Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 4 Únor 2018

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Jen si tak vrznout
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně
LIDÉ A SPOLEČNOST
Invalidé čekají na razítko celé měsíce. Posudkových lékařů je zoufale málo
ZDRAVÍ: Výživa a krevní skupina B
Pravidelný půst posiluje ducha i organismus každého z nás
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Studentka navrhla stolní hru pro nevidomé
Několik zajímavostí o mozku
Čím nás nejlépe dostavět? Publikováno v časopise Vesmír č. 9/2017
KULTURA: Zveme vás do divadla
Literární klubání zrakově postižených autorů
Pozvánka na výstavu
K ZAMYŠLENÍ: Ztratili jsme se
SPORT: Olympijský festival 2018
Úspěch české myšlenky olympijských parků ve světě
Vlakem na Olympijský festival!

ÚVODEM: Jen si tak vrznout

Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout. Alespoň to tvrdí stará pranostika. Nevím sice, jak se na to dívá skřivánek, dokonce ani nevím, zda už jsou tady – oni prý mají střední dobu příletu ze zimovišť se Středomoří až kolem konce února. Podle ornitologů prý mohlo v době vzniku pranostiky jít buď o omyl takříkajíc kalendářní – vina by pak byla na juliánském kalendáři a jeho přechodu na gregoriánský, kdy posun činil 9 dnů, ale zrovna tak si ho mohli splést s chocholoušem, který na rozdíl od skřivana tady u nás i zimuje.
No, třeba se k tomu ještě někdy vrátíme, ale já chtěl původně psát o jazyku, o úžasné češtině. Skřivánek si vrzne, míněno zazpívá. Ostatně spousta ptáků už po ránu cvičí hlasivky, i když třeba dneska ráno bylo, alespoň v pražských Nuslích, mínus sedm! Nejspíš bez skřivánka – on je polní, tak co by tam dělal, že? Ale vrznout si může i člověk, jak všichni víme. Buď na housle – já na ně vrzal od svých sedmi let, ale nic z toho nezbylo, to jen tak na okraj a mezi námi. Vrzat můžete i dveřmi, vyvrzat můžete teplo z bytu, když pořád vybíháte ven a zase zpět – kolikrát mě za to kárala moje babička na venkově!
Vrznout si ale můžete i přeneseně – však vy víte, jak to myslím. Takové ty povzdechy u sklenice „jo, to já už si nevrznul, ani nepamatuji!“ jsou možná již jazykově mimo dnešní hlavní proud mluvy, ale rozumět vám bude každý. A abych genderově nenarazil – může znít i „já už si nevrzla…“ – ale od žádné osoby něžného pohlaví jsem to popravdě nikdy neslyšel. Možná od tohoto eroticko-depresivního (expresivního) použití se odvíjí i obecné „tady už si ani nevrzneš!“. Proč celé to rozebírání vrzání?
Je to jednoduché. Ale neřeknete to na mě, že jsem vám to prozradil, že ne? Mně totiž moje šéfredaktorská židle – ono je to křeslo, a dokonce ani nemá evidenční číslo, i když v evidenci je – tak ta židle strašně vrže. Kromě toho špatně jezdí – kolečka už mají svoje nejlepší roky také dávno za sebou. Jo, abych nezapomněl, ani to posezení není nic moc, dneska už si kdejaký ortoped klepe na čelo, když vidí, na čem to ty hodiny denně sedávám. Ovšem já si jí vážím, té židle. Či křesla. Nebýt jeho (jí), musel bych psát jako Alexandre Dumas nebo jako Voltaire či Molliére, to jest vestoje. Protože však nemáme v redakci tak vysoký pulpit, trávil bych dny v předklonu, což se mi také nechce…
Nebojte se, nezbláznil jsem se, i když podle úvodníku by se tak mohlo zdát. Jenže já jsem si chtěl zas jednou dopřát volně asociativního psaní – takové to plynutí nápadů a jejich poskládání do jakéhos takéhos smysluplna. Tak snad se to povedlo – stejně jako Zora. I ta je tentokrát trochu jiná, než jak jste zvyklí, ale soudím, že příjemně jiná.

Hezké a inspirativní počtení za celou redakci přeje

Václav Senjuk

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 102 Číslo 4 Únor 2018
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
Jen si tak vrznout
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
LIDÉ A SPOLEČNOST
Češi jako premianti? Už dávno ne
Invalidé čekají na razítko celé měsíce. Posudkových lékařů je zoufale málo
ZDRAVÍ
Výživa a krevní skupina B
Pravidelný půst posiluje ducha i organismus každého z nás
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Studentka navrhla stolní hru pro nevidomé
Několik zajímavostí o mozku
Čím nás nejlépe dostavět?
KULTURA
Zveme vás do divadla: Studio Dva a Semafor
Literární klubání zrakově postižených autorů
Roztoky haptické (pozvánka na výstavu)
K ZAMYŠLENÍ
Ztratili jsme se
SPORT
Olympijský festival 2018
Úspěch české myšlenky olympijských parků ve světě
Vlakem na Olympijský festival!

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.