Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 24 prosinec 2011

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Již 20 let nezavíráme oči (12)
Petice proti zařazení uživatelů Ústavu sociální péče
Chtěl být popelářem
Koho potkáváme (12): Zdeněk Eberle
Proč se přestěhoval
Čeští abilympionici v korejském Soulu
V úloze krotitelky
Dokázali řídit auto
Nevidomí, učte se řídit!
Klobouk dolů
Pozvání na Dědinu
Dárek z redakce

Čeští abilympionici v korejském Soulu

Přípravy k odletu
Čtyři roky, které od sebe dělí 7. International Abilympics
v japonské Šizuoce a letošní 8. IA v hlavním městě Korejské
republiky Soulu, uplynuly jako voda. Mezitím proběhla v četných
zemích všech světových kontinentů čtyři národní kola soutěže
pracovních dovedností a duševních schopností zdravotně
handicapovaných. Totéž platí i o českých abilympiádách, konaných
každoročně koncem května v pardubické ČEZ Aréně. Rok co rok se
tady setkávali zdravotně postižení z Čech, Moravy a Slezska, aby
si změřili síly v řadě řemeslných, technických, uměleckých
i volnočasových aktivit. Být dobrý a ještě lepší vyžaduje hodně
píle a vytrvalosti. Platí to i v životě, ve sportu a také na
abilympiádě. Ti, kteří byli ve svých disciplínách nejlepší
a vytrvali, byli oprávněně nominováni do týmu, který měl
reprezentovat Českou republiku na 8. IA v jihokorejském Soulu ve
dnech 25. - 30. září 2011.
Nyní nastává nejsložitější fáze. Každý nominovaný si musí sehnat
veškeré finanční i materiální prostředky pro samotnou účast. Jak
vhodně sepsat žádost, jak oslovit sponzora, kde najít štědrého
dárce? A k tomu všemu ještě vysvětlovat, co vlastně ta
abilympiáda je. Většinou si ji pletou s paralympiádou. Někde se
asi stala chyba, vždyť abilympiáda už u nás funguje 20 let .
Nevím, kolik účastníků bylo původně nominováno, konečný stav pěti
reprezentantů je ovšem dostatečně výmluvný. Oproti japonské
účasti jde o pouhou třetinu. Značnou roli tentokrát sehrála
současná ekonomická krize, insolventnost firem. Dobré i horší
zkušenosti z jednání se sponzory mě opět utvrdily v tom, že vše
je v lidech, v přístupu a ve vzájemné komunikaci. Díky těm
velkorysejším (nikoliv těm nejmajetnějším) mecenášům jsem se mohl
zařadit do zmiňované pětice českých reprezentantů z řad zdravotně
postižených.

Z Prahy přes Dubaj do Soulu
V sobotu 24. září jsme se sešli na pražském ruzyňském letišti
- Jaromír Krpálek ml. jako vedoucí výpravy, Mgr. Milan Linhart
z Ostravy se svou asistentkou Barborou Linhartovou, Milan Ševčík
z Prostějova, Jaroslav Wojnar z Palkovic u Frýdku - Místku, Pavel
Michalík se svou asistentkou Zdenkou Michalíkovou a Jan Wenemoser
z Ledče nad Sázavou. Osmičlenná výprava z Česka se vydala na
dlouhou cestu, která měla končit příštího dne ve večerních
hodinách v korejském hlavním městě. Patnáct hodin v letadle, pět
hodin na letišti v Dubaji a příslušný časový posun. Po velkolepém
přivítání korejskými organizátory na soulském letišti Incheon
následovala 1,5 hodinová jízda autobusem do našeho přechodného
domova, hotelu Novotel Ambassador Gwangnam, Annyong haslo, Korea.

Před vypuknutím soutěží
Vestibul soulského hotelu na nás působil velmi impozantně.
Dekoratovní dlažba, ve středu moderní kašna, WC pro vozíčkáře
s veškerým komfortem, na chodbách k dispozici pitná voda a led
zdarma. Na pokoji vysoké a široké postele, televize, minibar,
chodbička tak akorát pro jednoho vozíčkáře, sprchovací a umývací
kout vhodný pro imobilní, ne tak nízký bidet, navíc bez madel.
Z okna hotelového pokoje máme výhled na střechu s golfovým
hřištěm.
Pondělí 26. září patřilo slavnostnímu zahajovacímu ceremoniálu.
Po obědě se všichni účastníci abilympiády vydali v doprovodu
policejní eskorty do olympijské haly, kde se odehrával zahajovací
ceremoniál. Předcházely mu přísné osobní kontroly. Na ceremoniálu
totiž byla přítomna i první dáma Korejské republiky. Program
opening ceremony vyplnily proslovy národních i mezinárodních
představitelů abilympijského hnutí, vystoupení tanečních,
pěveckých a instrumentálních skupin, přivítání účastníků
manželkou prezidenta, místo defilé pořadatelé představili
improvizovaně zastoupené delegace.
Z olympijského centra jsme se přesunuli do pompézních prostor
Korejského národního muzea. Po prohlídce zdejších
uměleckohistorických sbírek vypukla recepce s představením
kuchtíků-hudebníků, které je v Koreji velmi populární.
Občerstvení se podávalo u velmi vkusně naaranžovaných stolů, na
pódiu a na obří obrazovce probíhal doprovodný program. Kolem
pobíhali nejenom číšníci, ale i velmi ochotní a všudypřítomní
korejští dobrovolní pomocníci. Tím nejobětavějším, který naši
výpravu doprovázel po celou dobu pobytu, byl mladík se znalostí
češtiny, jehož jméno znamenalo v překladu Milan. S výslovností
jeho korejského jména by měla většina z nás problémy. A tak jsme
měli ve výpravě o jednoho Milana navíc.
Od úterý 27. září proběhly soutěže a akce byla zakončen
závěrečným ceremoniálem.
Soutěže byly umístěny do monumentální haly aT Center v jižní
části města. Přízemí bylo rozděleno na pracovní sektory.
Uskutečnilo se zde celkem 33 technických, řemeslných, uměleckých
i volnočasových disciplín. V prvním patře probíhaly prezenční
akce a doprovodný program. Soutěžící si mohli vyzkoušet výrobu
šperků, keramických předmětů, batiku, vyfotit se v tradičním
korejském kroji, nechat si udělat masáž, nehtovou modeláž,
vyráběly se dorty, předváděla se orientální medicína, automobily
pro handicapované, některé ze zúčastněných zemí měly na
abilympiádě své prezenční stánky.
V hale se nacházela rovněž jídelna. Švédské stoly nabízely
nepřeberné množství a druhy jídel - marinované ryby a kuřecí
maso, suši, kořeněné až pálivé těstoviny, rýži, zeleninu, ovoce,
dressingy, mořské plody, korejskou národní specialitu - silně
pálivou zeleninu v nálevu tzv. kimchi, sladké pečivo a vynikající
dezerty. Pitná voda a čaj v plechovkách byly k dispozici po celou
dobu konání přehlídky.
V autobusech, které nás převážely z hotelu na jednotlivá místa,
jsme jezdili společně s Nizozemci a Kanaďany. Probíhaly
rozhovory, předávaly se suvenýry a vyměňovaly vizitky. Totéž se
odehrávalo i v soutěžní hale během nesoutěžních dnů. Den před
soutěží se konaly informativní schůzky.
Délka disciplín byla různá, od 4 do 6 hodin. Jako první se od nás
představil se svýma šikovnýma rukama náš košíkář Jaroslav Wojnar,
poté nastoupili Honza Wenemoser a Pavel Michalík ve studiové
fotografii a posledními želízky v ohni byli ve čvrtek naši dva
Milani - Linhart a Ševčík. Naší soutěžní disciplínou byla malba
akvarelovými barvami a téma soutěže znělo "Květiny a vášeň".
Opravdu velmi vděčné téma, 4 hodiny na jeho zpracování bylo dost
málo. Zvládli jsme to ovšem všichni, i ti, kteří malovali pouze
ústy, i handicapovaní s těžce ochrnutýma rukama. Nejsou tu žádné
koeficienty jako v paralympijském sportu. Soutěží se bez rozdílu
druhu a stupně postižení - nevidomý s vozíčkářem, osoba
s amputovanými končetinami se sluchově či mentálně postiženým.
O to těžší to mají rozhodčí při hodnocení výtvorů. V každé
z předvedených disciplín se představilo přes 20 soutěžících.
Podobně jako v Japonsku měli i v Koreji největší zastoupení
Asiaté - Korejci, Japonci, Číňané, Indonézané, Indové, početné
delegace vyslali Kanaďané, Rusové, Jihoameričané, Finové,
Rakušané, Italové a některé africké země.
Největší medailovou sbírku si odnesli handicapovaní z asijských
zemí. Evropané získali pouhé 4 medaile, české výpravě se ve velmi
silné konkurenci nepodařilo získat nějaký cenný kov.
Po japonském půstu bylo na našich abilympionicích vidět obrovskou
chuť a vůli zúročit čtyřletou dřinu a pot. Tak snad to vyjde za
další čtyři roky, tentokrát na evropském kontinentu, ve finských
Helsinkách. Chce to vytrvat a dále na sobě pracovat. Věřím, že do
této pro nás nepříliš vzdálené země bude vyslána mnohem
početnější výprava než ta poslední.
Závěrečný ceremoniál v pátek 30. září se nesl opět ve
velkolepém duchu, s recepcí v prostorách Korejského národního
muzea a s předáváním medailí a ocenění v olympijské hale.

Soul a jeho obyvatelé v průvodcích a naživo
Jihokorejská metropole má v současnosti téměř 11 milionů
obyvatel. Koncentrace lidí a dopravních prostředků je i přes jeho
velkou rozlohu mimořádně hustá. Nejrychleji je možné se ve městě
přesouvat metrem. Pohybovat se v něm, nezabloudit, najít správnou
linku, a exit vyžaduje člověka s mimořádně vyvinutým orientačním
smyslem, pamětí a duchapřítomností. Jistě mi všichni naši
účastníci korejské mise dají za pravdu, že takového člověka jsme
měli v osobě mé dcery a asistentky Barušky Linhartové. K jejímu
talentu přispěla dobrá práce s mapou města a metra, informace
z průvodců a z internetu, znalost anglického jazyka
a komunikativnost. Anglicky zde mluví mnohem více lidí než
v Japonsku. Ulice, bulváry, obchodní centra, dopravní prostředky
jsou v Soulu přeplněné lidmi, v šestiproudých silnicích jezdí bez
přestávky proudy autobusů, automobilů a motorek. Kupodivu však
tento mumraj, chaos a hluk funguje bez větších zádrhelů. Tento
dopravní masakr usměrňují policisté s píšťalkami nebo na
motorkách.
Korejci jsou stejně milí, družní, usměvaví a ochotní lidé, i když
tak trochu jinak než Japonci. Lidé ze země vycházejícího slunce
většinou napadne přispěchat s radou či pomocí bez požádání,
automaticky. Korejce musíte většinou oslovit. Pak teprve se
rozjede jejich vrozená pohostinnost a laskavost s trochou té
dětské upřímnosti a dobrosrdečnosti. Svou roli jistě sehrává
anonymita supervelkoměsta a stále více se prosazující
amerikanismus a západní styl života. Uplatňuje se zejména
u mladých lidí v odívání, přijímání všech technických
vymožeností, v konzumním způsobu života. Soulany a Korejce
vůbec charakterizuje nesmírná pracovitost, o víkendech se hojně
slaví. Korejcům nesmírně zachutnalo pivo, ale to vynikající naše
české tam ještě nedorazilo. To je určitě velká škoda !
Cizince přijímají s naprostou samozřejmostí. Sami se s vámi do
řeči nedají. Pokud je oslovíte, jsou hovorní a zajímá je, odkud
jste a co zde děláte. Česká republika jim nic neříká, reagují
spíš na Československo nebo "čeko". V důsledku velkých
vzdáleností a časových prodlev jsou obyvatelé Soulu stále jakoby
v poklusu. Na galantnost a ohleduplnost přitom nezbývá místo.
Lidé bojují o dobrou pozici kdekoliv. Na sedadlech v dopravních
prostředcích sedí většinou ti mladší a rychlejší. Byli nadšeni,
když jsem při kontaktu s nimi použil některé zdvořilostní fráze
v korejštině.
I přes drobná negativa, která i v této části světa způsobila
globalizace a civilizace, zůstávají pro mne Korejci uvnitř
milými, srdečnými a přátelskými lidmi. Potvrzuje to i velká
obětavost našeho soulského průvodce, který měl při loučení
s námi slzy v očích.

Toulky a výlety po Soulu
Velkoměsto Soul je velkou změtí různých architektur a komunikací.
Pyšní se i množstvím starobylých památek, zahrad, muzeí, galerií,
lidové architektury, obchodních čtvrtí a turistických atraktivit.
Pro naše výlety jsme si vybrali ty nejzajímavější.
Prvním zastavením se stala expozice vývoje tradičního korejského
bydlení zv. "hanok" - Korean Folk Village. V tomto skanzenu jsme
si mohli prohlédnout tradiční venkovská stavení z různých dob,
různých typů od těch nejstarších a nejjednodušších až po ty
nejmodernější a nejhonosnější. V obydlích je instalováno původní
vybavení, např. kamenné nádoby na uchovávání potravin, zejména
rýže nebo oblíbeného pokrmu kimchi. Expozici doplnila ukázka
tradiční korejské svatby.
Další zastávkou byla návštěva vyhlídkové věže N Soul Tower. Cesta
k ní vedla složitým cestováním v metru, dále výstupem, jízdou
kabinovou lanovkou, procházkou areálem pahorku se starými
stavbami a jízda rychlovýtahem na vyhlídkovou terasu věže. Odtud
jsou nádherné výhledy na město a okolí. N Soul Tower jsme
opouštěli v podvečer a byli jsme ještě jednou odměněni úchvatným
pohledem na věž, která byla kompletně osvětlená.
Den plný atrakcí, dobrodružství, ale i hrůzy jsme prožili
v zábavním parku Lotte World, který se nachází v jižní části
Soulu. Je to zážitek pro malé i velké. Podnikli jsme let balonem
nad areálem parku, vyzkoušeli jsme několik druhů horských drah
včetně vodní, absolvovali jsme projížďku egyptským podsvětím,
viděli jsme defilé maskotů Lotte a Lori a ochutnali místní
speciality. Největší hrůzu vzbuzovala atrakce s plošinou, která
je spuštěna z velké výšky volným pádem dolů.
Zlatým hřebem dne byla prohlídka Lotte Hanok Museum s expozicí
bydlení, modely buddhistických chrámů, ukázkami řemesel se
zvukovou kulisou a expozicí pravěku. Z muzea se vcházelo přímo do
restaurace a dále do obřího supermaketu, v němž může zákazník
mimo jiné ochutnat různé potraviny - ryby, mořské plody,
zeleninu, pečivo, toasty atd.
Nesměli jsme zapomenout ani na drobné dárky a suvenýry pro své
nejbližší a také potěšení pro sebe. Proto jsme vyrazili na nákupy
do vyhlášených obchodních čtvrtí Insa dong, Itae won a Myeong
dong. Zde si každý turista nepochybně něco vybere.
Pro mne a mou dcerku byla největším soulským zážitkem návštěva
areálů královských paláců Gyeongbokgung, Changdeokgung,
Changgyeonggung a Cheongwadae. Za nejkrásnější z uvedených areálů
je považován komplex Gyeongbokgung, který zahrnuje množství
historických staveb s typickou houpavou střechou s několika patry
a typickými dráčky na zakončeních. Jako němí svědkové minulosti
zde stojí palác krále a jeho manželek, honosné příbytky dvořanů,
písařů, kněží, obydlí služebnictva.
V zahradní části jsou v japonských zahradách vsazeny chrámy,
pavilony, paláce, kanály a jezírka. V areálu je umístěno Korejské
národní muzeum, Dětské muzeum a atrakce v podobě vodního mlýna.
Celý komplex je ohrazen vysokou zdí s dvěma vstupními branami
a několika dalšími branami uvnitř areálu. Palác Cheongwadae je
sídlem prezidenta Korejské republiky. Některé starobylé stavby
Soulu se ojediněle krčí v sousedství skleněných mrakodrapů.
Komplex Changdeokgung je druhým nejhodnotnějším souborem
královských paláců dynastie Joseon. Dochoval se i velmi vzácný
mobiliář. Perlou areálu jsou zahrady s množstvím drobných
profánních a sakrálních stavbiček. Mezi hojně navštěvovaná místa
patří i další soulská muzea vesnice Hanok Village, novogotická
katedrála a další palácové stavby.

Je čas rozloučit se
V neděli 2. října odlétáme ze Soulu. Dva dlouhé lety
s pětihodinovým čekáním v Emirátech a vlakem domů do Ostravy.
Děkuji korejským pořadatelům za velkolepou a ukázkovou organizaci
8. International Abilympics, městu Soulu za vlídné přijetí a
pohostinnost. Kamsa hamada. Annyonghi chaseyo, Korea.

Mgr. et Bc. Milan Linhart

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 95. Číslo 24 prosinec 2011
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktorka: Dana Kudlová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.