Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 10 květen 2011

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Již 20 let nezavíráme oči (5)
Rozhovor s oftalmologem J. Koryntou
Naděje pro nevidomé
Setkání rodin
Nemůže používat taháky
První nevidomý absolvent
Koho potkáváme (5): Lucie
Příjemné odpoledne
Zajímavá beseda
Velikonoční koncert
Kdo čte, nezlobí, ale i pomáhá
Nabídka rekreace
Eurekou to před 20 lety začalo
QUARDO OPEN

Již 20 let nezavíráme oči (5)

V našem seriálu k dvacátému výročí existence projektu Tyfloservis
jsme dospěli k bodu, kdy je vhodné představit jednotlivé druhy
poskytovaných služeb. Zpracování jednotlivých příspěvků se ujali
někteří pracovníci našich krajských středisek. Dnes začínáme
sebeobsluhou, kterou si, prosím, neplést se samoobsluhou, ta je
opravdu něčím jiným, i když některé sebeobslužné dovednosti lze
v samoobsluze také dobře uplatnit.
Sebeobsluha je nesmírně široká a pestrá oblast, ve které se
výrazně projevují individuální rozdíly ve zkušenostech,
schopnostech a v úrovni dovedností klientů. Celá oblast se člení
do mnoha dílčích témat, může zahrnovat například: vaření,
stolování, úklid, péči o oděvy, osobní hygienu, kosmetiku
a líčení, oblékání a módu, péči o děti či drobné údržbářské
práce.

Ze života sebeobsluhy
Mým úkolem je představit vám, čtenářům, kurzy sebeobsluhy, které
poskytuje obecně prospěšná společnost Tyfloservis, ale začnu
trochu jinak, netradičně, u studentů, kteří k nám chodí na
exkurze a stáže. Osvědčil se nám takový fígl: hned po příchodu
studenty požádáme, aby si na oči vzali klapky. Tedy ještě před
tím, než měli možnost prohlédnout si prostory.
A pak dostanou úkol někam dojít a něco udělat. Samozřejmě se
potýkají s potížemi v orientaci a celkově jsou zaskočeni svou
neohrabaností. Ještě ve chvíli, kdy jsou zaslepeni a dojmy jsou
čerstvé, si začneme vyprávět, jaké by to bylo, kdyby v tomto
stavu ráno vstali z postele. Okamžitě začnou jmenovat, co by měli
problém zvládnout.
Konkrétní příklady studentů jsou totožné s požadavky nejednoho
našeho klienta: vykonat hygienu v koupelně, obléci se, orientovat
se v bytě, chlapci mají obavu z přípravy snídaně a dívky
z ranního líčení. Jsme rádi, když si studenti uvědomí, že úkony,
které dělají se samozřejmostí, už nejsou tak samozřejmé, když
nemají zrakovou kontrolu, a že toto všechno je každodenní život,
který je potřeba nějak zvládnout.
Termín sebeobsluha je již poměrně běžně používaný v různých
oborech, jako je pedagogika, psychologie nebo medicína
a ošetřovatelství. Sebeobsluhu přímo obsahuje i zákon
o sociálních službách jako "nácvik dovedností pro zvládání péče
o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích
k sociálnímu začleňování".
V případě rehabilitace zrakově postižených osob má nácvik
sebeobsluhy své místo od 2. poloviny 20. století. První kurzy
sebeobsluhy byly realizovány v tehdejším Svazu invalidů, zejména
na rekondičních pobytech. Nácvik sebeobslužných dovedností je
také součástí předškolní a školní výchovy u zrakově postižených
dětí. Výuce sebeobsluhy se věnuje řada poskytovatelů sociálních
služeb.
Zaměříme se však pouze na kurzy sebeobsluhy v Tyfloservisu.
Tyfloservis od počátku své existence, tedy od roku 1991,
uskutečnil se svými klienty stovky kurzů sebeobsluhy v celé ČR.
Instruktoři Tyfloservisu na začátku vycházeli především ze
zkušeností svých předchůdců ze Svazu invalidů a rekondice pro ně
byly vítanou formou zaškolení. Postupně si instruktoři zpracovali
různé metodické postupy některých činností, ale zdaleka není vše
sepsáno. Však je také odbornou veřejností často žehráno na
nedostatečné teoretické zpracování této oblasti. Ale sebeobslužné
pole je tak široké a různorodé, jako jsou každodenní životy
různých lidí. Někomu vadí, že neumí vařit, jinému postačí, když
se naučí obsluhovat jen novou mikrovlnku, třetí se potýká
s nepřišitými knoflíky. A pak se třeba najde muž, co dříve rád
kutil a chtěl by se vrátit do své dílny a pracovat v ní. Někdo
cítí potřebu naučit se nakupovat a rozlišit hodnoty peněz, prát
prádlo, vyčistit odpad dřezu, přebalit miminko, upéct bábovku.
Mohli bychom pokračovat, sami víte nejlépe o čem.
Klient se tedy vysloví, co by rád zvládnul a instruktor se pokusí
jej to naučit. Záměrně používám slovo "pokusí", neboť ne vždy lze
nácvik provádět. Často tomu brání objektivní důvody, např. při
požadavku upéct chléb v domácí pekárně. Pekárny obsluhovat lze,
ale jen některé. Ne ty, co mají digitální ovládání bez zvukové
odezvy. Instruktor také nemusí vždy vědět, jak na to. Přiznávám
sebekriticky, že pohled instruktorů včetně toho mého, je občas
zatížen vlastním "viděním", tedy postupy, které běžně používá
vidící člověk.
Někdy dochází k opominutí klasických návyků nevidomých a pak není
kýžený výsledek pro klienta ideální. Věřím, že to není záměrně,
mějte s námi trpělivost. Někdy i my některé věci řešíme poprvé.
Např. když učí instruktorka zarostlého muže oholit si tvář
a bradu (nenapadlo mne, že se musí kůže napnout).
Instruktor tedy zváží, jak bude klienta danou dovednost učit,
udělá si přípravu na následující návštěvu a vlastně plán celého
kurzu. Ten může zůstat beze změny po celou dobu kurzu. Příkladem
je nácvik smažení potravin u později osleplé zkušené kuchařky,
která si smažení potřebuje vyzkoušet bez zrakové kontroly, i když
před ztrátou zraku smažila mnohokrát. Nebo naopak se nám příprava
na hodinu může sesypat, protože si instruktor připraví, že se
bude dělat pomazánka z rybiček a zjistíme, že je potřeba nejdříve
se pořádně věnovat otevírání konzerv, nejlépe konzerv různých
druhů, různými otvíráky, a to nás zaměstná na dvě setkání.
Celý plán kurzu se také může pozměnit, neboť s další novou
dovedností si klient uvědomuje, jaké možnosti v této oblasti má.
Původně chtěl třeba naučit vařit polévku ze sáčku a teď, když to
umí, chtěl by zvládnout i klasickou domácí polévku, o čemž
původně neuvažoval. Kurz sebeobsluhy se tedy vyvíjí a má své
očekávané i nečekané zvraty.
Jsou dovednosti, které se dají zvládnout za hodinu až dvě
a vlastně se v ten den ani nedají vícekrát opakovat, třeba holení
vousů. Některý nácvik nám zabere extrémně času, jako je příprava
pokrmu, následné pečení v troubě a úklid po sobě. Potom tím
stráví klient s instruktorem i 3 až 4 hodiny. Přestože je naším
cílem, aby se naplánované činnosti zdárně podařily, není na
závadu, pokud se tak vždy stoprocentně nestane. Vždyť chybami se
člověk učí. Topinka se může spálit dočerna, krémová polévka se
občas přichytí ke dnu hrnce, vajíčko se rozklepne vedle, dítě
dostane popruhy do kočárku obráceně, voda ve vědru se po vytírání
rozlije. Vše se dá vyzkoušet znovu a s úspěšným koncem.
Kurz sebeobsluhy může trvat pár týdnů, např. nácvik obsluhy
nového mobilního telefonu, několik měsíců, třeba u nácviku nákupu
potravin a přípravy jídel u studenta chystajícího se na VŠ kolej,
nebo může trvat také roky. To bývá tam, kde se učíme od všeho
něco, a podle potřeby se nám kurz vyvíjí. Kurz se rozrůstá podle
toho, jak klient dospívá nebo prochází různými životními etapami.
Začneme stolováním, pak řešíme žehlení a skládání prádla a za čas
třeba péči o miminko.
Kurzy jsou různorodé také podle toho, pro koho jsou určeny. Muži
chtějí být plnohodnotným členem domácnosti, tak proč by nemohli
přitlouct poličku, odvzdušnit topení a nastavit pastičku na
myšku? Ženy láká líčení a další kosmetické úkony, starší ročníky
stále dost zajímá šití, třeba na šicím stroji. Vytvořit útulný,
čistý a bezpečný domov a pestrou stravu pro členy své domácnosti
je důležité pro zrakově postižené maminky. A není výjimkou ani
požadavek naučit se péct vánoční cukroví, alespoň 5 druhů či
umět rychlé a levné dezerty pro nečekanou návštěvu. Mladší
ročníky se snadno vypořádají s technickými záludnostmi, ale
nemají zkušenosti, někdy ani zprostředkovaně, od svého okolí.
Starší klienty někdy zaskočí menu v mluvicích hodinách, ale
dokáží bez problémů zavařovat kompoty.
Vítáme, když klienti sami přichází s nápady na řešení problémů,
např. si označí krejčovský metr svými vlastními hmatovými
značkami, vytvoří si systém rozlišování špulek nití, mají tip na
válení těsta a vrtání akuvrtačkou. Instruktor je samozřejmě od
toho, aby to věděl především sám, ale právě proto, že je oblast
sebeobsluhy tak široká, jsme rádi, když klienti obohatí o své
zkušenosti nás. V publikované metodice Tyfloservisu se najde celá
řada návodů na konkrétní činnosti od samotných nevidomých
a slabozrakých lidí.
Sebeobsluha je často primárně spojována s používáním různých
kompenzačních pomůcek, jako jsou mluvicí hodinky, budíky, váhy,
indikátory a mnoho jiného. Jistě jsou všechny tyto předměty
důležité, mají svou úlohu a pro konkrétního člověka mohou být
jediným možným řešením. Neměly by být však přeceňovány
a shromažďovány uživateli bez rozmyslu. Vždyť řada z nich má
v menu podobné funkce.
Z toho, co zde bylo zmíněno, je jasné, že do sebeobsluhy se dá
započítat mnohé. Je ale nutné uvědomit si, že v Tyfloservisu
neučíme vařit konkrétní jídla nebo šít konkrétní kus oděvu,
učíme, jak má při šití, uklízení nebo při vaření postupovat
nevidomý či slabozraký člověk. Kroužky šití, vaření nebo
šikovných rukou bývají organizovány odbočkami SONS a TyfloCentry.
My, instruktoři, vždy oceňujeme, když má klient pro kurz
sebeobsluhy tu správnou motivaci, vymýšlí si na nás nové záludné
požadavky, plní domácí zadání a to, co se naučí, pak prakticky
zužitkuje. A za to všem děkujeme.
Martina Hrdonková

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 95. Číslo 10 květen 2011
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktorka: Dana Kudlová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.