Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 3 Únor 2018

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Schizofrenie pravdy
STALO SE: Zemřel PhDr. Josef Smýkal
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: Keramika je řemeslem tvořivých a zručných: Jitka Musilová
Mé vzpomínky na Josefa Smýkala
ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze 02/2018
O čem se moc nemluví – Strachy a fobie v seniorském věku, část 2.
ZDRAVÍ: Syndromu diabetické nohy předcházejte zvýšenou péčí
Paliativní péče pomáhá pacientům i jejich blízkým
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Tři rekordy nové lanovky
dTest: Sušené brusinky a banány jsou plné přidaného cukru
Platby kartou se změnami
KULTURA: Zveme vás do divadla
Další bronzový model v Olomouci
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Dvojice v režii Brna
INZERCE

STALO SE: Zemřel PhDr. Josef Smýkal

Dne 28. prosince 2017 ve věku 91 let zemřel PhDr. Josef Smýkal, učitel hudby, později ředitel ve škole pro nevidomé a slabozraké v Brně, zakladatel tyflopedické poradny pro rodiče nevidomých a těžce slabozrakých dětí, zakladatel Slepeckého muzea v Brně, zakladatel a neúnavný propagátor zvukové knihy pro zrakově těžce postižené osoby, významný tyfloped, laureát Ceny města Brna v roce 2006, laureát Ceny Jihomoravského kraje v roce 2011 v oboru Výchova a vzdělávání a držitel ceny obce Vlčnov v roce 2011.
1. října roku 1999 založil své stránky, na nichž do poslední chvíle informoval o dění v oblasti historie, péče a vzdělávání nevidomých a těžce slabozrakých osob. O nekrolog této významné osobnosti českého slepeckého hnutí redakce požádala PhDr. Petra Peňáze, ředitele Střediska pro pomoc studentům se specifickými nároky Masarykovy univerzity Teiresiás.

Chťél bych sa znova stat malým klučiskem…
Počátkem roku 2018 se v nejužším rodinném kruhu konalo v Brně rozloučení s PhDr. Josefem Smýkalem, který zemřel 28. prosince 2017 ve věku 91 let. Byl autorem 15 monografií a více než 200 časopiseckých článků, jež jsou z podstatné části dostupné na jeho webových stránkách (http://smykal.ecn.cz).

Narodil se 19. září 1926 ve slováckém Vlčnově. I když jeho zrakové postižení nebylo zprvu těžké, svěřili ho rodiče do péče brněnského Ústavu pro nevidomé. Učil se hře na klavír u Rudolfa Krchňáka a poznal jednak řadu nevidomých, s nimiž později spolupracoval, např. Klementa Lukeše, především však svou budoucí ženu Dagmar.

Po státní zkoušce na konzervatoři r. 1947 působil na různých hudebních školách. Roku 1959 se pustil do magnetofonových záznamů zvukových knih pro nevidomé a stal se tak otcem dnešního zvukového fondu Macanovy knihovny. Jako promovaný speciální pedagog přijal r. 1967 místo učitele hudby na Základní škole pro nevidomé v Brně na Veveří ulici. Roku 1973 získal na Univerzitě Karlově doktorát filozofie a začal externě působit na pedagogické fakultě v Olomouci.

V letech 1977-82 působil jako ředitel brněnské školy pro nevidomé, a přestože r. 1979 prakticky oslepl, stal se iniciátorem speciálně-pedagogického poradenství pro rodiny a mateřské školy pro nevidomé. Bývalý spolužák a přítel Klement Lukeš s vědomím dr. Smýkala nahrával pro nevidomé disidentskou literaturu; r. 1982 proto musel dr. Smýkal z politických důvodů opustit místo ředitele a r. 1985 byl předčasně penzionován.

Po r. 1989 se dr. Smýkal podílel na vzniku České unie nevidomých a slabozrakých a r. 1992 pak jeho péčí vzniklo v Brně na Chaloupkově ulici Slepecké muzeum. Muzeální sbírky didaktických nástrojů a pomůcek, které začal shromažďovat ještě jako ředitel školy pro nevidomé, převzalo r. 2000 Technické muzeum v Brně jako jednu ze svých klíčových stálých expozic. Od poloviny 90. let vydával systematicky své monografie, některé i vlastním nákladem. Pohled do dějin slepeckého písma (1994) zaujal časovou hloubkou a systematikou, stejně jako Pohled do dějin slepeckých spolků (2000). Encyklopedie Tyflopedický lexikon jmenný (1996) navázala na Tyflopedické kalendárium a vzbudila obdiv objemem shromážděných údajů: druhé vydání (2006) obsahuje 1260 hesel, 400 portrétů a 140 obrazových příloh.

Své znalosti dr. Smýkal rozšiřoval cestami do evropských hmatových muzeí a knihoven spolu s Eliškou Hluší, vlastní nevidomou žákyní, které předal péči o sbírky Slepeckého muzea. Roku 2000 navštívili v Paříži místa, kde se od 18. století rodil evropský systém vzdělávání nevidomých: Asociaci Valentina Haüy, Národní ústav nevidomé mládeže, Coupvray a další místa spjatá se životem Louise Braille. Následoval Madrid, potom Berlín, Hannover, Varšava, Moskva, Petrohrad, Florencie, Milán a Záhřeb.

Pokud se dr. Smýkal cítil jist svou věcí, stával se neoblomným, a to mu získávalo nepřátele, zvlášť když neváhal vstupovat do sporů o detaily. Vadilo mu například chybné skloňování jména Louise Braille nebo skloňování iniciálové zkratky SONS. Ještě více mu záleželo na změně názvu pražské Konzervatoře Jana Deyla. Připomínal, že škola nese jméno lékaře, který vznik školy zaštítil svou autoritou, ale nemohl ji rozvíjet ani pedagogicky, ani umělecky. Důležitější se mu jevily zásluhy Jana Drtiny, který se jako nevidomý hudebník stal ředitelem školy roku 1948, kdy její osud byl nejistý, a vedl ji až do roku 1982, přičemž dosáhl mimořádného zvýšení její prestiže.

„Chťél bych sa znova stat malým klučiskem z Vlčnova, který vyháňá koze na pastvu,“ napsal Josef Smýkal roku 2013 ve svých memoárech, neboť jako sveřepý Moravský Slovák neměl snadný život. Je pravděpodobné, že kdyby nebylo jeho zrakového postižení, byl by šťastnějším, ale také méně jedinečným člověkem, neboť by nemusel čelit tolika motivujícím výzvám a měl by méně příležitosti k službě ostatním.
Petr Peňáz

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 102 Číslo 3 Únor 2018
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
Schizofrenie pravdy
STALO SE
Zemřel PhDr. Josef Smýkal
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS
Keramika je řemeslem tvořivých a zručných: Jitka Musilová
Eliška Hluší: Mé vzpomínky na Josefa Smýkala
ZORA RADÍ
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze 02/2018
O čem se moc nemluví – Strachy a fobie v seniorském věku, část 2.
ZDRAVÍ
Syndromu diabetické nohy předcházejte zvýšenou péčí
Paliativní péče pomáhá pacientům i jejich blízkým
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Tři rekordy nové lanovky
dTest: Sušené brusinky a banány jsou plné přidaného cukru
KULTURA
Zveme do divadla
Další bronzový model v Olomouci
SPORT
Černobílé problémy
Dvojice v režii Brna
INZERCE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.