Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 14 červenec 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Mysli globálně, jednej lokálně
STALO SE: Jak to, že Česko tak dobře zvládlo koronavirovou epidemii?
LIDÉ KOLEM NÁS: „Nejsem ani pro show, ani pro lítost a našlapování po špičkách,“ říká Nicole Fryčová
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Památky a zajímavosti v České republice pro zrakově postižené
Velkorysé sliby ministryně Dostálové se zhroutily. Z příspěvku na dovolenou zůstala jen nejasná podpora lázním
KULTURA: Je tu někdo normální? (Mikropovídka)
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Mohou nevidomí řídit? V Praze si to někteří vyzkoušeli nanečisto
Může být ženská menopauza pro lidstvo výhodná?
Nevlastní vnuci představují problém pro mnoho seniorů
ZDRAVÍ: Co je normální a kdy mít podezření na Alzheimerovu chorobu?
Tiráž

KULTURA: Je tu někdo normální? (Mikropovídka)

Moje žena Jolana je už 3 roky nevidomá. Když ji ale sleduji v jejím prostředí, nepoznám to. O mě i o naše tři děti se umí postarat dokonale. V kuchyni mi jen občas nechává připravit smažená jídla. Nejčastěji pak palačinky. Umím je totiž usmažit tenké a obracím je vyhozením do vzduchu.
Prostřední třináctiletá Kristýna na mě chvilku s údivem zírá, po třetí palačince to ale nevydrží a rezolutně prohlásí: „Jdu to také zkusit, pusť mě k tomu!“ No dobrá, ukážu jí množství těsta i pohyb ruky, kterým ho ještě syrové rozleji po povrchu pánve. Ani nedosednu na své pozorovatelské stanoviště a první palačinka už letí vzduchem. Napoprvé jí to šlo znamenitě, to musím uznat. A za chvíli vylétá druhá, třetí a další. A Kristýna? Inu, mladá žena! Přirozeně zařazuje ladné pohyby, profesionálně se usmívá. Cítím se dokonce trochu zahanben. Vždyť sám jsem to trénoval celé týdny.
Otcové ovšem milují své dcery! Proto netrvá dlouho a má hanba se mění v údiv. Najednou Kristýnu povzbuzuji a chválím. Za další okamžik dokonce nabydu dojmu, že dcerka už zvládne vše sama. Zahřátý pocitem uspokojení vstanu a odcházím se věnovat své práci. Z lehké dřímoty mě probouzí výkřik Jolany: „Pavle, Kristýno! Jste normální?“ A držíc si spálený prst běží do koupelny. Aha, už je mi to jasné. Kristýně před chviličkou cinkla zprávička na mobilu. Její oblíbený youtuber zřejmě zveřejnil zajímavé video, jak mlaská a funí při obědě v Mc Donaldu. A dcera? Opět zcela přirozeně zanechala vší činnosti a opustila kuchyň. Držadlo pánve nechala trčet z plotny ven do prostoru. Jolana do něj vrazila a strhla pánev na zem.
To však ještě netuší, co jí na cestě do koupelny čeká. Objevuje se totiž naše nejmladší ratolest, dvanáctiletý syn Pavel. A vchází nejen do kuchyně, ale bohužel též do puberty. Právě se vrátil ze skate parku. Boty hodil halabala na chodbu, zpocené tričko na postel a o dveře koupelny opřel koloběžku. Své chování samozřejmě pohotově a s křikem vysvětlil: „to jen dočasně, než se napiju a ochutnám první palačinku.“ Vím však svoje. Čím hlasitěji vysvětluje, že určitou věc za chviličku udělá, tím rychleji na ní zapomene. Spěchající Jolana téměř současně nabere levým malíčkem u nohy přední kolo a rukou trhne dveřmi. Překvapením vykřikne a koloběžka se s rachotem řítí k zemi. Pavlíka, který v té samé chvíli otevírá ústa, aby ukousl první sousto, to očividně vzrušilo. Napružený přibíhá: „Jsi mami normální?! To mi jako tu koloběžku chceš zničit?“ Je připraven dál se hádat a být drzý, ale sklapne, jakmile uvidí Jolanu.
Vypadá to, že se situace postupně uklidňuje. Že jde jen o zdání, se ukazuje ve chvíli, kdy Jolana vyzve obě děti, aby prostřely stůl. To se mezi Pavlem a Kristýnou strhne téměř vždy slovní přestřelka: „Já prostírám denně, dneska to udělej ty, já se teď učím!“ „Ty že prostíráš denně? To teda pěkně kecáš, včera jsem prostíral já, i odpadky jsem za tebe vyhazoval. Všechno dělám za tebe, protože ty jsi pořád jenom na mobilu!“ Obrátím pohled k botníku, kde leží od rána pytel s odpadky. Jolana dětem ráno nakázala, aby je vyhodily, až půjdou ven. Jenže zvenku už jsou obě dětičky doma. Nahlédnu do dětského pokojíku. Do mobilu zírají také oba.
Odpadky jsem vynesl sám a už se vracím od popelnice. Nemohu si nevšimnout, že všechna okna jsou dokořán a křik neúměrně zesiluje. Tak i sousedé a kolemjdoucí dostali příležitost užít si Naší Polední Siestu. Bude-li to někomu málo, zítra přidáme. Z okna už slyším i nejstarší šestnáctiletou dceru Elišku. Dneska vstala o něco dříve, už v půl desáté, a tvrdila, že si jde koupit dámský set na holení. Nyní je zpátky a přilévá olej do ohně: „Ta naše sousedka pod námi je snad postižená. No každopádně není normální! Denně kouří na chodbě, zase to tam dneska smrdí jak ve vopičárně! Napíšu na ni stížnost! Mňam, palačinky…“
Vcházím do jídelny. U stolu zatím sedí jen Eliška. Najednou zarytě mlčí, v obličeji má vzdorovitý výraz a její vlasy jsou sytě zelené. Údivem pootevírám ústa. Takže ani dnes nepoobědváme v klidu?! Už za chvilku si Elišku totiž podají sourozenci. Vysmějí se jí a ona na ně bude křičet mnohem více než obvykle. Pak se dostane ke slovu Jolana. Má sice před očima tmu, i tak ji možná budeme muset křísit. A mě jede hlavou představa, že právě zazvonil zvonek. Jolana otvírá dveře. Za nimi stojí naše osmdesátiletá sousedka, která bydlí pod námi. Vydechne kouř z cigarety a řekne: „Dvakrát během chvilky jste tu s něčím flákli, až nám popadala omítka ze stropu! Už půl hodiny vyčesávám našeho dlouhosrstého jezevčíka! Křičíte tu jako paviáni! S dědou neslyšíme dechovku ani rozhlasový erotický magazín pro seniory! Napíšu na vás stížnost! Jste vy vůbec normální?

Jiří Petr

Obsah

Hlavička časopisu

Ročník 104 číslo 14 červenec 2020
OBSAH:
ÚVODEM
Mysli globálně, jednej lokálně
STALO SE
Jak to, že Česko tak dobře zvládlo koronavirovou epidemii?
LIDÉ KOLEM NÁS
„Nejsem ani pro show, ani pro lítost a našlapování po špičkách,“ říká Nicole Fryčová
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Památky a zajímavosti v České republice pro zrakově postižené
Velkorysé sliby ministryně Dostálové se zhroutily. Z příspěvku na dovolenou zůstala jen nejasná podpora lázním
KULTURA
Je tu někdo normální? (Mikropovídka)
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Mohou nevidomí řídit? V Praze si to někteří vyzkoušeli nanečisto
Může být ženská menopauza pro lidstvo výhodná?
Nevlastní vnuci představují problém pro mnoho seniorů
ZDRAVÍ
Co je normální a kdy mít podezření na Alzheimerovu chorobu?

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.