Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 10 květen 2011

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Již 20 let nezavíráme oči (5)
Rozhovor s oftalmologem J. Koryntou
Naděje pro nevidomé
Setkání rodin
Nemůže používat taháky
První nevidomý absolvent
Koho potkáváme (5): Lucie
Příjemné odpoledne
Zajímavá beseda
Velikonoční koncert
Kdo čte, nezlobí, ale i pomáhá
Nabídka rekreace
Eurekou to před 20 lety začalo
QUARDO OPEN

Rozhovor s oftalmologem J. Koryntou

I v oční medicíně mluvíme o civilizačních chorobách. To znamená,
že si ničíme oči nepřetržitým koukáním do počítačových monitorů?
"Myslíte takové to, neseď u toho počítače, zkazíš si oči?"

Ano, mně říkali, nečti při baterce.
"Mně taky. Ale to je úplný nesmysl. Tím se oči pouze unaví, ale
s kvalitou zraku to nesouvisí."

Co je tedy nejčastější příčinou očních vad a nemocí?
"Jsou to nejrůznější refrakce. Například tupozrakost. Pokud se
nezachytí včas, tedy v kritickém období mezi třetím až šestým
rokem, může způsobit trvalý defekt. Vidím to ve své praxi. Dříve
se preventivní vyšetření u dětí neprovádělo, a tak u starších
ročníků zhruba jeden z dvaceti třiceti pacientů tupozrakostí
trpí. Ale prosím, berte to jen jako orientační číslo, musel bych
se pro přesné údaje podívat do statistiky. Chci pouze ilustrovat,
že jde o závažný problém."

V čem přesně tupozrakost spočívá?
"Lidé nevidí na jedno oko, a většinou je to problém mozku, který
se nenaučí oko správně nebo vůbec používat."

Jde o vrozenou vadu?
"Vrozená bývá třeba dalekozrakost. A tak když v důsledku této
vady nevzniká na sítnici v dětství stoprocentně ostrý obraz,
mozek se netrénuje a vzniká tupozrakost. Když se u dítěte včas
nerozvine nějaká dovednost, tak už se ji nenaučí nikdy. Při
přednáškách jsem studentům často jako příklad uváděl děti, které
vychovávali vlci. Byl to případ dvou dívek, které asi v deseti
letech našli dřevorubci u vlčí smečky. I když pak žily s lidmi,
už nikdy se nenaučily chodit po dvou, protože se tato dovednost
u nich nestačila rozvinout ve správném věku. Dokonce pak zemřely
na zápal plic, protože byly stále ve vodorovné poloze a člověk je
uzpůsoben k životu ve stoje.
To jsem ovšem odbočil. Chtěl jsem jen na příkladu demonstrovat,
jak je důležitý správný vývoj ve správném věku. A právě u téhle
oční vady je důležité zachytit ji mezi třetím a šestým rokem.
Vada se léčí tak, že se zdravé oko zalepí a dalekozraké se nutí
používat. Malým dětem se to moc nelíbí, maminky těžko snášejí
jejich pláč, ale pokud se problém řeší až ve školním věku, často
už bývá pozdě."

Jak se na vadu přijde, pozná se to, když začne dítě šilhat?
"To je jeden z projevů, ale ne vždycky. Dnes se to pozná díky
chytrým mašinkám. Medicínská diagnostika je dnes především
založená na přístrojích. Když má dítě na každém oku rozdílnou
dioptrickou vadu, na první pohled to není patrné. Dítě to
nedokáže říct a rodič to nepozná, ale pokud sám podobným
problémem nebo nějakou oční vadou v dětství trpěl, měl by na to
lékaře upozornit a nechat dítě vyšetřit. My to díky přístrojům
dokážeme už od šestého měsíce věku dítěte."

Nedělají se už takováto vyšetření dokonce i v porodnici?
"Tahle konkrétně ne, ale například na klinice v Praze-Motole jsme
kdysi zaváděli vyšetření na vrozený šedý zákal. Ale tupozrakost
a dalekozrakost se vyšetřuje v rámci klasických prohlídek ve
třech letech."

Děti jsme probrali. Co dospělí? Jaká je nejčastější oční vada
u nich?
"Jednoznačně refrakční vady, tedy jednoduše řečeno, lidé
potřebují brýle. Poslední dobou přibývá krátkozrakých, tedy těch,
co pořádně nevidí na dálku, zato si přečtou bez brýlí noviny.
Otázka je, nakolik se na tom podepsal přírodní výběr. Dřív člověk
potřeboval dobře vidět do dálky, aby unikl nebezpečí, aby ho něco
nesežralo. Jenže kolik lidí, když odmyslím jízdu autem, pozoruje
nebezpečí na horizontu? Každý kouká do počítače nebo do
"lejster". Takže při dnešním způsobu života je tato vada spíš
výhodou, protože ještě ve čtyřiceti nepotřebujete na blízko
brýle."

Dá se oko bez brýlí trénovat? Nebrat si brýle hned na půl
dioptrie?
"To platí ale jen v případě brýlí na čtení. Když máte brýle na
dálku, tak tam nevytrénujete nic. Jen vám bohužel hrozí, že známé
poznáte až podle barvy kabátu...
Občas se stává, že oko je schopné vadu do dálky korigovat.
Plusové dioptrie sice oko umí přidat, ale mělo by si je přidávat
jen do blízka! Polovina dětí, které sem přicházejí s doporučením
pediatra, že je bolí hlava, pořádně nevidí na dálku. Maminky se
ptají: "A musí ty brýle opravdu nosit, pane doktore?" Nic nemusí,
říkám, ale hlava je bolet nepřestane."

Vy jste působil čtyři roky mimo jiné ve Skotsku. Jakou máte
zkušenost s tamním zdravotnictvím?
"Musíte si tam s pacienty víc povídat, jsou na dialog s lékařem
víc zvyklí, neberou ho jako jednostrannou autoritu. Co řekne
lékař, je svaté, jako to dodnes mají u nás ještě některé babičky,
ale jinak tam vládne socialismus."

Ve zdravotnictví?
"Ve všem. Já jsem nakonec rád, že jsem se už vrátil, protože je
tu příjemné počasí, pěkný ženský, a hlavně máme výborný
zdravotnictví. Ale to si tady lidé bohužel stále neuvědomují."

Jaký je největší rozdíl mezi naším a tamním zdravotnictvím?
"Ve Skotsku se neplatí zdravotní pojištění, což je v podstatě
daň. Prostě se ta částka oddělí od klasické standardní daně
a přerozdělí podle počtu obyvatel a je to vyřízené. Vtip je
v tom, že tam se na zdravotní dani vybere procentuelně zhruba
tolik jako u nás, jenže tady jsou strašně nízké platy a všechno
jde na vybavení, kdežto tam je to přesně naopak. Vybavení je tam
na té nejnižší možné úrovni, jakou jsem jako lékař ještě schopen
akceptovat. Přístroje tam byly staré i dvacet let, ale fungovaly.
Čočky, které se tam implantují, se u nás používaly tak před
deseti lety!
Kdybych si ovšem to samé dovolil u nás, tak mi pacienti utečou,
protože u nás patří k základnímu standardu vybavení poslední
generace."

Je Edinburgh skutečně tak krásný jako na turistických
prospektech?
"Je nádherný. Lidé tam žijí jak ve středověkých kulisách, úplně
vás to omráčí, město vypadá opravdu jako na pohlednicích. Zato
naprostým opakem je dělnický Glasgow: chudoba, dětské gangy, no
nic moc. To si teprve člověk uvědomí, že si tu nežijeme špatně.
Navíc, když někde chvíli žijete a máte možnost srovnání,
uvědomíte si nejen, jak je u nás hezky, ale jak jsou Češi chytrý
a schopný národ.
Například tam používali na chirurgii oka takovou dvakrát zahnutou
jehlu, která se používá na otevření čočky při operaci šedého
zákalu. A jednou tyhle nástroje na operačním sále došly. Průšvih.
Sestry zpanikařily, že musí honem jehlu někde sehnat, a já jsem
si tu jehlu zkrátka ohnul přesně tak, jak jsem potřeboval. Oni na
takovou improvizaci nejsou vůbec zvyklí. Mohly se zbláznit.
"Georg," vykřikovaly, "to není možný, podívejte, jak je šikovný."
Je by to prostě nenapadlo.
Vždycky říkám, když se Čechovi rozbije televize, vymění
tranzistor, když Němci, musí vyměnit celý modul. Nebo televizi.."

Čím to je, přece Evropa je tak malá na to, abychom byli v
šikovnosti tak geneticky vyšlechtěný národ?
"Tak určitě nouze v době komunismu, kdy si člověk musel všechno
vyrobit, musel přemýšlet. A pak taky, oni tam politikům všechno
žerou, kdežto my jsme národ ke všemu apriori kritický, tak to
také nutí přemýšlet. Třeba globální oteplování, to je tunel na
prachy, stejný tunel jako solární elektrárny, ale to vždycky
lidem dojde až pět let poté."

Co jste tam viděl jako pozitiva?
"Je tam větší smysl pro komunitu. Hodně charitativních
organizací. Z toho bychom si měli brát příklad. Možná je to tím,
že tam jsou lidé víc věřící. Když před Skoty přiznáte, že jste
ateista, je to horší, než když řeknete, že jste muslim."

Vy jste byl do Edinburghu pozván, abyste tu jako specialista
operoval šedý zákal čili kataraktu. Jak je toto onemocnění
rozšířené a jak postoupila jeho léčba?
"Šedý zákal neboli katarakta patří vedle zeleného zákalu čili
glaukomu vůbec k nejrozšířenějším chorobám. Díky přístrojovému
vybavení se ale dnes už dá operovat hned, jak se vyšetří, zatímco
ještě před takovými dvaceti lety se čekalo, až zákal takzvaně
uzraje. To mnohdy trvalo i několik let a do té doby člověk chodil
málem slepý.
Šedý zákal se začal operovat asi dva tisíce let před naším
letopočtem, což znamená, že se léčí už asi čtyři tisíce let!
A operuje se pořád stejným způsobem, jen nástroje se mění. Díky
výměně čočky se dají korigovat vady do té míry, že se nemocné oko
dá podstatně vylepšit do stavu, ještě než došlo k šedému
zákalu... Na druhou stranu je ale třeba si uvědomit, že medicína
zmůže jen něco a člověk zkrátka není opravitelný jako auto. Už
moje babička říkala: Proti věku není léku."

Když jsme načali i téma estetické, kolik pacientek sem chodí
kvůli zdravotnímu problému a kvůli estetické operaci?
"Záleží na typu ženy, ale řekl bych, že je to tak půl na půl.
Převislá víčka má smysl operovat, protože to vizáž samozřejmě
vylepší. Není to jen kvůli člověku samotnému ale i kvůli okolí.
Je to i společenský tlak, aby člověk vypadal dobře. Ale nejde jen
o samotnou vizáž. Převislá kůže může působit horší vidění,
snižovat kvalitu zraku."

Jsou nemoci, které dřív působily slepotu a dnes už jsou
léčitelné?
"To jsou okulární degenerace, šedý a zelený zákal. U šedého
zákalu jsou výsledky léčby stoprocentní. U operací sítnice se dá
slepotě předejít zhruba u osmdesáti procent pacientů, ale jako
v jiných oborech i v oční medicíně je naprosto zásadní prevence.
To znamená šedý zákal včas operovat. Zelený zákal včas rozpoznat,
což znamená, že zhruba po čtyřicítce by si měl člověk tak jednou
ročně nechat změřit nitrooční tlak. Díky kvalitním přístrojům se
dá problém odhalit velmi lehce a hlavně velmi přesně a pak se
s tím dá něco dělat, jinak bohužel i dnes směřujeme ke slepotě."

K jakým dalším zásadním posunům došlo v oblasti oční medicíny?
"Zhruba před pěti lety došlo k posunu v léčbě makulárních
degenerací pomocí avastinu, tedy injekcemi do sklivce. Bylo to
jako zázrak, protože každou chvíli se přístup k této vadě nějak
měnil, ale stále se neobjevovalo nic zásadního. Už jsem tomu
nevěřil, a najednou zjistíte, že se pomoc skutečně objeví,
funguje a já na to koukal jako blázen po těch desítkách let
skepse.
Víte, že touhle chorobou trpěl například Ladislav Pohrobek? Ovšem
v jeho době se nemoc léčila vtíráním rtuťové masti. Takže ho
vlastně pomalu trávili, ale očím to nepomohlo... Nakonec nezemřel
na otravu, jak se původně myslelo, ale podle analýzy ostatků na
akutní leukémii."
Když jsme u těch slavných, čím vlastně trpěl Jaroslav Ježek a dal
by se dnes jeho "tmavomodrý svět" léčit?
"Jaroslav Ježek měl vrozený zvýšený nitrooční tlak a šedý zákal.
To je problém stále, protože při téhle kombinaci může po operaci
vzniknout druhotný zelený zákal. Ale dovolím si tvrdit, že při
dnešních možnostech by v dnešní době zemřel jako člověk vidoucí."

Věděl jste, že Ema Destinová zemřela údajně právě při operaci
oka?
"Ne, to jsem nevěděl, ale často se zabývám úvahami, jak oční vady
zasáhly do dějin výtvarného umění. Například Josef Lada byl silně
krátkozraký a vybavte si ty jeho plné, kulaté postavičky. Nebo
malířka a ilustrátorka Helena Zmatlíková, ta byla i mou
pacientkou, zase trpěla těžkou degenerací. A čím byli starší, tím
byly jejich postavičky větší a placatější. Ubývalo detailu.
Odborníci tomu říkají dokonalá umělecká zkratka, ale bylo to
proto, že ten výtvarník prostě blbě viděl."

Kdo je MUDr. Jiří KORYNTA, CSc.
Docent Jiří Korynta jako emeritní přednosta Oční kliniky dětí
a dospělých 2. LF UK v Praze má zkušenosti nejen v oblasti
oftalmologické problematiky dospělých, ale i pacientů dětského
věku včetně chirurgie vrozené katarakty dětí.
Je uznávaným odborníkem na problematiku teoretické optiky oka. Na
svém kontě má mimo jiné více než 8 000 operací katarakty
v Čechách i v zahraničí.
Pracovní zkušenosti docenta Korynty v oblasti oftalmologické péče
jsou obohaceny několikaletým úvazkem v NHS Scotland, kde pracoval
pod hlavičkou Princess Alexandra Eye Pavilion v Edinburghu jako
mikrochirurg předního segmentu oka. V současné době působí také
v Liberci, kam dvakrát týdně zajíždí do nově otevřené Oční
kliniky v Liberci-Rochlicích.

Jana Švecová
Liberecký deník 14. 4. 2011

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 95. Číslo 10 květen 2011
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktorka: Dana Kudlová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.