Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 6 Březen 2017

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM
STALO SE: Zemřela Eva Reinwaldová
Ruce nevidomých se v libereckém muzeu pomazlily s auty i tramvají
Setkání odborníků v GHMP
LITERÁRNÍ SOUTĚŽ - VÍTĚZNÁ DÍLA – 1. místo v kategorii Humor: Mária Šmejkalová, Psí paměti
Vzpomínka na Evu Reinwaldovou: Babičko, proč čteš prstem?
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Šumperk – první trénování paměti
Zlín – výlet do Prahy za kulturou
LIDÉ KOLEM NÁS - Bývali telefonisté: Eva Budzáková, Městský úřad Prachatice, dobrý den!
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Děti čtou nevidomým dětem – již patnáct let
AVE srdečně zve
KULTURA: Děčínský zámek – dotýkati se povoleno
SPORT: Přijde QARDO, přijde…
INZERCE
Toulky Prahou pro nevidomé

Vzpomínka na Evu Reinwaldovou: Babičko, proč čteš prstem?

Eva Reinwaldová

Jaro je již v plném rozpuku. Sedím se svou čtyřletou vnučkou Johankou v zahradním altánku, kde je slyšet zpěvy ptáků a v nedalekém lesíku proklepává datel kůru stromu. Na stole mám svůj oblíbený časopis Zora psaný Braillovým písmem. Vnučka sedí naproti mně a prohlíží si svou obrázkovou knížku s říkankami, které už znala nazpaměť. Najednou se odmlčela a zkoušela si písmenka prohlížet prstem jako já. Pak řekla: „Babičko, mi to tak číst nejde jako tobě. Proč vlastně čteš prstem, proč tam máš ty puntíky a nečteš písmenka jako já?“
„Protože mám nemocná očička.“
„Tak proč nejdeš k panu doktorovi, ať ti je vyléčí?“
„To víš, holčičko, už jsem u pana doktora byla a ono to nejde vyléčit. Leda, že mi to už jen hlína vytáhne,“ pronesla jsem bezděčně, aniž bych si uvědomila, že tomu dítě nemůže rozumět. To už ale vnučka neměla stání a začala poskakovat po zahradě. Za chvilku přiběhla znovu a vítězně mi sdělovala: „Babičko, už to mám. Co kdybychom na zahradě vykopali díru a tebe tam položili, zasypali a hned zase vykopali. To by ti pomohlo?“
„Ale to nejde, to bych se tam udusila.“
Tím skončila naše rozprava a já se vrátila ke svému časopisu.
Večer, když se začala vnučka oblékat do noční košilky, žadonila: „Babičko, pojď mi na dobrou noc něco povídat.“
Měla jsem doma časopis „Pro naše nejmenší“, rovněž psaný Braillovým písmem, ze kterého jsem čítávala ještě svým dětem, když byly malé. Tak jsme se dohodly, že jí z něho něco přečtu. Ale místo čtení se začala znovu vyptávat, jak je to s těmi mými puntíky. Proč já je umím číst a ona ne. A kdo takovou věc pro nevidomé lidí vymyslel?
Začala jsem jí vyprávět: „Když jsem byla malá, jako jsi ty, také jsem měla knížky s obrázky. Chodila jsem do školy a naučila se číst a psát. Brzy však rodiče poznali, a také ve škole to mamince potvrdili, že špatně vidím. Zrak se mi rychle zhoršil a já jsem přestala poznávat písmenka abecedy.
Měli jsme doma bohatou knihovnu a já si v ní často prohlížela knížky. Dokonce jsem si nějakou vybrala a pokládala si ji na noční stolek. Večer před spaním jsem si ji vzala do postele a tvářila se, že si v ní čtu. To už jsem ale nepoznávala žádné písmeno a s lítostí jsem knížku odložila zpět na noční stolek. Tak se mi pozvolna ztrácely nejprve písmenka, pak předměty i lidé a nakonec i sluneční svit. Zkrátka všechno to, co ty můžeš kolem sebe vidět, slunce a pestré květy na naší zahradě. Už zdaleka poznáš, kdo k tobě přichází a večer můžeš vidět měsíc, který snad právě teď nahlíží do našich oken. To vše je pro mne zahaleno čirou tmou.
Nejsem však sama, kdo nevidí. Na celém světě je nás hodně, snad několik milionů. A právě proto, že čteme prstem, tak ta tma, která nás obklopuje, nepronikla do našich myslí. Naopak, změnila se v neskonalou touhu zapojit se do společenského života.
Ale nebylo tomu tak vždycky. Dříve nevidomí lidé neměli písmo, které se dá číst hmatem. A protože nebyla tenkrát ještě ani rádia, byli odkázáni jen na to, co kolem sebe slyšeli, nebo na to, co jim někdo přečetl.
Je tomu už hodně dávno, uplynulo 200 let, když se v daleké zemi Francii, narodil chlapeček Louis Braille. Když mu byly čtyři roky, právě tolik, kolik je tobě let, hrál si v tatínkově sedlářské dílně s ostrým nožem a píchl se přitom do oka. Oslepl na obě oči. Když mu bylo deset let, přišel do hlavního města své země Paříže a stal se žákem školy pro slepé děti. Nebyla to škola taková, jaké jsou školy dnes. Byla to stará nehezká budova, ve které však ten bystrý a všestranně nadaný chlapec Louis Braille už v šestnácti letech vytvořil písmo, které se čte hmatem.
Johanko, ač sám slepý, dal tak nevidomým lidem z celého světa ten nejhezčí dar, který otevřel jejich cestu ke kultuře a ke vzdělání. Všichni tomu chlapci jsou vděční. Vděčím mu i já, neboť jsem se jeho písmu naučila. Písmo se skládá ze šesti vypouklých teček vtlačených do papíru a z těch šesti teček je možné utvořit do přesného okénka mnoho kombinací, které nám pak představují to či ono písmenko. Plně toho šlechetného daru využívám, čtu různé časopisy psané tímto písmem, které nám tiskne naše tiskárna v Praze. Z těch se dovídáme mnoho zajímavého z domova i ze světa. Třeba jak žijí takoví lidé jako jsem já v jiných městech anebo v blízkých i vzdálených zemích.
Máme i svou knihovnu. Je pojmenována po významném nevidomém hudebníkovi, předním průkopníkovi slepeckého hnutí a zakladateli prvního slepeckého časopisu u nás v Praze, Karla Emanuela Macana.
Toto tečkové písmo mi pomáhalo i v mém bývalém zaměstnání na telefonní ústředně. Zaznamenávala jsem si telefonní hovory, zapisovala telefonní čísla, zápis došlých telefonních telegramů nebo přečíst něco potřebného jiným lidem právě tím prstem.
Bodové písmo pomáhá i nevidomým, kteří se chtějí stát hudebníky, neboť i zde Louis Braille vytvořil slepecký notopis.
Louis Braille už dávno nežije, ale jeho písmo je a bude stále živé. Pomáhá nevidomým z celého světa ke vzdělání i ve společenském životě. Tak, milá Johanko, když nemůžeme číst takové knihy, jako máš ty a ostatní vidomí lidé, dovedeme to tím hmatem, nebo jak říkáš ty, prstem.
Johanka mi už neodpovídá. Už asi spí. Kdo ví, kdy usnula. Asi to nebylo pro ni tak zajímavé vyprávění. Asi to není zajímavé ani pro ty, kteří se dívají na svět očima. Ale zkuste, právě vy, zavřít své oči jen na okamžik nad otevřenou knihou. V té chvíli pochopíte a oceníte i vy nesmírný význam těch šesti teček Louise Braille.
Odcházím od Johančiny postýlky. Beru si rozečtenou knížku. Prst rychle přechází z řádku na řádek. V pokoji je tma a přece světlo, které se rozžíná pod doteky prstů a proniká do nitra nevidomého. Světlo, které se po svém vynálezci jmenuje Braillovo písmo.

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 101 Číslo 6 Březen 2017
Zastupující šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Bc. Jiří Hubáček, Mgr. Jarmila Hanková, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
OBSAH
ÚVODEM
STALO SE
Zemřela Eva Reinwaldová
Ruce nevidomých v libereckém muzeu
Setkání odborníků
LITERÁRNÍ SOUTĚŽ – VÍTĚZNÁ DÍLA
kategorie Humor, první místo: Mária Šmejkalová, Psí paměti
Vzpomínka na Evu Reinwaldovou
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Šumperk
Zlín
LIDÉ KOLEM NÁS
Bývali telefonisté – Eva Budzáková, Městský úřad Prachatice, dobrý den!
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Děti čtou nevidomým dětem
AVE srdečně zve
KULTURA
Děčínský zámek
SPORT
Přijde QARDO, přijde…
INZERCE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.