Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA , číslo 16, srpen 2023

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM
STALO SE: Kalendárium
Přehledně: Čím se v létě zabývají lidé v oblastních odbočkách? Přinášíme krátký přehled. Pokud máte chuť vědět více, nalistujte stránku sons.cz/odbočky/aktuality.
Z návštěvy Chorvatského svazu nevidomých
ROZLOUČENÍ S PROFESORKOU EVOU HADÁČKOVOU
Zůstává ve vzpomínkách
LIDÉ KOLEM NÁS: Do téhle role se stále více vžívám
NAPSALI JSTE NÁM: Návštěva Arcidiecézního muzea v Olomouci
Pohlaď sokola, narovnej si záda a osedlej Bavoráka!
RECENZE: Česká účast v Low Vision Song contest, aneb Proč to zase nedopadlo
SPORT: Zlato na Světovém poháru ve sportovní střelbě
Nevidomí bowlinkáři se v Olomouci utkali o tituly mistrů republiky!

LIDÉ KOLEM NÁS: Do téhle role se stále více vžívám

V rámci festivalu DUN a akce „Tradiční ukončení léta“, která se koná 18. 8. v areálu FC Lhotka nad Bečvou, budete moci navštívit svého druhu jedinečné představení. V 16.30 tu proběhne premiéra koncertní verze muzikálu „Monte Cristo pod širým nebem“. Repríza se pak uskuteční 11. října v sále radnice v Jablunkově, kde se role pořadatele ujme Třinecká oblastní odbočka SONS. Jde o komentované pásmo písní z muzikálu Karla Svobody, Zdeňka Borovce a Richarda Hese. V titulní roli vystoupí nevidomý zpěvák Radek Žalud. Právě jeho jsme se zeptali, jak svou hlavní roli vnímá i v čem spatřuje výjimečnost takového představení.
Když jsem před dvaceti lety tento muzikál navštívil, s Danielem Hůlkou v hlavní roli, představoval jsem si, jaké by to bylo, kdybych si sám mohl stoupnout na jeviště a tuto překrásnou roli si zazpívat. Vždyť jsem přece vystudoval operní zpěv na konzervatoři. A když člověk dobře zvládne klasickou techniku, je schopen zazpívat prakticky cokoliv, swing, dechovku, rock i muzikál. Svůj tajný sen jsem nicméně zasunul hluboko do podvědomí a řekl si: „Smiř se s tím, že tohle bez zraku prostě není možné, stejně jako řízení auta.“
Léta ale plynou, a mně osud do cesty přihrál vynikajícího zpěváka, textaře a žáka Dana Hůlky Jiřího Peka. Ten spolu s dalšími lidmi upravil muzikál do koncertní verze a nabídl mi v něm hlavní roli. Aniž by věděl něco o mém snu. Problém, že v něm bude zpívat nevidomý? Nic takového neřešil! A já si uvědomil, že spousta lidí „hodí vidle“ do něčeho, o čem si myslí, že prostě nemůže fungovat. A pak přijde jiný, kdo „neví, že to nejde“, a najednou to jde. I tak jsem si ale zpočátku říkal, zda něco takového myslí Jiří vážně. A později, že taková nabídka se přece neodmítá. Jde totiž o první muzikálovou inscenaci na světě, ve které hlavní roli ztvární nevidomý. To, co bylo včera nemyslitelné, se stává realitou. Stačila jen odvaha zkusit něco, co tu ještě nebylo. Přiznám se, že mi tím Jiří úplně vyrazil dech.
Celý život mě těší a baví překonávat bariéry. Dnes už můžeme sledovat komentované filmy i divadlo, ale muzikál tady dosud nebyl. A možná jsme už jen krůček od opery. Pokud by se do libreta koncertní verze „Rusalky“ dopsalo pár komentářů, dokážu si představit například roli vodníka. Chtěl jsem zkusit i dabing ve filmu. Ale spousta režisérů řekla, že to nepůjde. Jediný, kdo měl jiný názor, byl Zdeněk Troška. Ano, bylo by s tím hodně práce, ale šlo by to. I tohle je bariéra, kterou by mě bavilo zbořit.
Ale vraťme se k „Monte Cristovi“. Jde o plnohodnotný muzikál trvající zhruba 100 minut. Posluchače provázím vyprávěním, písněmi a jejich komentáři. Příběh vyprávím retrospektivně, tedy ze vzpomínek. Vynechány jsou tu jen scény, ve kterých se pro vidící diváky sice něco děje, ale nevidomí to postřehnout nedokážou. Představení jsme naopak obohatili dodatečnými komentáři. Pro našince je tak hodnotnější. Vše okomentuji, a vy tak nebudete mít potřebu ptát se svého průvodce na to, co se na jevišti právě děje. Komentáře jsou ovšem psány tak, aby nerušily, a aby vidící divák měl pocit, že tam patří. Autorem těchto textů je Jiří Pek. Psal je s ohledem na potřeby nevidomých, a myslím, že i pro něho to byla osobní výzva. Hudba je původní, tak jak ji Karel Svoboda napsal, jen ji pouštíme jako reprodukovanou z flash disku na half playback.
V představení nás vystupuje sedm. Kromě Jiřího Peka i Jiří Březík, Sandra Nováková, Klára Jelínková, Lukáš Kellner a Vít Bečvář, jehož hlas je velmi podobný hlasu Karla Černocha. Karel mimochodem zpíval v původním nastudování muzikálu. A dnes jako by Karel stál vedle mě. Krásnou vzpomínku mám i na Jiřího Březíka. Tento textař Hany Zagorové a přední český vokalista, který doprovázel i Karla Gotta, mě doprovázel na piano v Literární kavárně. Potkávám se s ním přesně po dvaceti letech. Jiří napsal i text pro přídavek. Ale obávám se, že ho na „ukončení léta“ nestihneme. Zřejmě nás bude už tlačit čas.
Všichni mí kolegové jsou ostřílení muzikáloví herci. Já však musel naskočit do rozjetého vlaku. Scénář muzikálu znám detailně a písně pro mě neznamenaly velký problém. Musel jsem se ale naučit nově dopsané texty a komentáře. Těch je poměrně dost, musel jsem vše zvládnout za 14 dnů, a tak jsem byl trochu ve stresu. Také jsem si poslechl dva filmy, tři rozhlasové adaptace a přečetl dvě knižní zpracování. Tak jsem tu atmosféru snad nasál a uchopil.
Ale zatímco vidící účinkující mohou využít nápovědu, jako nevidomý nic takového nemám. Jsem proto zvyklý být stoprocentní, nic jiného mi ani nezbývá. Spousta muzikantů mi řekne: „Tak to zkazíš, však se houby děje. Jsi jen člověk.“ Ale tenhle úhel pohledu rozhodně nesdílím. Můj závazek je obstát a ukázat „zdravé“ veřejnosti, že jsem plnohodnotný zpěvák a muzikant. Myslím, že tohle představení toho bude jasným poselstvím. Obstát chci i sám před sebou. Mohu si namlouvat cokoliv, poskytovat si berličky, ale sám před sebou neuteču. A zpětně si vysvětlovat, že jsem se „tomu mohl věnovat více“, opravdu není můj styl. Připravuji se vždy co nejsvědomitěji. Pouštím si muziku a opakuji texty. Od začátku i náhodně, od určitého okamžiku. Že to na pódiu vypadá jako „brnkačka“? Ale to je cíl každého umělce a výsledek tvrdé práce.
Navíc, při koncertě chybu udělat lze, při muzikálu to možné není. Orchestr svou hrou totiž přesně „časuje“ naše výstupy. Zpěváci i herci musí být přesní. V tom je ten kumšt. Jakmile zaváhám, mám problém a spolu se mnou všichni ostatní. Něco pozastavit nebo vrátit prostě nelze. Pokud chci obstát, musím jet na 150 procent. Když jako nevidomý udělám chybu a ještě si přitom hraji na to, že mám na to odzpívat roli jako vidící, lidé si řeknou: „No jo, nevidomý, tak co byste čekali.“ Ale stát se může samozřejmě ledasco. Vypadne mikrofon, reproduktor, splete se zvukař apod. Ale já nesmím ztratit nit. A také musím vědět, že jsem udělal maximum možného.
Jaká je cena představení? Jen 3000 Kč jako honorář pro každého účinkujícího, celkem tedy 21 000 Kč. Vstupné pro členy SONS tak bude 100 Kč, pro ostatní 250 Kč. To je myslím rozumná cena. Pokud půjdete na muzikál do divadla, zaplatíte i 1000 Kč. Tyto částky bych rád udržel i pro další představení, aby byla co nejdostupnější. Ano, máme i další plány. Už jsme jednali například s kulturním domem v Soběslavi. Muzikál stojí ovšem nejen na zpěvácích, ale též na kvalitním zvuku. I když hudba hraje z playbacku, je třeba ozvučit 7 mikrofonů, což je už práce pro profesionála. Při zpěvu se navíc do hudby pro lahodnější zvuk přimíchává ještě „ozvěna“. Profesionální zvukař by stál i 20 000 Kč. Tuto práci, včetně pořízení videozáznamu, odvedou mí přátelé z TV Šlágr, také za mnohem přijatelnější cenu. Myslím, že lidé se mají opravdu na co těšit.
Jak zřejmě víte, ve své roli se zrádcům pomstím. Na závěr do ticha vykřiknu: „Dokonáno!“ Ale co jsem tím získal? Je to vůbec slast, když jsem teď zůstal sám se svým bezbřehým smutkem? Postava Edmonda Dantese je mi psychologicky velmi blízká. Ani se mnou se život příliš nemazlí. Byly v něm i nepěkné okamžiky, a tak nejen ve své roli někdy prožívám jakousi psychickou rozpolcenost, kdy přemýšlím, zda se lidem, kteří mi ublížili, pomstít, nebo jim odpustit. Zní to možná hrozivě, či naopak úsměvně, ale jsem zpěvák v muzikálovém příběhu. Jako Edmond se jistě chovat nebudu, jen chci demonstrovat skutečnost, že se do té role stále více vžívám. Tahle úvaha mě přivádí i na myšlenku, že pokud ji člověk chce zahrát dobře a vložit do ní ty správné emoce, musí k tomu zkrátka dozrát. Řekl bych, že dvacetiletý člověk roli tak dobře neuchopí. Dnes jsem také ve věku Dana Hůlky, který ji před 20 lety zpíval. Můžete to vnímat jako náhodu, ale podle mě náhody neexistují.
Co na závěr? Letos jsem měl tu čest zpívat také Arnoštu Pavelkovi na jeho poslední cestě. I jemu bych chtěl toto představení věnovat. Spousta lidí z naší komunity ho dobře zná, zvláště Moravané. Původně byl truhlářem, ale vedl i fotbalový klub, pomáhal vsetínské oblastní odbočce SONS a procestoval kus světa. A hlavně, uměl řešit problémy. Nevyhledával důvody, proč něco nejde. Naopak vždy hledal způsob, jak by to šlo. Bez velkých řečí. Pro mě byl přítelem i podporovatelem. Padli jsme si do oka hned, a bylo skvělé mít ho vedle sebe. Myslím, že zamyšlení nad ním dodává představení i jakýsi duchovní rozměr.

S Radkem Žaludem hovořil Antonín Vraný

V rozhovoru zmiňujeme událost, která v době vašeho čtení již proběhla, v době vzniku textu se ale teprve připravuje. Pro zachování autenticity časové souvislosti ponecháváme. (Pozn. red.

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 107, číslo 16, srpen 2023
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Redakce:
Šéfredaktorka: Daniela Thampy
Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská
Redaktoři: Ilona Ozimková, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Korektor: Václav Senjuk
Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 100 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
STALO SE
Kalendárium
Přehledně
Z návštěvy Chorvatského svazu nevidomých
ROZLOUČENÍ S PROFESORKOU EVOU HADÁČKOVOU
Zůstane ve vzpomínkách
LIDÉ KOLEM NÁS
Do téhle role se stále více vžívám (Radek Žalud)
NAPSALI JSTE NÁM
Návštěva Arcidiecézního muzea v Olomouci
Pohlaď sokola, narovnej si záda a osedlej Bavoráka!
RECENZE
Česká účast v Low Vision Song contest, aneb Proč to zase nedopadlo
SPORT
Zlato na Světovém poháru ve sportovní střelbě
Nevidomí bowlinkáři se v Olomouci utkali o tituly mistrů republiky!

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.