Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA číslo 4 únor 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


ÚVODEM: U příležitosti toho, že…
Pozvánka na duchovně-rekreační pobyt
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Aktiv klub SONS a mladí nevidomí aneb jak rádi cestujeme
Napsali jste nám: Vzpomínka na Josefa Šedivého
LIDÉ KOLEM NÁS: Ludvík Baňas: Vzpomínky (2. část, pokračování z čísla 3) podtitul Rukulíbám, když tak obě
Dva zajímavé brněnské projekty, za kterými stojí nevidomý Radim Paseka
Dokázal jsem, že to dokážu
ZORA RADÍ: O čem se moc nemluví – Žijeme ve vztazích I.
ZDRAVÍ: S lékařem o chorobách jater a způsobu jejich předcházení
Angínu rozhodně nepodceňujte
Tiráž


LIDÉ KOLEM NÁS: Ludvík Baňas: Vzpomínky (2. část, pokračování z čísla 3) podtitul Rukulíbám, když tak obě


Druhej rok, když mně to dělali znovu, tak se to ujalo, ale blbě (promiňte mi to slovo), ujalo se to tak, že to přirostlo k hornímu víčku a pan profesor rozhodl, že to oko musí pryč.
No bylo tam víc, kluků, který měli podobný osud. Jeden tam byl, který dělal na trati mládeže a 27. nálož jim nebouchla a šel do toho bouchnout a v tomto to bouchlo, takže přišel o zrak. Byl to velice pěknej chlap. Podle popisu měl kudrnatý vlasy, široký ramena, úzký pas, vysokej chlap, takže to byl jeden z kamarádů, ale na starosti mě dostal Zdeněk Krátký, který měl taky oční vadu, který měl ještě hodně zbytků zraku, a tomu se to stalo tak, že byl někde s bratrancem Karlem a měl granát v ruce. A bratranec mu říkal: „Hele, Zdeňku, praštíme s tím o ten sloup.“ Tak šli k tomu cementovýmu sloupu a tam to hodil. Karlovi to utrhlo ruku a očiska měl poškozený úplně a Zdeňkovi to poškodilo částečně oči. Takže ten mně ukázal, kde je jídelna, kde je nocležní místo a kde jsou učebny a tak dále. Všude mě zavezl a všecko ukázal, tak jsem potom už sám trefil. Ale měl mě na starosti velice dlouho.
Když se stalo to, že to oko přišlo pryč, když mně ustřihli ty oční nervy, tak najednou byla tma a já jsem si říkal: „S tímhle tím já nebudu chtít žít.“ A tak se stalo něco, co jsem měl v hlavě a co jsem udělal dost špatně, protože se to nedovedlo do konce. Zkrátka a dobře, chybělo k srdci asi milimetr a byl by býval konec, ale jelikož jsem to nedokázal dodělat... ten nástroj byl asi krátkej nebo co bylo, já nevím, zkrátka a dobře přišel mistr a kluci, kteří měli zbytky zraku, zařídili záchranku, která mě odvezla. To, že chyběl milimetr, jsem slyšel od doktorů, kteří mě operovali.
Ani mě nedali na psychiatrickou léčebnu, ale zavezli mě zpátky do učení. Když se máma dozvěděla, co jsem chtěl udělat, tak z toho dostala epileptickej záchvat (ten pak opakovaně každý rok), a už jsem se nikdy neodvážil pokračovat v těchto myšlenkách a začal jsem takzvaně šlapat do pedálu.
Vyučil jsem se rohožkářem a kartáčníkem. Dělali jsme kartáče na šaty, na boty, smetáčky, smetáky, štětce nejenom do zkumavek, ale i na holení a kominické. A taky válce do textilky, byly to dvoumetrové válce, dvacet centimetrů v průměru a používaly se na učesání sukní ze sukna. Pak jsme dělali ještě taky takzvaný řemeny z čínských štětin, to se zatahovaly jenom dva řádky, dávaly se potom do strojů, zase na učesání materiálu, který vyráběly.

První erotický zážitek
Chtěl bych se vrátit ještě do toho učňáku, když jsem se tam učil, tak jsem jednou šel na procházku do tamějšího parku, a tam seděly dvě dámy, jedna z nich říkala: „Pojďte si k nám sednout.“ Já jsem si k nim sedl. A mezi řečí jsem říkal, že půjdu na pololetní prázdniny za rodičema a tak dále, aby řeč nestála, a jenom tak mimochodem najednou jsem ucítil rty té vedle sedící dámy na mých rtech, což bylo příjemný poznání a ta žena říkala: „Nechoďte na pololetky, já přijdu.“ Stalo se a bylo to něco pro mě nepoznaného, krásného, zážitek na celej život.

Konec školy
A když jsem potom dostal výuční list a šel jsem pracovat, tak jsem patřil mezi ty lepší pracovníky - bez samochvály, o které se říká, že smrdí. Ale dobré zboží se chválí samo. Tak jsem byl jeden z těch tří chlapců, kteří pracovali s takovou fortelností, že jsme byli nejlepší pracovníci. A vydělávali jsme dost peněz.

Braillovo písmo
Trochu jsem hrál doma na pianovku, na heligon, i na foukací harmoniku. Takže trošku jsem měl vycvičenej sluch. Ale když jsem přišel k učiteli, že bych se rád učil na piano a pianovku, tak učitel řekl: „Umíš noty?“ A já jsem odpověděl: „No, já na ně nevidím.“ A on říkal: „Tak se musíš naučit brejský.“
Pan učitel si vzal teda devět kluků, kteří jsme přišli pozdějc o zrak. Byl mezi nima i chlapec ze Slovenska Ludvík Holeš, který přišel o zrak při zásnubách, když požili alkohol, v kterým byl metylalkohol. On přišel o zrak a rodiče oné dívky oba zemřeli. Ale to byl kluk, kterej si z toho vůbec nic nedělal, on říkal: „Já nejsem truhlář, já jsem stolár.“ U nich se nepoužívalo truhlář, jemu se nelíbilo, že je to truhlář, co dělá rakev. Takže on si říkal tak, jak se vyučil. Byl tovaryšem už v té branži stolárů.
A ten pan učitel nám přinesl prkýnko, ve kterým udělal šest jamek vrtáčkem. A bylo to jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest. To čtyři, pět, šest vedle jedna, dva, tři. A když dal cvoček z vojenských bot do první dírky, tak říkal: „Tohleto, kluci, to máte áčko, když dám jeden ještě pod něj, tak to bude béčko, a když dám na první a čtvrtý, tak to bude céčko. To se musíte naučit, abyste věděli, co je to brejská abeceda. Dělá se tak mezinárodně. Vymyslel to francouzský profesor, kterej přišel o zrak. Jeho táta byl sedlář a on jako malej chlapec si omylem si vrazil sídlo do oka, který pak nevidělo. A protože oči jsou vzadu spojeny jako prak, takže to oko druhý taky odešlo, a tak přemýšlel nad tím, jak by mohl tu abecedu tytytátá zapsat. Stalo se, zvládl to a teď se mezinárodně píše Braillovým písmem v celým světě, i když se to země od země liší, to co on vymyslel. Skládá se to ze šesti teček, tři pod sebou a vedle toho další tři, takže abecedu tvoří ty tečky a dají se číst bříškem prstů. Někdo to dělá ukazováčkem, někdo malíčkem. Já ukazovákem.
Takže tohleto jsme se naučili a používali jsme to nejenom na čtení. Později jsem četl manželce nejenom Jiráskovo Mezi proudy a Proti všem a tak dále, pod dekou, když byla zima v bytě. Také jsme to museli používat při zápisu šachových partií.

Šachy
Založili jsme taky Tělovýchovnou jednotu nevidomých sportovců, kde byl předsedou doktor Jan Drtina, ředitel konzervatoře pro nevidomé a slabozraké. No a ten říkal: „Hele, ty seš místopředsedou, tak koukej šlapat do pedálů, protože já při svém ředitelování mám pramálo času.“
Vytvořili jsme mimo jiné i šachový oddíl, se kterým jsme vyhrávali přebor družstev Prahy 12, jednou u nás, jednou u soupeřů a střídalo se to a já dělal ve hře rychlé pokroky. Postupoval jsem podle počtu bodů, napřed pátou třídu jsem musel uhrát, potom čtvrtou, pak třetí, tu jsem měl dost dlouho, pak druhou, tu ještě dýl, a pak se mi podařila i první třída, ale to už začínaly ELO*), tak to už se potom nepočítalo na třídy, ale na kolik má el. Teď už se to hodnotí, já nevím kolik, 1 800 je 1. třída ELO. Pak už je kandidát mistra, toho jsem nedocílil nikdy, ale hrál jsem s přeborníkem mezinárodním panem Hausnerem. Hrál jsem taky s ostatními známými šachisty, jako byl Jansa, Kaválek a nynější mistr, jmenuje se Navara. My jsme hráli v Tyršovým domě, simultánku, tj. že on Navara hrál proti deseti a vždycky, když přišel hráč našeho družstva, tak už jsme museli mít udělanej tah. Všech deset partií vyhrál.
Taky tam byl připravenej mezinárodní mistr pan Hausner se zavázanýma očima, nevím, jak dopadly partie, to jsem se pak dozvěděl, že dvě zremizoval, ostatní vyhrál, ale jestli hráli o finanční obnos nebo ne, to už nevím. Ale hrál proti deseti se zavázanýma očima a jenom diktoval tahy.
A já se pochlubil: „Chlapi, když jsem byl mladej, tak jsem s ním hrál!“ tak přišel za mnou, poklepal mně na rameno a říkal: „Pane Baňas, vy vypadáte furt stejně, chlape.“ A já říkám: „No jo, ale ta hlava moje a vaše, to je rozdíl.“ A on na to: „No, to víte, mně bylo tehdy čtrnáct roků, když jsme spolu hráli ty šachy v dopravních podnikách.“


Obsah

ÚVODEM: U příležitosti toho, že…
Pozvánka na duchovně-rekreační pobyt
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Aktiv klub SONS a mladí nevidomí aneb jak rádi cestujeme
Napsali jste nám: Vzpomínka na Josefa Šedivého
LIDÉ KOLEM NÁS: Ludvík Baňas: Vzpomínky (2. část, pokračování z čísla 3) podtitul Rukulíbám, když tak obě
Dva zajímavé brněnské projekty, za kterými stojí nevidomý Radim Paseka
Dokázal jsem, že to dokážu
ZORA RADÍ: O čem se moc nemluví – Žijeme ve vztazích I.
ZDRAVÍ: S lékařem o chorobách jater a způsobu jejich předcházení
Angínu rozhodně nepodceňujte
Tiráž


Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 104 číslo 4 únor 2020
OBSAH:
ÚVODEM
U příležitosti toho, že…
POZVÁNKA
Pozvánka na duchovně-rekreační pobyt – Sv. Hostýn
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
Aktiv klub SONS a mladí nevidomí aneb jak rádi cestujeme
NAPSALI JSTE NÁM
Vzpomínka na Josefa Šedivého
LIDÉ KOLEM NÁS
Ludvík Baňas: Vzpomínky (2. část, pokračování z čísla 3)
Dva zajímavé brněnské projekty, za kterými stojí nevidomý Radim Paseka
Dokázal jsem, že to dokážu
ZORA RADÍ
O čem se moc nemluví – Žijeme ve vztazích I.
ZDRAVÍ
S lékařem o chorobách jater a způsobu jejich předcházení
Angínu rozhodně nepodceňujte



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR