Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 14 červenec 2001

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Život a dílo Pavla Aloyse Klara
Braillovo písmo a matematika
POSEL - informační systém pro zdravotně postižené
Právní poradna
Nebezpečí na pískovišti
Příliš zaměstnaná - nezaměstnaná
Necháte se porazit autem než se poprvé vydáte s bílou s holí?
S novým elánem
"Zas to bylo lepší!"
Sedmnácté setkání
Pro zdravotně postižené
Nevidí, malování se však nevzdá
Koutky úlevy

Život a dílo Pavla Aloyse Klara

Od roku 1801 až po ten letošní 2001 je to 200 let. Kolik
vody proběhlo za tu dobu Vltavou - nemůžeme říkat pod mosty,
protože byl jen jeden. Právě u té řeky na jejím levém břehu
leží prostranství, kterému jsme si zvykli říkat a přes všechny
změny stále říkáme "Klárov". Nic na tom nezmění dnešek, kdy
škola pro zrakově postižené - učňovská, dnes opět Aloyse
Klara, leží odtud velmi daleko, až u nemocnice na kraji města,
v Praze-Krči.
Proč Klárov? Zůstává to provždy jako upomínka na
působení, nezapomenutelné působení v oblasti péče o slepé tří
příslušníků rodiny Klarů v Praze. (V historických pramenech se
uvádí psaní tohoto příjmení s dlouhým i krátkým A, obdobné je
to i u jména Alois i Aloys.)
A těch dvě stě let? Ta se vztahují k tomu prostřednímu z
této rodiny, k Pavlu Aloysu Klarovi, který se právě v roce
1801 narodil.
Pavel Aloys Klar, syn zakladatele péče o slepé u nás,
jediný, který z pěti dětí svých rodičů zůstal naživu, nebyl
pedagog z povolání jako jeho otec, ale velkou část své
rozmanité činnosti věnoval slepcům. Jeho péče o slepce nebyla
zaměřena na výchovu, ale spíše na materiální zabezpečení
chovanců ústavu. Jeho zásluhy o ústav nejsou po této stránce
nevýznamné, staral se o ně takřka po celý svůj život. Dobrý
chod a finanční zabezpečení tohoto dědictví po otci mu stále
leželo na srdci. Jeho zásluhou byla postavena prostorná a
tehdy moderně vybavená budova ústavu na Klárově, a též počet
chovaců v ústavu podstatně vzrostl. Nelze se tedy zajímat o
jeho osobnost jenom z hlediska jeho péče o slepé, ale také o
jeho ostatní činnost, osobní zájmy a celý jeho život.
Pavel Aloys Klar se narodil 10.července 1801 v
Litoměřicích. Tam také studoval na gymnáziu, kde na něj
hluboce a trvale zapůsobil Bolzanův žák Michal Josef Fessl a
také Josef Jungmann. Na rozdíl od svého otce byl P.A.Klar
uvědomělý český vlastenec, ovšem německy mluvící a píšící. I
když jako příslušník státní byrokracie (krajský hejtman a
guberniální rada) byl oddán rakouské vládě, přece měl
svobodomyslnější a rozhodně ne tak bigotní názory jako jeho
otec. Sympatie pro české obrození a pro český společenský
život získal snad již v Litoměřicích a pak na univerzitě v
Praze, kde se jistě stýkal s mnohými vlastenci, jako s Karlem
Hynkem Máchou, Václavem Klicperou, a přátelil se s nimi.
Již od svých studentských let měl zálibu v umění, zvláště
výtvarném. Jezdíval na prázdniny do Drážďan, kde se obdivoval
výtvarným dílům v galerii, přátelil se důvěrně se skladatelem
Václavem Tomáškem, s literátem Václavem Hankou a sám vydával v
letech 1842-1860 obsažnou ročenku "Libussa", převážně
uměleckého zaměření. Z těchto objemných almanachů poznáváme
P.A.Klara jako romantickou až sentimentální osobu, nadšenou
pro české národní hnutí, pro slavnou minulost "naší drahé
vlasti", pracující pro rozkvět humanity a lidumilné činnosti.
Výtěžek "Libusse" věnoval ústavu slepců a dětské
nemocnici v Praze. Je obdivuhodné, jak při svém zastoupení v
řadě institucí věnoval tolik času a energie budování svého
"rodného" ústavu. Byl spoluzakladatelem a čestným členem
Vědecké akademie k povznesení klasického zpěvu a hudby v
Praze, členem karlínského dětského ošetřovacího ústavu, členem
Lužické vědecké společnosti Görlitz a korespondujícím členem
německé společnosti pro zkoumání mateřské řeči a historie v
Lipsku. A to ještě nelze nepřipomenout jeho
politicko-hodnostářské postavení v rámci rakouské byrokracie.
Byl tedy osobností širokého zájmu kulturního, sociálního
cítění, úřednických povinností a přece se tak významně zařadil
do rodiny Klarů. Jméno Klar se u nás stalo synonymem pro pojem
péče o nevidomé. Žel, že v tehdejším projevu realizačním -
německém. To byla však již historicky nešťastná pečeť
19.stoleí, že všechny instituce pedagogického charakteru péče
o nevidomé byly německé a to i pro děti ryze českého původu.
Byly to ještě důsledky snahy tuhé absolutistické centralizace
a tím i snahy germanizační z dob Marie Terezie a Josefa II. S
touto situací se naše ústavy a celá péče o nevidomé vyrovnaly
až počátkem 20.století.
Počátky dobročinných snah v péči o nevidomé, o jejich -
byť zpočátku primitivní - výchovu a vzdělávání, jsou u nás
spojeny v 19.století nerozlučně se jménem Klar: z r.1807 je to
Hradčanský ústav, 1832 Klarův ústav, 1835 brněnský ústav, 1893
zaopatřovací ústav Palata. Až na ústav v Brně, kde byl vliv
jen zprostředkovaný, všude u zmíněných dat stojí jméno Klar.
(Aloys Klar - 25.dubna 1763 až 25.března 1833, Pavel Aloys
Klar - 10.července 1801 až 5.listopadu 1860, rytíř Rudolf
Maria Klar - 17.listopadu 1845 až 3.září 1898) Nejde ani tak o
pedagogicky historickou kuriozitu jako o historické kořeny
péče, tentokrát v duchu A.Klara - o pracovní výchovu slepců,
která v příštím roce již oslaví své 170.výročí.
V kruhu svých přátel, rodiny i chovanců Aloys Klar umírá
25.března 1833, necelý rok po formálním založení ústavu, tehdy
v Herzánském paláci na Velkopřevorském náměstí na Malé Straně,
a půl roku po nástupu prvních chovanců - v říjnu 1832. Dožil
se ještě schválení ústavu a rozhodnutí císaře Františka I.,
který zvláštním listem ustanovil, aby ústav provždy nesl jméno
svého zakladatele.
Správy ústavu se ujal jeho syn Pavel Aloys Klar. Tomu se
podařilo brzy získat nové umístění ústavu. Když v r.1833
přesídlil celý vídeňský dvůr na krátkou dobu do Prahy, využil
toho Klar pro zlepšení situace ústavu. V červnu a červenci
tohoto roku navštívil ústav nejvyšší purkrabí, hrabě Chotek a
17.srpna dokonce i sama císařovna Žofie. Těchto návštěv využil
Klar a upozornil na neutěšené hmotné poměry a nedostatek
místa, s nímž ústav zápasil. 31.srpna 1833 navštívilo vedení
ústavu samotného císaře a byla mu přislíbena pomoc k získání
budovy, tzv.Domu dřevařských písařů a tato budova byla
skutečně ústavu přidělena 2.února 1834.
Tak se již ústav dostává na své dnešní místo (do "staré"
budovy ústavu na Klárově). Klar se ihned rozhodl postavit na
území zahrady u objektu nový rozsáhlý ústav asi pro 300
slepců. Finanční postavení však bylo velmi nedobré, proto se
muselo od stavby upustit a došlo jen k vnitřní úpravě Domu
dřevařských písařů. Těmito úpravami byl pověřen stavitel
Krammer podle plánu architekta Kulhánka. Již v březnu 1835 se
do budovy nastěhovalo prvních 24 až 30 chovanců. V roce 1837
přišly pak i první dívky, a to čtyři.
Úpravami Domu dřevařských písařů počíná pohnutá historie
výstavby budov Klarova ústavu, která vlastně skončila až v
roce 1932.
Výstavba byla rozvržena na tři etapy. První byla započata
levá část ústavu, tj.jižní část "staré" budovy. Výstavba,
která skončila až v roce 1884 (tedy u budovy "starého"
Klárova), zůstala jen torzem původního plánu Kulhánkova.
V roce 1836 bylo započato s výkopy základů, které pro
písčitou půdu musely být pilotovány (pozemek leží v písčitých
nánosech potoka Brusnice). Základní kámen byl položen za
účasti hostů 18.září 1836. Bylo započato s výstavbou ústřední
kaple sv. Rafaela, která byla dokončena v roce 1844. Ostatní
budova byla dokončena v roce 1848. Do výstavby ústavu zasáhly
bouřlivé události roku 1848 v Praze, dokonce i epidemie
cholery na Malé Straně.
Další výstavba Klarova ústavu je již poznamenána jménem
posledního z rodiny Klarů - Rudolfa Marii.
Po roce 1848 ještě dvanáct let spravoval svůj ústav Pavel
Aloys Klar při své bohaté kulturní, humanistické a i politické
činnosti. Koncem padesátých let po přetěžkém pracovním
nasazení ve prospěch ústavu těžce onemocněl, zcela mu ochrnuly
nohy a v posledním roce jeho života jej potkala životní
situace těch, kterým věnoval téměř 30 let života - ztratil
zrak. Umírá 5.listopadu 1860.
Pavel Aloys Klar byl důstojným nástupcem svého otce,
přispěl k rozvoji péče o slepce u nás a nesmíme zapomenout na
to, že sympatizoval - přestože byl Němec - s českým národním
hnutím, pracoval pro české umělce a stal se tedy významnou
osobností našeho společenského života v Praze v polovině
19.století.

Z.Š.

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 85. Číslo 14 červenec 2001
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktoři: Dana Kudlová, Jiří Mayer
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: (02) 21 46 21 76
Fax: (02) 21 46 21 75
e-mail:zora@braillnet.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- korun českých
Obsah:
Život a dílo Pavla Aloyse Klara
Braillovo písmo a matematika
POSEL - informační systém pro zdravotně postižené
Právní poradna
Nebezpečí na pískovišti
Pro zdravotně postižené
Příliš zaměstnaná - nezaměstnaná
Necháte se porazit autem než se poprvé vydáte s bílou holí ?
Nevidí, malování se však nevzdá
Koutky úlevy
S novým elánem
"Zas to bylo lepší !"
Sedmnácté setkání

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.