celý
zástup zvířat, aby mi popřál dobré jitro. V čele je můj vodicí
pes Bernard a všude kolem něho spousta koček a koťátek.
Jsem chovatelkou se specializací na chov ušlechtilých kočiček
plemene ragdoll. O těch je známo, že to jsou nekonfliktní
a přátelské čičinky. Nicméně pokud jde o jejich snídani, dovedou
být pořádně nekompromisní. Hlasitě mňoukají, pletou se mi pod
nohama a pronásledují mě tak dlouho, dokud ji nedostanou.
Tak a ještě vyvenčit pejsky a hned potom uklidit byt - dopoledne
si k nám zájemci přijdou vybrat koťátko. Protože jsem nevidomá,
s péčí o kočky a zejména o byt, který jejich hojnou přítomností
poněkud trpí, mi pomáhá moje přítelkyně. Sotva jsme stačily
vytřít podlahu, už zvoní maminka s malou holčičkou. Moc se jim
líbí chlupatá klubíčka a nakonec se rozhodnou pro modrého
kocourka.
A teď už je nejvyšší čas vydat se do práce. Obléknu Bernarda do
pracovního postroje a vyrazím na autobus do Prahy. Pracuji jako
průvodkyně na Neviditelné výstavě na Novoměstské radnici. Odložím
pejska a spěchám do tmavé části.
A už jsou tu první návštěvníci, děti; recepční jich vpustí 10
najednou ke mně do tmy. Sotva se za nimi zavřou dveře a ony se
ocitnou v naprosté tmě, zazní hlasité protesty: "Já nic nevidím!
Nešahej na mě! Sakra. Kdo seš?" Hned na začátek je třeba zjednat
si klid: "Tak děcka, teď budeme společně procházet tmavým
prostorem. Budete naprosto záviset na mých pokynech, aby vám bylo
jasné, kudy jít, takže se snažte moc nekřičet, jinak mě
neuslyšíte."
V úloze krotitelky se vydávám v čele skupinky na dobrodružnou,
přibližně hodinovou pouť tmou, která v sobě ukrývá běžné i méně
známé předměty, mnoho nejrůznějších zvuků a jiných vjemů, které
lze i bez zraku vnímat. Některé z dětí to začalo bavit a snaží se
o životě nevidomých více dozvědět, jiné se pošťuchují, překřikují
a chtějí být co nejdříve venku. Nakonec je před námi už jen
sametový závěs a za ním dveře ven do osvětlené chodby.
Po první prohlídce pár minut oddechu k načerpání sil a znovu
dovnitř, s novou skupinkou deseti dětí. Na recepci se dozvídám,
že v půl páté na mě bude čekat anglicky mluvící skupina, mám tedy
čas jít vyvenčit Bernarda do parku na Karlově náměstí. Dnešní
hodina ve tmě ve společnosti jednoho Řeka, dvou Italů a Angličanů
je po divokých dětech vyloženě odpočinková. Vůbec nemusím křičet,
všichni se ochotně řídí instrukcemi, nikam neutíkají a výstava se
jim moc líbí.
Když se vrátíme na světlo, ve "viditelné" části jim ještě
vysvětluji, jak fungují lupy pro slabozraké, jaký je systém
Braillova písma, ukážu techniku chůze s bílou holí, a nakonec jim
naše nediskrétní osobní váha oznámí jejich hmotnost, pěkně nahlas
a třikrát po sobě, aby to nikdo nepřeslechl.
Je za pět minut osm a můj pracovní den končí. Když už sedím
v autobuse domů, zazvoní mobil a naše sousedka vozíčkářka se ptá,
zda by mohla přijít za kočičkami. Někteří z našich ragdollů se
úspěšně věnují také felinoterapii v bezbariérovém domě, kde
bydlím. Naléhá, že trpí velkou akočkií, jak říká situaci, kdy
žádnou z našich kočiček nemůže pohladit déle než tři dny, a vůbec
jí nevadí, že se dostanu domů až před desátou večer. Trošku
zdráhavě souhlasím, ať přijde - její kočkonadšení je totiž
takové, že rozhodně nepřipadá v úvahu, že bych během společenské
konverzace třeba nedopatřením usnula.

Petra Dušková,
chovatelka a průvodkyně

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 95. Číslo 24 prosinec 2011
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktorka: Dana Kudlová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.