Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 6 březen 2011

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Nový projekt na výuku prostorovky
Levněji už to nejde
ANKETA
Zázračná prozření, s. r. o.
Vyšetření už ve školce
Užitečná publikace
Školení rodičů
Cena Aloise Klara
Zažil peklo
Závislost a drogy
Kurz esperanta
Nokia N8
Hmatové mapy Středočeského kraje
I N Z E R C E

Závislost a drogy

V časopise "Der Weg" (Cesta) Švýcarského svazu nevidomých
a slabozrakých č. 6/2010 nás zaujal článek "Závislost a drogy
z hlediska zrakově postižených", na jehož otázky redakci
odpovídali Roland Peterli, resortní vedoucí Poradenství
a rehabilitace zrakově postižených v Basileji, a Martin Wegmann,
který nabízí psychologické poradenství. Oba dva jsou ve svém
oboru činní již několik let.

Jak byste definoval závislost? Co je na ní charakteristické?
Martin Wegmann:
"Závislost je návyk na určitou látku a s tím spojené patologické
chování. Osoba závislá se zabývá tím, aby uspokojila svou potřebu
závislosti a tomu podřizuje i své chování a rozvržení všedního
dne. Závislost není však pouze závislostí na určitých látkách
jako je alkohol, cigarety či léky. Závislostí míníme rovněž návyk
na práci a počítače."

Co můžete říct k tématu závislost se zrakovým postižením?
Martin Wegmann:
"Je velmi téžké říct něco konkrétního. Neexistují k tomu
statistické údaje. Z mé zkušenosti a mého pocitu vyplývá, že mezi
zrakově postiženými osobami se nenachází více závislých osob než
v populaci vidomých osob. Ovšem, a to je nutné říci, také nikoliv
méně. Z praktických důvodů existuje určitě daleko méně či vůbec
méně zrakově postižených osob, které jsou závislé na ilegálních
látkách, jako např. heroin. Spíše se jedná u osob zrakově
znevýhodněných o závislost na legálních návykových látkách jako
je alkohol, nikotin a medikamenty.
Podle závažnosti zrakového postižení můžeme také ovšem mluvit
o závislosti na počítačích. Mladý člověk se zrakovým postižením
se může lépe orientovat ve virtuálním světě než v reálném životě.
Z tohoto důvodu může trávit většinu času v paralelním světě, kde
může také udržovat přátelství a kde je jeho zrakové znevýhodnění
méně traumatizující. Ale již se neví o následcích takového
chování, neboť generace možných závislých osob je ještě mladá.
U závislostí vystupují masivně do popředí tělesné a duševní
strádání. Závislost na jakékoliv látce určuje strukturu všedního
dne. To je bohužel jen zdánlivá jistota. Zdánlivě, neboť návykové
jednání vede dříve či později k nemoci. Všeobecně se věří, že
člověk má svou závislost pod kontrolou. Návykové látky zprvu
ulehčují situaci osobám, které látky užívají.
Rovněž dědičná progredující oční onemocnění mohou vést k hluboké
životní krizi. Ztráta zraku je, jako každá ztráta něčeho, spojená
se smutkem. Nezpracovaný smutek může vést k depresi a ta následně
ke konzumaci např. alkoholu nebo nadměrného množství léků. Při
dispozici k závislosti se může spotřeba návykových látek jevit
jako řešení životní krize, avšak, a to je nutné poznamenat, vede
většinou a bezvýhradně k návykovému chování. To platí ovšem
obecně pro všechny krize ať již u osob bez či se zrakovým
postižením. V pokračujícím průběhu onemocnění je člověk často
bezmocný.
Naproti tomu má člověk pocit, že spotřebu návykových látek může
sám zvládnout, což nemusí v jednotlivých případech být pravda.
V naší společnosti založené na výkonu je těžké zacházet
s omezujícími faktory, jako je např. zdravotní postižení. Pro
osoby, které na základě pokračující nemoci nebo zrakového
postižení uvíznou v životní krizi, máme velké pochopení. Také
lékaři předepisují relativně snadno uklidňující léky nebo léky na
spaní. Medikamenty ovšem vyvolávají rychle tělesnou a psychickou
závislost. Takto viděno by se dalo usuzovat, že mezi zrakově
postiženými je více závislých osob než ve zbytku společnosti.
Tomu tak ale podle mého názoru není. Přímá korelace mezi zrakově
postiženými a závislostmi dle mého názoru neexistuje."

Roland Peterli:
"Existuje samozřejmě také oslepnutí následkem závislosti. Zřejmě
díky zneužívání alkoholu nebo otravou metanolem. Rovněž existují
lidé, u nichž se objeví zrakové postižení poté, co již uvázli
v nějaké závislosti."

Jak ve vašem poradenském centru postupujete s těmito klienty?
Jaké máte zkušenosti?

Roland Peterli:
"Pokud se do popředí dostane zrakové postižení, je to rozhodující
skutečnost. Lidé nalézají v sobě sotva nějaké síly osvobodit se
ze své závislosti. Musíme jejich závislost akceptovat a pokusit
se situaci stabilizovat, leckdy je i pomoci oddlužit a zajistit
jim otázku bydlení. Zpravidla spolupracujeme s ostatními
pracovišti, jako např. pracovistě zabývající se problematikou
drog, opatrovnický úřad a sociální služby. Ve svých 28 letech
(Roland Peterli) jsem zažil případ, kdy problém s drogami
předcházel zrakovému postižení.
Těchto případů však není mnoho. Často tyto osoby, které již měly
problém s drogami před oslepnutím, mají své taktiky v zacházení
se závislostí. U osob, které jsou zrakově postižené a sklouznou
do nějaké závislosti, se může stát, že závislost zvenčí není
dlouhou dobu rozpoznána, protože postižené osoby byly pokládány
primárně jako zrakově postižené."

Existuje tedy nějaké tabu, které spočívá v závislosti se zrakovým
postižením?

Roland Peterli:
"Závislost je v naší společnosti tabuizována. Je proto stále
obtížnější u někoho diagnostikovat návykové chování a označit ho
za závislého. Vůči zrakově postiženým si okolí vytváří určité
stereotypy. Především pak, když k nám přijde osoba se závislostí,
je těžké na tuto osobu tlačit, protože k nám dochází dobrovolně.
Pokud na dotyčného naléháme, pak jednoduše již podruhé nepřijde.
Avšak pokud někdo dvacet let užívá alkohol, má to také co do
činění se zrakovým postižením. V několika ojedinělých případech
jsme museli přerušit rehabilitační opatření. Především pak
z důvodu toho, že dotyčné osoby měly těžké fyzické omezení."

Martin Wegmann
"Ke společenskému tabu patří, že alkohol, popř. jiné závislosti
nesouvisí v takové míře se zrakovým postižením. Zrakově postižení
pravidelně nebo ve zvýšené míře mohou zneužívat nějakou látku,
aniž by si toho kdokoliv z okolí všimnul. Na druhé straně je pro
zrakově postižené mnohem těžší než pro vidomou osobu utajit či
skrýt nějakou závislost. Pro mnohé je také těžší si díky
postižení určitou substanci opatřit.
K závislosti patří většinou něco slastného a často prosociálního.
Ne každá konzumace něčeho příjemného je zároveň doprovázená
závislostí. Mnoho lidí popíjí ve společnosti alkohol, aniž by
z toho vznikl problém se závislostí. Problém se nakonec objeví,
když u postiženého nebo v jeho okolí vzniknou fyzické obtíže."

Několik poznámek na závěr
Od stresu k závislosti
Stres je zcela zřejmý faktor, který může vyvolat závislost na
některé substanci nebo může vést k návykovému chování. Z tohoto
důvodu by se měl stres, který má souvislost se zrakovým
postižením, co nejvíce tlumit. Možnost k tomu má v zásadě každý.
Ovšem ne každý disponuje stejnými prostředky, aby byl schopen se
na takovou situaci připravit.

Zrakové postižení jakožto spouštěč psychického zmatku a rozvratu
a následné znovuuspořádání života
Aby mohl být handicap a jeho následky v životě postiženého
zvládnutelné, musí dotyčný člověk vynaložit mnoho úsilí
a energie. Často však naráží na vlastní hranice možností a sil.
Otázkou tedy je, jak dotyčný s těmito hranicemi naloží.
Krátkodobé užívání návykových látek představuje paradoxně možné
východisko jak se vyhnout krizové situaci tím, že dotyčný zmírní
vlastní utrpení a obrní se vůči utrpení dalšímu. Může se tak
distancovat od nepříjemných myšlenek, jako např. pocitu
nespravedlnosti, viny nebo také paniky.
Dalším únikem ze situace jsou nemoci jako deprese nebo fóbie,
kterými často zrakově postižení lidé trpí.
Existuje i třetí možnost jak reagovat na ztrátu nebo poškození
zraku: totiž jednoduše se nebát a požádat o pomoc odborníka či
rodinného příslušníka. Často velice banální situace mohou vést
k závažnějším potížím a naopak.

Přeložil PhDr. Miroslav Císař

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 95. Číslo 6 březen 2011
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktoři: Dana Kudlová a Jiří Kolda
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.