Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA číslo 4 únor 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: U příležitosti toho, že…
Pozvánka na duchovně-rekreační pobyt
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Aktiv klub SONS a mladí nevidomí aneb jak rádi cestujeme
Napsali jste nám: Vzpomínka na Josefa Šedivého
LIDÉ KOLEM NÁS: Ludvík Baňas: Vzpomínky (2. část, pokračování z čísla 3) podtitul Rukulíbám, když tak obě
Dva zajímavé brněnské projekty, za kterými stojí nevidomý Radim Paseka
Dokázal jsem, že to dokážu
ZORA RADÍ: O čem se moc nemluví – Žijeme ve vztazích I.
ZDRAVÍ: S lékařem o chorobách jater a způsobu jejich předcházení
Angínu rozhodně nepodceňujte
Tiráž

Dokázal jsem, že to dokážu

Kniha s tímto názvem je životním příběhem jejího autora, Mgr. Reného Pastrňáka, Ph.D. Pro mě, čtenáře, začala příjemným ohlédnutím se do časů posledních 30 let minulého století, kdy mnoho z nás prožívalo své dětství a dospívání. Jako zdravý a vidící zahájil René na konci 90. let kariéru ve vysokém školství. Byl cílevědomý a pracovitý, začalo se mu dařit. Až do doby, kdy se jednoho zimního rána probudil s neproniknutelnou bílou mlhou před očima.
Nevzdal se: „I po té hrůze oslepnutí jsem pracoval, studoval, přinášel kreativní myšlenky… i přes svůj zakalený zrak jsem vytvářel prostor pro ostatní…“ Život a především pokračování v odborné práci v komunitě vidících kolegů nebylo však vůbec jednoduché: „Za osm let jsem získal pocit, že jsem se stal jen převozníkem, který pomohl mnohým cestujícím dál po řece kariéry…“ I proto vysokou školu opustil: „Kdo ví? Otevřu e-maily, a tam bude ještě jedna životní šance. A když ne, co se stane? To ví každý, kdo překonal životní krizi… Stali jsme se experty na život a jeho opravdové hodnoty.“ Jak jeho kniha vznikala a čím se René Pastrňák dnes zabývá, je námětem našeho rozhovoru.

Co vás inspirovalo k napsání knihy, jak vznikala?
Od známých, ale i z odborných kruhů jsem slýchával, že bych měl svůj příběh sepsat. Že ve svém okolí neznají nikoho s podobným osudem a přesto tak hlubokou profesní brázdou za sebou. A můj příběh prý jistě bude inspirací pro mnohé, nejen znevýhodněné. Napsat knihu jsem si neuměl představit, nejsem spisovatel. Napsat vysokoškolská skripta či učebnici je zcela něco jiného než beletrie. Jednoho dne jsem však sedl za stůl k notebooku a začal. Po osmi měsících byla kniha na světě. Zatím je na pultech knihkupectví, do budoucna předpokládám, že by se mohla objevit i v knihovnách pro zrakově postižené.

Jak se jako prakticky nevidomý připravujete na přednášky a veřejná vystoupení?
Širokou oblastí sociální problematiky, supervizí, poradenství, koučinku a sociálního podnikání se věnuji téměř celý profesní život. Nespisovně bych řekl, že všechny potřebné informace nosím v hlavě, zvláště když mnohé jsem zažil na vlastní kůži. A samozřejmě denně sleduji aktuality a vývoj v oboru. Tak si skládám své puzzle znalostí a zkušeností. Přednášky mám přesto zpracované v power pointových prezentacích a přednáším s podporou počítače s hlasovým výstupem.
Většinou mě na akademické půdě doprovázel některý student, případně můj asistent. Stačilo, když z prezentace nahodil pojem, slovo a já přednášel a vysvětloval. Studentům sociální práce jsem často říkal, že studijní pomůcku mají přímo v osobě učitele. Složitější je to se zpětnou vazbou od studentů. Dlouho nejsou schopni přijmout fakt, že u mne neverbální komunikace nefunguje. Tak např. místo hlásit se doporučuji tleskat. Přednášky pro veřejnost či pracovníky ze sociálních služeb vedu spatra a snažím se je zapojovat do diskuse a interakce. Mnozí z nich jsou plní vlastních zkušeností a chtějí se o ně podělit s ostatními.

Čemu se věnujete dnes?
Především své psychoterapeutické praxi. Jsem členem České asociace pro psychoterapii, která garantuje kvalifikaci terapeutů i mimo zdravotnictví. Má oblast aktivit je hlavně v sociálních službách, školství a praxi pro veřejnost. Terapeuticky se věnuji životním krizím a psychosociálním aspektům dnešní dravé konzumní společnosti. Ta vytváří mnoho příležitostí ke stresu, únavě, vyhoření, úzkosti a dalším neurotickým poruchám. A mohu konstatovat, že poptávka po psychoterapeutických a psychiatrických intervencích se zvyšuje. Škála životních krizí, ve kterých budou lidé kolabovat, bohužel narůstá.
Denně vybrušuji své metody a techniky psychoterapie, kdy je neverbální komunikace nahrazována verbální, dotyky a podpůrnými pomůckami jako jsou emoční karty, pohyby v prostoru, emotikony, hudba. Své zkušenosti zpracovávám a snad napíšu i další knihu, či spíše učebnici, která se bude věnovat rozvoji pomáhajících osob se zrakovým handicapem. Jde vlastně o můj další profesní cíl. Pro tuto cílovou skupinu není zřejmě žádný mentor, kouč ani lektor připraven a odborníci, kteří pro ni pracují, často selhávají.

Pracujete také s lidmi s těžkým zrakovým postižením?
V rámci kariérového poradenství na vysoké škole jsem řešil studium a zaměstnání i se znevýhodněnými studenty či jejich asistenty. I ve své soukromé praxi spolupracuji s poskytovateli sociálních služeb, jejichž cílová skupina jsou také nevidomí. Konzultoval jsem i podnikatelské plány s nevidomým majitelem docela velkého podniku.

Jaký je váš názor na projekty sociálního podnikání pro zrakově postižené?
Sociální ekonomika i inkluzivní politika, a nejen ke zrakově postiženým, promrhala svůj potenciál a příležitosti. Osobně jsem spolupracoval v nejednom projektu na začleňování, podporu, narovnání podmínek atd. Většina z nich byly tzv. měkké projekty, tedy vytváření metodik, analýz a postupů, vybavení kanceláří, návštěvy v zahraničí a porovnávání přístupů. Už z tohoto výčtu je patrné, že přímo k cílové skupině znevýhodněných osob se dotačních financí dostalo minimum. Říkám tomuto efektu filtrační pyramida. A pokud se k nim finance dostaly, co s těmito projekty je či bude po pěti letech povinné udržitelnosti? Předpokládám, že v budoucnu skončí i dotace v sociální ekonomice. Tento přístup bude nahrazen mikroúvěrováním. Jak vidím budoucnost neziskového sektoru a sociální ekonomiky? Dost tragicky, ona se ta problematika ani nezaryla pod kůži zaměstnavatelům a ostatním ekonomickým subjektům, salámovou metodou se vrátíme do devadesátých let minulého století.

Navštívil jste městský stát Singapur, co vás tady jako člověka s těžkým zrakovým postižením zaujalo?
Nejen místo, i cesta a rozdíl v přístupu ke znevýhodněným osobám. Singapur je úžasný především svou bezbariérovostí, od cestování vlakem a městskou dopravou až k pohybu a asistenci na letišti. Nikam není problém dojít. Každá bariéra je označena žlutou barvou a vedle každého schodu je rampa. Buddhistická a hinduistická filozofie se projevuje v ohleduplnosti lidí. Technologická úroveň je také o několik desetiletí před námi. Toto jsem mohl porovnat i na nejedné místní univerzitě. Své životní povolání učitele a lektora prostě nezapřu. Mimo cestu do Singapuru jsem se svým sparing partnerem navštívil dalších sedm zemí od Ameriky po Indonésii. Musím konstatovat, že naturel bývalého východního bloku je nejcitelnější v České republice a Polsku. Máme mnoho co dohánět.

Antonín Vraný

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 104 číslo 4 únor 2020
OBSAH:
ÚVODEM
U příležitosti toho, že…
POZVÁNKA
Pozvánka na duchovně-rekreační pobyt – Sv. Hostýn
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
Aktiv klub SONS a mladí nevidomí aneb jak rádi cestujeme
NAPSALI JSTE NÁM
Vzpomínka na Josefa Šedivého
LIDÉ KOLEM NÁS
Ludvík Baňas: Vzpomínky (2. část, pokračování z čísla 3)
Dva zajímavé brněnské projekty, za kterými stojí nevidomý Radim Paseka
Dokázal jsem, že to dokážu
ZORA RADÍ
O čem se moc nemluví – Žijeme ve vztazích I.
ZDRAVÍ
S lékařem o chorobách jater a způsobu jejich předcházení
Angínu rozhodně nepodceňujte

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.