Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 14 červenec 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Mysli globálně, jednej lokálně
STALO SE: Jak to, že Česko tak dobře zvládlo koronavirovou epidemii?
LIDÉ KOLEM NÁS: „Nejsem ani pro show, ani pro lítost a našlapování po špičkách,“ říká Nicole Fryčová
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Památky a zajímavosti v České republice pro zrakově postižené
Velkorysé sliby ministryně Dostálové se zhroutily. Z příspěvku na dovolenou zůstala jen nejasná podpora lázním
KULTURA: Je tu někdo normální? (Mikropovídka)
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Mohou nevidomí řídit? V Praze si to někteří vyzkoušeli nanečisto
Může být ženská menopauza pro lidstvo výhodná?
Nevlastní vnuci představují problém pro mnoho seniorů
ZDRAVÍ: Co je normální a kdy mít podezření na Alzheimerovu chorobu?
Tiráž

STALO SE: Jak to, že Česko tak dobře zvládlo koronavirovou epidemii?

Podle think-tanku Hospodářských novin rozhodla rychlost opatření a možná i to, že se méně líbáme. Přinášíme podstatnou část článku z pondělí 22. 6., protože jde o poučený zpětný (doufejme, že jen zpětný) pohled řady skutečných expertů na téma, které – rovněž doufejme – je již jen velkým tématem minulosti. Ale kdo ví…
Během posledního zhruba půl roku se ve světě nakazilo nemocí covid-19 přes sedm milionů lidí, uvádí Univerzita Johnse Hopkinse. Asi 400 tisíc z nich kvůli infekci zemřelo. Mezi nejvíc postižené země patří Spojené státy, Velká Británie, Itálie, Turecko, Írán, Rusko, Španělsko… Česku nebo třeba sousednímu Slovensku se koronavirová pandemie vyhnula. Proč? Jak je možné, že tu nový čínský virus nezanechal tak tragické škody na životech jako třeba u našich nedalekých evropských sousedů? Zvlášť když jsme stejně jako oni nebyli na nic podobného připravení.
Odborníci oslovení HN říkají, že důvodů je víc, ale jedním z těch podstatných je rychlost, s jakou jsme začali proti koronaviru bojovat.

Anna Šedivá
primářka Ústavu imunologie ve Fakultní nemocnici v Motole
Dopady epidemie hlavně v počátku souvisí s rychlostí řešení a s epidemiologickou situací, oboje s nepříznivým vývojem ve zmiňovaných zemích. Co se ale týká dlouhodobých důsledků, nejsem si zcela jistá, že jsou dopady ve zmiňovaných zemích tak katastrofální.
Diskutuje se řada důvodů, nicméně mě jako imunologa v době, kdy sledujeme záplavu informací z různých zdrojů, ještě napadá možnost přirozené odolnosti obyvatel Asie vůči infekčním onemocněním, která jsou na daném kontinentu endemická. Zachytili jsme i zprávy z výzkumu řady koronavirů přenášených netopýry v Číně, kdy vědci nalezli ochranné protilátky proti koronavirům u vesničanů, kteří žijí v blízkosti jeskyň netopýrů, i když v jeskyních nikdy nebyli ani se přímo s netopýry nesetkali.
Nicméně samozřejmě celková výsledná čísla a dopady budou výslednicí mnoha faktorů, z nichž některé jsou jasně viditelné a můžeme se z nich poučit, ale jiné budou skrytější. Mezi jasné faktory určitě také patří organizace zdravotní péče, diametrálně se lišící v jednotlivých zemích a tím pádem také určující úspěšnost zachycení náhlé vlny pandemie.

Pavel Dřevínek
přednosta Ústavu lékařské mikrobiologie 2. lékařské fakulty UK
Nabízí se zvážení řady faktorů, které se mohly podepsat na rozdílném průběhu epidemie v jednotlivých zemích. Na straně hostitele, tedy člověka, to může být rozdílná vnímavost k infekci, předem daná genetickými rozdíly mezi populacemi jednotlivých zemí, na straně mikroba to mohou být mutační změny, asociované s jeho různě velkou agresivitou.
Ani jeden aspekt se však nezdá být tím pravým důvodem. Podstatné se mi zdají rozdíly takzvaně z prostředí, vázané na společnost, tedy jiné než genetické.
Ten hlavní vidím v načasování a v míře celoplošných protiepidemických opatření, která se například v ČR a v Itálii zavedla v prakticky stejnou dobu, tj. kolem 12. března, přitom v Itálii se první případy nákazy objevily o celý jeden měsíc dříve než v ČR, kde byl první případ zaznamenán 1. března. Povinnost nosit ústenku se v ČR zavedla 19. 3., v Lombardii až na začátku dubna. Při slabší kontrole šíření infekce existuje samozřejmě vyšší riziko jejího zanesení do rizikových skupin obyvatelstva a ta věkově podmíněná je v Itálii významně větší než u nás.

David Halata
praktický lékař v obci Hošťálková na Vsetínsku
Co je důvodem, že se Česku vyhnuly tak tragické dopady koronavirové nákazy? Nevíme. Myslím si, že slovo nevíme vystihuje daný stav nejlépe. Stejně tak vlastně vůbec nevíme, jestli se nám dopady koronavirové nákazy vyhnuly, nebo zda nás druhé či další, horší vlny teprve čekají. V medicíně jsme zvyklí podkládat svá tvrzení validními daty, což tentokrát při výskytu zcela nové nemoci a rychlosti vývoje nešlo. Setkávali jsme se tak se zcela rozdílnými názory i u velkých odborných kapacit, od naprosté neškodnosti charakteru běžného nachlazení až po těžké pandemické průběhy hrozící vyhubením populace.
V podstatě každá rozdílnost mezi jednotlivými zeměmi může být tím klíčem – větší kolektivní imunita z minulosti, jiná očkovací schémata, menší množství sociálních kontaktů, líbání se na tvář při vzájemném setkání, velikost rodin ve společné domácnosti, způsob organizace státní správy, národní povaha poslechnout striktní nařízení, organizace systému zdravotní péče…
Z pohledu naší specializace pak určitě zmíním pravomoci primární péče, které např. ve středomořských zemích jsou tradičně méně silné. Sami jsme si zažili nemalý nárůst pacientů v našich ordinacích, které jsme se maximálně snažili udržet bez potřeby další nemocniční péče doma. Určitě si zaslouží vypíchnout to počáteční obrovské semknutí lidí, kdy řada z nás v sobě našla to lepší já, řada zvyklých sporů byla zapomenuta a všichni se snažili si nějak vzájemně pomoci.
Ty dva měsíce krásně ukázaly řadu nesmyslů v našich životech, které vlastně dnes vidíme, že ani nepotřebujeme. Ten zásadní rozdíl bych ale hledal v tradičním českém humoru, který i tentokrát v nejhorších chvílích přispěchal na pomoc. A doufejme, že nám zůstane i nadále.

Milan Kubek
prezident České lékařské komory
Říká se, že štěstí přeje připraveným. V našem případě se však štěstěna rozhodla učinit výjimku. My jsme na koronavirovou pandemii nebyli připravení ani náhodou, přesto jsme obstáli.
Díky včasnému zavedení účinných protiepidemických opatření nebylo naše zdravotnictví vystaveno tak těžké zkoušce, jakou si prošli zdravotníci v severní Itálii nebo ve Španělsku, kde epidemie udeřila bez varování. A na rozdíl od mediálních klaunů Borise Johnsona či Donalda Trumpa měli premiér Babiš i vicepremiér Hamáček v kritické chvíli odvahu rychle prosadit celou řadu velmi nepříjemných, život omezujících opatření. Určitě to nebylo lehké rozhodování. Možná stačilo jen ve dnech 5.–8. března pustit desítky tisíc fanoušků na biatlon v Novém Městě a mohli jsme dopadnout jako Lombardie.
Lidská paměť je krátká, všichni máme tendenci zapomínat a považovat současný stav za samozřejmost. Avšak to, že jsme první vlnu epidemie zvládli bez kolapsu našeho podfinancovaného a personálně zdevastovaného zdravotnictví, a tedy bez tisícovek zbytečných obětí na lidských životech, tento úspěch nepřišel sám od sebe. Museli jsme si jej zasloužit svojí disciplinovaností a vzájemnou ohleduplností. Moje rouška chrání vás, vaše roušky chrání mě, vzpomínáte si na ten slogan?
Vážím si každého, kdo v krizových dnech zachoval klid a dělal svoji práci. Místo paniky jsme byli svědky obrovského vzedmutí solidarity a pocitu sounáležitosti. Symbolem našeho boje s nákazou se staly právě ony roušky, jejichž nošení nám vláda sice nařídila, ale dostupnost těchto základních ochranných pomůcek pro lidi nezařídila. Tisíce žen tedy začaly šít roušky a stovky techniků vymýšlely ochranné štíty, masky i plicní ventilátory. Ukázalo se, že my Češi jsme opravdu mistry improvizace.
Skutečnými hrdiny jsou však ty stovky obětavých zaměstnanců léčeben a domovů důchodců, kteří se nechali dobrovolně zavřít třeba i na měsíc do karantény se svými klienty, jen aby je ochránili před rizikem nákazy zvenčí. To jsou opravdoví frajeři a frajerky.
Ještě zdaleka nemáme vyhráno, ale přesto můžeme mít radost. Poučme se tedy ze svých chyb a doufejme, že nás štěstí neopustí.

Pavel Plevka
virolog Výzkumného institutu CEITEC Masarykovy univerzity
Odlišností mezi zeměmi, které byly pandemií covidu-19 postiženy nejvíce, jako byly Belgie, Velká Británie, Španělsko, Itálie a Spojené státy, a méně postiženými zeměmi severní, východní a střední Evropy, je celá řada. Podstatným rozdílem byla rychlost rozšíření koronaviru v dané zemi na počátku epidemie. Množství nemocných přicházejících do zemí střední a východní Evropy bylo nižší a první případy se objevily později než v západní Evropě. Karanténní opatření tak mohla být ve východní Evropě přijata před masovým rozšířením viru, což je učinilo efektivnějšími.
Důležité jsou také kulturní rozdíly v typech a četnosti mezilidských kontaktů: objímání a líbání na tvář na uvítanou a rovněž vřelý společenský život v jižní Evropě oproti většímu odstupu ve střední a severní Evropě. Zásadním aspektem jsou odlišnosti ve věkovém složení populace. Země západní Evropy mají vyšší podíl seniorů, kteří jsou ke koronavirové nákaze citlivější.
Šíření koronaviru ve Spojených státech, Velké Británii a Brazílii bylo navíc uspíšeno oddálením zavedení karantény a tím, že lídři těchto zemí popírali či stále popírají závažnost onemocnění způsobeného virem SARS-CoV-2.

Jiří Černý
virolog z Fakulty tropického zemědělství ČZU
AIDS, ptačí chřipka, mexická prasečí chřipka, SARS, MERS, zika, nebo ebola… a nyní covid-19. To všechno jsou virová onemocnění, která se v lidské populaci rozšířila během posledního půlstoletí. Co stojí za vznikem těchto nemocí? A máme se obávat dalších podobných epidemií i v budoucnu?
V současné době žije na Zemi 7,5 miliardy lidí. K naší obživě chováme, často v otřesných podmínkách bez jakékoliv veterinární kontroly, 19 miliard slepic, 1,5 miliardy prasat a stejné množství krav. To je nepředstavitelné číslo, které tlačí na to, aby byla intenzivně zemědělsky využívána i místa, která byla ještě před několika málo lety zarostlá džunglí. V těchto místech odedávna cirkulovaly lokální patogeny, které se ale téměř nedostávaly do kontaktu s lidmi.
Nyní na tato místa vedou dálnice a z letišť, která jsou tam postavená, mohou lidé v krátkém čase odcestovat na kterékoliv místo na světě. To vytváří ideální podhoubí pro vznik nových infekčních nemocí s potenciálem způsobit celosvětovou pandemii a je jen otázkou času, kdy se objeví další. Chudé oblasti ve světě pak představují ideální místa, kde se nový patogen může "schovat" a odkud pak může dál ohrožovat zbytek planety.
Ochránit se proti těmto novým patogenům je obtížné. Není ale důvod předem házet flintu do žita. Je potřeba připravit dlouhodobou strategii, která bude zahrnovat monitoring možných lidských patogenů v přírodě, zlepšení veterinárních kontrol u hospodářsky chovaných a lovených zvířat, vycvičení a vybavení dostatečného množství zdravotnického personálu schopného rychle reagovat na epidemii nové infekční nemoci, ale i další kroky. Například podporu výzkumu nových metod umožňujících v krátkém čase vyvinout levné a účinné léky nebo vakcíny, vytvoření taktických a strategických plánů umožňujících rychle vyrábět a distribuovat materiál potřebný ke zvládnutí epidemie, ale i vycvičení obyvatel tak, aby věděli a chápali, jak a proč se v případě ohrožení mají chovat a zlepšení zdravotní situace v chudých oblastech světa, protože je nutné si uvědomit, že všichni žijeme na jedné planetě a epidemie v rovníkové Africe nebo jihovýchodní Asii není něco, co by se nás netýkalo.
Tato opatření nebudou levná a budou vyžadovat mnoho úsilí. Pokud je ale zvládneme, budeme se v budoucnu moci postavit i horším pandemiím, než je současná pandemie nemoci covid-19.

Jan Kubita, šéfeditor IHNED.cz
kráceno

Obsah

Hlavička časopisu

Ročník 104 číslo 14 červenec 2020
OBSAH:
ÚVODEM
Mysli globálně, jednej lokálně
STALO SE
Jak to, že Česko tak dobře zvládlo koronavirovou epidemii?
LIDÉ KOLEM NÁS
„Nejsem ani pro show, ani pro lítost a našlapování po špičkách,“ říká Nicole Fryčová
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Památky a zajímavosti v České republice pro zrakově postižené
Velkorysé sliby ministryně Dostálové se zhroutily. Z příspěvku na dovolenou zůstala jen nejasná podpora lázním
KULTURA
Je tu někdo normální? (Mikropovídka)
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Mohou nevidomí řídit? V Praze si to někteří vyzkoušeli nanečisto
Může být ženská menopauza pro lidstvo výhodná?
Nevlastní vnuci představují problém pro mnoho seniorů
ZDRAVÍ
Co je normální a kdy mít podezření na Alzheimerovu chorobu?

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.