Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA , číslo 13, červenec 2023

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM
STALO SE: Kalendárium
Přehledně
Byli jsme u toho i letos
REPORTÁŽ: Tajemství včelího úlu poodhaleno
LIDÉ KOLEM NÁS: I kdybych kurz neměl, od varhan by mě stejně nedostali
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně-právní poradny
NAPSALI JSTE NÁM: Anička nás měla ráda!
SPORT: Tři cenné kovy z Târgu-Mureş
Na počest průkopníka
SOUTĚŽ: Vyhlášení výsledků soutěže
Nová soutěž

REPORTÁŽ: Tajemství včelího úlu poodhaleno

Jak jsme již psali v minulých číslech Zory, Národní zemědělské muzeum připravilo jako součást celodenní akce Jedu v medu také program pro nevidomé. Setkání na střeše u včelích úlů mělo proběhnout v sobotu 10. června v počtu maximálně deseti účastníků. Datum samozřejmě zůstalo v platnosti, příchozích byl ale nakonec více než dvojnásobek. Přiznám se, že když jsem s předstihem viděla navýšený seznam, lehce jsem zakolísala v nadšení. Pro některé aktivity „méně znamená více“. Nu, naštěstí nejsem organizátorem akce, nechejme tedy věcem volný průběh.
Z redakce Zora do muzea dorazila čtyřčlenná skupinka: Daniela Thampy, Petr Mašek s mikrofonem, zkušený včelař Václav Senjuk a externí redaktorka a rovněž včelařka Helenka Matasová. U výtahu do čtvrtého patra muzea jsme se vmísili mezi příchozí nevidomé a slabozraké a jejich průvodce. Hned nahoře byli všichni vybaveni kombinézami, do kterých se postupně nasoukali.
A jak taková včelařská kombinéza vypadá? Jde o overal s dlouhými rukávy, na konci nohavic i rukávů jsou gumičky, které minimalizují riziko vniknutí včel pod kombinézu. Součástí kombinézy je i klobouk se širokou střechou, od které vede po celém obvodu prodyšná a průhledná síťka. Ta spadá dolů a za krkem je k overalu přišitá. Z obou stran se kolem krku připíná zipy, které se sbíhají až pod bradou. Ještě zajistit klopou na sucháč, aby nezůstala ani skulinka. I včelař, který chodí k úlům bez kombinézy, si bere právě takovýto klobouk, ve kterém je schovaný „za záclonkou“. Na žihadla si člověk časem zvykne, prý jsou dokonce zdravá, ale bodnutí do hlavy nebo dokonce do oka není radno riskovat.
Ti, kdo přišli v sandálech naboso, dostanou ještě ponožky, v záloze jsou i rukavice s dlouhým návlekem přes rukáv. A už jsme komplet v bílém. Ano, kombinézy mají bílou barvu, na tu totiž včely příliš nereagují. Jen přední část průhledné „záclonky“ je černá pro příjemnější koukání.
Ze čtvrtého patra muzea vedou dveře přímo na střechu, která je částečně zatravněná a je bezpečně obehnaná zábradlím. A právě zde se nachází pět včelích úlů, dobře opečovávaných a monitorovaných. Úly jsou součástí projektu Včely na střechách, jenž má za cíl vrátit opylovače do našich měst.
Hned po výstupu na střechu začíná program, který má zaujmout a nadchnout všechny naše smysly. Poodepneme si klobouky, protože přichází zážitek pro první smysl, a to chuť. Paní Hinge nabízí ochutnávku dvou druhů medu přímo z tohoto místa. A všichni uznale přisvědčují, že pražský med je opravdu vynikající.
Na řadu přichází zvuková ukázka bzukotu včely a čmeláka a povídání o harmonizujícím vlivu tohoto zvuku na člověka. Dozvídáme se o důležité roli včel v přírodě, ale také o včelařství a jeho historii.
Dalším smyslovým vjemem bude čich. Dostáváme se k bedýnce naplněné v okolí kvetoucími rostlinami. Lípa, růže, třezalka zahradní, levandule, jasmín,... Poznáváme hlavně hmatem, čichem si spíš užíváme nádhernou kombinaci vůní.
Od úlů už nás dělí jen krůček, je tedy na čase jeden pomalu otevřít. To je pro včely samozřejmě signálem k tomu, aby se rozletěly zjistit, co že se venku děje. V úlu je udrží dým z kuřáku naplněného troudem a opatřeného malým měchem. Paní Hinge jím občas zadýmá, takže kolem nás krouží včeliček jen pár. A už teď prozradím, že naši návštěvu všechny ve zdraví přežily, což znamená, že žihadlo nedostal ani jeden z nás.
Opatrně a ohleduplně vyjímá paní Hinge z úlu plástev v obdélníkovém dřevěném rámečku. Je obsypaná včelami a nádherně voní. Několik zájemců si rámeček mohlo podržet v ruce, poslouchat včelí hemžení a vdechovat vůni, medově sladkou a zároveň mírně ostrou. Žádné poplašeně poletující dělnice, včelky se spořádaně drží na plástvi, která putuje z ruky do ruky. Jen opatrně, držet za ouška v rozích rámečku, a v žádném případě neupustit.
Aby toho na včelí společenství nebylo moc, plástev je vrácena zpět do úlu. Vidící návštěvníci se ještě kochají výhledem, který z tohoto místa opravdu stojí za to. Jistě bude zachycen i na fotografiích pořízených dronem, jehož bzučení se po celou dobu mísilo s tím včelím. A mimochodem se také dozvídáme, že slovo „dron“ pochází z angličtiny a jeho původní význam je „trubec“.
Naše setkání se pomalu chýlí ke konci. Vracíme rukavice, rozepínáme kombinézy a přesouváme se dovnitř, kde ještě dostaneme kousek medové plástve jako sladkou tečku. Vybaví se mi nejistý pocit nad dlouhým seznamem účastníků a uvědomuji si, jak jsem nás všechny podceňovala. Vedle zajímavých informací a zážitku pro všechny smysly bylo toto dopoledne plné pohody, a řekla bych dokonce harmonie. Buď se sešla výjimečně spořádaná skupina lidí, nebo ono rčení o pozitivním a uklidňujícím vlivu včel na člověka není žádný mýtus. A v nejlepším případě je správně obojí.
Velký dík patří paní Jindřišce Hinge, která pro nás tento program připravila, všem pracovníkům Národního zemědělského muzea, a také všem zúčastněným, lidem i včelám.

Daniela Thampy

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 107, číslo 13, červenec 2023
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Redakce:
Šéfredaktorka: Daniela Thampy
Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská
Redaktoři: Ilona Ozimková, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Korektor: Václav Senjuk
Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 100 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
STALO SE
Kalendárium
Přehledně
Byli jsme u toho i letos
REPORTÁŽ
Tajemství včelího úlu poodhaleno
LIDÉ KOLEM NÁS
I kdybych kurz neměl, od varhan by mě stejně nedostali
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace ze Sociálně-právní poradny
NAPSALI JSTE NÁM
Anička nás měla ráda!
SPORT
Tři cenné kovy z Târgu-Mureş
Na počest průkopníka
SOUTĚŽ
Vyhlášení výsledků soutěže
Nová soutěž

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.