Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 24 Prosinec 2017

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Vánoční euforie a deprese
STALO SE: Po roce opět koncert na Hradě
Nastupování do brněnských tramvají jinak
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Jablonec nad Nisou
Firmy netuší, že ušetří velké peníze, když dají práci lidem s handicapem
ZORA RADÍ: Peníze a jejich krotitelé 2 – Co banka umí poskytnout?
Jaké brýle hradí pojišťovna?
ZDRAVÍ: Povědomí o rané péči má 28 procent Čechů
Kronika medicíny, část třetí, léčitelé staré Mezopotámie
Penízovkou proti infekcím, plísním i nádorům
Výživa a krevní skupina 0
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Maska ze světelné fólie pomáhá při diabetické slepotě
Téměř tři čtvrtiny řidičů má špatný zrak či slabé brýle
KULTURA: Literární tip: Jen malý kousek nebe
Téma (nejen) vánoční: Jingle Bells
SPORT: Ostrá střelba v Ostravě
INZERCE

Téma (nejen) vánoční: Jingle Bells

Jak to bylo…? Zvoňte, zvonky

Světoznámá píseň „Jingle Bells“, kterou opatřil českým textem Vladimír Dvořák (Rolničky), ve skutečnosti nemá s Vánocemi, natožpak s dětmi, které si ji postupem let přisvojily, moc společného. Další nepřesnosti se dopustil spisovatel Robert Fulghum, když ve své druhé knize „Už hořela, když jsem si do ní lehal“ skladbu přisoudil americkému všeumělovi Johnu Pierpontovi (1785 –1866).
Tento kardinální smolař vystudoval práva na Yaleově univerzitě, kterou spoluzakládal jeho dědeček, pak chvíli živořil jako učitel a advokát a nakonec si otevřel obchod s konfekcí. Do dějin se zapsal až jako nepohodlný pastor kostela na Hollis Street v Bostonu. Pierpont totiž sympatizoval se stranou, která usilovala o zrušení otroctví a jejíž dobré úmysly si později příliš radikálně vyložil smutně proslulý fanatik John Brown. Ze zažloutlé církevní korespondence vyplývá, že odvážný kněz hlásal své pravdy tak dlouho, až byl propuštěn.
John Pierpont dosloužil jako bezvýznamný úředník na ministerstvu financí ve Washingtonu. Celý život psal poezii. Jenomže nesložil Rolničky. Staré dokumenty totiž prozrazují, že skutečným autorem jedné z nejpopulárnějších amerických melodií je jeho syn James Pierpont. Populární fejetonista (a mimochodem rovněž duchovní) Robert Fulghum se zkrátka zmýlil, což lze omluvit, neboť stejně se mýlí i řada „seriózních“ pramenů, ze kterých zřejmě vycházel.
O sukničkáři a bonvivánovi Jamesi Pierpontovi (25. 4. 1822 – 5. 8. 1893) toho víme podstatně méně než o jeho zbožném tatínkovi. Narodil se v Medfordu v americkém státě Massachusetts a už od mládí měl pověst pěkného lehkovážníka, ne-li dareby. Když mu bylo čtrnáct, utekl z domova a dal se najmout na velrybářskou loď se zlověstným jménem Žralok. Po mořích putoval až do svých jednadvaceti, kdy se vrátil do rodného města. Dálky ho však nepřestávaly lákat, a jakmile v roce 1849 vypukla Zlatá horečka, vyrazil s tisíci dalších dobrodruhů zbohatnout do Kalifornie. Bez jediné vindry se znovu vrátil do tepla rodičovského krbu v Medfordu a zkroušeně přijal nabídku svého staršího bratra, reverenda Johna Pierponta, juniora, aby s ním odjel do města Savannah ve státě Georgia, kde měl John nastoupit jako nový pastor.
Od roku 1853 byl tedy hudebně nadaný James Pierpont díky bratrově přímluvě zaměstnán jako varhaník a dirigent v kostele v Savannah. Aby si přivydělal, dával také hodiny zpěvu a učil další varhaníky. Doma v Medfordu zanechal manželku Millicent a dvě děti, Mary a Johna. Kdo ví, co jim slíbil – snad že se pro ně zakrátko vrátí jako boháč. V té době se už totiž pokoušel uspět jako skladatel populárních písní a od rušného města Savannah si sliboval, že tu snáze prorazí. Písničky a rozverné popěvky z jeho pera propadly – jedna skladba ale nesla název „Kéž nezemřu v zapomnění“. A nebesa tuto prosbu vyslyšela.
Jsme v roce 1857. James Pierpont žije v Savannah se svou druhou ženou Elizou, dcerou zdejšího starosty Thomase Pursea. Předchozí manželka zemřela o rok dříve na tuberkulózu a její děti v Medfordu marně vyhlížejí tatínka, který mezitím čeká dalšího potomka s nějakou jinou paní. Zkrocený bouřlivák stále hraje na varhany v kostele svého bratra a 16. září mu jen tak mimochodem vyjde u nakladatele Olivera Ditsona v Bostonu notový záznam písničky s názvem „One Horse Open Sleigh“. Skladba se zřejmě ujala, neboť ji Ditson za dva roky vydal znovu, tentokrát už jako „Jingle Bells“ („jingle“ tu není přídavné jméno, ale imperativ slovesa, takže správně by se měl název překládat jako „Zvoňte, zvonky“). Autor z tohoto nesmrtelného hitu nikdy nic neměl a jeho příbuzní museli ještě dlouhá léta bojovat o oficiální uznání, že písničku složil. Několik let poté, co ji vypustil do světa, propukla válka Severu proti Jihu, a James ke zděšení svého otce začal psát skladby k povzbuzení jižanské armády. Jedna z nich, neoficiální hymna Konfederace We Conquer Or Die (Zvítězíme, nebo zemřeme), se proslavila málem jako Rolničky a hraje se dodnes.
Skladba se svým textem ovšem do kostela nehodí, a už vůbec není pro děti. Není to vánoční píseň, nýbrž zimní. V první sloce se dozvídáme, že vypravěč s někým uhání na saních (a to ne na ledajakých: „one-horse open sleigh“ znamená doslova „otevřené saně, tažené jedním koněm“). Celou cestu se směje a zpívá si sáňkařskou odrhovačku za doprovodu rolniček na kupírovaném koňském ohonu. V druhé sloce vypravěč přiznává, že se rozhodl pozvat slečnu Fanny Brightovou (Fanynku Zářivou) na malý výlet. Jejich saně bohužel táhl kůň, který byl samá kost. Netrvalo dlouho a vyklopil je do závěje, což ty dva kupodivu příliš nesblížilo. Třetí sloka (kterou už na většině nahrávek nenajdeme) nám odhalí, že téhož dne, kdy ochladly city slečny Fanny, vypravěč vyšel z domu a upadl na zmrzlém sněhu. Nedosti na tom, právě v té chvíli kolem jel jakýsi chlapík (jak jinak než v otevřených saních), který se cizímu neštěstí ošklivě zasmál a pak se rychle klidil – zřejmě aby nedostal přes ústa. V závěru nás autor vybízí, abychom si užívali, dokud je bílo a dokud jsme mladí. Stačí jen chytit nebohé zvíře za zvonivý ocas, zapřáhnout ho a tradá!
Není náhodou, že Pierpont složil písničku o saních. Nejde o žádný neurčitý dojem z klasických zimních radovánek. Staré texty jsou plné zapomenutých reálií a toto je jeden ze zářných příkladů. V Medfordu (platí to ale i o dalších amerických městech) totiž měli takovouto specialitu: jakmile napadl sníh, zapřáhli obyvatelé „one-horse open sleigh“ a počali mezi sebou soutěžit. Závody otevřených saní byly nesmírně populární a nejčastěji se konaly na Mystic Street, tedy v ulici, kde Pierpontovi bydleli. Dokonce je možné, že se James některého dostihu zúčastnil. Roku 1832 prý mladý James napsal své matce Mary Sheldon Lordové (proto je někdy uváděn jako James Lord Pierpont) z internátní školy v New Hampshire, že řídil otevřené saně. To by znamenalo, že se tímto riskantním a v podstatě ilegálním sportem bavil už od dětství.
Zdálo by se, že jsme už prošli všemi zákrutami prastarého vyprávění. Ještě ale zbývá jedna roztomilá historka. Roku 1949 totiž poskytla deníku Boston Globe exkluzivní interview dáma jménem Stella Howeová. Mimo jiné vyprávěla příhodu, jež se jednoho zimního dne vprostřed devatenáctého století stala její babičce Otis Watermanové, majitelce medfordského hotýlku. Přišel k ní na návštěvu James Pierpont, a učinil tak z prostého důvodu, její podnájemník a ředitel pěvecké školy William Webber vlastnil jediné piano ve městě. James prý vstoupil se slovy: „Mám v hlavě takový malý popěvek.“ Sedl k nástroji a zahrál to, co dnes tvoří sloku písně „Jingle Bells“ (která se tehdy ještě nijak nejmenovala). Načež madam Watermanová zašveholila, že to je vskutku „a very merry little jingle“, což snad ani nejde přeložit, ale všichni cítíme, jak tato věta zvoní. Název byl na světě. V dochovaném deníku Otis Watermanové z toho dne nalézáme zápis, že pomohla panu Pierpontovi vymyslet refrén…

JINGLE BELLS – ZVOŇTE, ZVONKY
Uháníme po sněhu
v otevřených saních,
pádíme přes pláně
a celou cestu se smějeme.
Zvonky na koňském ohonu zvoní,
jak je nám hned lehko!
To se nám to dneska večer jede,
to se nám to prozpěvuje na těch
našich saních!

Zvoňte, zvonky, zvoňte, zvonky,
zvoňte celou cestu.
Joj, to se nám to dneska večer jede,
to se nám to prozpěvuje na těch
našich saních!

Den nebo dva zpátky
mě napadlo, že si vyjedu,
a za chvilku už po mém boku
seděla slečna Fanynka Jasná.
Jenže kůň byl vyzáblá herka,
neštěstí bylo jeho údělem,
zapletl se do návěje
a pak jsme se převrhli.

Zvoňte, zvonky…

Den nebo dva zpátky,
to vám musím říct,
šel jsem se projít sněhem
a spadl jsem na záda.
Vtom jel kolem chlap
v otevřených saních,
rozesmál se, že tam ležím
jak široký tak dlouhý,
ale pak radši rychle odjel.

Zvoňte, zvonky…

Všude kolem je bílo,
tak jděte, dokud jste mladí,
vezměte s sebou holky
a zpívejte si tuhle sáňkařskou písničku.
Sežeňte si hnědáka s kupírovaným ocasem,
co urazí 2 míle za 40 sekund,
zapřáhněte ho do otevřených saní
A prásk! Už to máte na háku!

Zvoňte, zvonky…

Podle článku Michala Bystrova (Kulturní magazín, 12/2007) zpracovala
Helena Matasová.

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 101 Číslo 24 Prosinec 2017
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
Vánoční euforie a deprese
STALO SE
Po roce opět koncert na Hradě
Nastupování do brněnských tramvají jinak
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS
Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Jablonec nad Nisou
Firmy netuší, že ušetří velké peníze, když dají práci lidem s handicapem
ZORA RADÍ
Peníze a jejich krotitelé 2 – Co banka umí poskytnout?
Jaké brýle hradí pojišťovna?
ZDRAVÍ
Povědomí o rané péči má 28 procent Čechů
Kronika medicíny, část třetí, léčitelé staré Mezopotámie
Penízovkou proti infekcím, plísním i nádorům
Výživa a krevní skupina 0
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Maska ze světelné fólie pomáhá při diabetické slepotě
Téměř tři čtvrtiny řidičů má špatný zrak či slabé brýle
KULTURA
Literární tip: Jen malý kousek nebe
Téma (nejen) vánoční: Jingle Bells
SPORT
Ostrá střelba v Ostravě
INZERCE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.