Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA , číslo 17, září 2023

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM
STALO SE: Kalendárium
Přehledně
Z Republikové rady SONS
LIDÉ KOLEM NÁS: O skvělých zážitcích i neuvěřitelné síle muziky
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně-právní poradny
Nabídka seminářů a kurzů
Soutěž pro ZP v publicistických textech a fotografii
NAPSALI JSTE NÁM: Tour de Braille Nitra
Dvě haptické expozice v Litoměřicích
Na návštěvě u uměleckého kováře
SOUTĚŽ: Vyhlášení výsledků soutěže
Nová soutěž

LIDÉ KOLEM NÁS: O skvělých zážitcích i neuvěřitelné síle muziky

„Většinu času mi dnes zabírá práce předsedkyně Vokál Klubu SONS. Dělám ji velmi ráda. Poskytuje mi radost, z muziky i pro možnost dávat lidem smysluplnou životní náplň. Velmi si vážím i každého člena sboru. Zpívají úžasně, dokážou se soustředit, podat výkon, a jsou spolehliví. Z každého vystoupení jsem dojatá, občas mám i slzy v očích.“ O rozhovor jsme dnes požádali ing. Ivanu Törökovou.
Práce mám více než dost. Naše členy informuji o termínech zkoušek, soustředění a koncertů. Před těmito akcemi zjišťuji, kdo ze sboristů na ně skutečně přijede, koordinuji doprovody, dopravu, ubytování, ale i programy koncertů, jejich propagaci i činnost našich dvou sbormistrů. Tím hlavním je Pavel Menhart, jeho zástupkyní Olga Valentová. Ti dva se musejí shodnout, odsouhlasit repertoár i program konkrétního koncertu.
Běžná zkouška? Scházíme se jednou měsíčně na 4 až 5 hodin. V tomto čase opakujeme, procvičujeme, a součástí zkoušky je i pracovní oběd. Intenzivnější je letní soustředění, kde cvičíme celý týden a kde jde o velkou koncentraci a výkon nás všech. Navíc v teplém počasí. Pro takovou akci potřebujeme i vhodný hotel se zkušebním sálem. Letos jsme se rozhodli změnit místo a oslovili několik hotelů. Jeden ale za pronájem sálu požadoval příliš, druhý nám ho nabídl jen na omezenou dobu. Vybrali jsme nakonec hotel Centrál v Klatovech. Zkušebnu nám poskytl zdarma po celý den a na stejné chodbě je jídelna, což je pro orientaci nevidomých ideální. Navíc jde o komplex s vnitřním a dvěma vnějšími bazény i s možností masáží. Pokud se osvědčí, můžeme v něm pořádat i další akce, podobně jako dříve v Janských Lázních nebo na Horní Bečvě.
Kolik nových písní za rok nacvičíme? Záleží na obtížnosti. Letos jsme zvládli už tři, „Píseň pro Olgu“ a skladby "Rožnovské hodiny" a "Žádnej neví, co jsou Domažlice", obě v nových úpravách. Na soustředění plánujeme „Locus Iste“ od Antona Brucknera. Jde o krátkou, avšak náročnou duchovní píseň, jejíž harmonie je o stupínek vyšší než u skladeb, které běžně zpíváme. U každé nové písně Pavel nazpívá všechny hlasy, soprán, alt, tenor i bas. Já si nahrávky poslechnu, zkontroluji jejich úplnost a předám je Jiřímu Sálusovi, který je distribuuje našim členům. Ti se je učí poslechem. Tato skladba je ale složitá, Pavel ji pro soprán zazpíval o oktávu níže, ve správné poloze jsem ji tak ještě přezpívala. Připravujeme i braillské noty, ale pro tuto skladbu jsme je nestihli a v Braillu bude jen text. Bude to více práce, ale těšíme se na ni. Pátou skladbou, kterou plánujeme, bude Mozartova verze „Ave Maria“. To je zřejmě maximum toho, co jsme schopni za rok zvládnout.
Naše koncerty trvají zhruba hodinu, přičemž zazpíváme okolo 20 písní. Jejich program předem vyžaduje katolická církev, ale i další pořadatelé. Navštívit lze tři typy koncertů. První nazýváme „kolonádní“. Při soustředění nebo návštěvě města zazpíváme kolemjdoucím. Známé lidové písně a vtipné texty, které si s námi lidé mohou zazpívat. Oblíbené jsou písně jako „K Budějicům cesta“, „Co sa to šupoce“, „Čerešničky“, nebo francouzská lidová „Markytánka“ v aranžmá skupiny „Spirituál Kvintet“. Druhý typ koncertu je „chrámový“. Zahrnuje například pravoslavnou píseň „Bogorodice Děvo“, francouzskou duchovní s českým textem „Prameni světla“, anglický spirituál a původní píseň Franka Sinatry „When the Stars begin to fall“ nebo oblíbenou „Ave Maria“. Tu zpíváme hned ve třech verzích. Zpracovaly ji ale stovky autorů. O letošním soustředění bych ráda oprášila i verzi od Wolfganga Amadea Mozarta pro dvojhlasý ženský sbor s doprovodem varhan a flétny. Na varhany hraje Jiří Synák a Olga Valentová, na flétnu Tomáš Hnízdil a Lýdia Kiktová. Pokud zbude čas, chtěla bych se vrátit i k anglické písni s českým textem „Každý jednou velkou lásku potká“. Je poměrně složitá, s různými rytmy pro každý hlas. A je třeba sezpívat se tak, aby vše zaznělo ve stanovený okamžik a zapadlo do sebe. Třetí verze koncertů je „adventní“. Na nich zpíváme skladby od Adama Michny z Otradovic, slavnostní „Adeste Fideles“, „Andělé boží“ od Jiřího Pavlici apod. Letos sem zařadíme i novinku, „Rorando Coeli“. Jde o čtyřhlasý sbor, kterému se zpožděním odpovídá kvartet zobcových fléten, sopránová, altová, tenorová a basová.
Jak velký máme repertoár? Na to není jednoduchá odpověď. Sbor oslaví příští rok už dvacáté výročí. Během těch let ho řada lidí opustila, a naopak přišli noví. Pokud se nový sborista učí písničku, kterou stálý člen už zná, pak někdy sleduji, že stálý člen zpívá svůj part s „naučenou“ chybou. Aniž by si ji uvědomoval. To sbor ruší. Jenže odnaučit se chybě bývá mnohem složitější než naučit se píseň novou. Proto, aby se všichni naučili vše správně, repertoár čas od času obměníme. Pro ten současný navštivte stránky sons.cz/vokal.
Zpíváme i s dalšími zpěváky a sbory. Jak se připravujeme? S Anetou Langerovou jsme se sešli v klubovně SONS. Všichni jsme znali své party, ona s námi „Píseň pro Olgu“ třikrát přezpívala, a my si vyzkoušeli všechny nástupy. Aneta je velmi příjemná dáma s profesionálním vystupováním. Avšak i nás Pavel připravil velmi kvalitně. Pokud vystupujeme s jiným sborem, musíme být oba perfektně připraveni. Sbormistři si sladí noty a dohodnou se, kdo bude dirigovat jednotlivé skladby. Před koncertem absolvujeme společnou zkoušku. Je třeba zvyknout si na daný prostor, i na zvuk a zpěv druhého sboru. Zpívali jsme i se sbory dětskými. S jedním jsme se domluvili na jednoduché písni Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře „Chválím tě země má“. Publikum si vyžádalo přídavek. Zaimprovizovali jsme, a zazpívali píseň „Statistika“. Spolupráce s dětmi byla určitě dobrým nápadem. „Přitáhly“ totiž na koncert rodiče i prarodiče. Taková akce proběhla například v Táboře během sbírky „Bílá pastelka“. Měla velký úspěch a děti byly překvapené, že i nevidomí zpívají. Byla to propagace sboru i sbírky. Podle Mgr. Hany Pospíchalové, vedoucí táborské OO, akce přivedla i řadu lidí do sociálně právní poradny. Šlo tedy i o propagaci našich služeb. A upozornit na naši organizaci lze takto i příslušné úřady. I takový přesah může mít naše činnost.
Účetnictví sboru vede vidící hospodářka Ludmila Absolonová. Obětavě pomáhá i s provozem klubu, za což jsem jí vděčná a velmi si jí vážím. I já mám ekonomické vzdělání, ale tuto práci kvůli zrakovému handicapu nedělám. Vystudovala jsem ekonomiku a řízení stavebnictví na ČVUT, a svůj čas v tom oboru i pracovala, vyřizovala stavební povolení, jednala s dodavateli, předávala stavby atd. Přitom jsem stále toužila zpívat. V mládí jsem konzervatoř ale studovat nemohla. Od 15 let jsem jezdila na hodiny zpěvu do ZUŠ v Českých Budějovicích a na vysoké škole do pražské hudební školy Voršilská k profesoru Pospíšilovi. Mou spolužačkou byla i Bára Basiková. Ke studiu operního zpěvu na Pražské konzervatoři jsem se dostala až po roce 1989. Šlo o dálkové studium, a opět ve třídě profesora Pospíšila, který zde v té době začal také učit.
Sólově zpívat jsem začala v Táboře s posádkovou hudbou. Byl to profesionální dechový orchestr se 40 muzikanty. Během jednoho koncertu jsem běžně zpívala operní, operetní a muzikálové árie, ale i dechovku. To byl široký záběr. Později jsem zpívala s pražským dechovým orchestrem „Krajanka“. Svého času získal cenu Popronu za nejprodávanější album roku. Spolupracovala jsem tehdy s Josefem Zímou a krátce i s Josefem Bekem, což byla nezapomenutelná škola. Se „Staropražskou muzikou“ jsem zažila natáčení ještě ve starém studiu „Mozarteum“ a poznala práci skvělého hudebního režiséra Jana Svatoše a zvukového režiséra Františka Řebíčka. Zpívala jsem s Jiřím Škvárou, Ivanem Trnkou i dalšími osobnostmi světa dechovky. Také s „Kolínskou městskou hudbou Františka Kmocha“, dnes „Dechový orchestr 1870“. Dvakrát jsem spolu s Alešem Brisceinem zpívala Monstr koncert na festivalu „Kmochův Kolín“. Za zády nám hrálo 300 muzikantů, a před námi 6000 posluchačů. Skvělé zážitky a neuvěřitelná síla muziky. V maďarské Pécsi jsem zpívala v mezinárodním pěveckém sboru na festivalu „Europa cantat“. Sbor vedl švýcarský dirigent Willi Gohl. Stála jsem před 10 000 posluchači a učila je zpívat české písně "Žádnej neví, co jsou Domažlice", a "Dobrú noc má milá“. Mělo to velký úspěch, a tak jsem podobnou záležitost rok poté absolvovala i v Izraeli. Zazpívala jsem si před 10 000 posluchači v Haifě, a také v prostorách Hebrejské Univerzity v Jeruzalémě a dalších.
Vlivem nemoci jsem se sice náhle stala prakticky nevidomou, ale touha zpívat mě neopustila. Jakmile jsem se „otřepala“, začala jsem se zajímat, s jakým typem počítače budu schopna pracovat a kde seženu kontakt na sbor, který působí při SONS. Věděla jsem o něm i díky Ladislavu Dohnalovi, nevidomému varhaníkovi z Plané nad Lužnicí. Známe se už z doby, kdy učil akordeon v lidové škole umění v Táboře. Já tam chodila jako dítě do houslí a obdivovala jeho nadšení do hudby. Do Vokál Klubu jsem přišla v červnu 2015. Sbormistrem byl Ondřej Bernatský, ale záhy odcestoval na zahraniční stáž. V této souvislosti bych i ráda poděkovala SONS za to, že mi ve svízelné situaci, hlavně pak prostřednictvím sboru, poskytla novou naději a životní náplň. Za dobu, po kterou se pohybuji mezi lidmi s postižením zraku, jsem nabyla i jednu zajímavou zkušenost. Totiž že pokud někdo na něco příliš mnoho nadává, volá tím vlastně o pomoc. Myslím, že i člověku, který laje vládě za „nesoběstačnost státu v produkci mrkve“, v duši něco chybí. V podvědomí mu „sedí“ potíž, se kterou sám neumí pracovat. Se zdravím, v manželství, málo se vídá s vnoučaty apod. Ale na povrch „vytryskne“ zástupný problém s péčí o více mrkve.
Ale zpět k muzice. Kromě práce ve Vokál klubu dnes pořádáme pro členy táborské OO v rámci aktivizačního programu i akci "Putovaly písničky". S lidovými písněmi putujeme po Česku i Moravě, vyprávíme si o nich, zpíváme je a učíme se jejich texty. Hostuje u nás i vidící kytaristka a zpěvačka. Tato činnost mi plní i mé druhé přání, totiž zachovat a připomínat lidem naše národní písně, které jsme se i my v mládí učili. Květnový díl jsme zahájili písní z Polabí "Poděbradská brána pěkně malovaná". Chlapce, který ji maloval, odvedli na vojnu. Druhá píseň "Velebný pane, husu vám nesu“ pochází z jižních Čech. A navázali jsme chodskou "Já ráda miluju takovýho chlapce, který nosívává marcipány v kapse“. Lidé chodí rádi, což mi dělá radost. Jestli se totiž něco z naší země vytrácí, pak je to pravidlo "Co Čech, to muzikant". Mladí se dnes na školách věnují spíše teorii, zpívají málo, a mnozí to ani neumějí. Když se jdou bavit, většinou poslouchají. Ani dnešní rádia lidovky prakticky nehrají. A je to škoda. Vždyť jde o náš národní poklad.
Sama vlastním cenné historické sbírky písní od Františka Sušila, Karla Jaromíra Erbena nebo od Jindřicha Jindřicha. Často v nich s úctou jen listuji nebo alespoň hladím jejich obal, a myslím na to, jak naše lidová hudba ovlivnila svého času celou Evropu. Sušilovými sbírkami se inspiroval třeba i Antonín Dvořák při psaní „Moravských dvojzpěvů“. Krásné úpravy lidovek vytvářeli ještě nedávno Josef a Jaroslav Krček. Záslužnou práci pro jejich zviditelnění dělá dnes dechovka, která má stále dost posluchačů. Mladé generaci je přibližují, ač poněkud rockovější formou, skupiny Čechomor nebo Fleret s Jarmilou Šulákovou. Jinou cestou jde Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů (BROLN). Folklor představuje v úpravách pro klasickou hudbu. A svou práci děláme i my ve Vokál Klubu. Lidových písní zpíváme také dost, jen by bylo třeba více koncertů, kde by byl takový repertoár vhodný.
A já osobně? Toužím po spolupráci s třeba i malým orchestrem lidových písní nebo s člověkem, který by měl zájem na znovuobjevení krásy české lidové písně a mohl se mnou jet hrát a zpívat do různých koutů naší vlasti. Jen nevím, zda bych to zdravotně zvládla. Pravdou je, že ve sborech zpívám už 50 let a kouzlo harmonie a souzvuku lidských hlasů mne neustále fascinuje a posiluje. Použila bych slova kánonu Petra Ebena: „Sbormistrovat sboru podobá se moru, kdo mu jednou propad, hrob si může kopat!“ Přeji všem mnoho štěstí a mnoho zpěvu.

S Ivanou Törökovou rozmlouval Antonín Vraný

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 107, číslo 17, září 2023
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Redakce:
Šéfredaktorka: Daniela Thampy
Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská
Redaktoři: Ilona Ozimková, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk, Mgr. Kamila Blažková Koncová
Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 100 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
STALO SE
Kalendárium
Přehledně
Z Republikové rady SONS
LIDÉ KOLEM NÁS
O skvělých zážitcích i neuvěřitelné síle muziky (Ivana Töröková)
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace ze Sociálně-právní poradny
Nabídka seminářů a kurzů
Soutěž pro ZP v publicistických textech a fotografii
NAPSALI JSTE NÁM
Tour de Braille Nitra
Dvě haptické expozice v Litoměřicích
Na návštěvě u uměleckého kováře
SOUTĚŽ
Vyhlášení výsledků soutěže
Nová soutěž

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.