Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 11 červen 2011

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Již 20 let nezavíráme oči (6)
Tandemový seskok
Odešel kamarád Václav Hájek
První soukromá
Pomoc pro Etiopii
Mladý varhaník
Den světla
Zajímavé exkurze
Botanická zahrada nevidomým
Psala o nevidomém
OD EUREKY K TABLETŮM
TACTUS.cz 2011
Dny umění nevidomých na Moravě
Festivalové koncerty
Pozvání na výstavu
Č E R N O B Í L É P R O B L É M Y
Nevšední cesta
Zora zazářila
Generálka na Sarajevo
Nový oddíl v Praze
I N Z E R C E

OD EUREKY K TABLETŮM

V letošním roce proběhlo v Brně při příležitosti konání hudební přehlídky zrakově postižených dětí "Tmavomodrý festival" již dvacáté setkání zrakově postižených uživatelů a příznivců výpočetní techniky. V této souvislosti bych si vám dovolil nabídnout krátké nahlédnutí do historie těchto setkávání.
Jak to vlastně všechno začalo?
Před rokem 1991 u nás komerční výpočetní technika pro nevidomé prakticky neexistovala. Štěstí měla snad jen hrstka nevidomých programátorů, kteří se jejím vývojem de facto zabývali a několik šťastlivců, kteří se dostali například k přístroji Versabraille, elektronickému zápisníku na zpracování textu s dvacetiznakovým braillským řádkem.
V druhé polovině roku 1989 však kontaktovala australská firma Robotron jednoho z dovozců výpočetní techniky u nás, státní podnik Kancelářské stroje, s nabídkou na prodej speciálního zápisníku pro nevidomé Eureka A4. V brněnské pobočce Kancelářských strojů byl průzkumem trhu v tehdejším Československu pověřen pan Josef Jirsenský. Ten průběžně, zatím jen nezávisle, sondoval u odborné veřejnosti - ředitelů a učitelů škol - i potencionálních uživatelů, tedy samotných nevidomých, zda by o podobné zařízení měli vůbec zájem. Tato sondáž dopadla velice úspěšně. Zájem o Eureku projevovali nejen samotní nevidomí, ale také učitelé speciálních škol pro nevidomé a podpořili jej také odborníci z řad očních lékařů. Takže? ...
ROK PO ROCE
1990
Na jaře roku 1990 se firma Robotron obrátila na PhDr. Rudolfa Volejníka s požadavky na překlad všech komunikačních hlášek počítače, překlad návodu k obsluze Eureky, vyhotovení předloh tohoto návodu ve zvukové i černotiskové podobě a odborné poradenství. Jak mi jistě potvrdí všichni pozdější uživatelé Eureky, tak se pan Volejník těchto úkolů, i přes veškerá úskalí s tím spojená, zhostil velice dobře. A jaká že to byla úskalí? To se dozvíte v následujícím samostatném příspěvku.
V průběhu října a listopadu 1990 pak probíhaly další prezentace Eureky na Měnínské bráně, na Střední škole pro nevidomé, na konferenci v hotelu International a také na Brněnském výstavišti, kde Eureka získala zlatou medaili strojírenského veletrhu. Těchto prezentací se účastnili zástupci z již výše zmíněné odborné lékařské a pedagogické veřejnosti, samotní nevidomí, potencionální uživatelé Eureky, ale také zástupci organizací nevidomých, úředníci z odborů sociální péče a podobně. Eureku, stále ještě v anglické verzi, na všech těchto akcích předváděl nevidomý Aleš Moravec z Brna.
Eureka A4 velice oslovila v podstatě všechny, jimž byla představena. A není divu, neboť se jednalo o unikátní elektronické zařízení pro nevidomé s braillskou klávesnicí, hlasovým výstupem a mnoha užitečnými funkcemi pro běžné i pracovní využití nevidomými osobami. Proto už 29. října podepsal ředitel státního podniku Kancelářské stroje v Radnické ulici objednávku prvních 250 kusů tohoto zápisníku. Samozřejmě s podmínkou, že bude dodán v české verzi.
Josef Konečný
Pokračování příště

NĚKOLIK SLOV O FIRMĚ ROBOTRON
Proč se australská firma Robotron obrátila s nabídkou prodeje Eureky A4 i na komerčně nepříliš zajímavý Československý trh?
Bylo to bezesporu tím, že zakladatelem této firmy je brněnský rodák Ing. Milan Hudeček. Narodil se v roce 1954 v Brně, kde také vystudoval fakultu sdělovací techniky na tamějším VUT. V roce 1981 emigroval do Rakouska, odkud za rok odjel do Austrálie. Tam v Melbourne založil za dva roky firmu Robotron Pty. Ltd.
Firma Robotron se hned od svého založení zabývala vývojem, výrobou a obchodem s elektronickými pomůckami pro nevidomé. Za dobu její téměř třicetileté historie vyvinula a na trh uvedla v této oblasti například:
- pokročilý hlasový syntezátor EasyTalker,
- první osobní počítač pro nevidomé na světě - Eureka A4,
- první rozlišovač barev pro nevidomé na světě - colour sensor,
- první čtecí zařízení pro nevidomé TR 320 (přístroje Rainbow a Sunrise byly jeho modifikacemi),
- mluvicí kompas Columbus,
- mluvicí digitální osobní asistent pro nevidomé Aria,
- mnohojazyčný čtecí přístroj Galileo,
- braillský kalkulátor Leo.
Už v roce 1989 získala firma Robotron exportní cenu Federální vlády Austrálie, a cenu guvernéra státu Victoria. O rok později pak obdržela ceny anglické firmy Rolls Roice, australských aerolinií Quantas a Univerzity v Sydney za vynikající výrobky Robotronu. V září téhož roku pak obdržela ještě výroční cenu Winstona Gordona udělovanou Kanadským institutem pro nevidomé za vynikající přínos na poli technických pomůcek pro nevidomé a slabozraké. Také na brněnském výstavišti v listopadu 1990 získala firma Robotron zlatou medaili strojírenského veletrhu za světově první osobní počítač pro nevidomé, Eureku A4.
Firma Robotron se v současné době, mimo jiné, zabývá také vývojem a využíváním pokročilých radiokomunikačních a asistivních technologií. Její divize - Sensory tools - se však i nadále věnuje pomůckám pro nevidomé.

Podíl PhDr. Volejníka na počeštění Eureky A4
Při sbírání střípků z historie setkávání ZP fandů výpočetní techniky při Tmavomodrých festivalech jsem požádal také PhDr. Rudolfa Volejníka o pár vzpomínek na začátky Eureky, protože právě on má nemalý podíl na tom, že k nám Eureka A4 začala mluvit česky. A také pro nás připravil skvělý manuál na její používání ve velice přátelské formě a špičkové kvalitě. Za to mu právem náleží náš dík.
Odpověď dr. Volejníka byla pro mne tak zajímavá, že bych o ni nechtěl připravit ani vás. Takže níže si ji můžete také přečíst.
Můj archiv a Eureka:
Moje účast byla skromná a spíše odborná než osvětová a propagační. V době, kdy jsem pracoval na překladech k české verzi Eureky A4 jsem ještě neměl osobní počítač. Mým hlavním (a víceméně jediným) moderním elektronickým pomocníkem byl tehdy VersaBraille, přístroj na zpracování textu s dvacetiznakovým braillským řádkem. VersaBraille měl vlastní operační systém, takže jeho diskety měly jedinečný formát, který nebylo možné na jiných zařízeních přehrávat. Proto bych je mohl - i kdybych je v hloubi svého "nepořádku" našel - jen stěží oživit.
O existenci Eureky A4 a potažmo firmy Robotron a inženýra Milana Hudečka jsem se poprvé dověděl někdy v druhé polovině roku 1989. Tehdy firma Robotron kontaktovala jednoho z mála legálních dovozců výpočetní techniky u nás - státní podnik Kancelářské stroje - s nabídkou na prodej Eureky A4 v Československu. V brněnské pobočce Kancelářských strojů byl průzkumem trhu pověřen pan Josef Jirsenský. S ním jsem se poprvé setkal ve středu 15. listopadu 1989 na půdě základní školy pro nevidomé v Brně. Představil tehdejší ředitelce školy, Haně Adamczykové, a několika dalším přítomným učitelům vizi osvobození českého nevidomého skrze zázračný počítač pana Hudečka z Austrálie. Přirozeně za poměrů, které toho dne ještě vládly, nemohl nikdo z nás nikomu nic slíbit - zvláště když jsme o produktu jen slyšeli.
Firma Robotron se na mne obrátila přímo na jaře roku 1990. Byl jsem požádán o pět věcí: o překlad všech komunikačních hlášek počítače; překlad návodu k obsluze; vyhotovení návodu k obsluze ve zvukové podobě (šlo o tzv. master-kazety, ze kterých se pak jednotlivé kopie návodu v Austrálii množily); vytištění předlohy návodu k obsluze (z tohoto výtisku se pořizovaly v Austrálii fotokopie černotiskového návodu); a poradenství v několika aspektech chodu počítače (např. volba vstupní braillské tabulky).
Firma Robotron mi poslala veškeré materiály na discích o rozměrech pět a čtvrt palce a já se měl pustit do práce. Jenomže český úzkostlivý celník (zřejmě zapomenutý ještě z dob majorů Zemana, Hradce a Žitného) všechny disky propíchal, domnívaje se, že je tím nenávratně zničil. Na zlaté české ruce a mozky si však ani major Zeman nepřijde: můj dobrý a spolehlivý kamarád Ing. Šinkora všechna data z disků získal, a tak bylo možné dát se do práce.
A Ing. Šinkora pomohl ještě jednou: v té době nebylo totiž vůbec snadné něco v naší zemi kvalitně vytisknout - laserových tiskáren bylo jako šafránu a dostupných tiskových aplikací ještě míň. Přesto se mu podařilo na zařízeních České unie nevidomých a slabozrakých a s pomocí jejích technických pracovníků vytisknout nanejvýš kvalitní předlohu, ze které udělali v Austrálii reprezentativní manuál.
Největším problémem pro mne však bylo vyhotovení zvukové nahrávky manuálu. Bylo samozřejmě možné jej v bodovém písmu vytisknout na papír a číst z papíru. Jenomže to by se musel profesionální magnetofon ve studiu zastavovat po každé stránce, aby se vystřihlo zašustění způsobené obracením listu.
Zbývala tedy jediná možnost - číst přímo z dvacetiznakového řádku VersaBraillu. Z řádku se dalo číst plynule nějakých 50 braillských stran bez přerušení, nicméně při každém přeskupení bodů (resp. překreslení řádku na dalších 20 znaků) tyčinky znaků slyšitelně cvakly. Nakonec jsme i tenhle problém se zvukařkou vyřešili: položil jsem si VersaBraille na kolena, celý se zabalil do tlusté deky a mikrofon byl tak vysoko, že udušené cvakání znaků skoro vůbec "neslyšel".
Svou Eureku A4 jsem používal až do příchodu Arie v roce 1996. Byla mi skvělým pomocníkem při práci i zábavě.
R. V.

Jak vypadala a co všechno uměla Eureka?
Eureka A4 byl první osmibitový mluvicí počítač s brailskou klávesnicí, určený výhradně nevidomým uživatelům. To označení A4 opravdu představuje jeho rozměry, tedy přibližně 21 krát 30 krát 3,5 centimetrů. Eureka vážila něco kolem jednoho a půl kilogramu a byla vybavena na svou dobu téměř luxusně. Po hardwarové stránce obsahovala samozřejmě reproduktor, dva posuvné potenciometry pro nastavování hlasitosti a rychlosti mluvení, zabudovaný telefonní modem, sériový port, výstup pro sluchátka i externí PC klávesnici a 3,5 palcovou disketovou mechaniku. Napájení bylo řešeno přes adaptér a vestavěný akumulátor, umožňující až osmihodinový provoz bez dobíjení. Tento akumulátor bylo možné v případě potřeby odpojit prostřednictvím zapuštěného vypínače.
Přímo v sobě měla zabudovaný teploměr a do pětikolíkového DIN konektoru bylo možné připojit, vedle již zmíněné externí PC klávesnice také čidlo externího teploměru či voltmetr. Přes sériový port pak bylo možné k Eurece připojit rozlišovač barev nebo tiskárnu, případně ji přes něj propojit s počítačem typu PC, nebo jinou Eurekou. Díky zabudovanému telefonnímu modemu bylo možné propojit Eureku s jiným počítačem i na dálku prostřednictvím telefonní sítě, nebo později se s ní připojovat například i k BBS Braillnet, který provozovala od roku 1993 také Česká unie nevidomých a slabozrakých.
Eureka se ovládala pomocí celkem dvaceti tlačítek. Sedm z nich tvořilo braillskou klávesnici, osm tlačítek tvořily funkční klávesy a pět posledních tvořilo kurzorový kříž s přeřaďovačem uprostřed. Funkční klávesy F1 až F8 umožňovaly rychlé spuštění osmi základních funkcí či aplikací, chcete-li. S použitím přeřaďovače to pak bylo dalších osm. Celkem tedy disponovala Eureka šestnácti funkcemi. Byly to například textový editor, časové funkce, diář, telefonní seznam s možností vytáčení čísel, databáze, komunikace, správce souborů atd.
Jakýmsi nadstandardem pak byla funkce hudební editor, která sloužila k zápisu a přehrávání až čtyřhlasé hudby. Tento zápis bylo možné následně uložit na disketu, nebo jej s pomocí programu Music printer také vytisknout v černotisku. Rovněž překladač basicu - prostředí pro programování v tomto jazyce - patřil k nejoblíbenější funkci a mnoha z nás umožnil snáze pochopit zásady chodu programů a počítačů obecně.
Tento první, masově rozšířený mluvicí zápisník se podle mého názoru stal ve své době odrazovým můstkem pro přechod na vyšší úroveň výpočetní techniky u většiny jejich nevidomých uživatelů. Těch bylo více než 600, protože právě tolik Eurek se na území tehdejšího Československa v průběhu pěti let prodalo.
Josef Konečný

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 95. Číslo 11 červen 2011
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktorka: Dana Kudlová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.