Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 6 Březen 2017

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM
STALO SE: Zemřela Eva Reinwaldová
Ruce nevidomých se v libereckém muzeu pomazlily s auty i tramvají
Setkání odborníků v GHMP
LITERÁRNÍ SOUTĚŽ - VÍTĚZNÁ DÍLA – 1. místo v kategorii Humor: Mária Šmejkalová, Psí paměti
Vzpomínka na Evu Reinwaldovou: Babičko, proč čteš prstem?
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Šumperk – první trénování paměti
Zlín – výlet do Prahy za kulturou
LIDÉ KOLEM NÁS - Bývali telefonisté: Eva Budzáková, Městský úřad Prachatice, dobrý den!
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Děti čtou nevidomým dětem – již patnáct let
AVE srdečně zve
KULTURA: Děčínský zámek – dotýkati se povoleno
SPORT: Přijde QARDO, přijde…
INZERCE
Toulky Prahou pro nevidomé

Ruce nevidomých se v libereckém muzeu pomazlily s auty i tramvají

Prohlídka začala u letitého auta Studebaker Erskine. „Svýma rukama vidíte, že auto má úplně jiné tvary, než jaké mají vozy současnosti. Tohle oblé jsou blatníky a tahle miska se skleněným víkem je reflektor,“ popisoval návštěvníkům průvodce a zároveň tiskový mluvčí muzea Petr Kumpfe.
Hned vedle stál stařičký vůz Walter Wiz s odhalenou dřevěnou kostrou karoserie. „Když si sáhnete, ucítíte krásně hladké dřevo - pozor, nezadřete si třísku,“ zavtipkoval Kumpfe.
Zajímavý kontrast k předešlým dvěma vozům poskytl předválečný Wanderer v notně omšelém a polorozpadlém nálezovém stavu, doplněný navíc balíky slámy – jako by ho právě vytáhli ze staré stodoly.
„Tady je lak oloupaný a to, co jste nahmátli teď, je sláma,“ vysvětloval Kumpfe. „Abych si neušpinila bundu,“ projevila obavu návštěvnice Jaroslava Žáková, která dorazila z Jiřetína pod Bukovou.
Živo bylo u vozítka východoněmecké provenience Multicar, kde si nevidomí mohli vyzkoušet specifický způsob jeho řízení. „Stojíte na vahadle a ta věc se řídila tak, že šofér přenášel váhu z jedné nohy na druhou a zpátky. Jeden pán, pamětník, nám tady vyprávěl, že když někdo najel s tímhle vozidlem na kámen, mohlo ho to z něj klidně vyhodit ven,“ podotkl průvodce.
Kdo chtěl, mohl usednout do laminátové sedačky, známé z tramvají Tatra T3.
„Příjemné bylo, že do nich ústilo topení, takže vás to v zimě krásně vyhřívalo,“ vyprávěl Kumpfe; v nevytopené a prochladlé hale muzea to znělo až snově. K vyzkoušení se nabízel také řídicí pult staré tramvaje s nejrůznějšími páčkami a knoflíky. „Já myslela, že tady bude takové to kolečko,“ pronesla Jaroslava Žáková a měla na mysli kontroler, kterým se ovládaly tramvaje v hluboké minulosti.
Dočkala se ho hned vedle, v replice liberecké tramvaje z dob okolo roku 1900. „Řidič v ní stál venku na otevřeném povětří, takže si jízdu asi pěkně užíval,“ dodal ironicky Kumpfe.
Dalším exponátem, který zval k osahání, byl trenažér z autoškoly socialistických dob. „Sáhněte na volant a musíte překročit schůdek, jako když lezete do vany,“ instruoval Kumpfe Jaroslavu Žákovou, která se do kokpitu neohroženě soukala.
„V trenažéru se sedělo a před vámi na velikánském laminátovém kotouči běžela projekce. Po devadesátém roce se ale od trenažérů v autoškolách upustilo, protože se zjistilo, že jsou k ničemu. Auto totiž řídíte také takzvaně zadkem, jehož prostřednictvím cítíte, jak se vozidlo naklání. A protože trenažér se nenakláněl, člověk nepoznal, jak moc má volantem točit do zatáček,“ vylíčil Kumpfe.
Prostřednictvím vozu Škoda 1202 STW z roku 1961 si pak mohli návštěvníci osahat, jak vypadají jednotlivé úpravy holého kovu v různých etapách lakování. „Na tomhle autě je rozfázováno všechno, co pod lakem je. Na povrchu hladký lak, pod ním základovka, pod ní plnič, základový lak a nakonec holý plech. Řekněte sama, až dojedete na krásný nový lak,“ vybídl Kumpfe Jaroslavu Žákovou. „Je to rozdíl,“ potvrdila žena.
Další v pořadí byla prohlídka modelů aut, kterých mají v Technickém muzeu přebohatou kolekci. Několik autíček kvůli této skupince vyndali z vitríny. „Tohle je maličký Fiat 500, tam co strkáte prst je otvor na plátěnou střechu. Model je v měřítku 1:24. Nejčastěji používané měřítko je však 1:43 – to znamená, že kdybychom tuhle sovětskou Ladu třiačtyřicetkrát zvětšili, tak máme skutečný vůz,“ informoval průvodce.
Ruce nevidomých spočinuly taktéž na motoru nákladního auta z jabloneckého LIAZu. „Nebojte, ten motor není špinavý ale čistý, je to výstavní kousek,“ ubezpečil Kumpfe. I motor si Jaroslava Žáková prozkoumala. „Když dáte ruku výš, tak tady saháte na hlavu, pod níž kmitalo šest válců,“ směroval ji Kumpfe.
K osahání se dále nabídly například předválečné automobily Morris 8 Saloon, Praga Baby nebo stařičká aerovka přezdívaná podle typického zvuku při startování Cililink. „Vy, co jste si sahali na chladiče předchozích aut, si můžete sáhnout tady na Tatru a zjistíte, že je tam něco jinak. Zatímco ty dosavadní vozy se dívají na svět mříží chladiče, Tatra má takzvanou žehličku. Je to proto, že má vzduchem chlazený motor a nepotřebuje tedy mít vepředu chladič,“ zdůraznil Kumpfe.
Po skončení prohlídky průvodce a tiskový mluvčí v jedné osobě přiznal, že se na návštěvu nevidomých a zrakově postižených v muzeu v předstihu připravili. „Odstranili jsme šňůru, která jindy odděluje exponáty od návštěvníků.“
Někteří návštěvníci také hůře slyšeli, takže jindy výřečný Kumpfe se musel poněkud brzdit – mluvit pomaleji a nahlas. „Snažil jsem se držet zpátky,“ přiznal. Specializované komentované prohlídky nabízí Technické muzeum po předchozím telefonickém ohlášení. „Máme několik typů prohlídek. Začínají prohlídkami pro nejmenší děti, kdy je nezatěžujeme číselnými údaji a spíš vyprávění rámujeme veselými příhodami. Pak máme prohlídky pro školní děti, středoškoláky i pro dospělé. Ty se někdy zvrtnou na několikahodinové, protože třeba přijedou fanoušci veteránů a chtějí si povídat a sdílet i vlastní zkušenosti. Skvělé zkušenosti máme se seniory, kteří přinášejí na spoustu exponátů vlastní vzpomínky.
iDNES.cz
24. února 2017

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 101 Číslo 6 Březen 2017
Zastupující šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Bc. Jiří Hubáček, Mgr. Jarmila Hanková, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
OBSAH
ÚVODEM
STALO SE
Zemřela Eva Reinwaldová
Ruce nevidomých v libereckém muzeu
Setkání odborníků
LITERÁRNÍ SOUTĚŽ – VÍTĚZNÁ DÍLA
kategorie Humor, první místo: Mária Šmejkalová, Psí paměti
Vzpomínka na Evu Reinwaldovou
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Šumperk
Zlín
LIDÉ KOLEM NÁS
Bývali telefonisté – Eva Budzáková, Městský úřad Prachatice, dobrý den!
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Děti čtou nevidomým dětem
AVE srdečně zve
KULTURA
Děčínský zámek
SPORT
Přijde QARDO, přijde…
INZERCE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.