Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 14 červenec 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Mysli globálně, jednej lokálně
STALO SE: Jak to, že Česko tak dobře zvládlo koronavirovou epidemii?
LIDÉ KOLEM NÁS: „Nejsem ani pro show, ani pro lítost a našlapování po špičkách,“ říká Nicole Fryčová
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Památky a zajímavosti v České republice pro zrakově postižené
Velkorysé sliby ministryně Dostálové se zhroutily. Z příspěvku na dovolenou zůstala jen nejasná podpora lázním
KULTURA: Je tu někdo normální? (Mikropovídka)
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Mohou nevidomí řídit? V Praze si to někteří vyzkoušeli nanečisto
Může být ženská menopauza pro lidstvo výhodná?
Nevlastní vnuci představují problém pro mnoho seniorů
ZDRAVÍ: Co je normální a kdy mít podezření na Alzheimerovu chorobu?
Tiráž

LIDÉ KOLEM NÁS: „Nejsem ani pro show, ani pro lítost a našlapování po špičkách,“ říká Nicole Fryčová

Dnes je studentkou Právnické fakulty Univerzity Karlovy, předsedkyní odborné skupiny Vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením i lektorkou o životě lidí se zrakovým handicapem. Pochlubit se může i kariérou úspěšné plavkyně. Získala mnoho titulů mistryně republiky, třetí místo na Světových hrách zrakově postižených sportovců, účastnila se Mistrovství Evropy i světa handicapovaných a v roce 2012 nás reprezentovala na Paralympiádě v Londýně. Slušná bilance nato, že je ženou prakticky nevidomou a že jí je pouhých 24 let. Povídali jsme si s Nicole Fryčovou.

Jste ambiciózní člověk?
Asi ano. Mám v sobě schopnost dát si cíl, jít za ním a dosáhnout ho. Nevzdávám se.

Studujete práva. Mohla byste být soudkyní, advokátkou nebo podnikatelkou?
Dokážu si představit práci v advokátní kanceláři. Kvůli nastavení společnosti by však bylo obtížnější získat klienty. Málokdo chce být totiž zastupován člověkem se zrakovým postižením. Soudní spisy jsou často mnohasetstránkové a jen v papírové podobě. K hodnocení důkazů jsou důležité fotografie. I oficiální Sbírka zákonů je dnes jen v tištěné podobě. V té elektronické by měla být od roku 2022. Soudní systém není připraven na to, že by v něm mohl pracovat někdo s postižením zraku. Státní zástupkyně Lenka Bradáčová měla jednou říci, že její funkce bez zraku, to nepřipadá do úvahy. V podnikání bych si dokázala poradit. Nevidím problém ve zrakovém handicapu, spíše v nalezení dobrého nápadu. Pro oblast managementu a účetnictví bych někoho zaměstnala. Takto funguje většina firem. Nejprve si však musím poradit s dokončením studia.

Jaké jsou vaše přednášky o životě lidí s postižením zraku?
V základních školách a na příměstských táborech se jim věnuji už 5 let. Děti musíte zaujmout. Dvanáctileté už ledasco pochopí, ale sedmileté bývají brzy nepozorné. Je třeba ukázat podstatné a nechat to děti vyzkoušet. Nalévání tekutiny s hladinkou, telefonování s podporou hlasu, ukázka Braillova písma, zkouška brýlí simulujících vadu zraku. Když s nimi sedí, nemusí vadu pociťovat tak intenzivně, když se ale chtějí projít, vše se zhoršuje. Ráda šířím informace, že s bílou holí nechodí jen nevidomí. Mezi nimi a normálně vidícími je spousta různých vad, které více či méně omezují běžný život. Přednášek je ale málo. Děti na ně brzy zapomenou a dále šíří předsudky, např. že každý s bílou holí je nevidomý. Vhodné by bylo předávat jim tyto informace stále, ve škole, v rodině i v médiích. Ta, pokud nás zmíní, publikují obvykle informaci o „supermanovi“, který dokázal něco mimořádného. I to určitě stojí zato zmínit, ale že by se o nás mluvilo jako o běžných lidech? Proč by zdravotně postižení nemohli být třeba součástí filmů nebo reklam? Proč by mezi zdravými a šťastnými lidmi nemohl být jeden s bílou holí?
Někteří kolegové prezentují práci vodicích psů jako show. Často se při hovorech o lidech se zdravotním postižením našlapuje po špičkách, s lítostí a strachem. Učitel ukáže obrázek postavy s bílou holí a řekne: „ Ten člověk nevidí, pomáhá si hmatem, musíte mu pomoci při přecházení silnice.“ A nic víc? Proč jim neřekne: „I když má potíže se zrakem, může žít téměř normálním životem, pracovat a vychovávat děti?“ Nejsem ani pro show, ani pro lítost a našlapování po špičkách, je to život.
Dnes přednáším i dospělým. A mají tytéž předsudky. Při hovoru se mnou zjistí, že studuji práva a ptají se: „Ve speciální skupině?“ „Ne, jsem v ročníku jediná s postižením zraku.“ „A jak tolik textů zvládáte?“ Představují si, že všechny texty jsou v Braillu. Vysvětluji, že používám hlasový výstup, a když chci nějaký text číst zrakem, musím si ho mnohonásobně zvětšit. Na monitoru je pak jen jedno slovo. Za den očima přečtu tolik, co vidící člověk za hodinu. Obtížnější to je, ale nikdo mi nemůže říci: „Chudáčku, ty to nemůžeš přečíst.“ Jiný příběh je z tramvaje: „Maminko, co to má paní za hůl?“ „Nedívej se na tu paní, je slepá!“ Stydím se a cítím se jako zločinec. Nejraději bych řekla: „Klidně se dívej, tohle je bílá hůl. Nejsem nevidomá, ale bez ní chodit nemohu.“ Mám pocit, jako kdyby na tuhle větu cestující čekali. Vytknou mi, jak na mě platí daně, a já si hraji na slepou. Jak se mám pak cítit, když ještě něco vidím? To vše kvůli malému povědomí. Napadá mě proto myšlenka založit vlastní spolek na odstraňování bariér v myslích lidí a v mezilidských vztazích. Tady vidím velké mezery. A také jsem ve věku, kdy mám chuť pokusit se něco změnit.

O čem byl projekt Srdcerváči, kterého jste se účastnila?
Šlo o mediální kampaň Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. V kinech před filmy o nás běžel spot, vycházely články v médiích. Cílem bylo upozornit na skutečnost, že můžeme běžně pracovat. Díky projektu jsem se dostala na studentskou stáž do advokátní kanceláře. Zpočátku mě tu lidé brali normálně. Ale po několika měsících jsem tam lítost také cítila, zdrobnělinky, vzdychání, nic konkrétního, jen náznaky. A možná ti, kteří shlédli spot, si řekli: „Jé to jsou chudáci.“ Ano, je to bohužel běžná reakce.

Pracovala jste někdy na pozici, kde jste lítost necítila?
Před dvěma roky na stáži na Městském soudě v Praze. Skvělá zkušenost! Mohla jsem pročítat soudní spisy a sledovat, jak se kauzy řeší. Ale jen 2 týdny. Druhý extrém je Kavárna POTMĚ. Někteří hosté odsud odcházejí s lítostí i s pláčem. Zkrátka si to vyzkoušejí. Kavárna je sice skvělý projekt, ale ta chvilka se nedá srovnávat s člověkem od narození nevidomým. On tak žije stále a za ta léta má své fígle, jak to zvládat.

V čem vy konkrétně potřebujete pomoc?
Se zdravotním omezením, ať chceme nebo ne, zkrátka přichází určitá závislost. Pomoc potřebuji při vedení pracovních schůzí, když uděluji slovo, jdu na nové místo, k lékaři, na úřad nebo při nákupu v kamenném obchodě. Když ale přijdete ke mně na návštěvu, možná hned nepoznáte, že jsem prakticky nevidomá. Otázka by proto mohla znít i takto: Co mohu nabídnout vidoucí společnosti? Jak je možné si vzájemně vyhovět?

Čím se zabýváte ve Vládním výboru pro zdravotně postižené?
Pracuji ve skupině pro přístupnost veřejné správy a veřejných služeb. Absolvovala jsem tu studentskou stáž a dohodla se s tehdejším předsedou Michalem Radou na spolupráci. Michal v prosinci 2019 odešel a navrhl mě do funkce předsedkyně. Ani zde nepociťuji lítost. I někteří další členové skupiny jsou lidé s handicapem. Řešíme tu přístupnost veřejné dopravy, hlavně na národní úrovni, přístupnost kulturních památek, knihoven a publikací v péči Ministerstva kultury a přístupnost formulářů veřejné správy. Na portálu MPSV je sice lze vyplnit z domova, ale hlasový výstup tu ne vždy funguje. Vše je běh na dlouhou trať, hlavně kvůli financím a legislativě. V době mého předsednictví jsem iniciovala setkání s Ministerstvem dopravy, a to na základě podnětu, že v některých městech řidiči odmítají přepravovat držitele průkazu ZTP/P, pokud cestují bez průvodce. Považuji za úspěch, že ministerstvo poté rozeslalo všem dopravcům v ČR pokyn, že bez průvodce cestovat lze. A že průvodce je vodicí pes. I to dopravci někdy nerespektovali. Ráda bych upozornila, že lidé si často stěžují uvnitř komunity, na Facebooku, ale málokdo podá podnět konkrétnímu úřadu, Sekretariátu Vládního výboru pro osoby se ZP, SONS nebo jiným kompetentním lidem, kteří mohou problém vyřešit.

Pracujete i jako dobrovolník. Jak moc by se člověk měl věnovat dobrovolnictví v dnešním světě?
Účastním se sbírek Nadačního fondu ČRo Světluška. Na fakultě pomáhám mladším kolegům orientovat se ve studiu i v prostředí školy. Spolupořádala jsem přednášky o lidech s postižením zraku, které se pro mě staly startem budoucích profesionálních aktivit. Dobrovolnictví musí podle mě člověku dávat radost, smysl či příležitosti. Nikdo nesmí být k dobrovolnické aktivitě nucen, někdy už na to ani nezbývá čas.

Máte přátele mezi lidmi intaktními i mezi zrakově postiženými?
Chodila jsem do běžné ZŠ a až do páté třídy jsem nepřišla do kontaktu se zrakově postiženými. S nimi jsem se setkala až v oddílu plavání. Dnes se přátelím s lidmi z obou skupin. Více je těch intaktních, ale přibývají i ti s handicapem. Je fajn, že s nimi mohu být, pracovat a sdílet naše zkušenosti i každodenní problémy, které se pak snažím profesně řešit. Dříve jsem si myslela, že lidem s postižením zraku nemusím nic vysvětlovat, ale není to úplně pravda. Jednou mě zamrzelo, když si o mně nevidomá slečna myslela, že jsem negramotná, protože nepoužívám Braillovo písmo. V integraci jsem se učila to běžné. Psala jsem fixem na velmi široké řádky. Dnes píši na počítači.

Právo je podle vás všude okolo nás. Co si myslíte o bezpráví?
Něco je psáno, realita může být odlišná. Když říkám, že právo je všude okolo nás, myslím tím právní vztahy. A pro jejich vznik si stačí třeba jen něco koupit. Právo a spravedlnost však vždy nemusí stát na vaší straně. Takových situací se i trochu obávám. Třeba vyřazení Rusů z Paralympijských her. Kolektivní vina, všem se dala stopka. Pokud byl však alespoň jeden sportovec z výpravy čistý, je to pro něj obrovská křivda. Ale odstranit takovou nespravedlnost se asi těžko dá.

Jak rychle plavete? Jak se cítíte při pohybu ve vodě?
Při veřejném plavání, pokud jsem v dráze nemusela kličkovat mezi ostatními, jsem obvykle všechny přeplavala. Byl to dobrý pocit, že něco tak umím. Na Paralympiádě jsem plavala 6 disciplín, a hned 5 osobních rekordů. Třeba padesát metrů volný způsob za 32 vteřin. Ve vodě je to fajn, plavu samostatně. Při běhu či cyklistice potřebuji doprovod vidícího. Jen plavecké styly jsem neokoukala. Trenér mi je ukazoval na suchu. Uvažovala jsem i o návratu k plavání. Ale dnes mám i jiné koníčky. A jsem o něco starší a potřebovala bych delší čas na regeneraci sil.

Antonín Vraný

Obsah

Hlavička časopisu

Ročník 104 číslo 14 červenec 2020
OBSAH:
ÚVODEM
Mysli globálně, jednej lokálně
STALO SE
Jak to, že Česko tak dobře zvládlo koronavirovou epidemii?
LIDÉ KOLEM NÁS
„Nejsem ani pro show, ani pro lítost a našlapování po špičkách,“ říká Nicole Fryčová
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Památky a zajímavosti v České republice pro zrakově postižené
Velkorysé sliby ministryně Dostálové se zhroutily. Z příspěvku na dovolenou zůstala jen nejasná podpora lázním
KULTURA
Je tu někdo normální? (Mikropovídka)
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Mohou nevidomí řídit? V Praze si to někteří vyzkoušeli nanečisto
Může být ženská menopauza pro lidstvo výhodná?
Nevlastní vnuci představují problém pro mnoho seniorů
ZDRAVÍ
Co je normální a kdy mít podezření na Alzheimerovu chorobu?

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.