Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA , číslo 13, červenec 2023

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM
STALO SE: Kalendárium
Přehledně
Byli jsme u toho i letos
REPORTÁŽ: Tajemství včelího úlu poodhaleno
LIDÉ KOLEM NÁS: I kdybych kurz neměl, od varhan by mě stejně nedostali
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně-právní poradny
NAPSALI JSTE NÁM: Anička nás měla ráda!
SPORT: Tři cenné kovy z Târgu-Mureş
Na počest průkopníka
SOUTĚŽ: Vyhlášení výsledků soutěže
Nová soutěž

NAPSALI JSTE NÁM: Anička nás měla ráda!

Tedy onou Aničkou se pro mne stala na školení nevidomých žen v Praze-Krči, kterého jsem se zúčastnila jako dvacetiletá v roce 1972. Nabídla mi tykání stejně jako všem účastnicím. Měla jsem obavy, že si nezvyknu, ale už při tom zůstalo.
Léta učila v té naší brněnské Základní devítileté škole pro mládež s vadami zraku. Snad název nepletu?
Anička Kovářová by se 18. července 2023 dožila sta deseti let. Nebyla jí však dopřána ani ta devadesátka. Podzim roku 1997 byl její poslední, stala se obětí autonehody kousek od svého bydliště v Brně. Bylo to neuvěřitelné, naprosto nečekané!
Ovšem přece jen před tím zde byla s námi. Prvně jsem ji potkala u nás doma. S dobrou kamarádkou a spolupracovnicí ze školy, paní učitelkou Marií Soukeníkovou, tehdy byly na dovolené v Luhačovicích. Maminka je potkala ve městě a pozvala na jedno letní odpoledne k nám domů. Dámy tedy přišly, byly usazeny v obýváku, já ulovena někde v naší velké zahradě, přinucena se umýt a převléct, byla tam hlína ke hraní. Tož jsem vstoupila a pozdravila ty dvě návštěvnice. Ne že bych je předtím někde letmo nezaslechla na chodbě, ale žádná z nich nás ještě neučila. Po prázdninách jsem měla jít do čtvrté třídy. Dokonce i vím, co se tehdy v tom obýváku povídalo. Brzy dospěl hovor k tomu, že soudružka učitelka bude ta, kdo mne zasvětí do tajů „řeči nejpřátelštější“. „Já bych sa rusky nenaučila. To budú mět těžké,“ pravila maminka, možná psula tu krásnou řeč ještě víc. Celé moje dětství a ranné mládí se snažila krotit moji nespokojenost s lecčíms v naší zemi, ale ruština, „nedávno sa mosela učit němčina“, jí jaksi neseděla. Tož jí naše milá učitelka Kovářová zkoušela vysvětlit, že je to jazyk slovanský, patřící našim osvoboditelům. Asi příliš neuspěla, ale vím, že to odpoledne jsem dostala v překrásném šálečku první opravdovou černou kávu. Nu, kafař na první ochutnání se ze mne nestal, ale bylo to zvláštně slavnostní.
Ruština mi pak od prvního dne asi šla, měla jsem skoro vždy jedničku. Ale Anna Kovářová uvedla mnoho žáků i do tajů němčiny, esperanta, angličtiny. A když se ve škole ocitl nový žák, jehož bylo třeba seznámit s bodovým písmem, byla to zase jen ona, kdo to dokázal. Učila také Češtinu, dějepis, občanskou výchovu. Jeden rok na ni připadla matematika, zrovna dostala nás v šesté třídě, ale z toho neměla zvláštní radost. Rok před tím, než se pro naši třídu našla pionýrská vedoucí, s námi mívala velice podnětné a veselé schůzky, při nichž jsme se naučili lecjakou společenskou hru. Pro zájemce vedla i kroužky němčiny a esperanta.
V Brněnském ústavu, později Základní devítileté škole, učila v letech 1946 až 1970. Po odchodu do důchodu byla domácí dělnicí v brněnské Drutěvě, ale za žáky chodila stále ráda. Po roce 1990 vyučovala na střední škole sociálně právní v Brně v Kotlářské ulici. Předmět se nazýval Problematika zrakově postižených. O svých zdravých studentech mluvila vždycky s láskou, jistě leckdo z nich si vzpomene, dokáže projevit sociální citlivost a laskavost. Bezpečně vín, že je k obojímu vedla. Jeden žák utrpěl úraz, měla tedy možnost poradit, na koho se může rodina obrátit, když už vzniklo vážné postižení. A v Brně, v klubovně v Bayerově ulici, naučila řadu později osleplých bodové písmo.
Aničku znali mnozí zrakově i jinak postižení z různých funkcí v organizacích invalidů. Zvlášť jí ležela na srdci problematika nevidomých žen, v komisi pro ně do devadesátých let pracovala.
Nám, žákům brněnské školy, byla příkladem samostatně žijícího nevidomého člověka, mnozí ji navštívili i doma. Umožňovala nám kontakty s už pracujícími zrakově postiženými. Byli jsme s ní jakožto deváťáci v Jihomoravských plynárnách na telefonní ústředně u paní Milušky Tourkové. Nemám to slovo ráda, ale upřímně jsem tu dámu obdivovala, jak si šikovně počíná, rychle, beze stop nervozity spojuje spousty hovorů. Později, při práci telefonistky, se mi nejednou vybavila ona podnětná návštěva, zprostředkovaná právě Aničkou. Nejen u Milušky, ale i v brněnské Drutěvě jsme si mohli drobně kousnout do “pracovního chlebíčka“. Zjistit, že když nevíte, co z vás jednou bude, lze nejen spojit hovor, ale i ty kartáče se při troše píle naučit dělat. Možná někdy někdo zkusí hodnotit, co se povedlo (či nepovedlo) funkcionářům Svazu invalidů od let padesátých do devadesátých, a jistě přijde na to, že snahy mnohých vedly dobrým směrem.
Já jsem znala Aničku více jako učitelku, dokonce starší kamarádku a rádkyni mnoha zrakově postižených a končím tam, kde článek začal: Anička nás měla ráda!

Eva Budzáková

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 107, číslo 13, červenec 2023
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Redakce:
Šéfredaktorka: Daniela Thampy
Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská
Redaktoři: Ilona Ozimková, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Korektor: Václav Senjuk
Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 100 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
STALO SE
Kalendárium
Přehledně
Byli jsme u toho i letos
REPORTÁŽ
Tajemství včelího úlu poodhaleno
LIDÉ KOLEM NÁS
I kdybych kurz neměl, od varhan by mě stejně nedostali
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace ze Sociálně-právní poradny
NAPSALI JSTE NÁM
Anička nás měla ráda!
SPORT
Tři cenné kovy z Târgu-Mureş
Na počest průkopníka
SOUTĚŽ
Vyhlášení výsledků soutěže
Nová soutěž

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.