Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 4 únor 2021

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


ÚVODEM: Každý je strůjcem svého osudu
STALO SE: Přehledně
NAPSALI JSTE NÁM
Deskové a karetní hry v době koronavirové
LIDÉ KOLEM NÁS: Lehkou atletiku s postižením zraku? Ano, lze!
Mámou potmě (Seriál Radiožurnálu – část 1)
RETRO
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Jak přežít zimu ve zdraví a dobré náladě?
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Náš rodný jazyk musí skousnout neuvěřitelné věci. Bojuj, češtino! – 2. díl
Nejpomalejší a nejrychlejší oči: Proč se psi nedívají na televizi a proč je těžké chytit mouchu?
ZDRAVÍ: Jak se lze bránit osteoporóze i podpořit její léčbu?
Experimentální terapie zachránila zrak chlapci se zhoubným nádorem oka
SPORT: Zimní sporty
INZERCE
Tiráž


Mámou potmě (Seriál Radiožurnálu – část 1)


Život nevidomé Aleny sledujeme od jara 2019, kdy se začínala chystat na narození dcery. Šarlota se narodila v říjnu 2019. Samoživitelka Alena se učila po hmatu přebalovat, chystat mléko a později batole hlídat nebo krmit lžičkou. Jaro 2020 přineslo oběma novou zkoušku – pandemii koronaviru. Na tu se dopředu připravit nedalo. Jak velký zásah do denní rutiny znamenala karanténa pro nevidomou maminku a dcerku? Alena pro Radiožurnál nahrála své zkušenosti.

„Je asi 6:45. Přiznávám se, že po dnešní noci trochu ztrácím pojem o čase. Byla velmi zábavná. Dneska se miminko probudilo asi ve 12 a usnulo ve 3:15. A maminka vypadá, jako by jí někdo šlápnul na obličej,“ usmívá se Alena. „Přicházím do obýváku a tam už je spokojené miminko, které vlastně řvalo jen kvůli tomu, že už chtělo vstávat.“ Venku platí nouzový stav kvůli koronavirové nákaze. Alena tak zážitky s dcerou nahrává sama z domova na diktafon v mobilním telefonu. Šarlotě, které říká Loty, je půl roku. Jsou často doma v bytě nebo v okolí na procházce.

Do obchodu Alena raději nechodí, potraviny objednává přes internet: „Teď připravujeme svačinku, Šarlotka už sedí v sedátku a čeká. Budeme svačit banán. Sváču připravujeme tak, že mixuju. Zatím,“ popisuje denní rutinu. Šarlota teď váží asi sedm kilo. Dostává mléko a příkrmy. Mléko nevidomá Alena dál připravuje z prášku a vody, kterou si odměřuje v umělohmotné injekční stříkačce. Pro dceru taky vaří, nejraději má zeleninu na páře. „Kupodivu jí chutná i celer,“ podivuje se Alena.

Sluchem a hmatem
Šarlota si hraje nejčastěji na zemi na podložce – když si Alena není jistá, kde přesně právě dcera je, zavolá na ni a čeká na reakci, případně si klekne na kolena, aby na ni nešlápla: „Ahoj Loty, ahoj. My tu máme tu hrací podložku. Na té podložce spoustu hraček. Co to máš? Už jsi na bříšku, tak pojď za mnou. Chceš? Co? Loty?“

„Šarlotka se už trochu snaží lézt, dává si kolínka pod sebe. Kam chce, tam se dostane. Točí se, a když pro něco nedosáhne, tak se tam dokulí nebo se pootočí a stejně se tam dostane. Už to má!“ popisuje hrdá maminka. „Šarlotka, asi aby se sama motivovala k pohybu, tak si hodí nějakou hračku na zem a posune si ji a pak za ní leze. Možná se to naučila ode mě...“ Chybějící zrak nahrazuje Alena hlavně sluchem a hmatem. Prsty jde citlivě najít pusu dítěte při krmení i to, jestli už se z dásní klubou zuby. „Jestli děláme něco jinak? Každopádně se asi víc mazlíme a všechno kontroluji dotekem, což Šarlotce už nevadí, protože si na to zvykla,“ zamýšlí se.

Mnohem více mazlení
Alena si v bytě nikdy nesvítila, s dcerou se to naučila. Že je vypínač zapnutý pozná po hmatu: „Teď se jdeme podívat do koupelny. Tak rozsvítíš světlo? Tak pojď. První. Už nám svítí světýlko.“
Šarlota se na sebe ráda dívá do zrcadla. Alena říká, že je veselá a samostatná. Jak si jako nevidomá máma představuje, že její malá dcera vypadá? Cítí, jaké má buclaté tvářičky, malý nos, dlouhé řasy a dlouhé nohy. Smysly používá Alena i při přebalování nebo koupání: „Po koupání je mazání olejíčkem, pak je papání, pak je mazlení. Pak se jde do postele. Nezpíváme tradiční písničky, zpíváme písničku naši, kterou jsme si vymyslely. Tralala, tralala, Šarlotka zívala, očička si mnula, očička nezavřela, a proto neusnula… tralalala…“ notuje šťastná maminka.

Alena popisuje, že na Šarlotu od narození hodně mluví a cítí, že to oběma vyhovuje. Hmat využívá i ke kontrolování pokojů, jestli není doma na zemi něco, co by mohlo dítě spolknout. Jen stříhání nehtů půlroční dcery nechává na kamarádech. Stará se o dceru sama, a jak sama říká – zvládá to. Cestuje tak, že vozí kočárek za sebou, aby mohla terén před sebou prozkoumávat slepeckou holí. Zvládá i pražskou MHD včetně eskalátorů. Pravidelně se tak dopravuje třeba na brigádu.

Na Alenu a malou Šarlotu čekám v metru Kačerov. Vystupují z prvního vagonu soupravy, kterým jezdí pokaždé. Alena dceři upravuje deku v otevřeném sportovním kočárku. Šarlota leží na zádech s chrastítkem v ruce a mámu pozoruje. „Přece jen fouká. Taky už musíme mít sporťák, protože holčička už je tak živá, že v hlubokém kočárku se obrací na bříško a ráda by koukala a možná i časem vystupovala. Takže z důvodů bezpečnosti už má sporťák,“ vysvětluje nevidomá maminka. Alena využívá eskalátory, protože výtah na Kačerově není. Míjíme turnikety a ptám se, jak nevidomý najde zastávku konkrétního autobusu. „Už sem chodím tak často, že o tom nepřemýšlím. Prostě dojdu po paměti,“ usmívá se.

Na autobusovou zastávku začíná během čekání svítit sluníčko, nevidomá Alena to cítí a Šarlotě automaticky zatahuje horní část kočárku: „Kdybych si to zrovna neuvědomila, ona by se za chvíli stejně ozvala, protože by se jí to sluníčko v obličeji přestalo líbit,“ vysvětluje zkušeně.

Největší překvapení? Že jsem to zvládla
Nastupujeme do autobusu, kde dítě lehce pospává. Za chvíli se ale začíná zajímat o okolí. „Nechci říct, že Šarlota cestování snáší špatně, ale musím být mnohem opatrnější. Už se hodně hýbe. Asi brzo přijde období, kdy bude třeba vyhazovat věci z kočárku. To bude teprve jízda,“ směje se Alena a připravuje se na výstup s kočárkem pozadu. Terén před sebou prozkoumává slepeckou holí a dítě vozí za sebou.

Šarlotě je devět měsíců. Největší překvapení mateřství Alena formuluje do několika vět: „Asi to, že jsem to nakonec zvládla. Každý den mě překvapuje, jak je dítě samostatnější, jak mě napodobuje. Třeba vidí, že na věci sahám rukama, tak na ně taky sahá rukama.“ Vidící lidé se Aleny teď nejčastěji ptají, jak dítě krmí. „Přece jen vám do toho to dítě strká ručičky. Trefit se do pusy. Poznat, že už holčička dobaštila a že už je čas dát další lžičku. Ale to se všechno dá odvodit zkušenostmi a tím, že člověk poslouchá. Musíte se soustředit jen na miminko,“ vysvětluje.

Máma s kytarou
Za chvíli přicházíme na místo brigády – seniorům do odlehčovacího zařízení v Praze 4, kde dostává Šarlota přesnídávku přímo v kočárku: „Otevři pusu a neber mi tu lžičku. Loty, ty mi chceš pomáhat. Je to jedlík, dřív moc jíst nechtěla, teď už je to úplně v pohodě,“ komentuje Alena.

Po svačině jde Alena na terasu za skupinkou seniorů, se kterými si v rámci projektu Návštěvy potmě povídá a zpívá: „Dobrý den, udělejme prosím takové krátké seznamovací kolečko. Já jsem za vámi přišla, abychom si zazpívali. Jaká máte přání?“ vybízí je. Šarlota zpívající mámu s kytarou v ruce pozoruje, za chvíli o dceři začne Alena sama mluvit: „Opakování matka moudrosti. Už se známe a vy víte, že tady mám holčičku. Kdo si vzpomene, jak se jmenuje? Já vám napovím – stejně se jmenovala manželka Tomáše Garrique Masaryka. Kdo ví? Ano. Šarlota.“

Kypr zatím odložený
„Léto jsme si nakonec užily krásně. Chtěly jsme sice vycestovat do zahraničí, měly jsme v plánu letět na Kypr za kamarádkou. Omezil nás v tom covid, ale i takhle to bylo bezva. Koupaly jsme se u nás na koupališti, u kamarádky v bazéně. Šarlotka vodu miluje. Já z ní mám respekt,“ usmívá se Alena. Vzala nás na sraz s kamarádkou Nikolou, která má ročního syna Jakuba. S Alenou ji spojuje zrakové postižení. Nikola ale na rozdíl od Aleny částečně vidí a dítě vychovává s partnerem. „Mám spoustu očních vad. Vidím tak na metr, nevidím detaily. Tvář Kuby zblízka vidím,“ popisuje. Nikola využívá stejně jako Alena víc hmat a sluch. Naklání se ke kočárku a mluví na Jakuba, kterému kontroluje obličej po hmatu: „Třeba teď jsem nevěděla, jestli nemá spadlou čepici přes oči, protože se mu něco nelíbilo. Trochu čepici spadlou měl.“

Nikola se mateřství nejdřív bála, její obavy ale postupně zmizely. „V něčem mi pomáhá partner Pavel, například když se mi zdá, že má Kubík na sobě nějakou vyrážku, tak se ho zeptám. Nebo když nevidím, kde jsem ho nenamazala. Ale celkově si myslím, že to zvládám docela dobře.“

„Jsem na kamarádku pyšná“
Nikolin partner Pavel se příchodu dítěte nebál. „Nepřipadá mi, že je Nikola nevidomá. Doma určitě ne. Možná jsou komplikovanější nějaké cesty autobusem po Teplicích, kde teď bydlíme a kde to Nikola ještě moc nezná. Obavy jsem neměl, máme hodně babiček. Na stříhání a kreslení Kuby později dohlédnu já, stejně tak na domácí úkoly.“ Alena rozhovor poslouchá a je na kamarádku Nikolu hrdá. „Jsem pyšná na to, že to Nikča takhle zvládá. Na rozdíl ode mě je hodně mladičká. Nebojí se toho a to je dobře. Instinkty maminek se neliší. Nezáleží na tom, jestli vidíte, nebo ne, jestli nemáte ruku nebo nohu.“

Alena Šarlotu vychovává sama bez partnera. Počítá s tím, že se školou bude potřebovat pomoct. „Až bude Šarlota jednou chodit do školy, tak určitě budeme mít nějakou babičku nebo asistentku, aby pohlídala to, jestli Šarlotka píše to, co má, a jestli čte a vidí to, co má.“

Zábava na pískovišti
Kamarádky měly sraz nedaleko dětského hřiště. Alena to komentuje: „Určitě si v budoucnu pro bezpečnost budu brát doprovod i na hřiště. Samozřejmě, čím bude Šarlotka starší, tím to bude jednodušší. Bude mi určitě pomáhat a sama si řekne, že chce na houpačku, a odvede mě tam.“ Na pískovišti už Alena s dcerou byla. „Zatím to vypadá, že se bude Šarlotce písek moc líbit,“ shrnuje. S kamarádkou Nikolou Alena probírá třeba i přípravu jídla pro dítě. Nedávno se bavily o instantní kaši. „Byla jsem nešťastná, že jsem měla tu kaši pořád řídkou. Pochopila jsem totiž, že tam mám dát 4 až 5 lžiček prášku, a ono to bylo velkých polévkových lžic, ne malých lžiček,“ směje se Alena.

autoři: Veronika Hlaváčová, tš, als, prh
zdroj: radiozurnal.rozhlas.cz (5 dílů)
originál lze přehrát z adresy https://radiozurnal.rozhlas.cz/mamou-potme-ii-8396216/1 a další 4 díly


Obsah

ÚVODEM: Každý je strůjcem svého osudu
STALO SE: Přehledně
NAPSALI JSTE NÁM
Deskové a karetní hry v době koronavirové
LIDÉ KOLEM NÁS: Lehkou atletiku s postižením zraku? Ano, lze!
Mámou potmě (Seriál Radiožurnálu – část 1)
RETRO
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Jak přežít zimu ve zdraví a dobré náladě?
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Náš rodný jazyk musí skousnout neuvěřitelné věci. Bojuj, češtino! – 2. díl
Nejpomalejší a nejrychlejší oči: Proč se psi nedívají na televizi a proč je těžké chytit mouchu?
ZDRAVÍ: Jak se lze bránit osteoporóze i podpořit její léčbu?
Experimentální terapie zachránila zrak chlapci se zhoubným nádorem oka
SPORT: Zimní sporty
INZERCE
Tiráž


Hlavička časopisu

Ročník 105 číslo 4 únor 2021
OBSAH
ÚVODEM
Každý je strůjcem svého osudu
STALO SE
Přehledně
NAPSALI JSTE NÁM
Co život dal a vzal
Deskové a karetní hry v době koronavirové
LIDÉ KOLEM NÁS
Lehkou atletiku s postižením zraku? Ano, lze!
Mámou potmě (Seriál Radiožurnálu – část 1)
RETRO
A znovu křehké stránky stoleté Zory
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Jak přežít zimu ve zdraví a dobré náladě?
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Náš rodný jazyk musí skousnout neuvěřitelné věci. Bojuj, češtino! – 2. díl
Nejpomalejší a nejrychlejší oči: Proč se psi nedívají na televizi a proč je těžké chytit mouchu?
ZDRAVÍ
Jak se lze bránit osteoporóze i podpořit její léčbu?
Experimentální terapie zachránila zrak chlapci se zhoubným nádorem oka
SPORT
Zimní sporty (od naší čtenářky)
INZERCE



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR