Z O R A časopis pro zrakově postižené Ročník 95. Číslo 6 březen 2011 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktoři: Dana Kudlová a Jiří Kolda Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 Fax: 221 462 471 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč # O b s a h : Nový projekt na výuku prostorovky Levněji už to nejde ANKETA Zázračná prozření, s. r. o. Vyšetření už ve školce Užitečná publikace Školení rodičů Cena Aloise Klara Zažil peklo Závislost a drogy Kurz esperanta Nokia N8 Hmatové mapy Středočeského kraje INZERCE # Nový projekt na výuku prostorovky Ve čtvrtek 17. února představila SONS ČR v budově ústředí na tiskové konferenci svůj projekt s názvem "Specializace pedagogických pracovníků na výuku prostorové orientace zrakově postižených". Veškeré finance na projekt budou získány z Evropského sociálního fondu a v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost také ze státního rozpočtu. To znamená, že studium bude pro frekventanty zdarma včetně ubytování, stravy a cestovních nákladů. Projekt byl zahájen 1. února letošního roku, a bude trvat dva roky. Odbornou garanci přijala Fakulta tělesné výchovy a sportu UK v Praze. Projekt se skládá ze dvou obsahově totožných běhů, do každého může být přijato 32 účastníků. Dominantním obsahem výukového programu bude didaktika prostorové orientace a samostatného pohybu v různých prostředích, a také osvojování techniky ovládání a racionálního používání bílé hole. Ten pak doplňují předměty zaměřené na celkový rozvoj osobnosti a všestranný pohybový rozvoj zrakově postižených dětí a mládeže. Josef Stiborský, prezident SONS ČR v úvodu konference řekl: "Naše občanské sdružení považuje samostatnost v orientaci a pohybu nevidomých za nezbytný předpoklad pro jejich integraci do běžné společnosti a vnímá ji jako jednu z významných priorit." PaeDr. Pavel Belšan, který je externím spolupracovníkem na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK v Praze, pak novinářům vysvětlil komplexnost problému tzv. bipedální lokomoce, který projekt řeší jak optimalizací psychomotorických schopností, tak rozvojem kognitivních funkcí nevidomého. Frekventant se naučí, jak co nejlépe klienta připravit na získávání informací pomocí dvou smyslů, hmatu a sluchu, které nastupují po ztrátě zraku, a také jak se optimálně pohybovat v prostoru. Obsahem bude také pojednání o překážkách, zásady tvorby itineráře a tyflografických plánků, zásady průvodcovství, procvičování orientačních schopností, používání bílé hole, sestavení trasy a také chůze s vodicím psem či se speciální navigační jednotkou GPS. Novinkou programu, oproti klasické "prostorovce", je zařazení metodiky všestranného pohybového rozvoje zrakově postižených dětí a mládeže k dosažení optimálních pohybových kompetencí, zejména pak zdokonalování lokomoce. K tomu budou používány tréninkové trenažery a různé didaktické, často inovativní, pomůcky. Další novinkou jsou audiostimulační programy, zaměřené na zdokonalování sluchových vjemů i jejich praktické využití při audiolokaci. Poslední novinkou jsou pak Belšanem navržené stolní hmatové panely se všemi prvky, s nimiž se zrakově postižený může v dopravě setkat. S jejich pomocí získá představu jak o detailu, tak o celku trasy. Jsou na nich znázorněny zastávky MHD, semafory, tramvajové koleje či různé vodicí linie (rozhraní trávník-chodník, hrany chodníků s reliéfními pásy, apod.). Plastické nášlapné panely o velikosti 2 x 2 metry, z nichž se dá sestavit až dvacetimetrová trasa, bude klient používat nejdříve naboso, a až posléze v obuvi, aby si zdokonalil haptiku chodidel. K dalším zajímavým pomůckám patří pro program speciálně upravená multisenzoriální místnost v budově SONS v Krakovské ulici. V té je mimo jiné možno za pomocí audio a počítačové techniky nasimulovat zvukové podmínky z různých prostředí. Za pomoci několika oddělených zvukových stop zde Mgr. Viktor Ekrt ze společnosti Soundsquare dokáže bez nebezpečí pro klienta nasimulovat zvuky ulice, přírody, ale třeba i chodby na úřadě... Zajímavě vypadá také Belšanův návrh na inovativní držení bílé hole pomocí krátké příčky pod rukojetí, které nejvíc připomíná držení kordu v šermu, odkud jeho nápad také vzešel. Tento způsob úchopu, podle jeho osobní devítileté zkušenosti, zvyšuje přesnost pohybu hole, snižuje únavu zápěstí a při cestě po schodech umožňuje opustit tzv. "tužkové držení" hole, která příčkou volně spočívá na dvou prstech. Pokud vám jméno Pavel Belšan zní povědomě - ano, to je onen muž, který nás za pomoci rozhlasových přijímačů po léta nutil ráno cvičit při otevřeném okně. Poté, co před osmnácti lety prakticky ze dne na den oslepl, začal vyvíjet speciální cviky pro nevidomé na posílení kotníků a rovnováhy. I tato cvičení jste mohli slyšet v Českém rozhlase, při tzv. Cvičebních chvilkách pro nevidomé. Inovativní pojetí tohoto vzdělávání, na němž se Belšan podílel, by mělo vést především ke zvýšení výukových kompetencí instruktorů, a tím k rozvoji mobility zrakově postižených, která je základní podmínkou integrace. Absolvent bude nejen umět vyučovat prostorovou orientaci, bude schopen sestavit učební plán, snížit dopad handicapu na žáka i proces výuky, a bude také schopen poradit odbornému personálu či rodinným příslušníkům ohledně úprav prostředí i specifického přístupu ke zrakově postiženému. Studium je určeno pedagogickým pracovníkům, kteří přímo konají pedagogickou činnost. Jde tedy o učitele, vychovatele, speciální pedagogy, psychology, pedagogy volného času, asistenty pedagogů, trenéry a vedoucí pedagogické pracovníky. Zúčastnit se mohou i rodiče zrakově postižených dětí, pokud dělají dítěti asistenta, a mají-li se školou pracovní smlouvu či dohodu na činnost "asistent pedagoga". Dále se mohou zúčastnit ti vyučující, kteří již dříve u jiného školitele absolvovali kurz prostorové orientace a mají osvědčení s časově omezenou platností. Z institucí může jít o speciálně pedagogická centra, zařízení sociální péče, speciální školy či školy, které integrují zrakově postižené žáky. Hlásit se mohou zájemci z celé ČR, přihlášky je nutno podat do 18. dubna 2011. Kontakt na koordinátora projektu, Mgr. Igora Slouku: telefon: 221 462 465; mobilní telefon: 777 722 781; e-mail: slouka@sons.cz; URL: http://www.sons.cz/posp/ Jiří Kolda # Levněji už to nejde V polospánku slyším za okny monotónní zvuk - aha, taky mne čeká škrábání auta! Rychle kafe, co nestíhám vypít, nalévám do termosky. Zimní zvyk terénního pracovníka - mít s sebou v autě horké pití, péřovku a tlusté rukavice, až mne zase GPS zavede nejekonomičtější trasou do závěje... Rodiny, které navštěvuji, bydlí kdekoli v oblasti od Krušných hor po Českou Sibiř. Spojuje je to, že se jim narodilo dítě s postižením zraku, někdy i s dalším handicapem. Je to těžká situace, ve které se rodiče mohou obrátit na Středisko rané péče. Terénní poradkyně rané péče za nimi pravidelně dojíždějí až domů, pomohou rodině pochopit potřeby dítěte, přizpůsobit mu domácí prostředí, podpořit jeho vývoj, časem najít školku... a přitom žít pokud možno běžným životem. Z našeho pražského střediska objíždíme takových rodin 140, po republice jich je přes pět stovek. Dnes je mou první zastávkou mateřská škola v menším městě. Rodina slabozrakého chlapečka se jde domluvit, zda by mohl jejich Petřík chodit mezi "běžné" děti. Postupně se oťukáváme, Petříka necháváme mezi dětmi a čelíme palbě otázek paní ředitelky. Je to jako studená sprcha: všichni jsme pro integraci, ale právě pro Petříka by byla speciální školka lepší, děti jsou často zlé... Musím být profesionální, formulovat opatrně, pravdivě, ale snažit se překonat hradbu předsudků. Mezitím zlé děti dobrácky nabízejí Petříkovi autíčka, hned zjišťují, že je třeba dát mu je až do ruky. Po hodince se loučíme, nic není rozhodnuto. Venku mamince zvoní mobil, tatínek je nedočkavý, jak to dopadlo. Další rodina žije ve vesnici poblíž, měla bych to stihnout, než nevidomá Adélka půjde spát. Maminka je s ní sama, čas mé konzultace se dělí mezi ně obě. S maminkou přemýšlíme, jak stimulovat Adélčin hmat; po bytě lepíme jmenovky v Braillově písmu - Adélce se "puntíky" líbí, aspoň je za pár let ve škole nepotká poprvé. Adélku nadchne něco tak obyčejného jako krabička s oblázky. Pak spí, sedíme u kávy. Vyslechnu, čím maminka žije, hledáme spolu, v čem jí pomoci. Vidím, že pro maminku je možná nejdůležitější právě čas na rozhovor. Opět v autě, zastavuji u lavičky pod pomníkem. Kdysi se tu odehrála bitva, teď je to naopak kouzelně klidné místo s širokým výhledem do kraje. Na mokrou lavičku položím deku, svačím a v zimním odpoledním slunci si píši poznámky z obou konzultací. Ale ruce začínají mrznout - rychle do auta a dál. Mířím do střediska, do našeho suterénu v centru Prahy. Hlaholím kolegyním na pozdrav, ale koukám, že jsou všechny nějak zamrzlé. Už jsi to slyšela? Dneska zveřejnili výsledky dotačního řízení na ministerstvu práce a sociálních věcí... Odsouhlasené peníze nám stačí na pět měsíců - a co pak? Nebudeme moci vyhovět novým zájemcům - těm, kteří právě na počátku své nelehké cesty s dítětem potřebují nejvíc pomoci. A když se nic nezmění, bude nutné předčasně ukončit péči i u rodin již přijatých a opustit je v jejich složité situaci. Třeba zrovna ve chvíli osudového rozhodování o tom, zda dítě nedat do ústavní péče (a ta je pro stát skutečně velmi drahá - když pomineme její ostatní aspekty). Přemýšlím, jestli raná péče může být ještě levnější. Pravda, potřebujeme plat, cestovné a nějaké to zázemí, odkud se na své cesty vydáváme. Ale jinak už vlastně jen krabičku s oblázky, hlavu plnou zkušeností, ochotu naslouchat. Rodiny mají na tuto službu ze zákona nárok bezplatně. Co jim příště řeknu - bohužel, žádné "příště" už nebude? Co řekneme těm, kteří nám zavolají z porodnice, že potřebují pomoc a oporu? Jana Vachulová terénní poradkyně Střediska pro ranou péči # ANKETA V roce 2010 uplynulo 10 let od založení obecně prospěšné společnosti Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina. Středisko již fungovalo od roku 1995 jako odborné pracoviště nejprve České unie nevidomých a slabozrakých, následně jako pobytové zařízení Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých. Každoročně jsme pořádali setkání bývalých klientů, kteří se u nás sešli, popovídali si a my jsme získali zpětnou vazbu a povědomí o tom, jaké případné problémy mají a pomáhali je řešit. V posledních letech se setkání účastnila stále stejná skupina bývalých klientů a proto jsme se rozhodli obrátit se na všechny bývalé klienty z let 2001 - 2010 a požádat je o vyplnění jednoduchého dotazníku. Výsledky šetření vám nyní předkládáme. V průběhu 10 let se našich pobytových programů (sociální rehabilitace, pracovní rehabilitace - sociálně terapeutické dílny a rekvalifikace) zúčastnilo 302 osob. Někteří absolvovali pouze jeden program, jiní prošli všemi. Délka jejich pobytu u nás byla rovněž různá, ale v časovém rozsahu 3 týdny až 2 roky. Od roku 2007 (tj. od platnosti nového zákona o sociálních službách) provozujeme v rámci sociálně terapeutických dílen i stacionář pro klienty s kombinovaným postižením - zrakovým a mentálním. Ve středisku jsou na tzv. obecně prospěšných místech zaměstnáni i bývalí rekvalifikanti z dílen, celkem 9 osob. Z celkového počtu klientů nám vyplnilo dotazník 66 osob. Jsou to převážně ti, kteří u nás prošli i rekvalifikačními kurzy, jsou to lidé, u nichž ke ztrátě zrakových funkcí došlo v průběhu života, u nás se se ztrátou zraku naučili žít, zacházet se složitými kompenzačními pomůckami a následně se rekvalifikovali. Co nás zajímalo jsme shrnuli do 11 otázek. 1. Jak jste spokojeni s kvalitou svého života ? - Velmi spokojeno je 27 osob. - Spíše spokojeno 33 osob. - Spíše nespokojeno je 5 osob. - Velmi nespokojen je 1 člověk. 2. Jak jste byli spokojeni s úrovní služeb poskytovaných střediskem Dědina ? - Velmi spokojeno bylo 29 osob. - Spokojeno 37 osob. - Nespokojeno 0. 3. V čem splnila naše služba vaše očekávání ? Odpovědi byly různorodé: - 12 osob preferovalo zacházení s PC. - 1 osoba nácvik Braillova písma. - 1 osoba nácvik prostorové orientace. - 16 osob bylo spokojeno se všemi aktivitami. - 2 osoby upřednostnily přátelský přístup. - 4 osoby množství získaných informací a dovedností. - 6 osob se vyjádřilo, že pobyt jim umožnil návrat do plnohodnotného života. - 12 osob zdůraznilo nové pracovní uplatnění. - 1 člověk si při pobytu uvědomil, co vlastně chce a na co má kapacitu. - 11 osobám pomohl pobyt vyrovnat se s nevidomostí. Další otázky zodpověděli pouze někteří respondenti. 4. Co vám v nabídce našich služeb chybělo ? - Výběr z několika jídel, dietní stravování. - V kurzu masér více vědomostí a ošetřovatelství, více anatomie,více hodin výuky cizích jazyků. - Více prostoru v pokojích. - Delší výuka práce s PC. 5. Jaké služby využíváte nyní? - Služeb Tyfloservisů využívá 20 osob. - Služeb TyfloCenter 17 osob. - Služeb oblastních odboček SONS (zejména právní poradenství) využívá 21 osob. Někteří z klientů využívají tyto služby současně. Dále jednotlivci odpovídali: - Jiné služby (nespecifikovali) využívá 6 osob. - Služby sdružení Okamžik 2 osoby, služby Kafiry 2 osoby. - Dále jsou využívány služby Adaptechu, Knihovny a prodejny pomůcek, Cechu zrakově postižených masérů, LORMU, ústavu v Chrlicích a Pečovatelské služby. 6. Co by vám pomohlo zlepšit váš život ? Zde jsme se setkali s rozmanitými odpověďmi : - 7 osob uvedlo zlepšení zdravotního stavu. - 4 osoby uvedly jistotu finančního zabezpečení. - 7 osob uvedlo méně předsudků od většinové společnosti a její větší pochopení. Snazší dostupnost pomůcek, zejména PC. - Uplatnění při práci se zdravotně postiženými a více práce. - Přátelé a optimismus. - V odbočkách SONS více mladých lidí. - Lepší podmínky bydlení (více chráněného bydlení). 7. Absolvoval jste na Dědině rekvalifikační kurz? - 4 osoby uvedly ne. - Ostatní ano - nevidomý a slabozraký masér 26 osob. - Košíkářská výroba 5 osob. - Keramická výroba 4 osoby. - Tkalcovská výroba 3 osoby. - PC 12 osob - Ostatní dotaz nezodpověděli. 8. Které informace vám v obsahu rekvalifikačních kurzů chyběly ? - Převážná část respondentů odpověděla, že rozsah vědomostí byl dostatečný. - 2 bývalí absolventi kurzu "Nevidomý a slabozraký masér" by přivítali důkladnější jazykovou průpravu k účelové komunikaci v angličtině a němčině. - 1 absolvent výše uvedeného kurzu doporučil více praktických ukázek z léčebného tělocviku. - 1 absolvent kurzu "Keramická výroba" měl výhrady k délce tohoto kurzu (2 měsíce) - zdála se příliš krátká. 9. Našel jste po ukončení kurzu pracovní uplatnění ? - ano odpovědělo 34 dotázaných. - Ne 3 osoby. - Dočasně 5 klientů. - 1 bývalý klient vnímal rekvalifikaci jako pomoc před dalším studiem na VŠ. 10. Pracujete ? - Samostatně na živnostenský list podniká 14 bývalých klientů. - V zaměstnaneckém poměru pracuje 26 bývalých rekvalifikantů. - 3 osoby integrovaně studují. - 5 osob pracuje v chráněném prostředí. - část bývalých klientů dotaz nezodpovědělo. 11. Měl byste opakovaně zájem o využití našich služeb ? - 19 osob odpovědělo kladně. Opakovaný zájem je o doškolování u masérů, zopakování nácviku práce s PC, zopakování rehabilitačního pobytu a znovu 1x ročně organizovat setkání bývalých klientů se seznámení s novinkami v sociální oblasti a pomůckami. Náš průzkum z hlediska reprezentativnosti (odpověděla cca jedna čtvrtina bývalých klientů), alespoň částečně vypovídá o důležitosti námi poskytovaných služeb a o dalším směřování vzdělávacích aktivit střediska Dědina. Mgr. Marie Schifferová # Zázračná prozření, s. r. o. Poprvé spatřil svou ženu a dítě! Tento a podobné titulky loni v únoru oznamovaly zázrak, který se přihodil Karlu Pavelovi z Teplic nad Bečvou. Po třiapadesáti letech znovu prohlédl. Když po osmi měsících opět oslepl, média už u toho nebyla. I proto jsou lékaři ostražití, když chci psát o tom, jak slepým vracejí zrak a hluchým sluch. Uzdravený Karel Pavela se stal mediální senzací. K životu se probouzelo nejen oko, ale také příslušné mozkové centrum, jehož funkčnost dávno vyhasla. Pan Pavela četl, díval se na televizi. Na pravé oko viděl už z třiceti procent - jenže jak náhle k zázraku došlo, stejně překvapivě pominul. Slepota se vrátila. "Odešla mi sítnice," praví Karel Pavela zlehka. K mému rozpačitému mlčení dodá: "Zaplať pánbůh aspoň za tu chvilku. Za to půlstoletí jsem si zvykl. Mám milující rodinu. Já si myslím, že jsem docela šťastný člověk." Rohovka je okno Podle odborníků je implantace umělé rohovky posledním pokusem o záchranu těžce poškozeného oka. V úvahu přicházejí pouze tři typy, z nichž jeden byl vložen do oka pana Pavely. Je to keratoprotéza profesora Dohlmana, vyvinutá na oční klinice Massachusetts Eye & Ear Infirmary v americkém Bostonu. Úspěšnost podobných náhrad však bývá nízká, pacientům slouží nejvýš několik let. Pak je organismus vyloučí. Problém plyne z jejich polohy na rozhraní vnějšího a vnitřního prostředí. "Je to vlastně kus plexiskla," poznamená s nadsázkou profesor Martin Filipec, šéf zavedené oční kliniky Lexum v pražské Krči. "A ten kus plexiskla má pevně přirůst a přitom zůstat transparentní. Taková podmínka je takřka nesplnitelná." Jakkoli měl případ pana Pavely, který jsme spolu probrali, k šťastnému happy endu daleko, pátrám po jiných, opravdových "zázracích". Dějí se? Profesor připouští "prohlédnutí slepých", a to zejména tak jako v případě pana Pavely po transplantacích rohovky. Znovu však upozorňuje, že jde o novinářské klišé. Realita přináší mnohé komplikace. Například s rohovkou. Více než tři čtvrtiny povrchu oční koule tvoří bělima, přecházející vpředu v "okno do oka". Tak se právě říká průhledné, citlivé, půl milimetru silné bláně-rohovce. (Neplést s čočkou uvnitř oční koule!) Představuje místo prvního kontaktu - když vám při nehodě stříkne do očí žíravina, oslepnete kvůli poleptání rohovky. Průchodnost světla rohovkou může znemožnit také zánět, dystrofie nebo keratokonus, jímž v Česku trpí padesát tisíc převážně mladých lidí. Je to ztenčování rohovky a její pomalé vyklenování. To vše vede ke ztrátě zraku a volá po transplantaci. "Nová rohovka znamená vyléčení - okno se zase otevře," říká profesor Filipec, který už víc než čtvrt století pracuje na identifikaci genu, který je nositelem dědičné dystrofie. Spolupracuje s týmem Stanislava Kmocha z Ústavu dědičných metabolických poruch 1. LF. "Už jsme blízko," doufá vědec. "Až rébus vyřešíme, zjistíme gen už u dětí a pouhou aplikací očních kapek předejdeme budoucí slepotě." CXL a jiné trumfy Prozatím však k nápravě transplantace rohovky vede keratoplastika. Je to jedna z nejúspěšnějších transplantací vůbec. První rohovku zdárně transplantoval rakouský lékař Eduard Zirm už v roce 1905 v Olomouci, když muži, který oslepl při hašení vápna, všil bez mikroskopu dvěma stehy do oka rohovku zemřelého chlapce. Brzy poté muž prohlédl. Dnes se v Česku provádí kolem pěti set keratoplastik ročně. Rohovky a jiné části oka přechovává Oční tkáňová banka v pražské FN Královské Vinohrady. U příznivých diagnóz může s obnovením vidění počítat pětadevadesát procent pacientů, u chorob s těžším průběhem nebo po masivním poleptání se zrak vrací v polovině případů. Oční klinika Lexum otevřela letos 31. ledna keratokonické centrum, kde budou lékaři postup výše jmenované metly u mladistvých brzdit, a to moderní metodou zvanou corneal cross linking neboli CXL. Vtip je v tom, že rohovku jaksi "otuží" a chemicky zpevní. Terapie probíhá v lokálním umrtvení a spočívá v ozařování rohovky UV zářením a jejím sycení vitaminem B prostřednictvím očních kapek. Jinak nemilosrdný keratokonus nepostupuje, vada stagnuje a zákrok snižuje riziko pozdější transplantace. Keratoplastika prošla v posledních deseti letech revolucí. Speciálními lasery, jako je švýcarský přístroj Amadeus II, lze provést lamelární transplantaci, tedy výměnu pouhé poškozené vrstvy. "Zákrok je natolik šetrný, že ho lze vykonávat ambulantně a většinou bez šití. Ideální průběh končí tím, že pacient odejde okamžitě domů," říká profesor Filipec. K přenosu celistvé rohovky se chirurgové uchylují až tehdy, když není jiného zbytí. Také tato práce je velejemný majstrštyk, při němž operatér použije trepan, skalpel s kruhovým ostřím. Jeho velikost volí podle rozsahu poškození. V obou rohovkách vyřízne stejně velký terč, načež dárcův štěp všije do příjemcova oka. Neriziková operace trvá slabou hodinku a pacient pak stráví na lůžku tři až pět dnů. Úspěch lze odhadnout po prvním sejmutí obvazů. Rok po zákroku se může pustit do většiny sportů s výjimkou těch, při nichž by mohl do tváře inkasovat úder. Zachrání nás kmenové buňky? Budoucnost očních operací vidí odborníci, stejně jako u jiných oborů medicíny, v transplantaci kmenových buněk. Mají schopnost přeměny skoro v jakékoli buňky, zalátají tudíž i poničenou rohovku. Na řešení tohoto úkolu spolupracuje pražská oční klinika Lexum s dalšími vědeckými pracovišti, Ústavem experimentální medicíny a Ústavem molekulární genetiky. "Modelujeme ho na myších," říká profesor Martin Filipec. Až tedy v nedaleké budoucnosti šplíchne mladému taviči do očí rozžhavený kov, zbytek života už ve tmě nestráví. Lékaři zkultivují kmenové buňky jeho vlastní kostní dřeně, přenesou mu je na postižené místo a z nich se vyvine nová zdravá tkáň. Pacient prohlédne jako Dora z Erbenova "Zlatého kolovratu". Zatím je to samozřejmě nadsázka. Zatím. Tomáš Čechtický Jak to chodí v oku Světlo vstupuje do oka rohovkou a očním mokem. Otvorem duhovky pokračuje do oční čočky, pak prochází sklivcem a dopadá na sítnici. Rohovka: Součást pevného obalu oka, průhledná citlivá tkáň. Má funkci ochrannou a refrakční. Právě v ní se nejvíc láme světlo. Duhovka: Slouží jako clona. Určuje barvu očí. Průměr zornice, jíž procházejí paprsky, mění svalová vlákna podle mohutnosti světelného toku. Čočka: Dvojvypouklé těleso z tuhé rosolovité průhledné hmoty. Její tvrdnutí způsobuje stařeckou vetchozrakost, akomodace oka se snižuje. Výměna čočky je celkem banální operace, neplést s transplantací rohovky! Sítnice: Vystýlá vnitřní povrch cévnatky na vnitřní zadní stěně oka. Má jedenáct vrstev. Je v ní 1,2 milionu tyčinek a až sedm milionů čípků. Tyčinky slouží k vnímání světla, čípky jsou receptory barevného vidění. Cévnatka: Vrstva cév na vnitřní stěně oční koule. # Vyšetření už ve školce Rodiče na Rychnovsku se nemusí bát, že u jejich dětí bude zanedbána případná zraková vada. V tamních školkách totiž provádějí vyšetření speciálním přístrojem, jenž vady zraku odhalí. Přístroj zakoupil rychnovský Lions Club. Plánují vyšetření všech dětí v mateřských školách "Lions Club je mezinárodní hnutí na podporu prevence a léčby zrakového postižení mající tradici delší než 90 let. V tomto duchu také vznikl náš projekt Zdravé oči našich dětí. Chceme přímo v mateřských školách na Rychnovsku, a to u všech dětí, samozřejmě se schválením jejich rodičů, provést screeningové vyšetření zraku," uvedl prezident rychnovského Lions Clubu Radim Dvořák. Stačí, když se dítě ve školce zadívá z jednoho metru na usměvavého panáčka na moderním přenosném přístroji podobném videokameře. Doslova za pár vteřin už se ví, jestli má obě oči zdravé nebo ne. Přístroj Plusoptix během chvíle pomocí infračerveného světla, které očím nijak neškodí, zjistí počet dioptrií, případnou šilhavost či velikost zornic. "Vyšetření je velmi jednoduché a šetrné. K měření není třeba aplikovat ani žádné oční kapky. Dítě jenom sedí uvolněně na židličce nebo na klíně učitelky," popisuje lékařka Lenka Romanová, která vyšetření provádí. Velkou výhodou také je, že děti jsou vyšetřovány v prostředí, které znají, a netrápí je stres a strach z ordinace. Vyšetření je přitom mnohem objektivnější a přesnější, než když se dětský lékař dítěte ptá, jak vidí písmenka a obrázky. V takovém případě je totiž dítě musí samo popsat, při tom může být nepozorné a může vidět i trochu nepřesně. Včasné odhalení podle odborníků umožňuje úspěšnou léčbu 95 procent všech poruch zraku. "Pokud se pacient včas neléčí, může mít v dospělosti třeba těžkou zrakovou vadu. Když například v případě tupozrakosti vadu nezachytíme do šesti let, už ji nejde léčit," vysvětluje Romanová. K tupozrakosti přitom dochází u tří procent narozených dětí, u čtyř procent vzniká šilhavost a každé čtvrté dítě trpí vadou zraku, od které mu pomohou brýle. Vyšetření je rychlé, děti nemusí jezdit do ordinace Velkou výhodou nového způsobu vyšetření je i rychlost. Umožní totiž do dvou hodin vyšetřit asi pětadvacet dětí. Lékařka tvrdí, že pokud by tolik dětí mělo přijít na běžné vyšetření do ordinace, za den by je všechny vyšetřit nestihla. Po vyšetření dostanou rodiče potvrzení, které předají pediatrovi, případně očnímu lékaři. Ten pak dál stanoví, jak se děti budou léčit či jaké dostanou brýle. Přístroj, který koupil rychnovský Lions Club, nemají ani mnozí oční specialisté. "Cena přístroje je vysoká, zatímco platba od zdravotních pojišťoven za vyšetření malá. Proto se náklady na pořízení přístroje nemohou vrátit," vysvětluje lékařka. Na Rychnovsku dosud změřili zrak u 130 dětí. V dalších školkách měření pokračovalo během února. Pavel Bednář # Užitečná publikace V rámci projektu EU ESF Konzervatoře Jana Deyla a střední školy pro zrakově postižené v Praze "Cesta k rovnému uplatnění při zrakovém postižení" vyšla knižně metodická publikace Jiřího Jelínka v nakladatelství PedF UK "Hudební vzdělávání dětí se zrakovým postižením". Přes veškerý pokrok lékařské vědy se v populaci stále vyskytuje určité procento dětí se zrakovým postižením. Jejich výchova a vzdělávání by měly být směrovány tak, aby jim umožnily rozvinout individuální vlohy a zájmy, a aby jim otevřely cestu k zapojení do běžného života. Praxe podává mnoho důkazů o tom, že to je možné. Zaměstnávání občanů s těžkým zrakovým postižením je problém, se kterým se potýkají i nejvyspělejší státy. Tradiční řemesla a povolání, která tito lidé dříve vykonávali, neodvratně zanikají a jen obtížně se hledají nové možnosti. Není pochyb o tom, že řada nevidomých dokáže vystudovat i velmi náročné obory. Obtíže však často nastávají při hledání příležitostí k uplatnění dosaženého vzdělání v praxi. Přesto jeden tradiční obor zůstává stále aktuální a dostupný v celé své šíři. Je to oblast hudební kultury, která už po staletí nabízí zrakově postiženým příležitosti k seberealizaci. Široká škála povolání na tomto poli poskytuje možnost uplatnění lidem s různou mírou hudebního nadání. Jedinou podmínkou, která ovšem musí být splněna v jakémkoli oboru, je dosažení požadovaného stupně kvalifikace. Předpokladem pro úspěšné studium je všestranná kvalitní příprava na elementárním stupni. Nároky, které na uchazeče kladou přijímací zkoušky na školy uměleckého směru, jsou velmi vysoké. Proto by mělo být vyučování hudebního oboru už od samého počátku na co nejvyšší úrovni jak po stránce náplně vzdělávacího obsahu, tak i po stránce metodického přístupu. To znamená, že je musí vést profesionálně zdatný učitel. Nikdy se nespoléhejme na improvizovanou výuku vedenou někým, kdo sám umí pouze hrát. Ani ta nejlepší vůle a nadšení hudebníka-amatéra by k dosažení žádoucích výsledků nevedly. Cílem této publikace je přispět k tomu, aby lidé, kteří vychovávají a vzdělávají děti se zrakovým postižením, měli k dispozici metodický materiál, jehož prostřednictvím by se mohli seznámit se specifickou problematikou základního vzdělávání v hudebním oboru jak v oblasti hry na nástroj, tak při výuce notopisu nevidomých. Vzhledem k tomu, že všechny odlišnosti výuky jsou důsledkem postižení zraku, je třeba, aby se vyučující, kteří nemají potřebné zkušenosti, seznámili také s širšími souvislostmi výchovy a vzdělávání dětí se zrakovou vadou a také s jejich životem. Je třeba znát specifika, která jsou dána jiným způsobem vnímání, odlišným přístupem k získávání poznatků, jinými postupy při orientaci a manuálních činnostech, a poněkud odlišnou životní zkušeností. Pozornost bude věnována výhradně těm dětem, které mají pouze zrakový handicap, tedy u nich nejde o kombinovanou vadu. Jakékoli další postižení situaci od základu mění. Vůbec není pochyb o tom, že i ve výchově a vzdělávání dětí s kombinovanými vadami má oblast hudební výchovy mimořádný význam. Metodika výuky těchto dětí však vyžaduje další znalosti. Vždy při ní musí být brány v úvahu jak konkrétní vzdělávací podmínky každého jednotlivce, tak jeho omezení. V tomto případě má hudební výchova jiné akcenty, protože má odlišné cíle. Zraková postižení mají mnoho forem a stupňů a také specifik určujících vzdělávací podmínky, za kterých je možné dané zrakové dispozice pro práci využívat a dosáhnou tak optimálních výsledků. V této publikaci se soustředíme především na děti zcela nevidomé nebo prakticky nevidomé, které pro svou práci nemohou výrazněji užívat zrakovou kontrolu a které při vzdělávání pracují s Braillovým písmem, tedy i s bodovým notopisem. Metodická část příručky je určena v první řadě pedagogům, kteří vyučují zrakově postiženého žáka ve škole běžného typu, tedy mimo specializované zařízení a s tímto druhem výuky nemají žádné zkušenosti. Jejich úloha je obtížná také z toho důvodu, že nemají možnost srovnávat více stejně postižených dětí, a tak spolehlivě rozpoznávat objektivní a subjektivní vlivy, zvláště pak v případě nesnází. Tento metodický materiál by jim měl pomoci překonat nedostatek poznatků a zkušeností v tomto směru a poukázat na oblasti, na které se při své práci musí soustředit. Pro úspěšnou výuku je důležité, aby se vyučující dobře orientoval v dané problematice, měl představu o možnostech dítěte a o problémech, se kterými se při jeho výuce může setkat. Tyto poznatky pak jsou určující pro stanovení cíle, volbu metodického postupu, styl, tempo a formy práce nebo výběr instruktivních materiálů atd. Publikace je určena také osobám, které nemají vzdělání v hudebním oboru a přitom se nějakým způsobem podílejí na výchově těchto dětí, tedy rodičům, prarodičům a osobním asistentům. Pro ně význam příručky spočívá v tom, že budou mít přesnější představu o nárocích, náplni a rozsahu hudebního vzdělávání, a že tak budou schopni dítěti účinněji pomáhat při jeho domácí přípravě. (Metodická publikace je ke stažení na www.hudbavetme.kjd.cz) # Školení rodičů Ve dnech 4. až 6. února se konalo v Praze "Školení rodičů dětí se zrakovým postižením v integraci o jejich hudebním vzdělávání". Tato vzdělávací akce byla připravena v rámci projektu EU ESF Konzervatoře Jana Deyla a střední školy pro zrakově postižené "Cesta k rovnému uplatnění při zrakovém postižení" ve spolupráci se speciálními pedagogickými centry (SPC) pro zrakově postižené, které pracují s rodinami v regionech České republiky. Školení obsahovalo individuální diagnostiku hudebních dispozic u dětí - začátečníků (již od předškolního věku dítěte), zjišťování nástrojových dispozic nebo nástrojové konzultace pro pokročilejší, informace o bodovém notopisu apod. V průběhu společných seminářů se účastníci seznámili s problematikou hudebního vzdělávání zrakově postižených. Některé děti se statečně představily svým hudebním vystoupením v barokním sále. Při této příležitosti vystoupili i žáci, absolventi a učitelé školy. Pozvání přijali tito lektoři se svými příspěvky: Mgr. Milan Arner: "Význam hudby pro zrakově postiženého člověka" Mgr. Milada Rybářová se svým projektovým týmem: "Cesta k rovnému uplatnění při zrakovém postižení" Jiří Jelínek: Prezentace nové metodické publikace, která pojednává o hudebním vzdělávání dětí se zrakovým postižením a shrnuje dosavadní zkušenosti tak, aby pomohly dnešním rodinám, pracovníkům SPC a učitelům. Školení se zúčastnilo celkem 70 rodičů a dětí z celé České republiky, z toho dětí bylo 36. V závěru setkání obdrželi účastníci pamětní list, propagační materiály projektu, motivační DVD projektu, metodickou publikaci "Hudební vzdělávání dětí se zrakovým postižením" autora Jiřího Jelínka a soubor potřebných kontaktů. V rámci zmíněného projektu chystáme konzultace pro rodiče a děti ve spolupráci s SPC přímo v regionech. V případě zájmu kontaktujte pracovníky vašeho SPC. Informace o aktivitách projektu najdete také na www.hudbave tme.kjd.cz . Na další setkání se těší Ema Gallová # Cena Aloise Klara Lidští andělé, kteří pomáhají svým bližním, se dočkají ze strany města Litoměřice uznání. Tak vypadá nápad vedoucího Odboru sociálních věcí a zdravotnictví městského úřadu Martina Vebera, který přišel s myšlenkou udílení "Ceny Aloise Klara" pro nejlepší pracovníky v sociálních službách. První sošky v podobě keramických andělů budou uděleny ještě letos. "Kdo z nominovaných je získá, rozhodnou zastupitelé," informovala mluvčí litoměřické radnice Eva Břeňová. "Doktor filozofie, profesor litoměřického gymnázia Alois Klar, podle nějž jsou ceny pojmenovány, se narodil 25. dubna 1763 v Úštěku. Kromě jiného byl v roce 1807 i zakladatelem a prvním ředitelem "Soukromého ústavu pro slepé děti a na oči choré" na Hradčanech, a roku 1832 založil také v Praze "Ústav pro zaopatřování a zaměstnání dospělých slepců" (pozdější Klárův ústav), což byl ve své době průkopnický počin," uvedla Eva Břeňová. (zsu) # Zažil peklo Je od narození nevidomý. To mu však nebránilo, aby vystudoval práva a vypracoval se na vysoký post ve státní správě. Po sérii osobních a pracovních úspěchů však čekal loni na podzim na dvaatřicetiletého Ondřeje Závodského nečekaný obrat. Přišel o místo a čelil drsným výhrůžkám. "Obdržel jsem zcela jednoznačný vzkaz, že budou usmrceni členové mé rodiny," vzpomíná. Co se stalo? Závodský se rozhodl postavit proti korupci a rozkrádání veřejných peněz ve státní organizaci Zařízení služeb ministerstva vnitra, kde pracoval jako šéf právního oddělení. Jeho příběh ukazuje, že lidé, kteří v Česku upozorní na korupční jednání, jsou žalostně málo chráněni. Závodskému v jeho těžké situaci nepomohla policie ani ministerstvo vnitra, které vede hlasitý kritik korupce Radek John. Ačkoli i jemu Závodský loni psal, ministr si na jeho případ nepamatuje. "Tohle byla historie. Tohle se určitě nemohlo stát za mne. To bylo za dob, kdy se tu kradlo," řekl John. Pro připomenutí, ZSMV je státní firmou, v níž nedávný audit odhalil řadu závažných pochybení při zadávání veřejných zakázek a v hospodaření. Na mnohé z nich jako první už před půl rokem poukázal právě Závodský. Například na to, že se zde zřejmě ve velkém rozkrádají náhradní díly na služební automobily. Lidé, kteří oznamují korupci, mají v Česku minimální ochranu. Dokládá to i příběh právníka Ondřeje Závodského. Díky němu se odhalily machinace, které státní pokladnu stály miliony. Sám se kvůli tomu však musel bát o život svých dětí. Závodský na nejrůznější machinace vytrvale upozorňoval téměř celých pět let, kdy vedl právní oddělení. "Když jsem dostal do ruky nějakou nestandardní smlouvu, která se měla podepsat, napsal jsem své výtky jasně do takzvaného referátníku. Musím říct, že vedení ZSMV zpočátku mělo nějakou tendenci tyto věci řešit," říká. Jenže na sklonku loňského léta přestaly tehdejšího šéfa ZSMV Milana Kocíka referátníky Závodského zajímat. Na právní oddělení chodily už uzavřené smlouvy o nevýhodných pronájmech. Ze státního tekly statisíce i miliony. Závodského se už nikdo radši na nic neptal. Loni v září pak Závodský informoval Kocíka o tom, že Zařízení služeb nakupuje nesmyslně předražené náhradní díly pro automobily, a dodal mu i dokumenty o tom, že se nejspíš rozkrádají. Kocík to přešel bez povšimnutí a několik dní nato "přesadil" Závodského z funkce šéfa právního oddělení do pozice řadového referenta. Závodského kolega, který bojoval na jeho straně, musel ve stejný den firmu zcela opustit. Oba společně se proto rozhodli, že vše oznámí výš - tedy vedení ministerstva vnitra. Žádali o schůzku ministra Radka Johna, psali jeho náměstkům. Trvalo to několik týdnů, pak se teprve podařilo předat na vnitro některé důkazy a dokumenty. Žádná odpověď však nepřišla. Bez valného úspěchu skončil i pokus oznámit vše policii. Vzhledem k tomu, že tehdejší manažeři ZSMV byli provázáni s policisty, kontaktoval Závodský přímo detektiva z jednoho z celostátních útvarů. Odpověděl mu, ať to nahlásí na nějaké služebně a nezdržuje. Naštěstí důkazy, které se podařilo předat na vnitro, nespadly pod stůl. "S panem Závodským jsem se sice nesetkal, ale jeho podněty jsme se zabývali. To, co oznámil, významně přispělo k tomu, že jsme problémy na ZSMV začali řešit a poslali jsme tam audit," říká náměstek ministerstva vnitra Michael Moroz. Také kvůli těmto podnětům odvolal koncem října ministr John ředitele Kocíka. Vypadalo to, že se věci začínají obracet k lepšímu, nikoli však pro Závodského. Zakrátko přišla první vážná výhrůžka. Jde o život, policie však nechrání "Jestli toho nenecháš, přijdeš o rodinu." Tímto vzkazem začaly Závodskému týdny života v permanentním strachu. Několikrát mu vyhrožovali napadením nebo přímo usmrcením jeho dvou dětí (jeden a tři roky), při zastrašování pachatelé neváhali zneužít jeho zdravotního postižení výroky typu "vzhledem k tvému handicapu to bude dost výchovné, vlastně výchovnější než u jiných". "Oznámil jsem to na policii a požádal jsem ji o ochranu. Tu jsem však nedostal. V tu chvíli bylo jedinou prioritou zajistit bezpečí rodiny. S pomocí přátel se to podařilo, vznikly mi s tím ale značné finanční náklady," vypráví. Závodský sice zná lidi, od kterých výhrůžky přišly, vzhledem k tomu, že policie stále vyšetřuje, nechce být konkrétnější. "Důležitější jsou ti, kteří z mého zastrašení měli profitovat," vysvětluje. Shrňme si to: Ondřej Závodský se postavil korupci, přišel o místo, vyhrožovali mu zabitím rodiny a nevěděl, jestli někdo z odpovědných o jeho situaci vůbec ví. "Nejhorší na všem však byla bezperspektivnost. Viděl jsem, že vedení resortu sice reaguje, ale velmi pomalu a podivně," popisuje. V polovině ledna zveřejnil ministr John výsledky auditu na ZSMV. Kontrola dala Závodskému za pravdu. "Teď to řešíme s právníky. Už víme, že určitě podáme trestní oznámení. Nový ředitel také vyvodí personální odpovědnost," shrnul John. Závodského by mohl hřát pocit zadostiučinění, zvláště když mu v únoru nový šéf ZSMV Tomáš Homola nabídl návrat do pozice vedoucího. "Je tu ale stále hodně věcí nedořešených. Lidé, které audit označil za odpovědné, tu zůstávají. Můj kolega, který na rozdíl od tehdejšího vedení neslyšel o pojmech jako morálka naposledy v občanské nauce, přišel o práci. Nejdůležitější však je nastavit takový systém, aby se něco podobného už neopakovalo," zdůrazňuje Závodský. Lidem jako on se v USA říká whistlebloweři (ti, co pískají na píšťalku). V Česku se spíše dočkají označení "udavač". Vláda chce vytvořit zákon, který je bude chránit před výpovědí i vyhrožováním. Bude to stačit? *** "V našich zákonech není účinná ochrana oznamovatelů korupce, což chceme napravit. Měly ji vymyslet a přijmout už minulé vlády." (Ministr Radek John k případu Michálek, 16. 12. 2010) Antonín Viktora MFD, 15. 2. 2011 # Závislost a drogy V časopise "Der Weg" (Cesta) Švýcarského svazu nevidomých a slabozrakých č. 6/2010 nás zaujal článek "Závislost a drogy z hlediska zrakově postižených", na jehož otázky redakci odpovídali Roland Peterli, resortní vedoucí Poradenství a rehabilitace zrakově postižených v Basileji, a Martin Wegmann, který nabízí psychologické poradenství. Oba dva jsou ve svém oboru činní již několik let. Jak byste definoval závislost? Co je na ní charakteristické? Martin Wegmann: "Závislost je návyk na určitou látku a s tím spojené patologické chování. Osoba závislá se zabývá tím, aby uspokojila svou potřebu závislosti a tomu podřizuje i své chování a rozvržení všedního dne. Závislost není však pouze závislostí na určitých látkách jako je alkohol, cigarety či léky. Závislostí míníme rovněž návyk na práci a počítače." Co můžete říct k tématu závislost se zrakovým postižením? Martin Wegmann: "Je velmi téžké říct něco konkrétního. Neexistují k tomu statistické údaje. Z mé zkušenosti a mého pocitu vyplývá, že mezi zrakově postiženými osobami se nenachází více závislých osob než v populaci vidomých osob. Ovšem, a to je nutné říci, také nikoliv méně. Z praktických důvodů existuje určitě daleko méně či vůbec méně zrakově postižených osob, které jsou závislé na ilegálních látkách, jako např. heroin. Spíše se jedná u osob zrakově znevýhodněných o závislost na legálních návykových látkách jako je alkohol, nikotin a medikamenty. Podle závažnosti zrakového postižení můžeme také ovšem mluvit o závislosti na počítačích. Mladý člověk se zrakovým postižením se může lépe orientovat ve virtuálním světě než v reálném životě. Z tohoto důvodu může trávit většinu času v paralelním světě, kde může také udržovat přátelství a kde je jeho zrakové znevýhodnění méně traumatizující. Ale již se neví o následcích takového chování, neboť generace možných závislých osob je ještě mladá. U závislostí vystupují masivně do popředí tělesné a duševní strádání. Závislost na jakékoliv látce určuje strukturu všedního dne. To je bohužel jen zdánlivá jistota. Zdánlivě, neboť návykové jednání vede dříve či později k nemoci. Všeobecně se věří, že člověk má svou závislost pod kontrolou. Návykové látky zprvu ulehčují situaci osobám, které látky užívají. Rovněž dědičná progredující oční onemocnění mohou vést k hluboké životní krizi. Ztráta zraku je, jako každá ztráta něčeho, spojená se smutkem. Nezpracovaný smutek může vést k depresi a ta následně ke konzumaci např. alkoholu nebo nadměrného množství léků. Při dispozici k závislosti se může spotřeba návykových látek jevit jako řešení životní krize, avšak, a to je nutné poznamenat, vede většinou a bezvýhradně k návykovému chování. To platí ovšem obecně pro všechny krize ať již u osob bez či se zrakovým postižením. V pokračujícím průběhu onemocnění je člověk často bezmocný. Naproti tomu má člověk pocit, že spotřebu návykových látek může sám zvládnout, což nemusí v jednotlivých případech být pravda. V naší společnosti založené na výkonu je těžké zacházet s omezujícími faktory, jako je např. zdravotní postižení. Pro osoby, které na základě pokračující nemoci nebo zrakového postižení uvíznou v životní krizi, máme velké pochopení. Také lékaři předepisují relativně snadno uklidňující léky nebo léky na spaní. Medikamenty ovšem vyvolávají rychle tělesnou a psychickou závislost. Takto viděno by se dalo usuzovat, že mezi zrakově postiženými je více závislých osob než ve zbytku společnosti. Tomu tak ale podle mého názoru není. Přímá korelace mezi zrakově postiženými a závislostmi dle mého názoru neexistuje." Roland Peterli: "Existuje samozřejmě také oslepnutí následkem závislosti. Zřejmě díky zneužívání alkoholu nebo otravou metanolem. Rovněž existují lidé, u nichž se objeví zrakové postižení poté, co již uvázli v nějaké závislosti." Jak ve vašem poradenském centru postupujete s těmito klienty? Jaké máte zkušenosti? Roland Peterli: "Pokud se do popředí dostane zrakové postižení, je to rozhodující skutečnost. Lidé nalézají v sobě sotva nějaké síly osvobodit se ze své závislosti. Musíme jejich závislost akceptovat a pokusit se situaci stabilizovat, leckdy je i pomoci oddlužit a zajistit jim otázku bydlení. Zpravidla spolupracujeme s ostatními pracovišti, jako např. pracovistě zabývající se problematikou drog, opatrovnický úřad a sociální služby. Ve svých 28 letech (Roland Peterli) jsem zažil případ, kdy problém s drogami předcházel zrakovému postižení. Těchto případů však není mnoho. Často tyto osoby, které již měly problém s drogami před oslepnutím, mají své taktiky v zacházení se závislostí. U osob, které jsou zrakově postižené a sklouznou do nějaké závislosti, se může stát, že závislost zvenčí není dlouhou dobu rozpoznána, protože postižené osoby byly pokládány primárně jako zrakově postižené." Existuje tedy nějaké tabu, které spočívá v závislosti se zrakovým postižením? Roland Peterli: "Závislost je v naší společnosti tabuizována. Je proto stále obtížnější u někoho diagnostikovat návykové chování a označit ho za závislého. Vůči zrakově postiženým si okolí vytváří určité stereotypy. Především pak, když k nám přijde osoba se závislostí, je těžké na tuto osobu tlačit, protože k nám dochází dobrovolně. Pokud na dotyčného naléháme, pak jednoduše již podruhé nepřijde. Avšak pokud někdo dvacet let užívá alkohol, má to také co do činění se zrakovým postižením. V několika ojedinělých případech jsme museli přerušit rehabilitační opatření. Především pak z důvodu toho, že dotyčné osoby měly těžké fyzické omezení." Martin Wegmann "Ke společenskému tabu patří, že alkohol, popř. jiné závislosti nesouvisí v takové míře se zrakovým postižením. Zrakově postižení pravidelně nebo ve zvýšené míře mohou zneužívat nějakou látku, aniž by si toho kdokoliv z okolí všimnul. Na druhé straně je pro zrakově postižené mnohem těžší než pro vidomou osobu utajit či skrýt nějakou závislost. Pro mnohé je také těžší si díky postižení určitou substanci opatřit. K závislosti patří většinou něco slastného a často prosociálního. Ne každá konzumace něčeho příjemného je zároveň doprovázená závislostí. Mnoho lidí popíjí ve společnosti alkohol, aniž by z toho vznikl problém se závislostí. Problém se nakonec objeví, když u postiženého nebo v jeho okolí vzniknou fyzické obtíže." Několik poznámek na závěr Od stresu k závislosti Stres je zcela zřejmý faktor, který může vyvolat závislost na některé substanci nebo může vést k návykovému chování. Z tohoto důvodu by se měl stres, který má souvislost se zrakovým postižením, co nejvíce tlumit. Možnost k tomu má v zásadě každý. Ovšem ne každý disponuje stejnými prostředky, aby byl schopen se na takovou situaci připravit. Zrakové postižení jakožto spouštěč psychického zmatku a rozvratu a následné znovuuspořádání života Aby mohl být handicap a jeho následky v životě postiženého zvládnutelné, musí dotyčný člověk vynaložit mnoho úsilí a energie. Často však naráží na vlastní hranice možností a sil. Otázkou tedy je, jak dotyčný s těmito hranicemi naloží. Krátkodobé užívání návykových látek představuje paradoxně možné východisko jak se vyhnout krizové situaci tím, že dotyčný zmírní vlastní utrpení a obrní se vůči utrpení dalšímu. Může se tak distancovat od nepříjemných myšlenek, jako např. pocitu nespravedlnosti, viny nebo také paniky. Dalším únikem ze situace jsou nemoci jako deprese nebo fóbie, kterými často zrakově postižení lidé trpí. Existuje i třetí možnost jak reagovat na ztrátu nebo poškození zraku: totiž jednoduše se nebát a požádat o pomoc odborníka či rodinného příslušníka. Často velice banální situace mohou vést k závažnějším potížím a naopak. Přeložil PhDr. Miroslav Císař # Kurz esperanta Mezinárodní asociace učitelů esperanta (ILEI) organizuje Mezinárodní studijní týden se zaměřením na výuku esperanta v Nitře na Slovensku od 30. července do 7. srpna 2011. Již podruhé jsou pozváni k účasti také zrakově znevýhodnění, mládež i dospělí. Je to vynikající příležitost naučit se v dopoledních hodinách esperanto, užít si různé volnočasové aktivity, exkurze, společenské večery a seznámit se se slovenskou kulturou i s kulturou dalších zúčastněných zemí. Zrakově znevýhodněným bude studijní materiál poskytnut v Braillově písmu. Při přihlášení v dubnu bude činit registrační poplatek 50 EUR, po 1. květnu 70 EUR. Ubytování v dvoulůžkovém pokoji plus strava od večera 30. července činí 144 EUR. Další podrobnosti o kurzu stejně jako online registrace jsou dostupné v různých evropských jazycích na internetu, např. v angličtině na http://en.lernu.net/pri-lernu/renkontighoj/SES/2011/index.php # Nokia N8 Tato recenze od silně slabozrakého autora Arnošta Doskočila získala na webu Mobilmania.cz ocenění a výhru v podobě telefonu Nokia N8. Podívejte se spolu s autorem na N8 z jiného pohledu. "Už byly popsány snad tisíce stránek různými preview a recenzemi tohoto telefonu, kde se dokola diskutovalo o jeho technických parametrech, systému, multimediální vybavenosti, konektivitě, designu, sympatiích, nesympatiích a já nevím co ještě. Rád bych se na tento telefon podíval z pohledu zrakově postiženého uživatele. Ty tam jsou doby, kdy se nevidomí lidé museli učit ovládat mobil krůček po krůčku zpaměti bez jakékoli zpětné vazby, jakou je pro ně zvuková či hmatová kontrola a slabozrací luštili znaky na displeji pomocí lupy. To se zlepšilo s příchodem telefonů s podporou vibrací. Některé typy telefonů zavibrovaly, když jste se dostali na konec menu a tak podobně, což práci s mobilem usnadňovalo, ale pořád tu byla jistá omezení. Například když nevidomý chtěl uložit kontakt, napsat zprávu, ve většině případů se to neobešlo bez asistence druhé osoby. S příchodem "chytrých" telefonů svitla naděje. Objevily se první hlasové výstupy pro mobily a hned to bylo pro zrakově handicapovaného snazší. Najednou si sám mohl přečíst esemesku, později i e-mail, brouzdat po internetu, chatovat bez omezení stejně jako zdraví lidé. Když se objevily první dotykové telefony, asi málokdo si byl schopen představit, že je jednou budou moci plnohodnotně využívat i lidé se zrakovým handicapem. Já nejsem úplně nevidomý, jsem silně slabozraký, takže na telefon koukám přes lupu nebo velmi zblízka, a jsem schopen telefon ovládat i bez podpory hlasového výstupu. Jako první z dotykových telefonů se mi dostal do ruky Samsung Galaxy S a hned vzápětí N8. Odjakživa jsem měl Nokie, jako asi většina zrakově postižených, a to kvůli jejich úžasné jednoduchosti. Začínal jsem na Nokii 3310i, poté N-Gage QD, pak N70 a N95 8GB. Bude N8 stejně praktická a intuitivní jako její starší sestry? A co dotykové ovládání? Hned jak jsem telefon vybalil, překvapilo mě, jak je malý, na fotkách vypadal větší. Po stisku tlačítka na vrchu telefonu jemně zavibroval a pak rychlý start. Větší zpomalení jsem nezpozoroval, ani když byl telefon napěchovaný hudbou, videi a aplikacemi. Jedině při startu s vloženou plnou paměťovou kartou bylo zpomalení znatelné, ale neměl jsem možnost vyzkoušet víc typů karet, takže toto hodnocení je značně zkreslené. Jako první věc mě zajímala synchronizace s PC. Tady jsem žádné problémy nečekal a taky se nedostavily. Všechno fungovalo klasicky "nokiácky" a oproti posledním modelům N-series o něco rychleji. Co se týká propojení s PC, tak se mi opravdu zamlouvají jednotlivé režimy připojení, které jsou od sebe jasně odděleny, i to, že se N8 umí chovat jako digitální fotoaparát a také jako klasický flashdisk. Za druhé jsem se vrhnul na nastavení displeje. Podsvětlení jsem vytáhl na maximum a velikost písmen nastavil na největší font (totéž jsem udělal přímo ve zprávách). Předpokládal jsem, že text půjde zvětšit ještě o jednu úroveň. Je škoda, že zvětšit nejde, na tak veliký displej by se v pohodě vešel. Jako u všech Nokií mi u N8 přišlo vše lépe čitelné, pokud bylo nastavené černé pozadí s bílým textem. Najednou se vše zdá tak nějak ostřejší. Velmi mile mě překvapily pozorovací úhly displeje. Kromě tří tlačítek se telefon přes již zmiňovaný displej ovládá. To mě zajímalo na celém telefonu nejvíc. Naprosto unesený jsem byl z toho, že displej při doteku dává pocit zmáčknutí tlačítka. Lehce zavibruje, když se displeje dotknete, a pak když ho pustíte. Pokud tlačítko držíte (např. pro spuštění hlasového příkazu), telefon to dává najevo jemnými pulsy. Při psaní zpráv vám vibrace dodávají pocit hardwarové klávesnice. Ve vertikální poloze je klávesnice velká tak akorát. To už se bohužel nedá říci o QWERTZ klávesnici v horizontální poloze telefonu. Zvolil bych jiné rozložení kláves. Raději mít větší rozměr a na klávesy s interpunkčními znaménky si přepnout, než na ně mžourat z dvoucentimetrové vzdálenosti. Jak už jsme u některých starších Nokií byli zvyklí, je telefon vybaven jakýmsi hlasovým výstupem pro předčítání SMS. Před dvěma lety to byla super věc, ale dnes už mi to přijde trochu směšné. Za ty dva roky se tam nezměnilo prakticky nic. Pořád stejně šišlající hlas se špatně reagujícími možnostmi nastavení, ale i tak je to občas praktická věc, škoda také, že ten hlas nefunguje pro ozvučení celého telefonu. Ale od toho tu jsou softwary od jiných dodavatelů. V prohlížení webu Nokia N8 trochu za jinými mobily pokulhává. Telefon reaguje líně, sem tam se stane, že se zasekne a nereaguje vůbec, a to dokonce i když je nastavené zobrazování stránek pro mobilní telefony a je vypnuté zobrazování obrázků. Telefon sice podporuje multitouch pro zvětšení obsahu stránek (obrázků v galerii atd.), ale zvětšení by mohlo být ještě o malinko větší. Ve vestavěném prohlížeči se mi nepovedla spustit flashová videa, ale to by se podle výrobce ještě mělo změnit. Co se přehrávání hudby a videa týká, nemá N8 nejmenší problémy. Už z přibaleného HF jde kvalitní zvuk, a když připojíte kvalitní sluchátka jako např. Koss Porta Pro, tak hraje jedna báseň. N8 zvládne přehrát video bez komprese a pokud ji vybavíte potřebným sw, zvládne i DivX atd. Pokud budete přehrávat hudbu přes vestavěný reproduktor, připravte se na to, že při vysoké hlasitosti bude zvuk nečitelný a reproduktor občas nebude stíhat. Přijde mi, že toto líp zvládala i N95 8GB. S navigací a Nokia Mapami jsem neměl problém. Auto neřídím a tak jsem vyzkoušel jen pěší navigaci. Vždy mě dovedla tam, kam jsem potřeboval, ale chtělo by to delší testování, aby se ukázalo, jestli je vždy tak spolehlivá. A to nejlepší na závěr. 12 Mpx fotoaparát Carl Zeiss. Nejsem kdovíjaký fotograf, foťák byl pro moje potřeby naprosto dostačující. Myslím, že na dobře prosvětlených místech zvládne konkurovat i malým kompaktním fotoaparátům. Problémy už jsou v šeru, pokud budete fotit vzdálenější objekt. Na to už malý xenonový blesk nestačí. Pochybuji ale, že někdo čekal, že N8 fotoaparát nahradí. Více mě zajímala kvalita videa. Venku měla N8 drobné problémy s přechody světla a stínu, ale pokud člověk počítá s tím, že to není digitální kamera a přizpůsobí tomu styl natáčení, dá se dosáhnout velmi slušné kvality videí. Jsem muzikant a tak mě zajímala kvalita zvuku natočeného videa. Ta mě ohromila. Zvuk je krásně čistý a problémy se dostaví až například při natáčení rockového koncertu. Telefon zvládne snímat řev elektrické kytary, ale činely už nepobere, místo jejich zvuku se ozve šum, který překryje vše ostatní. I tak si ale myslím, že to je fantastický výkon na to, jak malý mikrofon v telefonu je. Nokia N8 je povedený telefon, jako každý má svá pro a proti, budou lidé, kteří jej budou milovat, budou lidé, kteří jej budou zatracovat. Nemyslím ale, že se dostane do takového stadia, že by někomu, kdo se zajímá o mobilní telefony, byl tento přístroj lhostejný. Ten, kdo si N8 koupí, si ji bude kupovat s tím, že je to nejlepší fotomobil na trhu a ostatní věci nebude už moc řešit. Jsem velmi zvědavý, jak N8 uspěje a doufám, že nedostatky jejího systému budou odstraněny dalšími updaty. Nezbývá, než jí popřát hodně štěstí!" # Hmatové mapy Středočeského kraje Středočeský kraj nechal vyhotovit soubor hmatových map pro nevidomé. Informační centrum na Palackého náměstí v Kutné Hoře je jedno z prvních míst ve Středočeském kraji, kde jsou již k dispozici. "Chceme díky těmto mapám přilákat české i zahraniční zrakově postižené turisty, uvedla mluvčí Středočeského kraje Berill Mascheková. "Nikdy nás nikdo nežádal, zda máme nějaké propagační materiály v Braillově písmu, ale určitě i nevidomí do Kutné Hory jezdí," řekla Eva Godlewská z Průvodcovské služby Kutná Hora. První krůčky k přiblížení Kutné Hory nevidomým už udělala galerie GASK, která nechala vyhotovit některá umělecká díla pro nevidomé, například "Iluminaci", ale i díla Mikuláše Medka, Jana Zrzavého či Emila Filly. Loni také uspořádali Den nevidomých. Mapy budou po celé republice Středočeský kraj nechal zhotovit 40 kusů souboru hmatových map. Pomocí nich se nevidomí budou moci seznámit se Středočeským krajem a jeho geomorfologickou stavbou. Mapy obsahují okresní města, vodstvo, lesy, hlavní dopravní tahy, kulturní a přírodní památky. V únoru se distribuovaly například v Infocentru krajského úřadu, v TyfloCentru Kolín, Příbram, v knihovně v Kladně, v Poděbradech a také v TyfloCentrech v Ústí nad Labem, Plzni, Karlových Varech, Brně či Ostravě. Projekt stál do 200 tisíc korun, kraj na něj získal evropské a státní dotace. Markéta Zikmundová # I N Z E R C E Honza, 30 let, z Karviné, se zrakovou vadou, hledá přítelkyni se stejným postižením, od 20 do 35 let. Děti nejsou překážkou. Zn.: Na dálce nezáleží. Mobil 731 883 107 Prodám: externí zvukovou kartu Creative, gramo Chittus 10 s možností připojení k PC - má USB, ZOOM text extra verzi 7,1 - málo používanou. Info na tel.: 481 313 031