ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 107, číslo 17, září 2023 Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail: zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Redakce: Šéfredaktorka: Daniela Thampy Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská Redaktoři: Ilona Ozimková, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk, Mgr. Kamila Blažková Koncová Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 100 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu. OBSAH ÚVODEM STALO SE Kalendárium Přehledně Z Republikové rady SONS LIDÉ KOLEM NÁS O skvělých zážitcích i neuvěřitelné síle muziky (Ivana Töröková) ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace ze Sociálně-právní poradny Nabídka seminářů a kurzů Soutěž pro ZP v publicistických textech a fotografii NAPSALI JSTE NÁM Tour de Braille Nitra Dvě haptické expozice v Litoměřicích Na návštěvě u uměleckého kováře SOUTĚŽ Vyhlášení výsledků soutěže Nová soutěž # ÚVODEM Léto, cestování, turistický ruch, to všechno může být zdrojem skvělých zážitků, ale i různých rizik. A to i tehdy, když se sami na cesty nevydáváme. Přesuny jednotlivců i celých skupin z místa na místo například doslova volají po tom, abychom věnovali zvýšenou pozornost osobním věcem. Zážitky totiž jinak mohou být i nemilé. Nebo tak trochu obojí. A o jeden takový se s vámi podělím. Upřímně, když můj syn odjíždí na prázdniny, těším se, že budu mít více prostoru na vlastní záležitosti. Po dvou dnech už mi ale dům připadá nevlídně pustý. A tak jsem se radovala, když mi během návratu od babičky psal, že už se taky těší domů. Hned další zpráva ale tak potěšující nebyla: "Ztratil jsem peněženku. Kámoš mi půjčil na bus." Peněz v ní moc nebylo, samozřejmě ale doklady ano. No, co se dá dělat, není už tak malý, pro občanku si zajde sám, na pojišťovnu napíšu, ... Vše jsem si v hlavě naplánovala dřív, než syn zazvonil u dveří. Všechno ale dopadlo úplně jinak. Jen tak, co kdyby náhodou, jsme nahlédli na web ztrát a nálezů našeho okresního města. A věřte, nevěřte, byla tam. Hned na první fotce. Vyvodit si z toho lze ledacos. Například to, že na osobní věci je dobré si opravdu dávat pozor. Nebo že ztráty a nálezy fungují všude. Nebo že se najdou lidé, kteří jsou ochotni věnovat kousek svého času tomu, aby nalezené věci vrátili. A může to být i důkazem přetrvávající lidské poctivosti. Vedle prázdné peněženky a nějakých těch brýlí a klíčů byly v nálezech tablety, mobily, sluchátka nebo třeba dost drahé kolo. Je hezké žít ve světě, kde všem nejde jen o osobní prospěch, i když to ve večerních zprávách tak nevypadá. Nezapomínejme na dobré věci, které nás potkávají každý den. Daniela Thampy # STALO SE: Kalendárium Letošním prázdninám odzvonilo. České, polské nebo belgické děti si je užívají zhruba 9 týdnů, ovšem turecké či řecké i o 4 týdny déle. Kratší jsou naopak v Dánsku, Německu a Velké Británii. Jen pětitýdenní jsou pak prázdniny v některých oblastech Švýcarska. Přes tyto rozdíly však v rozdělení volna existuje jistá spravedlnost. Delší letní prázdniny totiž znamenají méně volna během školního roku. Za osobnostmi „našeho světa“ se vydáváme do „Tyflopedického lexikonu jmenného“ od Josefa Smýkala. Dnes si připomeneme významného organizátora života mnohých z nás, Pavla Rogaczewského. Měl se stát podlahářem, obkladačem i čalouníkem, ale zlákala ho profese maséra. Vyučil se jím, a od roku 1972 poskytoval své služby v Karlových Varech. Tady se stal i předsedou organizace nevidomých. V polovině 90. let pomáhaly lidem s postižením zraku dvě organizace, Česká unie nevidomých a slabozrakých (ČUNS), a Společnost nevidomých a slabozrakých (SNS). Pavel patřil k zastáncům jejich spojení a stal se členem přípravného výboru pro slučující sjezd (1996). Poté se stal předsedou OO Karlovy Vary, Krajské koordinační rady i členem Republikové rady SONS. Byl ale i zastupitelem Ostrova nad Ohří, členem okresního zastupitelstva v Karlových Varech, cechmistrem Cechu zrakově postižených masérů ČR a jednatelem v nestátním zdravotnickém zařízení Taktila, s. r. o., která pořádala masérské kurzy. Pavel se narodil 7. 9. 1951. 8. 9. 1923 se pak narodil slovenský tyfloped Michal Dzurňák. Jeho působištěm byla Levoča. Na přelomu 50. a 60. let tu nejprve vyučoval v Základní škole pro nevidomé žáky a od roku 1964 působil v roli ředitele zdejší učňovské školy pro mládež s vadami zraku. Zároveň pracoval jako okresní vedoucí Odboru školství i jako tajemník Okresního národního výboru. V této funkci se mu podařilo prosadit stavbu nové budovy pro učiliště, zavést nové učňovské obory a vybavit školu potřebným zařízením. Počátkem sedmdesátých let připravil po poradách s lékaři osnovy studia masérství. I na jejich základě vznikla v roce 1972 Zdravotní škola pro mládež s vadami zraku. V roce 1974 se Michal zasloužil o vybudování slepeckého muzea. Později ho proměnil na studijní středisko speciálního školství, které se dnes zaměřuje hlavně na konání výstav žákovských prací speciálních škol. Nahlédněme i do naší historie. Srpen byl měsícem bojů, které znamenaly pro národ velkou újmu. 21. 8. 1968 jsme prožili intervenci vojsk Varšavské smlouvy. Operaci provedla vojska SSSR, Maďarska, Polska, Bulharska a Německé demokratické republiky. Účast odmítlo jen Rumunsko. 26. 8. 1278 se bojovalo na Moravském poli. V boji s vojskem Rudolfa Habsburského tu byl poražen a zabit Přemysl II. Otakar. Ve stejný den roku 1346 padl v bitvě u Kresčaku Jan Lucemburský. V té době už téměř neviděl, přesto se nechal do bitvy odvést a pronesl známý výrok: „Toho bohdá nebude, aby král český z boje utíkal. 29. 8. 1526 pak proběhla bitva u Moháče. Vojsko českého krále Ludvíka Jagellonského bylo poraženo Turky, on sám byl zabit, a Osmané zabrali většinu území Uher. Čechy se staly zdrojem vojáků, materiálu a daní, jež byly určeny na boj proti Turkům a proti islamizaci střední Evropy. A to až do konce 17. století. V roce 1951 byl natočen film „Císařův pekař a pekařův císař“. Vzpomenete si na Jiřího Plachého v roli magistra Kelleyho? Ukazuje Rudolfu II. výrobu elixíru mládí a přeměnu železa ve zlato. Tenhle „majstrštyk“ se zatím sice nikomu nepovedl, ale roku 1919 s přeměnami prvků jeden člověk začal. Přeměnil dusík na kyslík. Jak? Jadernou reakcí. Objevil radioaktivní záření, pojmenoval jeho 3 typy, alfa, beta a gama, a také popsal atom. Okolo kladně nabitého jádra prý obíhají záporně nabité elektrony. Za tyto objevy obdržel v roce 1908 Nobelovu cenu. Anglický fyzik Ernest Rutherford se narodil 30. 8. 1871. A trochu muziky nakonec. Dnes díky internetu i za málo peněz. Třeba „Valčík číslo 2“, nebo symfonii č. 7, Leningradskou. Právě ona je jednou z nejslavnějších orchestrálních skladeb 20. století. Její autor, ruský skladatel a klavírista, byl považován za zázračné dítě. Psal ji skutečně v sovětském Leningradě (dnes Sankt Petěrburg), který se tehdy snažili dobýt fašisté. Jenže ouha! Skladatel se tehdejšímu režimu nelíbil. Už v roce 1936 byl označen za nepřítele lidu a po válce bylo mnoho jeho děl zakázaných. A tak se živil komponováním hudby k filmům. Jeho tvorba se stala světoznámou až po Stalinově smrti v roce 1953. Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič se narodil 25. 9. 1906. Antonín Vraný # Přehledně V této rubrice informujeme o činnosti našich oblastních odboček. Dnes se v ní vydáváme z Čech na Moravu. Berounští navštívili divadlo. Hrálo se představení „Dáma u lékaře“. Hra je parodií na vyšší věk žen a vznikla ve spolupráci s Klubem důchodců Králův Dvůr. Havlíčkobrodští navštívili město Žirovnice. V budově bývalého pivovaru si prohlédli expozici výroby knoflíků, šicích strojů i pivovarnictví. Na zámku si prošli krásnými interiéry se vzácnými malbami. Poté se prošli centrem města, nahlédli do zdejšího kostela, pak rychle na oběd a při zpáteční cestě se zastavili ještě v Kamenici nad Lipou, kde si prohlédli nádraží úzkokolejné dráhy. To ale nebyl jejich jediný výlet. Navštívili totiž i město Boskovice. V plánu to měli už v roce 2019, ale tehdy nakonec upřednostnili návštěvu modrotiskové dílny v Olešnici a zámku v Kunštátu. A vydejme se na Moravu. Kroměřížští pořádali klubové odpoledne. Netradičně v centru města, v cukrárně Amadeus, kterou byste našli v podloubí hotelu „U Zlatého kohouta“. Při kávě a dortu probrali své zážitky z dovolených, pěstitelské úspěchy i neúspěchy a plány odbočkových aktivit na srpen a září. Kroměřížští se pravidelně věnují i procvičování Braillova bodopisu. Minulá setkání byla prý náročnější, proto tentokrát hlavně opakovali. Kyjovští dávají vědět, že 30. 7. oslavilo svůj svátek avokádo. Už jste ho ochutnali? Toto ovoce původem z Mexika je bohaté na zdravé tuky, vlákninu, vitamíny C, E, K, B6, hořčík a draslík. Obsahuje jen minimum cukru, zato však neobvykle velké množství tuku. Proto je někdy označováno jako „máslo chudých“. Svátek rovněž nabádá lidi, aby se podělili i o své oblíbené recepty. To byla výzva i pro kyjovské, kteří si připravili jednoduchou pomazánku Gaucamole s pečivem. Chcete si ji také připravit? Budete potřebovat dvě zralá avokáda, pár kapek až lžičku citronové šťávy, jednu menší šalotku nebo červenou cibuli, 5 cherry rajčat, jeden stroužek česneku, dvě špetky koriandru a špetku soli. Avokáda rozpulte, zbavte pecky, vydlabejte a rozmačkejte je v misce vidličkou. Přidejte citronovou šťávu, nadrobno nasekanou šalotku, rajčata nakrájená na drobné kostičky, utřený stroužek česneku, sůl a nasekaný koriandr. Vše promíchejte a dle chuti přidejte sůl či citron. Ale pozor! Nedávejte ochutnat svému vodicímu psovi! Avokádo je pro zvířata jedovaté. Kyjovští žijí také folklorem. Jedna z legend praví, jak uherský král Matyáš Korvín utekl před Jiříkem z Poděbrad. Aby se neprozradil, oblékl se do ženského kroje a do úst si vložil růži. Na památku této události prý vznikla jízda králů. Jak dnes probíhá? Chlapci v kyjovských krojích nejprve vyjedou za starostou pro souhlas. Ten jim podepíše listinu a souhlas vysloví: „V naší obci odedávna dobrý zvyk je vídat, chasu v kroji na koních mezi námi vítat. Povolení máte. Krále hleďte chrániti, aby vám ho nemohli cizí lidé zajmouti!“ V čele průvodu jede praporečník, za ním tři vyvolávači a král v ženském kroji a bílou růží v ústech. Chrání ho další dva pobočníci. Dále jsou tu čtyři jezdci, čtyři výběrčí a děkovníci. Průvod objíždí město a vyvolávači zpravidla ve verších vypichují fyzické nebo povahové rysy místních obyvatel. Někdy jsou pořádně hubatí. Za svůj výkon jsou pohoštěni nebo dostanou peníze. Jízda končí před radnicí, kde si některý z jezdců stoupne do sedla a zvolá tradiční: Hýlom, hálom! Že i v hospici se dá vytvořit příjemná atmosféra, poznali vsetínští. 30. 7. proběhl v zahradě Hospice Citadela ve Valašském Meziříčí tradiční letní koncert a přitáhl snad nejvíce lidí od samotného zrodu této akce. Navštívilo ho na 200 posluchačů, mimo jiné i členové SONS z Valašského Meziříčí, ze Vsetínska a Rožnovska. To dojalo i účinkující, manžele Lucii a Jiřího Pavelku z Brna. Lucie zazpívala písně od Marty Kubišové a dalších známých zpěvaček, zahrála na flétnu, a Jiří ji po celou dobu doprovázel na akordeon. Mnozí posluchači se do melodií doslova zasnili. Za milou akci vsetínští děkují vedení hospice i městu Valašské Meziříčí. Přes 20 vsetínských se sešlo v restauraci Smetanova ve Vsetíně, aby si spolu s dětmi a vnoučaty zasoutěžili v bowlingu. Tuto sportovní aktivitu si tady velmi oblíbili, neboť spojuje tréning orientace na dráze, hodu na cíl i setkání s přáteli. Ostravští zavítali do města Hlučín. Návštěvu zahájili prohlídkou Dětského ranče, hipoterapeuticko-sportovního centra, které pomáhá při integraci osob se zdravotním postižením. Vedoucí ranče je provedla areálem, představila jeho aktivity, mini ZOO, a zájemcům umožnila projížďku na koni. Následovala procházka parkem a uzpůsobená komentovaná výstava s názvem „Kdo jsou lidé na Hlučínsku“ v Muzeu Hlučínska. Na závěr navštívíme Opavu. Odtud přicházejí tři zajímavé příspěvky. Lidé s postižením zraku se v historických centrech měst orientují často velmi obtížně. Komplikace představují neoznačené schody, chybné značení, prosklené stěny i nedokonalé vodicí linie. To vše by se ale mělo zlepšit. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR totiž vydalo novou metodickou pomůcku sjednocující konkrétní postupy pro úpravu těchto prostor. Ta navazuje na prováděcí vyhlášku č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. Více čtěte na vecerni-praha.cz. Sídlí v novorenesanční budově na pražském Smíchově už od roku 1893. Postavili ji na pozemcích bývalé viniční usedlosti jako moderní „Zaopatřovací ústav pro staré a práce neschopné slepce“. Přestála první i druhou světovou válku, a domovem pro zrakově postižené zůstala dodnes. Její poslání je poskytovat jim komplexní péči a udržet co nejdéle jejich soběstačnost. Žije tu na 125 klientů, jejich průměrný věk je 84 let. Více čtěte na region.rozhlas.cz. Když vám upadne nějaká věc, možná se soustředíte na zvukovou stopu jejího pádu a na zemi ji i jako nevidomí okamžitě najdete. S touto dovedností jste se ale nenarodili. Stává se vám, že vidící člověk neodpoví na váš pozdrav? Myslí si snad, že když ho nevidíte, pak je pro vás příslušná místnost prázdná? Nebo snad někdo zpochybňuje vaše postižení zraku? Záhadou pro mnohé vidící lidi může totiž být vaše praktická nevidomost. Jejich obvyklá otázka je: „Proč se tak nazýváš, když ještě něco vidíš?“ Tyto a další novinky ze života lidí s postižením zraku pro vás připravila Linda Ambrožová (dříve Albrechtová), a vy je najdete na medium.seznam.cz. Opavští v rámci svého projektu "Nakoukněme za humna" navštívili také Národní památník druhé světové války v Hrabyni. Ústředním motivem je diorama s bojovou technikou a válkou zničeným domem. Ten byl postaven na základě dobových fotografií a najdete v něm předměty, které věnovali obyvatelé obce. Díky interaktivním expozicím a autentickým předmětům tu lze prožít i hodně emocí. Ke ztišení a zamyšlení vás přinutí i symbolický hřbitov se 13 000 padlými. I proto opavští po prohlídce s ulehčením vystoupali na vyhlídku, zhluboka se nadechli a svobodně se rozhlédli po krajině. Antonín Vraný # Z Republikové rady SONS 2. června proběhlo sedmé zasedání Republikové rady SONS v tomto funkčním období. Jednání se poprvé účastnil jako přímo volený člen Milan Arner, který nahradil odstoupivšího člena Viktora Dudra. I ten ale o polední přestávce Republikovou radu navštívil, takže jsme měli příležitost poděkovat mu za vše, co zde za svého působení učinil. Zastavme se ale u věcných bodů jednání, které mohou být zajímavé pro širší veřejnost. V rámci pravidelné zprávy o činnosti vedení SONS byla rada mimo jiné informována o aktuálním stavu realizovaných či připravovaných projektů. Jsme rádi, že se redakci Zory podařilo získat finanční podporu od O2 na další rozvoj hmatové grafiky. Po pilotním zařazování hmatových příloh do časopisu pro žáky Kontakty nás díky této podpoře čeká rozšíření hmatové grafiky přímo do braillské podoby hlavního časopisu Zora. Čtenáři Zory se tak mohou těšit na úplně nový rozměr svého braillského časopisu. Dalším připravovaným projektem je zlepšení propagace a marketingu sbírky Bílá pastelka, s čímž nám díky financím od společnosti ČEZ pomohou profesionálové z oboru. Pro běžné uživatele služeb je ale asi zajímavější, že ČEZ přispěl také na fitness vybavení zřizovaných sportovních prostor v pražském sídle SONS, můžeme tedy konečně začít připravovat jejich zprovoznění a otevření pro nevidomé a slabozraké zájemce o cvičení. Každoročně je v červnu povinným bodem programu Republikové rady schválení hospodaření SONS za uplynulý rok. Místo sáhodlouhého výčtu nejrůznějších údajů se zde omezíme na konstatování, že se finance na straně příjmů i výdajů po propadu v pandemickém období, kdy se poskytovalo méně služeb, vrátily na původní úroveň, což svědčí o tom, že SONS v minulém roce už opět realizovala aktivity obdobně jako před Covidem. Ze spíše interní administrativní agendy Republikové rady stojí možná za zmínku ještě schválení transformace pobočného spolku SONS, Tyflopomůcky na společnost s ručením omezeným, což bude lépe odpovídat činnosti našich prodejen pomůcek. Z oblasti kultury je třeba zmínit informace o nadcházejícím festivalu Tyfloart, který je každoroční přehlídkou zájmové umělecké činnosti zrakově postižených. 30. ročník akce proběhne 21. až 24. září. Tyfloart bude letos opět ve Vsetíně, jak ale uvedla Dagmar Filgasová, Vsetín se tentokrát s Tyfloartem rozloučí. V SONS tedy již teď začínáme hledat nové místo v České republice, které převezme štafetu a bude Tyfloart příště hostit. Republiková rada také podpořila změny v oceňování nejlepších dvojic, které se v říjnu vydávají do ulic v rámci sbírky Bílá pastelka. Letos budeme dvojice oceňovat ve dvou oddělených kategoriích – zjednodušeně řečeno studentské či žákovské dvojice a dvojice se členy či zaměstnanci SONS. Ceny pro oceněné se pokusíme nastavit tak, aby hlavně pro zapojené studenty byly zajímavé a motivační. Pravidelný bod jednání Republikové rady jsou také aktuální informace od krajských koordinátorů, které se tentokrát zaměřovaly zejména na pořádané rekondice a další pobyty. Pro zajímavost, členové oblastních odboček SONS se letos v jarních a letních měsících vypravili nebo ještě vypraví na společné pobyty např. do lázní Luhačovice, Leopoldov u Uherského Hradiště či Poděbrady, dále do Sezimova Ústí, Slatinic, Hostětína, Velkých Losin, Kašperských Hor nebo třeba Čejče. S Aktiv klubem se dá v létě vyrazit na čundr nebo na chatu v Orlických horách a příbramská odbočka přes celé léto organizuje kratší jednodenní výlety. Některé odbočky organizují akce společně, např. Chrudim s Pardubicemi nebo Frýdek-Místek s Novým Jičínem, a třeba odbočky Zlín a Chrudim pořádají vzájemné návštěvy. To je tedy z Republikové rady vše. Další zasedání proběhne 8. září a mělo by to být za účasti nového krajského koordinátora z Jihočeského kraje, který nahradí končící Šarlotu Hambergerovou. O jednání rady vás opět budeme informovat. Jan Šnyrych # LIDÉ KOLEM NÁS: O skvělých zážitcích i neuvěřitelné síle muziky „Většinu času mi dnes zabírá práce předsedkyně Vokál Klubu SONS. Dělám ji velmi ráda. Poskytuje mi radost, z muziky i pro možnost dávat lidem smysluplnou životní náplň. Velmi si vážím i každého člena sboru. Zpívají úžasně, dokážou se soustředit, podat výkon, a jsou spolehliví. Z každého vystoupení jsem dojatá, občas mám i slzy v očích.“ O rozhovor jsme dnes požádali ing. Ivanu Törökovou. Práce mám více než dost. Naše členy informuji o termínech zkoušek, soustředění a koncertů. Před těmito akcemi zjišťuji, kdo ze sboristů na ně skutečně přijede, koordinuji doprovody, dopravu, ubytování, ale i programy koncertů, jejich propagaci i činnost našich dvou sbormistrů. Tím hlavním je Pavel Menhart, jeho zástupkyní Olga Valentová. Ti dva se musejí shodnout, odsouhlasit repertoár i program konkrétního koncertu. Běžná zkouška? Scházíme se jednou měsíčně na 4 až 5 hodin. V tomto čase opakujeme, procvičujeme, a součástí zkoušky je i pracovní oběd. Intenzivnější je letní soustředění, kde cvičíme celý týden a kde jde o velkou koncentraci a výkon nás všech. Navíc v teplém počasí. Pro takovou akci potřebujeme i vhodný hotel se zkušebním sálem. Letos jsme se rozhodli změnit místo a oslovili několik hotelů. Jeden ale za pronájem sálu požadoval příliš, druhý nám ho nabídl jen na omezenou dobu. Vybrali jsme nakonec hotel Centrál v Klatovech. Zkušebnu nám poskytl zdarma po celý den a na stejné chodbě je jídelna, což je pro orientaci nevidomých ideální. Navíc jde o komplex s vnitřním a dvěma vnějšími bazény i s možností masáží. Pokud se osvědčí, můžeme v něm pořádat i další akce, podobně jako dříve v Janských Lázních nebo na Horní Bečvě. Kolik nových písní za rok nacvičíme? Záleží na obtížnosti. Letos jsme zvládli už tři, „Píseň pro Olgu“ a skladby "Rožnovské hodiny" a "Žádnej neví, co jsou Domažlice", obě v nových úpravách. Na soustředění plánujeme „Locus Iste“ od Antona Brucknera. Jde o krátkou, avšak náročnou duchovní píseň, jejíž harmonie je o stupínek vyšší než u skladeb, které běžně zpíváme. U každé nové písně Pavel nazpívá všechny hlasy, soprán, alt, tenor i bas. Já si nahrávky poslechnu, zkontroluji jejich úplnost a předám je Jiřímu Sálusovi, který je distribuuje našim členům. Ti se je učí poslechem. Tato skladba je ale složitá, Pavel ji pro soprán zazpíval o oktávu níže, ve správné poloze jsem ji tak ještě přezpívala. Připravujeme i braillské noty, ale pro tuto skladbu jsme je nestihli a v Braillu bude jen text. Bude to více práce, ale těšíme se na ni. Pátou skladbou, kterou plánujeme, bude Mozartova verze „Ave Maria“. To je zřejmě maximum toho, co jsme schopni za rok zvládnout. Naše koncerty trvají zhruba hodinu, přičemž zazpíváme okolo 20 písní. Jejich program předem vyžaduje katolická církev, ale i další pořadatelé. Navštívit lze tři typy koncertů. První nazýváme „kolonádní“. Při soustředění nebo návštěvě města zazpíváme kolemjdoucím. Známé lidové písně a vtipné texty, které si s námi lidé mohou zazpívat. Oblíbené jsou písně jako „K Budějicům cesta“, „Co sa to šupoce“, „Čerešničky“, nebo francouzská lidová „Markytánka“ v aranžmá skupiny „Spirituál Kvintet“. Druhý typ koncertu je „chrámový“. Zahrnuje například pravoslavnou píseň „Bogorodice Děvo“, francouzskou duchovní s českým textem „Prameni světla“, anglický spirituál a původní píseň Franka Sinatry „When the Stars begin to fall“ nebo oblíbenou „Ave Maria“. Tu zpíváme hned ve třech verzích. Zpracovaly ji ale stovky autorů. O letošním soustředění bych ráda oprášila i verzi od Wolfganga Amadea Mozarta pro dvojhlasý ženský sbor s doprovodem varhan a flétny. Na varhany hraje Jiří Synák a Olga Valentová, na flétnu Tomáš Hnízdil a Lýdia Kiktová. Pokud zbude čas, chtěla bych se vrátit i k anglické písni s českým textem „Každý jednou velkou lásku potká“. Je poměrně složitá, s různými rytmy pro každý hlas. A je třeba sezpívat se tak, aby vše zaznělo ve stanovený okamžik a zapadlo do sebe. Třetí verze koncertů je „adventní“. Na nich zpíváme skladby od Adama Michny z Otradovic, slavnostní „Adeste Fideles“, „Andělé boží“ od Jiřího Pavlici apod. Letos sem zařadíme i novinku, „Rorando Coeli“. Jde o čtyřhlasý sbor, kterému se zpožděním odpovídá kvartet zobcových fléten, sopránová, altová, tenorová a basová. Jak velký máme repertoár? Na to není jednoduchá odpověď. Sbor oslaví příští rok už dvacáté výročí. Během těch let ho řada lidí opustila, a naopak přišli noví. Pokud se nový sborista učí písničku, kterou stálý člen už zná, pak někdy sleduji, že stálý člen zpívá svůj part s „naučenou“ chybou. Aniž by si ji uvědomoval. To sbor ruší. Jenže odnaučit se chybě bývá mnohem složitější než naučit se píseň novou. Proto, aby se všichni naučili vše správně, repertoár čas od času obměníme. Pro ten současný navštivte stránky sons.cz/vokal. Zpíváme i s dalšími zpěváky a sbory. Jak se připravujeme? S Anetou Langerovou jsme se sešli v klubovně SONS. Všichni jsme znali své party, ona s námi „Píseň pro Olgu“ třikrát přezpívala, a my si vyzkoušeli všechny nástupy. Aneta je velmi příjemná dáma s profesionálním vystupováním. Avšak i nás Pavel připravil velmi kvalitně. Pokud vystupujeme s jiným sborem, musíme být oba perfektně připraveni. Sbormistři si sladí noty a dohodnou se, kdo bude dirigovat jednotlivé skladby. Před koncertem absolvujeme společnou zkoušku. Je třeba zvyknout si na daný prostor, i na zvuk a zpěv druhého sboru. Zpívali jsme i se sbory dětskými. S jedním jsme se domluvili na jednoduché písni Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře „Chválím tě země má“. Publikum si vyžádalo přídavek. Zaimprovizovali jsme, a zazpívali píseň „Statistika“. Spolupráce s dětmi byla určitě dobrým nápadem. „Přitáhly“ totiž na koncert rodiče i prarodiče. Taková akce proběhla například v Táboře během sbírky „Bílá pastelka“. Měla velký úspěch a děti byly překvapené, že i nevidomí zpívají. Byla to propagace sboru i sbírky. Podle Mgr. Hany Pospíchalové, vedoucí táborské OO, akce přivedla i řadu lidí do sociálně právní poradny. Šlo tedy i o propagaci našich služeb. A upozornit na naši organizaci lze takto i příslušné úřady. I takový přesah může mít naše činnost. Účetnictví sboru vede vidící hospodářka Ludmila Absolonová. Obětavě pomáhá i s provozem klubu, za což jsem jí vděčná a velmi si jí vážím. I já mám ekonomické vzdělání, ale tuto práci kvůli zrakovému handicapu nedělám. Vystudovala jsem ekonomiku a řízení stavebnictví na ČVUT, a svůj čas v tom oboru i pracovala, vyřizovala stavební povolení, jednala s dodavateli, předávala stavby atd. Přitom jsem stále toužila zpívat. V mládí jsem konzervatoř ale studovat nemohla. Od 15 let jsem jezdila na hodiny zpěvu do ZUŠ v Českých Budějovicích a na vysoké škole do pražské hudební školy Voršilská k profesoru Pospíšilovi. Mou spolužačkou byla i Bára Basiková. Ke studiu operního zpěvu na Pražské konzervatoři jsem se dostala až po roce 1989. Šlo o dálkové studium, a opět ve třídě profesora Pospíšila, který zde v té době začal také učit. Sólově zpívat jsem začala v Táboře s posádkovou hudbou. Byl to profesionální dechový orchestr se 40 muzikanty. Během jednoho koncertu jsem běžně zpívala operní, operetní a muzikálové árie, ale i dechovku. To byl široký záběr. Později jsem zpívala s pražským dechovým orchestrem „Krajanka“. Svého času získal cenu Popronu za nejprodávanější album roku. Spolupracovala jsem tehdy s Josefem Zímou a krátce i s Josefem Bekem, což byla nezapomenutelná škola. Se „Staropražskou muzikou“ jsem zažila natáčení ještě ve starém studiu „Mozarteum“ a poznala práci skvělého hudebního režiséra Jana Svatoše a zvukového režiséra Františka Řebíčka. Zpívala jsem s Jiřím Škvárou, Ivanem Trnkou i dalšími osobnostmi světa dechovky. Také s „Kolínskou městskou hudbou Františka Kmocha“, dnes „Dechový orchestr 1870“. Dvakrát jsem spolu s Alešem Brisceinem zpívala Monstr koncert na festivalu „Kmochův Kolín“. Za zády nám hrálo 300 muzikantů, a před námi 6000 posluchačů. Skvělé zážitky a neuvěřitelná síla muziky. V maďarské Pécsi jsem zpívala v mezinárodním pěveckém sboru na festivalu „Europa cantat“. Sbor vedl švýcarský dirigent Willi Gohl. Stála jsem před 10 000 posluchači a učila je zpívat české písně "Žádnej neví, co jsou Domažlice", a "Dobrú noc má milá“. Mělo to velký úspěch, a tak jsem podobnou záležitost rok poté absolvovala i v Izraeli. Zazpívala jsem si před 10 000 posluchači v Haifě, a také v prostorách Hebrejské Univerzity v Jeruzalémě a dalších. Vlivem nemoci jsem se sice náhle stala prakticky nevidomou, ale touha zpívat mě neopustila. Jakmile jsem se „otřepala“, začala jsem se zajímat, s jakým typem počítače budu schopna pracovat a kde seženu kontakt na sbor, který působí při SONS. Věděla jsem o něm i díky Ladislavu Dohnalovi, nevidomému varhaníkovi z Plané nad Lužnicí. Známe se už z doby, kdy učil akordeon v lidové škole umění v Táboře. Já tam chodila jako dítě do houslí a obdivovala jeho nadšení do hudby. Do Vokál Klubu jsem přišla v červnu 2015. Sbormistrem byl Ondřej Bernatský, ale záhy odcestoval na zahraniční stáž. V této souvislosti bych i ráda poděkovala SONS za to, že mi ve svízelné situaci, hlavně pak prostřednictvím sboru, poskytla novou naději a životní náplň. Za dobu, po kterou se pohybuji mezi lidmi s postižením zraku, jsem nabyla i jednu zajímavou zkušenost. Totiž že pokud někdo na něco příliš mnoho nadává, volá tím vlastně o pomoc. Myslím, že i člověku, který laje vládě za „nesoběstačnost státu v produkci mrkve“, v duši něco chybí. V podvědomí mu „sedí“ potíž, se kterou sám neumí pracovat. Se zdravím, v manželství, málo se vídá s vnoučaty apod. Ale na povrch „vytryskne“ zástupný problém s péčí o více mrkve. Ale zpět k muzice. Kromě práce ve Vokál klubu dnes pořádáme pro členy táborské OO v rámci aktivizačního programu i akci "Putovaly písničky". S lidovými písněmi putujeme po Česku i Moravě, vyprávíme si o nich, zpíváme je a učíme se jejich texty. Hostuje u nás i vidící kytaristka a zpěvačka. Tato činnost mi plní i mé druhé přání, totiž zachovat a připomínat lidem naše národní písně, které jsme se i my v mládí učili. Květnový díl jsme zahájili písní z Polabí "Poděbradská brána pěkně malovaná". Chlapce, který ji maloval, odvedli na vojnu. Druhá píseň "Velebný pane, husu vám nesu“ pochází z jižních Čech. A navázali jsme chodskou "Já ráda miluju takovýho chlapce, který nosívává marcipány v kapse“. Lidé chodí rádi, což mi dělá radost. Jestli se totiž něco z naší země vytrácí, pak je to pravidlo "Co Čech, to muzikant". Mladí se dnes na školách věnují spíše teorii, zpívají málo, a mnozí to ani neumějí. Když se jdou bavit, většinou poslouchají. Ani dnešní rádia lidovky prakticky nehrají. A je to škoda. Vždyť jde o náš národní poklad. Sama vlastním cenné historické sbírky písní od Františka Sušila, Karla Jaromíra Erbena nebo od Jindřicha Jindřicha. Často v nich s úctou jen listuji nebo alespoň hladím jejich obal, a myslím na to, jak naše lidová hudba ovlivnila svého času celou Evropu. Sušilovými sbírkami se inspiroval třeba i Antonín Dvořák při psaní „Moravských dvojzpěvů“. Krásné úpravy lidovek vytvářeli ještě nedávno Josef a Jaroslav Krček. Záslužnou práci pro jejich zviditelnění dělá dnes dechovka, která má stále dost posluchačů. Mladé generaci je přibližují, ač poněkud rockovější formou, skupiny Čechomor nebo Fleret s Jarmilou Šulákovou. Jinou cestou jde Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů (BROLN). Folklor představuje v úpravách pro klasickou hudbu. A svou práci děláme i my ve Vokál Klubu. Lidových písní zpíváme také dost, jen by bylo třeba více koncertů, kde by byl takový repertoár vhodný. A já osobně? Toužím po spolupráci s třeba i malým orchestrem lidových písní nebo s člověkem, který by měl zájem na znovuobjevení krásy české lidové písně a mohl se mnou jet hrát a zpívat do různých koutů naší vlasti. Jen nevím, zda bych to zdravotně zvládla. Pravdou je, že ve sborech zpívám už 50 let a kouzlo harmonie a souzvuku lidských hlasů mne neustále fascinuje a posiluje. Použila bych slova kánonu Petra Ebena: „Sbormistrovat sboru podobá se moru, kdo mu jednou propad, hrob si může kopat!“ Přeji všem mnoho štěstí a mnoho zpěvu. S Ivanou Törökovou rozmlouval Antonín Vraný # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně-právní poradny Dříve vyslovené přání „Smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého, co strašné je, co zlé je, to umírání je“, napsal Jiří Wolker v básni Umírající. Jednou ze zásad dnešního medicínského práva je myšlenka, že ne prospěch, ale vůle nemocného je nejvyšším příkazem. Evropská Úmluva o lidských právech a biomedicíně vychází z toho, že člověk se může během svého života ocitnout v předpokládaných i nepředpokládaných situacích, kdy si nebude přát poskytnutí zdravotních služeb, ale nebude moci svou vůli vyjádřit. Tyto případy řeší článek 9 Úmluvy nazvaný Dříve vyslovená přání pacienta a do našeho právního řádu se promítl v § 36 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách. To, že se předem vyslovená přání mají zohlednit, neznamená, že by musela být splněna za každých okolností. Poskytovatel zdravotní služby by si měl být jistý, že se přání pacienta týká současné situace a je stále platné. Podle Úmluvy „bude brán zřetel na dříve vyslovená přání pacienta ohledně lékařského zákroku, pokud pacient v době zákroku není ve stavu, kdy může vyslovit svá přání“. Ustanovení českého zákona pak zní přesně takto: (1) Pacient může pro případ, kdy by se dostal do takového zdravotního stavu, ve kterém nebude schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb a způsobem jejich poskytnutí, tento souhlas nebo nesouhlas předem vyslovit (dále jen „dříve vyslovené přání“). (2) Poskytovatel bude brát zřetel na dříve vyslovené přání pacienta, má-li ho k dispozici, a to za podmínky, že v době poskytování zdravotních služeb nastala předvídatelná situace, k níž se dříve vyslovené přání vztahuje, a pacient je v takovém zdravotním stavu, kdy není schopen vyslovit nový souhlas nebo nesouhlas. Bude respektováno jen takové dříve vyslovené přání, které bylo učiněno na základě písemného poučení pacienta o důsledcích jeho rozhodnutí, a to lékařem v oboru všeobecné praktické lékařství, u něhož je pacient registrován, nebo jiným ošetřujícím lékařem v oboru zdravotní péče, s níž dříve vyslovené přání souvisí. (3) Dříve vyslovené přání musí mít písemnou formu a musí být opatřeno úředně ověřeným podpisem pacienta. Součástí dříve vysloveného přání je písemné poučení podle odstavce 2. (4) Pacient může učinit dříve vyslovené přání též při přijetí do péče poskytovatelem nebo kdykoliv v průběhu hospitalizace, a to pro poskytování zdravotních služeb zajišťovaných tímto poskytovatelem. Takto vyslovené přání se zaznamená do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi; záznam podepíše pacient, zdravotnický pracovník a svědek; v tomto případě se nepostupuje podle odstavce 3. (5) Dříve vyslovené přání a) není třeba respektovat, pokud od doby jeho vyslovení došlo v poskytování zdravotních služeb, k nimž se toto přání vztahuje, k takovému vývoji, že lze důvodně předpokládat, že by pacient vyslovil souhlas s jejich poskytnutím; rozhodnutí o nerespektování dříve vysloveného přání pacienta a důvody, které k němu vedly, se zaznamenají do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi, b) nelze respektovat, pokud nabádá k takovým postupům, jejichž výsledkem je aktivní způsobení smrti, c) nelze respektovat, pokud by jeho splnění mohlo ohrozit jiné osoby, d) nelze respektovat, pokud byly v době, kdy poskytovatel neměl k dispozici dříve vyslovené přání, započaty takové zdravotní výkony, jejichž přerušení by vedlo k aktivnímu způsobení smrti. (6) Dříve vyslovené přání nelze uplatnit, jde-li o nezletilé pacienty nebo pacienty s omezenou svéprávností. Dříve vyslovené přání je časově neomezené. Zákon však rozlišuje situace, kdy lékař nebo jiný poskytovatel zdravotní služby nesmí a kdy nemusí dříve vyslovené přání respektovat: Lékař nesmí dříve vyslovené přání respektovat: - pokud nabádá k činnostem, které vedou k aktivnímu ukončení života pacienta, nebo pokud již byly v době, kdy ho poskytovatel neměl k dispozici, započaty takové služby, jejichž ukončení by způsobilo „aktivní“ smrt pacienta. Tím se rozumí například odpojení od přístrojů či podání smrtelné dávky léku. - nebo pokud by jeho splnění mohlo ohrozit jiné osoby, například přání, aby pacient nebyl izolován, podroben karanténě nebo léčen na přenosnou chorobu v případech, kde je léčení takové choroby ze zákona povinné. Lékař naproti tomu nemusí na základě vlastní úvahy dříve vyslovené přání respektovat, pokud od doby jeho vyslovení došlo v poskytování zdravotních služeb, k nimž se toto přání vztahuje, k takovému vývoji, že lze důvodně předpokládat, že by pacient vyslovil souhlas s jejich poskytováním. Rozhodnutí o nerespektování dříve vysloveného přání pacienta a důvody, které k němu vedly, musí zaznamenat do dokumentace pacienta. Půjde o zcela výjimečné případy, kdy dříve vyslovené přání bylo pořízeno před delší dobou a mezitím došlo k takovému vývoji lékařské vědy v příslušném oboru, že je při rozumném uvážení možné dospět k závěru, že pokud by pacient o takovém vývoji lékařské vědy v době, kdy pořizoval dříve vyslovené přání, věděl, toto přání by nevyslovil a s příslušným lékařským výkonem nebo zákrokem by souhlasil. Lékař také není povinen pátrat, zda pacient někde má či nemá uloženou listinu s dříve vysloveným přáním, zejména za situace, kdy jde o život ohrožující stav a je třeba pacientovi poskytnout akutní zdravotní službu. Je-li však dříve vyslovené přání například vloženo do osobních dokladů pacienta, které jsou k dispozici dříve, než se přistoupí k lékařským výkonům, nebo dříve vyslovené přání předloží zdravotníkům osoby pacientovi blízké, pak musí lékař především zjistit, zda jde o listinu, která je z právního hlediska platná. Jednak musí být v těchto případech podpis pacienta na dříve vysloveném přání úředně ověřen a dále musí listina obsahovat poučení lékaře (praktika nebo jiného ošetřujícího lékaře, k jehož odbornosti se dříve vyslovené přání vztahuje) o možných důsledcích dříve vysloveného přání. Zákon blíže nespecifikuje, jaké informace by v písemné formě mělo toto poučení obsahovat, proto v daném případě stačí věta, že příslušný lékař potvrzuje, že pacient byl poučen o důsledcích dříve vysloveného přání, které je obsaženo v této listině. Není tedy třeba, na rozdíl od informovaného souhlasu s lékařským zákrokem nebo informovaného nesouhlasu, uvádět možné důsledky. Ty má příslušný lékař pacientovi vysvětlit ústně, případně uvést je do jeho zdravotnické dokumentace, nemusí však být obsaženy přímo v listině obsahující dříve vyslovená přání. Potvrzení o tom, že pacient o důsledcích z lékařského hlediska poučen byl, s podpisem a razítkem lékaře, však musí být součástí listiny o dříve vysloveném přání, jinak by bylo neplatné a lékař by je nemohl respektovat. Obsahuje-li dříve vyslovené přání tyto údaje, je třeba je respektovat s výjimkou případů osob nezletilých (tj. osob mladších osmnácti let) a omezeně svéprávných. Odlišná situace nastává v případě, kdy pacient je již hospitalizován a v době, kdy je plně způsobilý k právnímu jednání, si uvědomí, že by si pro případ, že již nebude způsobilý o sobě rozhodovat, některé zdravotní výkony či zákroky nepřál. Požádá proto zdravotní sestru nebo lékaře o možnost sepsat v rámci hospitalizace dříve vyslovené přání ohledně zákroku, který si nepřeje. V takovém případě je třeba, aby s pacientem promluvil lékař, vysvětlil mu možné důsledky dříve vysloveného přání a poučení zapsal do zdravotnické dokumentace. Pak je možné dříve vyslovené přání pacienta, včetně příslušného poučení nebo alespoň skutečnosti, že pacient byl o důsledcích poučen, stručně sepsat – tedy jakých zdravotních výkonů se dříve vyslovené přání týká a kterým lékařem byl poučen o možných důsledcích. Takto formulované dříve vyslovené přání podepisuje pacient, zdravotník a jeden svědek, jímž může být i další zdravotník nebo lépe osoba pacientovi blízká. Nemusí obsahovat úředně ověřený podpis pacienta, protože jeho pravost potvrzuje příslušný zdravotník a svědek, ale platí pouze pro danou hospitalizaci a daného poskytovatele zdravotní služby. Pokud by si pacient později po propuštění z hospitalizace přál pořídit dříve vyslovené přání s obecnou platností, nemohl by spoléhat na to, co sepsal při své hospitalizaci, ale musel by pořídit dříve vyslovené přání nové, s úředně ověřeným podpisem a s poučením příslušného lékaře. Poučení pacienta lékařem předtím, než své přání potvrdí, má svůj význam. Nelze k němu přistoupit pouze formálně a odbornému vysvětlení je třeba věnovat patřičnou pozornost. Obsah poučení nemusí být zaznamenán do samotné listiny obsahující dříve vyslovené přání, ale je vhodné ho zaznamenat do zdravotnické dokumentace. Dříve vyslovené přání nemusí znamenat pouze nesouhlas pacienta s poskytnutím některých zdravotních služeb, ale může naopak znamenat i aktivní souhlas pacienta s poskytnutím některých zdravotních služeb pro případ, že by pacient nemohl s ohledem na svůj zdravotní stav informovaný souhlas podepsat. V praxi jsou ale samozřejmě častější případy, kdy dříve vyslovené přání představuje nesouhlas pacienta s některými zdravotními výkony než jeho souhlas. Typicky jde o případy nesouhlasu s podáním krevní transfuze z důvodu náboženského přesvědčení a o případy, kdy si pacient nepřeje resuscitaci nebo udržování na přístrojích. Jestliže pacient při plném vědomí odmítá zdravotní péči na náležité odborné úrovni, zvanou postup lege artis, musí ho lékař poučit o následcích a vyžádat si písemný informovaný nesouhlas neboli revers, a to bez ohledu na to, zda existuje dříve vyslovené přání pacienta. Dříve vysloveným přáním také není tzv. porodní plán, což je mimochodem pojem, který právní předpisy České republiky neznají. Lékař má přistupovat citlivě k požadavkům rodičky na určitý individuální přístup a může se snažit vyhovět jejím přáním, ovšem pouze v mezích postupu na odborné úrovni. Není však možné, aby rodička či vůbec pacienti obecně při plném vědomí určovali, co a jak lékař a zdravotnický personál smí a nesmí konat. Zásadní rozdíl je v tom, že dříve vyslovené přání by šlo použít až tehdy, kdy by se rodička ocitla v takovém zdravotním stavu, že by nebyla způsobilá sama o sobě rozhodovat. Taková situace ale zpravidla nenastává. Pokud by nastala, pak se dříve vyslovené přání samozřejmě uplatní, má-li všechny zákonem stanovené náležitosti. Shrneme-li toto téma, platí, že: * pacient má právo vyslovit předem své přání ohledně lékařských zákroků pro případ, že by se ocitl v situaci, kdy o sobě nemůže rozhodovat * lékař není povinen zjišťovat, zda pacient pořídil dříve vyslovené přání, a nemá-li je k dispozici, postupuje lege artis * dříve vyslovené přání, které není sepsáno při hospitalizaci, musí být opatřeno poučením lékaře o jeho důsledcích a úředně ověřeným podpisem pacienta * dříve vyslovené přání může pacient vyslovit i při hospitalizaci. Pak nemusí být jeho podpis úředně ověřen – stačí podpis pacienta, zdravotníka a svědka. Takto pořízené dříve vyslovené přání však platí jen pro danou hospitalizaci * zákon stanoví, kdy lékař dříve vyslovené přání nesmí respektovat a kdy jej respektovat nemusí. Zdroj: Důvodová zpráva k z. č. 372/2011 Sb., JUDr. Jan Mach, právní kancelář ČLK Co se skrývá pod pojmem renta z nemovitosti? Do předešlého článku o zástavním právu se už nevešla informace o tom, co ani při značné nevšímavosti nelze přehlédnout v reklamní inzerci různých tiskovin a nazývá se zde „renta z nemovitosti“. Renta je v běžné řeči pravidelný a jakoby bezpracný příjem a s nadsázkou se dá říci, že povolání rentiéra je vysněnou metou většiny z nás. Naše právo však toto slovo vůbec nezná. Pronajímatel u nás dostane nájemné, akcionář dividendu a tak by se dalo pokračovat. Asi nejčastěji se výraz renta v praxi používá, když někdo, zpravidla pojišťovna, opakovaně vyplácí poškozenému slovy zákona „náhradu za ztrátu na výdělku“, tedy rozdíl mezi příjmem před vznikem škody a příjmem po škodné události. Ale vraťme se k rentě z nemovitosti zvané také zpětná hypotéka, protože to má být jakási hypotéka naruby. Z právního hlediska se jedná o úvěr zajištěný nemovitostí dlužníka s tím, že jeho vlastnictví zanikne za podmínek sjednaných ve smlouvě. Ty je třeba pečlivě pročíst. Peníze mohou být vyplaceny najednou nebo ve splátkách – „rentě“ – nebo kombinací obojího. Zásadní je, jak jsou dohodnuty podmínky dožití majitele nemovitosti, který v ní dál potřebuje bydlet. Dále, jaká bude reálná hodnota renty v dlouhodobém výhledu třeba dvaceti let a jak vysoké budou úroky vzhledem k tomu, že jde stále o úvěr. Banky tyto úvěry neposkytují. Podle webových stránek společnosti Finemo.cz, která má od ČNB licenci nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, je „renta z nemovitosti určena pro lidi nad 60 let, kteří vlastní nemovitost, kterou nechtějí prodat, a potřebují řešit svou finanční situaci nebo finanční situaci svých blízkých. Jedná se vlastně o hypotéku, tedy o úvěr zajištěný nemovitostí. Renta z nemovitosti je vyplacena klientovi buď jednorázově, nebo formou pravidelné renty, případně kombinací obou variant. Klient přitom zůstává majitelem svého domu či bytu. Nejde tedy o prodej, na vlastnictví nemovitosti se nic nemění. Úvěr, který klientovi formou renty z nemovitosti poskytneme, bude splatný až po jeho úmrtí nebo odstěhování, případně kdykoli dle přání klienta. Vaši dědicové zdědí vaši nemovitost i s dluhem a nechte na nich, jak s tím naloží. Vyrovnat dluh však můžete i kdykoliv si budete přát.“ Není asi na místě tento typ podnikání paušálně odmítat, ale je třeba rozhodnutí uzavřít takovou smlouvu důkladně zvážit, protože cílí zejména na příjmově nepříliš solventní či osamocené seniory bez vhodných nebo žádných dědiců a v krajním případě při úpadku poskytovatele úvěru může majitel nemovitosti o slíbené peníze i přijít. Za Sociálně-právní poradnu Václava Baudišová # Nabídka seminářů a kurzů Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v ČR se zaměřuje na přímou podporu nevidomých a slabozrakých dětí, jejich rodin, případně škol, ale také na vzdělávání. Nabízíme semináře a kurzy jak pro odbornou veřejnost, tak pro laiky, s různým obsahem a rozsahem, včetně kurzů šitých na míru. Vybrat si můžete z následujících možností: Odborné online semináře PROSTOROVKA NENÍ JEN BÍLÁ HŮL, 12. září 17.30-19.00 Lektorka Terezie Kochová. 100 Kč / os. Základním kamenem prostorové orientace je dobré navnímání vlastního těla a hojnost pohybových aktivit. Samostatné zkoumání světa versus chůze s průvodcem. Co všechno je třeba rozvíjet dříve, než dítě začne s bílou holí. Zaměřeno zejména na děti ve věku MŠ a ZŠ. Přihlašování na khk.asociace@gmail.com. MOZEK POTŘEBUJE POHYB, 20. září 17.30-19.00. Lektorka Alžběta Skleničková. 100 Kč / os. Jaký vliv má pohyb na vývoj mozku? Kolik času by se dítě mělo denně pohybovat? Jak přirozeně rozvíjet pohyb u dětí? Přihlašování na khk.asociace@gmail.com. POŘIZUJEME ELEKTRONICKOU KOMPENZAČNÍ POMŮCKU, 5. října 17.30-19.00. Lektor Michal Jelínek. 100 Kč/os. Chcete své dceři, synovi, žačce, žákovi pořídit elektronickou kompenzační pomůcku, která by pomohla při výuce? Co je dobré vědět před pořízením? Jaká pomůcka by byla vhodná, jaké vůbec existují? Kdo mi může s výběrem kvalifikovaně pomoct? Kde pomůcku pořídit? Kdo a jak může pomoct s úhradou či příspěvkem na pomůcku? Přihlašování na khk.asociace@gmail.com. Odborné prezenční kurzy SPECIFIKA VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKA SE ZP V INKLUZI, 30. až 31. srpna v Praze (19 hod.). Lektorský tým Zdena Klausová, Anežka Náhlíková, Terezie Kochová. Cena: 5200 Kč / os. Vliv zrakové vady na práci žáka ve vzdělávacím procesu, ale také průvodcovství, legislativa a další. Přihláška ZDE, případné dotazy na khk.asociace@gmail.com. SPECIFIKA KONTAKTU, KOMUNIKACE A PRŮVODCOVSTVÍ, 18. října v Praze (8 hod.). Lektorský tým Olga Buriánková, Zuzana Čižinská. Cena 1790 Kč / os. Základní principy a pravidla efektivní komunikace s nevidomými a slabozrakými lidmi, průvodcovství nevidomých. Akreditováno MPSV. Dotazy na kurzy@prostorovaorientace.cz. SPECIFIKA HMATOVÉHO VNÍMÁNÍ, 14. září nebo 12. října (8 hod.). Lektorský tým Terezie Kochová, Anežka Náhlíková, Pavla Kovaříková. Cena 1890 Kč / os. Specifika hmatového vnímání, hmat jako kompenzační smysl, rozvoj hmatu u nevidomých a slabozrakých, základní principy a pravidla tyflografiky, tvorby hmatových obrázků. Akreditováno MPSV. Případné dotazy na khk.asociace@gmail.com. KOMPENZAČNÍ POMŮCKY PRO UŽIVATELE SE ZP, 14. září nebo 12. října (8 hod.). Lektorský tým Michal Jelínek, Olga Buriánková, Zuzana Čižinská, Hana Jasenovcová. Cena 2190 Kč / os. Představení jednotlivých typů a druhů pomůcek zlepšujících získávání a zpracování informací, orientaci v prostoru, samostatnost v běžných úkonech a činnostech, komunikaci, a to jak jednoúčelových zařízení, tak i digitálních přístrojů, počítačů, mobilních telefonů, ale také vodících psů (včetně legislativních aspektů); možnosti a postupy získávání příspěvků na pořízení zvláštních pomůcek. Akreditováno MPSV. Případné dotazy na kurzy@prostorovaorientace.cz. # Soutěž pro ZP v publicistických textech a fotografii Vyhlášení 30. ročníku Ceny VVOZP za publicistické práce zaměřené na téma zdravotního postižení a fotografické soutěže: Vážení přátelé, Vládní výbor pro osoby se zdravotním postižením (dále jen „VVOZP) vyhlásil 30. ročník Ceny VVOZP za publicistické práce zaměřené na téma zdravotního postižení a fotografickou soutěž na téma „Také to zvládnu!“. Cena VVOZP za publicistické práce zaměřené na téma zdravotního postižení je udělována ve třech kategoriích – televizní, rozhlasové a tiskové. Ve všech kategoriích mohou být díla uveřejněna také prostřednictvím internetu. Přihlásit lze dílo publikované od 01. 10. 2022 do 30. 09. 2023. Publicistická díla lze přihlašovat do 30. září 2023 (rozhoduje razítko podací pošty nebo osobní doručení do podatelny Úřadu vlády ČR) na adresu: Úřad vlády ČR Sekretariát Vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením nábřeží Edvarda Beneše 4 118 01 Praha 1 Dílo se předkládá ve 3 kopiích. Nebo je možné zaslat přihlášku i díla v elektronické podobě na e-mail jelinkova1.martina@vlada.cz. Pro přihlášení díla lze použít formulář k přihlášení Cena VVOZP, tento formulář však není povinný, díla je možné přihlašovat stejným způsobem jako doposud bez formuláře. Bližší informace a podmínky pro přihlášení naleznete v přiložených Propozicích Ceny VVOZP. Všechny dokumenty najdete v odkazech pod textem. Fotografická soutěž na téma „Také to zvládnu!“ Do fotografické soutěže mohou být přihlášeny takové fotografie, které nejlépe zachycují schopnosti a dovednosti osob se zdravotním postižením při zvládání činností vztahujících se k osobnímu, ale i pracovnímu životu. Téma navazuje na vyhlášený Evropský rok dovedností, jehož cílem je ukázat, že i osoby se zdravotním postižením mohou žít aktivním životem a plně rozvíjet svůj potenciál ve všech oblastech (např. v kultuře, sportu, rodinném životě či zaměstnání). Fotografie se přihlašuje do soutěže na sekretariát Vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením, a to na e-mail fotosoutez@vlada.cz do 15. října 2023. Fotografie se zasílají ve formátu JPG ve velikosti max. 6 MB. Přihlásit se mohou profesionálové i amatéři z České republiky. Do soutěže budou přijaty od každého autora maximálně 3 fotografie. Bližší informace pro přihlášení naleznete v přiložených Propozicích fotografické soutěže. Pro přihlášení díla lze použít přiložený formulář k přihlášení fotografická soutěž, tento formulář však není povinný, díla je možné přihlašovat stejným způsobem jako doposud bez formuláře. Formulář najdete v odkaze pod textem. NRZP ČR usiluje o to, aby předávání Cen VVOZP se uskutečnilo na slavnostním setkání organizací osob se zdravotním postižením, kde by ceny předávali členové Vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením, tak jako to bylo před Covidem. Přeji vám všechno dobré. S pozdravem Mgr. Václav Krása předseda NRZP ČR Odkaz na aktualitu na webu www.nrzp.cz: https://nrzp.cz/2023/08/03/informace-c-61-2023-vyhlaseni-30-rocniku-ceny-vvozp-za-publicisticke-prace-zamerene-na-tema-zdravotniho-postizeni-a-fotograficke-souteze/ # NAPSALI JSTE NÁM: Tour de Braille Nitra Krásný letní podvečer, čtvrtek 10. srpna 2023. Sedím v moderním kupéčku Regionálního expresu Slovenské železnice a v mobilním telefonu hledám program. Pozvání od Jožky Zbranka, předsedy krajské rady a základní organizace ÚNSS Nitra, ředitele neziskové organizace SINA Nitra, se nedalo odolat. Tour de Braille v Nitře, zajímavé disciplíny, koncert nevidomých a slabozrakých, to vše v jediném dni. Nechce se mi z klimatizovaného vláčku, avšak statečně s kolegyní Martinou ve večerním parnu mířím k hloučku osob s bílou holí. Rychlé rozdělení do přistavených taxíků a míříme na ubytování v kolejích Poĺnohospodárskej univerzity. Potkávám známé tváře, někteří účastníci občas zavítají na vsetínské či zlínské aktivity odboček SONS, přijetí je více než vřelé. Večer usínám s očekáváním věcí příštích. Sluneční paprsky pátečního rána 11. srpna 2023 příjemně vyhřívají chodníček před univerzitou, kde vášnivě debatuje skupinka nevidomých o nastávající soutěži. Autor celého klání Jožka Zbranek společně se svým týmem připravil šest soutěžních disciplín ve dvou kategoriích – kategorie osob se znalostí čtení a psaní bodového písma od 1. stupně základní školy a druhá kategorie totéž od 2. stupně základní školy či později. Disciplíny klasické i netradiční – čtení a psaní bodového písma, psaní na tabulce, korektura textu, vyhledání správného lékového obalu, sestavení jídelního menu. Pátrám, proč je soutěž tour, a brzy pochopím. Dobrovolníci směrují soutěžící na čtyři různá místa v Nitře. Účastníci tak poznávají sál Bod K7, Ponitrianske muzeum, Krajskú knižnicu Karola Kmeťka a reštauráciu Trattoria Moretti. Slavnostní zahájení probíhá za vřelého přivítání předsedy ÚNSS Jána Podolinského a ředitele knihovny pro nevidomé v Levoči Františka Hasaje, předávám pozdravy od českých nevidomých a slabozrakých. Soutěžící se poté rozcházejí na svá stanoviště, trpělivě vyčkávají a rozmlouvají o svých dovednostech spojených s bodovým písmem. Nejstaršímu účastníkovi je 64 let a nejmladší účastník dovršil 11. rok věku. Všech devatenáct soutěžících se stíhá přemístit v časovém limitu za povzbuzování přihlížejících a návštěvníků města Nitra. Velmi mne oslovila ochota a srdečnost místních obyvatel, s jakou nás na jednotlivá stanoviště směrují. Nitra prostě ten den žije Braillovým písmem. Kolegyně Martina dokumentuje jednotlivé disciplíny a já si zkouším disciplínu „liekareň“ – z tašky plné obalů od léků vyhledávám podle předloženého seznamu. Živě se také zajímám o „à la carte“ – z jídelního lístku tištěného v bodovém písmu vybírám polévku, hlavní jídlo a nápoj v celkové ceně do 12 euro. Porota je přísná, avšak milá a povzbuzující. Končí dopolední blok, po skvělém obědě se srocujeme u místní cukrárny s nabídkou 18 druhů výtečné kopečkové zmrzliny. Pochutnáváme si a debatujeme o zážitcích ze soutěže. Vnímám, že se do prostoru Bod K7 schází veřejnost, za chvíli totiž bude začínat „verejné čitanie“. Nevidomí a slabozrací předčítají zvolené texty a ztichlý sál pozorně sleduje výkony ve čtení. Vkusně vyzdobené Svätoplukovo námestie skýtá řadu možností odpočinku na přistavených sedacích setech, lavičkách a v krytých boxech. Všude je plno květin, v dálce vnímám ruch přípravy vystoupení na pódiu. Před pátou hodinou je náměstí zcela zaplněno nejen účastníky Tour de Braille, ale zejména obyvateli Nitry a dalšími přihlížejícími. Slavnostního vyhlášení výsledků Tour de Braille Nitra se ujímá Jožko Zbranek a jeho kolegyně Erika, ocenění soutěžící jsou nastoupeni před pódiem a vystupují z řady při předání ceny. Přihlížející pozorně poslouchají celé vyhlášení výsledků a nadšeně potleskem oceňují výkony soutěžících. Večerní program se nese v duchu Bieločierného koncertu pod Nitrianskym nebom. Zcela zaplněné náměstí sleduje výkon nevidomého klavíristy Petra Zbranka a houslistky Viktorie Linnen, které poté střídá country skupina nevidomých Domovina. Doteď jsem netušila, že se dá celkem dobře tančit na kočičích hlavách malých kachliček, když hudební skupina nevidomých Kyklop band z Olomouce rozparádí nadšené publikum. Závěrečné písně sestavy BLINDMAN z Brezna završí skvěle naplněný den. Sobota, 12. srpna 2023, nasedám do Regionálního expresu Slovenské železnice a hlavou mi běží celý včerejší den. Skvělá propagace Braillova bodového písma, výborná atmosféra, velká účast nevidomých a slabozrakých z celého Slovenska, zájem veřejnosti, pěkné počasí a hlavně velký zájem o náš jedinečný symbol se spojují do krásného pocitu nevšedního zážitku. Velmi děkuji Jožkovi Zbrankovi a jeho týmu za úžasný výkon a věřím, že se v budoucnu při podobných aktivitách spojí síly nevidomých a slabozrakých z Čech a Slovenska. Dagmar Filgasová # Dvě haptické expozice v Litoměřicích Litoměřice jsme s manželkou navštívili začátkem července neplánovaně souhrou okolností zaviněných letošním suchem a nedostatkem vody na českých tocích. Původně jsme si objednali plavbu lodí z Děčína do Drážďan a zpět. Jeli jsme tedy do Děčína, ubytovali jsme se a krátce poté přišla SMS zpráva, že se plavba ruší. Později poslali e-mailem informaci, že nám plavenky nepropadnou a že platí až do příštího roku. Jako odškodné nám nabídli plavbu lodí z Ústí nad Labem do Litoměřic, a to zdarma. Nabídku jsme přijali a příští den časně ráno se vlakem přemístili do Ústí. Plavba byla příjemná, v podpalubí hrála hudba a na zádi byl stín i nabídka občerstvení. Po dvou hodinách plavby loď zastavila v Litoměřicích. Část pasažérů včetně nás dvou vystoupila, druhá pak plula dál až do Roudnice nad Labem. A tak se stalo, že jsme řízením osudu poprvé vstoupili na půdu města Karla Hynka Máchy a celé řady historických pamětihodností a církevních staveb. Cestou do restaurace na oběd si manželka všimla upoutávky na návštěvu muzea s názvem „Křišťálový dotek“. To nás zaujalo a hned po obědě jsme zamířili na nedaleké náměstí, kde se muzeum nachází. Domnívali jsme se, že půjde o expozici produktů některé z českých skláren. Exponáty, které si musíte ohmatat, k čemuž nás vyzval náš průvodce, jsou, k našemu překvapení, otisky rukou známých osobností v křišťálovém skle. Jen namátkou uvedu Václava Havla, Karla Gotta, sira Nicholase Wintona, Ringo Starra, Jaromíra Jágra a následuje mnoho dalších. Autorem otisků je litoměřický sklář Jan Huňát, muzeum založil se svým otcem, který nás muzeem doprovázel. Další část výstavy v prvním poschodí pak prostřednictvím videí a fotografií, případně korespondence dokumentuje okolnosti, za kterých významní umělci, sportovci či politici otisk rukou umožnili. V blízkém Infocentru nám doporučili také návštěvu Litoměřického hradu. Vydali jsme se tam a byli mile překvapeni. Zejména vinařskou expozicí, která návštěvníkům přibližuje historii vinařství v Čechách a na Moravě. Jde o interaktivní expozici, která pamatuje i na nás nevidomé. Hned v první místnosti nás „uvítal“ a o tom jak a kdy se k nám vinná réva dostala, z reproduktoru vyprávěl sám Karel IV. Je zde celá řada předmětů k osahání, u některých z nich jsou také popisky v Braillově písmu. Když jsme dorazili na virtuální vinici, ozvalo se nad našimi hlavami štěbetání špačků, které ale vinaři nemají rádi. Ve virtuálním vinném sklípku se při našem hovoru ozývala zřetelná ozvěna způsobená klenbou. V přízemí hradu se nachází také zajímavá expozice přibližující život známého komika Felixe Holzmanna, který strávil v Litoměřicích převážnou část svého života. Tato expozice však je již ryze vizuální. Při cestě zpět k přístavišti jsme sestupovali po Máchových historických schodech a zamávali jeho soše. Zastavili jsme se ještě v kavárně s názvem „Káva s párou“, která je umístěna v budově bývalého vlakového nádraží. V její blízkosti jsme obdivovali sto let starou parní lokomotivu, a také modelovou zahradní železnici s dominantami Litoměřic a lanovkou. Železnice má celkem tři okruhy a uvede se do provozu vhozením žetonu zakoupeného v kavárně. Vůbec nelitujeme, že jsme dopluli úplně někam jinam, než jsme původně chtěli. Poznali jsme alespoň trochu město, kudy kráčela česká historie, jež nabízí spoustu zajímavostí a je vstřícné i vůči nám, lidem se zrakovým hendikepem. Třeba někdy v budoucnu se sem znovu vypravíme a navštívíme další zajímavá místa. Jan Příborský P.S.: Ještě připojuji odkazy na instituce, o kterých se v článku zmiňuji: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/museum-kristalovy-dotek https://www.kudyznudy.cz/aktivity/litomericky-hrad-svatostanek-ceskeho-vinarstvi # Na návštěvě u uměleckého kováře Ve čtvrtek 3. 8. 2023 absolvovali zrakově postižení z karlovarského regionu další společný výlet, jehož cílem byl tentokrát „Ateliér uměleckého kováře Iva Rudolfa“ ve Vodné u Bečova. Anonce byla pro naše klienty tak lákavá, že na tuto exkurzi dorazilo více jak tři desítky účastníků. Ivo Rudolf se věnuje kovářství více jak 40 let a zde ve Vodné tvoří umělecká díla již celá tři desetiletí. Začátky tu měl velmi krušné, přestavět původní hospodářské stavení s maštalí pro koně a ovce na dnešní kovárnu, resp. umělecký ateliér jej stálo mnoho času, úsilí i neúnavné práce. Původně je vyučen kovářem – podkovářem, avšak s uměleckým zaměřením, a to v Oselcích u Nepomuka. Je o jedinečné a vyhlášené učiliště svého druhu u nás. Pan Rudolf i jeho manželka k nám byli velice vstřícní a pozorní. V úvodní části kovárny jsme si mohli hmatem prohlédnout dva metry velikou tepanou sošku Madony s děťátkem; tento umělecký skvost bude od podzimu vystaven v nově budované kapli Domova důchodců v Chebu. Soška je zhotovena z plátu žíhané mědi, všichni jsme s úžasem obdivovali jemnou a pečlivou propracovanost všech detailů této svaté ikony. Prohlédnout jsme si mohli i jednotlivá dřevěná, ale i pogumovaná kovová kladívka a další různá „udělátka“, kterých tu bylo zhruba na 80 kusů. Poté jsme teprve vstoupili do vlastní kovářské dílny, kde byla uprostřed umístěna metr dlouhá kovadlina, vážící 213 kg. Usazena je na obrovském, metr vysokém javorovém špalku, svázaném několika obručemi. Součástí vybavení kovárny je i svěrák či zápustková deska, na které se prorážejí různé otvory. Nechybí tu samozřejmě ani různé brusky či vrtáky, prostě vše, co kovář potřebuje ke své práci. Abychom zažili tu pravou atmosféru, pan Rudolf zažehl plamen, na potřebnou teplotu rozdmýchal oheň a posléze se jal kovat a vytvaroval svůj kovářský symbol – list stromu, který jsme obdrželi jako památku na tuto exkurzi. K rozžehnutí plamene a udržování výhně používá antracit, kout daný kov lze teprve při teplotě 900 °C., K úchytu a dalšímu zpracování rozžhaveného kovu má k dispozici na 120 kusů rozličných typů kovářských kleští a kladívek či perlíků o různé hmotnosti. Pro názornost nám spustil i 75 kg vážící pneumatický buchar, který vydává nesmírný rámus a hluk. Do rukou se nám mimo jiné dostalo i desetikilové kladivo, kdy nám předvedl jeho správný úchop i nesmírně důležitý grif pro následnou souhru jednotlivých úderů při práci více kovářů najednou. Posléze došlo i na mnohé, velmi zvídavé otázky, které neměly konce! Poté jsme se přesunuli do prvního poschodí kovárny, kde se nachází umělecký ateliér. Ani nevím, jak to nazvat, byl to prostě hotový ráj nejen pro oči, ale i pro prsty našich rukou! Vystaveny tu byly kovové či tepané předměty různého druhu. Spatřit jste tu mohli např. středověké husitské zbraně včetně damaškových (nebo damascénských – pozn. red.) mečů, ale i pušky či děla z přelomu 19. až 20. století. Vystaveno zde bylo i hospodářské náčiní, jednotlivé druhy podkov, praktické či ozdobné předměty do domácnosti, bižuterie, ale i různé druhy hlavolamů. Zde se musím zmínit, že Tomáše Vrchlavského i Markétu Žítkovou zaujaly vystavené hlavolamy natolik, že si sedli na zem uprostřed místnosti a záhy se dali do vyprošťování ježků z klece, jak je známe od Jaroslava Foglara! Obdivovat jsme mohli i různé kovové či tepané tvary různých brouků, šneků, ryb i raků, své místo zde měly i některé hudební nástroje jako je xylofon nebo lyra. Nás také velmi zaujal stojan na svatou knihu s trojramenným křížem a pozlaceným Ježíškem, naší pozornosti neunikl ani Svatováclavský meč s vyříznutým křížem a křišťálovou hlavicí. Ke skvostům ateliéru patří i nádherná kovová lampa s obrovským křišťálovým sklem s foukanými bublinkami. Opravdovou perlou tohoto uměleckého ateliéru jsou korunovační klenoty. Jde o pozlacenou kopii korunovačních klenotů, tvoří je nádherně zdobená Svatováclavská koruna, říšské jablko s křížkem, zdobené perlami a drahokamy, součástí korunovačních klenotů je i žezlo, jeho špice i rukojeť je zdobená kroužky z perel a drahokamů, ty jsou však vyrobeny z barevného, vysoce leštěného skla. V přízemních prostorách budovy můžete ještě obdivovat nejen mnohé kovové výrobky z oblasti bižuterie, ale i sbírku kávových mlýnků, čítající na 120 kusů, vyrobených ať z kovu, dřeva, skla či porcelánu. Při venkovním posezení s kávičkou a výbornou bábovkou, kterou upekla manželka pana Rudolfa, jsme si ještě mohli prohlédnout nádherně zdobenou kovovou mísu s „kovovým“ ovocem, avšak v životní velikosti a barvě. Na závěr náleží obrovské poděkování panu Rudolfovi i jeho manželce za jejich vstřícnost a pochopení pro náš handicap. Po skončení prohlídky pan kovář s úsměvem prohlásil, že s takovým zájmem návštěvníků ještě nikdy neabsolvoval tak dlouhou exkurzi! V Bečově se každoročně, v průběhu měsíce září, koná Mezinárodní kovářské sympozium, na kterém se na dané téma prezentují kováři z různých zemí světa. Z každého ročníku vznikla v kovárně uměleckého kováře Iva Rudolfa nová skulptura – kovaná socha. Všechny jeho sochy zdobí bečovské údolí a jsou veřejně přístupné. Bez zajímavosti není ani 10 m vysoký klíč, rovněž ukovaný naším bečovským kovářem. Emil Miklóš # SOUTĚŽ: Vyhlášení výsledků soutěže Minule jste soutěžili o 3 x CD s písničkami z muzikálu Golem z divadla Broadway, které do soutěže věnovala společnost Cleopatra Musical, s.r.o. a 3x mléčný krém na ruce, od společnosti TianDe. A jaké byly správné odpovědi na soutěžní otázky? OTÁZKA 1 Jak se jmenuje nová šéfredaktorka časopisu Zora? a) Daniela Thampy OTÁZKA 2 Jak se jmenuje společenská hra se 64 hracími kartami, kde v každé je vyseknutý některý z osmi symbolů a jejíž cílem je sesbírat co nejvíce karet se stejným symbolem? a) Qardo OTÁZKA 3 Jak se jmenuje časopis v jazyce esperanto, který také naše redakce vydává? b) Aúroro OTÁZKA 4 Jak se jmenuje první nevidomý sportovec, který pokořil slavnou Tour de France? c) Ondřej Zmeškal Z došlých odpovědí jsme vylosovali 3 výherce. Jsou jimi: Urubová Zdenka (Otrokovice), Janků Zuzana (Opava), Drahoš Radomír (Brno). Všem výhercům gratulujeme! Ceny zašleme poštou. # Nová soutěž OTÁZKA 1 Kolik znaků Braillova písma se vejde na běžnou stranu formátu A4? a) 700 – 800 znaků b) 800 – 900 znaků c) 900 – 1000 znaků d) přes 1000 znaků OTÁZKA 2 Jak se jmenuje americký nevidomý zpěvák, skladatel a producent, který v roce 1996 získal hudební ocenění Grammy za celoživotní dílo? a) Stevie Wonder b) Elton John c) Bruce Springsteen d) Bob Marley OTÁZKA 3 Jak se jmenuje časopis o technice, který také naše redakce vydává? a) Béčko b) Téčko c) Déčko d) Céčko OTÁZKA 4 Jak se jmenuje aplikovaný stolní tenis pro nevidomé a slabozraké, kde všichni hráči musí mít na očích neprůhledné brýle, aby byla dodržena objektivita soutěží? a) showdown b) showtable c) showroom d) showtime Své odpovědi posílejte do 10.9.2023 na adresu: redakce Zora, Krakovská 21, 110 00, Praha 1 nebo na e-mail: zora-objednavky@sons.cz . Při zaslání odpovědí, prosím, uveďte, že se jedná o odpovědi ze soutěže časopisu ZORA. Pokud správně odpovíte alespoň na tři ze čtyř soutěžních otázek, budete zařazeni do slosování o 3 x dětskou knihu Nabu, Nelsí a škola pro super psy, kterou napsala Stanislava Krajíčková. A ještě upozornění. Pokud se soutěže chce zúčastnit kdokoli, kdo není předplatitelem Zory (například si časopis půjčuje), může odpovědi poslat, ale do slosování jeho jméno nebude zařazeno. Výhry v soutěžích jsou formou benefitů pro čtenáře, kteří si časopis předplatili. Připravila Kateřina Rovenská