Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 18 září 2021

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Všechno se nikdy nevejde
STALO SE: Přehledně
Celostátní shromáždění SONS ČR proběhlo
POZVÁNKA
LIDÉ KOLEM NÁS: Přes překážky k cíli jít… bojovat a zvítězit. Tenhle citát z dávno zapomenuté básně mi vytanul na mysli, když jsem naslouchal hlasu paní Ilony, která nedávno… ano, nedávno oslepla, ale brzy nastoupila znovu do zaměstnání. Od května působí
Základem pro nás byly odborné názory Jána Jesenského
NAPSALI JSTE NÁM: Letní pobyt v Sezimově Ústí
ZORA RADÍ a INFORMUJE: O čem se moc nemluví – Mám právo dělat chyby? – II. část
KULTURA: Svoboda vyjádřit se a husí kůže
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Distanční výuka a zrak
ZDRAVÍ: Bipolární afektivní porucha
SPORT: V Pardubicích o tituly
Tiráž:

ZORA RADÍ a INFORMUJE: O čem se moc nemluví – Mám právo dělat chyby? – II. část

3. Máme právo posuzovat svoje vlastní jednání, myšlenky a pocity, a za ně a jejich důsledky nést odpovědnost. Neneseme odpovědnost za ty, kteří si nás vyhlédli jako nástroj manipulace. Nemusíme prožívat pocity viny, protože se na nás někdo zlobí, protože nám dává najevo, že mu naše rozhodnutí ubližuje, aniž my to vidíme stejně. Neneseme odpovědnost za to, že je někdo dotčen naší troufalou nespokojeností v nerovnovážném vztahu. Jsme svobodní lidé, a pokud naše rozhodnutí není cíleno proti jiným lidem, není důvod, abychom se nechali svazovat pochybnými vnějšími autoritami.
Epizoda
Daniela se provdala po třech letech známosti za muže s podobnou vadou zraku, jako má ona. Oba se těšili, že si zařídí svůj domov podle vysněných představ. Daniela chodila do kurzu, kde se učila vařit a také různé triky, které jí pomáhají v domácnosti. Vaří ráda a umí už několik jídel a dokonce i peče všelijaké dezerty a zákusky. Ani jeden z manželů není moc háklivý na to, jestli jsou nějaké chybičky ve vzhledu jídla, oba jsou spokojeni s kvalitní a chutnou stravou, kterou Daniela tvoří a manžel Václav jí při tom pomáhá.
Pozvali tchýni na oběd, tvářila se spokojeně a Daniele nabídla, že ji naučí vařit svíčkovou, tak jak ji má Václav rád. Tohle školení se uskutečnilo v bytě Václavovy matky, kde byla jen ona a Daniela. Svíčkovou sice uvařily, ale Daniela byla úplně rozhozená z všelijakého poučování, z poznámek na svou adresu, když něco vybryndala nebo usypala na pracovní plochu, případně na zem. Nebyla ve svém prostředí, dohled a poučování tchýně ji rozčilovalo. Poděkovala Václavově matce za pomoc a radu, nicméně jí také sdělila, že přesto napříště bude raději vařit ve své kuchyni to, co už umí nebo se sama naučí.
Václav se dozvěděl, že jeho manželka neumí vařit, protože na to nevidí a je děsně neohrabaná. On že si měl vzít vidící ženu, to přece nejde, aby se spoléhal na skoro slepou mladou holku. Podle toho prý všechno vypadá, atd. Další matčin návrh zněl, že jim bude v neděli nosit vlastnoručně připravené a Václavem oblíbené obědy i moučníky. Václav se s tímto matčiným nápadem svěřil Daniele a ta toto řešení rezolutně odmítla. Václav namítl, že tohle ale matce ublíží, je osamělá a udělalo by jí radost, kdyby mohla přinést to, co vařívala, když byl Václav ještě doma. A taky by ráda Danielu učila domácím pracím, protože vidí, kde má slabiny.
Nepomohlo, že se Daniela hájila, snášela argumenty, dokazovala, že umí mnohem víc, než si tchýně myslí. I Václav měl svá pro a proti, a tak se téma vleklo v nekonečné smyčce. Nakonec se domluvili, že si svou domácnost budou chránit a budovat pro sebe a matku občas pozvou na nedělní oběd nebo přijmou její pozvání.
Supervize
Příběh Daniely a Václava se v mnoha verzích vyskytuje jak v rodinách, kde má někdo problém s handicapem, tak v rodinách, kde žádný handicap není. Příběh svědčí především o tom, že Daniela má své přesvědčení jak docílit maximální samostatnosti a nabýt sebejistotu v potřebných dovednostech. Její manžel s ní souzní, ale jakmile ho jeho matka začne manipulovat a citově vydírat, zdá se, že brzy podlehne. Cítí se zodpovědný za matčino štěstí, do tohoto názoru chce vtáhnout i Danielu. Příběh končí kompromisem, který oba manželé dobrovolně přijali a svůj názor na samostatnou domácnost nezměnili.
Co by se mohlo stát nejhoršího?
Zdá se, že fatální prohrou ve vztahu obou manželů by bylo, kdyby se Václav přiklonil k matčinu směřování, tedy vytvoření závislosti na ní a na jejích službách, jakkoliv by se vše odbývalo kultivovaně a nenápadně. Matka bude spokojená a nám to neuškodí, tak by mohla myšlenka zapustit semínko. A tím by začal řetěz nedobrovolných kompromisů a zaťatých pěstí, případně zubů. Daniela by se musela smířit se svou neschopností, Václav by se musel neustále obrňovat vůči manželčiným i matčiným nárokům a ve finále by mohlo dojít i k rozpadu vztahů. Je proto lépe určit hranice, za kterými už nejsme ochotni svůj názor pozměnit. To, že máme handicap, neznamená, že musíme být závislí na každém kroku. Svou vstřícnost a lásku můžeme projevit i jinak, než je pozitivní odpověď na cizí snahu o manipulaci, byť možná i dobře míněnou.

4. Nemusím hledat žádné výmluvy, vysvětlovat ani ospravedlňovat svoje jednání. Pokud záměrně neškodím, mám právo na vlastní rozhodnutí ve svém životě.

Epizoda
Láska kvete v každém věku, ale někdy jí dá dost zabrat, aby nesla ovoce. To se stává mladším i starším, kteří už mohou být unavení a ostražití na základě předchozích vztahů.
Mojmír se na zájezdu seznámil s několika sympatickými seniory a seniorkami, kvůli kterým začal navštěvovat místní klub Spokojené stáří. Sám bydlel v domově pro seniory, a tak rád změnil dvakrát týdně prostředí. V Klubu si oblíbil Michaelu, částečně mu i lichotilo, že jí může pomáhat, protože skoro nevidí. Jemu to nevadilo, rád jí předčítal knížky a noviny, pak spolu začali chodit na koncerty. Po roce jeli na společnou dovolenou a hned poté měli tajnou svatbu. Michaela se hlavně chtěla vyhnout konfliktu s dcerou, která už měla naplánováno, že až dorostou vnoučata, nastěhují se k nevidomé babičce a budou jí pomáhat. Alespoň jedno z nich by pak mohlo i převzít byt, až ho babička nebude potřebovat.
Rodinná bouře na sebe nenechala dlouho čekat. Starý novomanžel se dozvěděl, že si to dobře zařídil, a když on sám nikoho nemá, vnutil se do rodiny, kde se bude dcera muset nejen postarat o nevidomou matku, ale bude mít na krku i cizího dědu, o kterého nestojí. A jak k tomu přijdou děti, myslela na to jejich babička? Je přece správné, aby rodiče a prarodiče zajistili, pokud mohou, své potomstvo! A jestlipak si novomanželé uvědomují, jak jsou směšní a že je všichni kolem odsoudí za jejich nezodpovědné jednání, když se na stará kolena chovají jako puberťáci!
Jakkoliv se Mojmírovi i Michaele líbilo bydlet pod jednou střechou, Mojmír se odstěhoval zpátky do ještě neodhlášeného bytu v domově seniorů. Do Klubu přestal chodit a s Michaelou si jen telefonovali.
Michaela se před Mojmírem styděla, jak všechno špatně dopadlo, a zároveň pociťovala vinu za to, že zklamala očekávání své dcery. Snažila se jí vysvětlit, že si v šedesáti letech nepřipadá tak stará, aby ještě nemohla prožít hezký manželský vztah. Vysvětlovala, ačkoliv se sama cítila zraněná bezohledností jediného svého dítěte, že nechce nikomu ublížit, zohledňovala právo, že o svém bytě může rozhodovat a nemusí poslouchat svou dceru, protože je stále svéprávná. Mojmír se cítil ponížený, naštvaný a lítostivý, ale po nějaké době se s Michaelou začali zase scházet a rozhodli se žít spolu dál, bez ohledu na to, co bude, až bude.
Supervize
Názor na to, co je dobré a co špatné, je relativní. Podléhá módě, zvyku, pověře. Odvolávání se na to, "co se má" a "co nemá", je častou manipulativní strategií, na kterou nemusíme reagovat. Je chyba připustit, že máme být posuzováni jakousi anonymní autoritou, které bychom se měli zodpovídat. Jestli nám někdo doporučuje, abychom se řídili radami a názory moudřejších lidí, než jsme my sami, nemusíme ho poslouchat.
To, že žádná vnější autorita za nás žít náš život nebude, se však nebere do úvahy. Jenže jde o náš život, a proto musí být naše chování a jednání výhradně jen v našich rukách. Nejsme závislí ani na zkušenostech jiných osob, ani na zvycích nebo rodinných tradicích.
Co nejhoršího by se mohlo stát?
Stejně jako v předchozí epizodě je ohrožen společný život manželů blízkými osobami, které sebestředně upírají druhým právo rozhodnout o způsobu svého života. To se odehrává v situaci, kdy manipulující příbuzní prožívají reálné obavy o své dosavadní zájmy a osobní komfort. Aby nevypadali jako sobci, zaštiťují se tzv. objektivními a mravními důrazy na rozumnost a spolehlivost svých obětí. Pokud oběť nehodlá využít svého práva na vlastní rozhodování, může se jí stát, že přijde o důležité vztahy jen proto, že nedokázala čelit emočnímu nátlaku a manipulaci.
V tomto případě hrozí, že nevidomý člen rodiny bude odkázán na samý okraj rodinného života, bude muset být vděčný za pasivní přijímání blahosklonných služeb, aniž by ostatní respektovali jeho osobnostní profil.
(pokračování)
Jaroslava Novotná

Obsah

Hlavička časopisu

Ročník 105 číslo 18 září 2021
Obsah:
ÚVODEM
Všechno se nikdy nevejde
STALO SE
Přehledně
Celostátní shromáždění SONS ČR proběhlo
POZVÁNKA
Po lockdownu s pastelkou zpátky do ulic!
LIDÉ KOLEM NÁS
Přes překážky k cíli jít…
Základem pro nás byly odborné názory Jána Jesenského
NAPSALI JSTE NÁM
Letní pobyt v Sezimově Ústí
ZORA RADÍ a INFORMUJE
O čem se moc nemluví – Mám právo dělat chyby? – II.
KULTURA
Svoboda vyjádřit se a husí kůže (Rozhovor s Mirkem Palečkem)
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Distanční výuka a zrak
ZDRAVÍ
Bipolární afektivní porucha
SPORT
V Pardubicích o tituly

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.