ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 101 Číslo 24 Prosinec 2017 Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně. Roční předplatné činí 72 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu. OBSAH ÚVODEM Vánoční euforie a deprese STALO SE Po roce opět koncert na Hradě Nastupování do brněnských tramvají jinak ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ Přehledně LIDÉ KOLEM NÁS Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Jablonec nad Nisou Firmy netuší, že ušetří velké peníze, když dají práci lidem s handicapem ZORA RADÍ Peníze a jejich krotitelé 2 – Co banka umí poskytnout? Jaké brýle hradí pojišťovna? ZDRAVÍ Povědomí o rané péči má 28 procent Čechů Kronika medicíny, část třetí, léčitelé staré Mezopotámie Penízovkou proti infekcím, plísním i nádorům Výživa a krevní skupina 0 BUDE VÁS ZAJÍMAT Maska ze světelné fólie pomáhá při diabetické slepotě Téměř tři čtvrtiny řidičů má špatný zrak či slabé brýle KULTURA Literární tip: Jen malý kousek nebe Téma (nejen) vánoční: Jingle Bells SPORT Ostrá střelba v Ostravě INZERCE # ÚVODEM: Vánoční euforie a deprese Tentokrát všechno stíhám a propadám z toho euforii. Jen dokončit tohle číslo ZORY a pár dalších (přesněji 9) a může klidně nastat konec roku. Jenže „jest Vánoce“ (promiňte – to je z knihy Muž se srdcem kovboje. Neznáte? Tak doporučuji.). Když ale teď napíšu do bodové ZORY 24 něco k Vánocům, budu to muset – aby měli všichni čtenáři totéž – vydat i v lednové ZOŘE černotiskové… A to je hloupé, nemyslíte? O Vánocích v lednu! Něco jiného je napsat o vánočním – on se tak nejmenoval, proto minuska na začátku – koncertu, přesněji 24. slavnostním koncertu SONS ČR, z. s., to může i s obrázky vyjít klidně v lednu. Ale vánoční téma? Už už se o mě pokoušela deprese, zatím teprve předvánoční (dost byste se o téhle nepříjemné nemoci dočetli v nejbližším OBZORU – H), ale pak mě napadlo, jak to vyřešit – a byla tady zas euforie. Snad vydrží až do Vánoc. Přečtěte si něco o písničce, kterou dnes všichni považujeme za vánoční, ale ona původně vznikla jako… Ba ne, nebudu prozrazovat rozuzlení ještě před zápletkou! Ale – tohle lze dát i do čísla lednového, ne? O koncertu na Hradě jdu psát teď hned a výsledek budete moci posoudit hned na další straně. A o původu písně Rolničky, v originále Jingle Bells, si přečtěte v kapitole KULTURA poslední letošní ZORY. Hezké čtení a opravdovou pohodu, mír v duši a radost z nejoptimističtějších svátků roku za celou redakci přeje Václav Senjuk # STALO SE: Po roce opět koncert na Hradě Nemáme v redakci renomovaného hudebního kritika, takže se nebudu pouštět do hodnocení letošního programu, nicméně mezi čtenáři hudebníci jsou (a jací!), tak se spíše nedopustit žádného faux-pas! Ale na první dojem – jak sestava programu, tak celá atmosféra 24. slavnostního koncertu SONS ČR, z. s., který odezněl v neděli večer 3. prosince v prostorách Španělského sálu Pražského hradu, byla skvělá. Ještě před vlastním koncertem proběhl – také již tradičně – slavnostní akt předávání cen ministra zdravotnictví. Letos i z rukou ministra Miloslava Ludvíka, který předal Cenu ministra zdravotnictví za práci ve prospěch zdravotně postižených občanů a Cenu ministra zdravotnictví za rozvoj sociální péče. Zdislava Freund si převzala cenu za práci ve prospěch osob s chronickým onemocněním a PhDr. Václav Filec za celoživotní práci ve prospěch zdravotně postižených osob a rozvoj zdravotně sociální péče. Blok oceňování a předtím i krátká vystoupení prezidenta SONS ČR, z. s., Václava Poláška a guvernéra Distriktu 122 pro ČR a SR celosvětového dobročinného hnutí Lions Club, Miroslava Krátkého jako vždy s noblesou moderoval právník a muzikant Luboš Zajíc, který uvedl posléze jako blok i samotný koncert. Již po 24. letos pozval pořadatel – SONS ČR – k účinkování jako sólisty zrakově postižené umělce, rovněž tradičně účinkoval i Komorní orchestr Czech Virtuosi. Předehru k opeře W. A. Mozarta Don Giovanni zahrál pod taktovkou skvělého Ondřeje Vrabce, stejně jako orchestrální doprovod Katherine Risdon (flétna) a Milana Arnera (klarinet) v Koncertantní symfonii pro flétnu, klarinet a orchestr, opus 41 Franze Danziho. Na závěr usedla ke klavíru stále dokonalejší Ráchel Skleničková, aby zahrála Chopinův Koncert f-moll pro klavír a orchestr, opus 21. S dozvuky tónů v hlavě jsem i ochutnal číši vína – ale pak jsem raději odešel hledat škvíru v mracích, abych spatřil super úplněk; marně! Obloha se nesmilovala, ale pohled ze Starých zámeckých schodů na Prahu nikdy nezklame. Tak zas za rok! Václav Senjuk # Nastupování do brněnských tramvají jinak Nevidomí a jejich vodicí psi budou mít v brněnských tramvajích více prostoru. Nově mohou ve vybraných vozech nastupovat i druhými dveřmi. Ve většině vozů je místo za řidičem vyhrazeno právě pro nevidomé a handicapované. V některých typech tramvají, především u vozů 13T, je však u tohoto sedadla málo prostoru, a to hlavně pro vodicí psy. U těchto vozů proto bude nově vyčleněno i první sedadlo za druhými dveřmi. Pracovníci DPMB museli upravit software palubního počítače vozů a hlásiče, namluvit se také musela nová nahrávka a označit vyhrazená sedadla. Nevidomý na zastávce stiskne na vysílači pro nevidomé VPN tlačítko 4 a dostane zpět hlášení: tramvaj 13T, nástup nevidomého. Sám se rozhodne, zda nastoupí prvními nebo druhými dveřmi. Současně dostane řidič do kabiny hlášení: Nástup nevidomého. # ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně Šumperská odbočka SONS koncem října uspořádala pro své členy šestidenní rehabilitační pobyt v poděbradských lázních, jehož cílem bylo procvičení a zlepšení dovedností potřebných k samostatnému životu. Vedoucí připravili opravdu pestrý program a účastníci stihli zažít zajímavé chvíle a rozšířili si obzory. Každý měl tak možnost na sobě zapracovat a přiměřeně si zvýšit sebevědomí. Členové olomoucké odbočky podnikli začátkem listopadu dobrodružný výlet, když sfárali do dolu „Landek“ v Ostravě. Seznámili se zde jak s historickými způsoby těžby uhlí, tak s těmi současnými a odnesli si odtud poznatek, že hornické povolání bylo a stále ještě je opravdu těžké a často zdraví ohrožující. Olomoučtí členové SONS se 9. listopadu vydali do krásného města Šternberka a navštívili tamní Expozici času, zaměřenou nejenom na prezentaci hodin. Seznámili se s fenoménem času z nejrůznějších stránek – s historií jeho vnímání, s fyzikálními objevy, které s časem souvisí, a s jeho vřazením do vesmírného řádu. Odbočka SONS v Kladně pořádala 11. listopadu v hotelu Kladno své pravidelné shromáždění při příležitosti Mezinárodního dne nevidomých. Účastníci zhodnotili dosavadní činnost a připravili plán na rok 2018. Akci navštívili i pracovníci počítačové firmy, kteří přijeli prezentovat své pomůcky pro zrakově postižené. U příležitosti Mezinárodního dne nevidomých 13. listopadu zavítali redaktoři Českého rozhlasu ze Zlína do tamní odbočky. Natočili s předsedkyní Martou Zemanovou reportáž o životě lidí se zrakovým postižením a také rozhovor s manželi Milanem a Helenou Hradilovými o Mistrovství ČR ve zvukové střelbě, které se uskutečnilo právě v sídle zdejší odbočky. Dne 14. listopadu se konalo Oblastní shromáždění odbočky SONS Jihlava, které zahájila jeho předsedkyně Marie Fialová. Pozvání přijaly i zástupkyně Tyfloservisu a TyfloCentra, které informovaly o své činnosti a nabídce. Poté zástupkyně sociálního odboru informovala o novinkách v oblasti sociálních služeb. OO Přerov pořádala 14. listopadu nejen pro své členy výlet do Čech pod Kosířem. Nejprve navštívili tamní zámek, bývalé sídlo šlechtického rodu Silva-Tarouca, zařízený ve stylu přelomu 19. a 20. století. Následovala expozice hasičského muzea s historií hašení požárů od starověku až po současnost. Závěrem obdivovali sbírku jedinečného muzea dobových kočárů. V České Třebové ve čtvrtek 16. listopadu uspořádali již tradiční, podzimní Den otevřených dveří. Přišlo přes 30 lidí z regionu se zájmem o kompenzační pomůcky nebo o odborné sociální poradenství pro zrakově handicapované. V reprezentativním prostředí kongresového NH hotelu Olomouc se 17. listopadu konal Galavečer, který zorganizoval dobročinný spolek Dobré místo pro život. Byly předány symbolické šeky třem neziskovým organizacím, mezi nimi i olomoucké Oblastní odbočce SONS. Konkrétně částka 12 000 Kč. Bude použita na pořízení a instalaci zálohovacího serveru a wifi-routeru. OO Zlín 18. listopadu uspořádala V. jubilejní ročník turnaje ve hře Qardo. Kromě domácích se ho účastnili hráči ze Vsetína, Valašského Meziříčí, Kroměříže, Břeclavi, Olomouce i z Nitry. Na každého ze šestnácti hráčů čekala drobná cena útěchy – balíčky s čokoládovými pralinkami a vitamíny. Ti, kteří se umístili na prvním až pátém místě, pak ještě dostali hodnotné pomůcky do domácnosti. Botaniky se na chvíli stali zrakově postižení v prostorách Severočeského muzea v Liberci. Lektorka Gabriela Leugnerová pro ně připravila zážitkovou přednášku. Účastníci si mohli pohladit chlupatou šišku větší než lidská hlava nebo si ohmatat ostré jehlice větve cizokrajné borovice. Seznámení s nahosemennými rostlinami si klienti SONS a TyfloCentra užívali. Umění skládat a přeměnit list papíru v něco smysluplného se stalo vhodnou terapeutickou činností pro rozvoj jemné motoriky členů výtvarného kroužku kyjovské odbočky. V čase předvánočním dostali inspiraci a návod, jak si třeba i doma vyrobit vánoční přáníčka nebo jmenovky k dárečkům. Více o akcích se dočtete na sons.cz. # LIDÉ KOLEM NÁS: Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Jablonec nad Nisou Ač se to jeví nepravděpodobné, značná část členů SONS opravdu neví, že v každém kraji, ale i v řadě větších měst, kde jsou oblastní odbočky, bývá i poradce, který dokáže poradit v právních záležitostech stejně jako v oblasti sociální a i v dalších zašmodrchanostech života. Představujeme tedy čtenářům postupně jednotlivé poradce, aby pro vás bylo snazší obracet se na ně přímo, kdykoli je to potřeba. OO SONS Jablonec nad Nisou Dovolte mi, abych se vám představila. Jmenuji se Jana Boudová a v SONS ČR pracuji jako sociální pracovník a vedoucí pracoviště. Současně jsem předsedkyní OO SONS ČR Jablonec nad Nisou, a to již jedenáct let. Narodila jsem se v Petrově nad Desnou v okrese Šumperk. Zde jsem i vychodila základní školu. Po jejím ukončení jsem se přesunula do Železného Brodu a začala se věnovat studiu sklářských technik na Uměleckoprůmyslové škole sklářské. Bylo to to, co mě v té době naplňovalo a já jsem potom i v Železném Brodě zůstala a věnovala se práci se sklem a posléze jsem se i zde vdala. Z manželství mám dva již dospělé syny. Většinu života jsem se věnovala práci se sklem. U kahanu se mi pod rukama vystřídalo tolik postaviček lidí, zvířat či rostlin, že by to vydalo na samostatné vyprávění. Svou práci jsem opravdu milovala. Byla mi vším, až do doby než mi začal selhávat zrak. U očního lékaře mi byla diagnostikována závažná oční vada, kterou nejde zastavit a ani eliminovat. Stav se prý bude zhoršovat. Musela jsem se s tím naučit žít. Oční lékařka mě nasměrovala do OO SONS Jablonec nad Nisou. Byl to pro mě krok tím správným směrem. Kolektiv i prostředí se mi líbilo, a já se postupně začala zapojovat do činností odbočky a posléze i práce ve výboru odbočky. Práci se sklem jsem se již věnovat nemohla, a tak jsem v rámci rekvalifikace absolvovala ve středisku Dědina kurz keramiky a dále jsem se začala věnovat sociálně právnímu poradenství pro zrakově postižené. Moje nemoc tedy nasměrovala mé kroky jinam. Nyní se věnuji práci s lidmi, snažím se řešit jejich problémy a potřeby. To, že mám sama zrakové postižení, mi pomáhá se vcítit do jejich problémů. Práce mě velmi baví a stále se v této oblasti výrazně angažuji, snažím se držet krok s neustále novými a novými informacemi, a proto se stále vzdělávám, abych mohla být dobrým pomocníkem. Mám i své koníčky, kterým se věnuji. Za zmínku stojí vycházky do přírody, poznávací výlety, hra bowlingu a kriminálky jak v televizi, tak i v tištěné podobě. Ani naučné a dokumentární pořady mi nejsou cizí. Ráda se setkávám se svými přáteli, ale současně ráda poznávám i nové lidi, kteří mohou být pro mě jistě přínosem. Mám ráda svoji rodinu a miluji všechna svoje vnoučata. To je pár maličkostí k mé osobě; pokud si nebudete s něčím vědět rady v sociálních otázkách, přijďte k nám do odbočky a já vám pomohu, jak nejlépe budu umět. Těším se na setkání s vámi v našem milém a útulném prostředí jablonecké odbočky SONS ČR. Jana Boudová S čím se můžete na naše poradce obracet: ✦ dotazy k příspěvku na péči či na zvláštní pomůcku (pomohou vám vyřídit žádost a v případě nespokojenosti také odvolání), ✦ dotazy související se zaměstnáváním (pracovní smlouvy na dobu určitou/neurčitou, dohody o provedení práce a pracovní činnosti, výpovědi), ✦ dotazy z oblasti důchodového pojištění (invalidní důchody, starobní důchody, přechod z invalidního do starobního důchodu), ✦ dotazy související s průkazem ZTP a ZTP/P – výhody a povinnosti držitele, pomoc při zařízení průkazu. # Firmy netuší, že ušetří velké peníze, když dají práci lidem s handicapem Zaměstnance často překvapí, když vidí na pozici manažera, šéfa podniku nebo obecně člověka ve vysoké funkci někoho, kdo je handicapovaný. Jenže takových lidí je víc, než si myslíme. Hana Potměšilová z Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením jich zná opravdu hodně. „Jsou to generální ředitelé velkých IT firem, šéfové poboček bankovních ústavů či politici. Problém je, že ne vždy chtějí jít s kůží na trh a zveřejnit před zaměstnanci svou diagnózu,“ podotýká žena, která firmám říká, proč je dobré v práci neskrývat, s jakou diagnózou se člověk v osobním životě pere, a že se podnikům vyplatí handicapované zaměstnávat. HN: Proč to skrývání diagnózy? Mám pocit, že v zahraničí jsou lidé otevřenější a nebojí se zveřejnit svou nemoc. Jde hlavně o problém Česka. Plyne to z doby před revolucí, kdy všichni lidé s handicapem byli považováni za méněcenné. Vůbec se nebralo v potaz, že člověk s mozkovou obrnou může vystudovat vysokou školu a pak pracovat ve výzkumném týmu. Potíž byla, že špatně vypadal, třeba slintal, a tak nezapadal do ideálu společnosti. Přitom kolem sebe vidíme denně příběhy o úspěších postižených – třeba Manfreda Kollera, bývalého člena vedení Českomoravské stavební spořitelny, jemuž ani fakt, že je od dětství bez pravé ruky, nezabránil dostat se do vysoké funkce. A třikrát vyhrál na paralympijských hrách ve stolním tenisu. HN: Jenže u nás se lidé bojí v práci přiznat i rakovinu a raději si na chemoterapie berou volno. Ano, a když je jim zle, vymluví se na kocovinu, než aby přiznali, čím prochází. Je to dáno tím, že se bojíme vypadnout z představy o ideálním zaměstnanci, máme strach, že přijdeme o práci. Začíná se to však pomalu měnit. Jde právě o generační rozdíl. Strach mají hlavně lidé s pamětí toho, co bylo před revolucí, kdy postižené zavírali před světem do ústavů. Když ovšem dnes přednáším studentům na vysoké škole, nechápou, proč náš Nadační fond vůbec existuje. Oni už žijí ve světě, kde se od školky setkávají s postiženými spolužáky. A je pro ně normální, že když chtějí vyrazit s neslyšícím nebo slepým spolužákem o víkendu na chatu, vymyslí program tak, aby si to užil i on. V tom vidím velký posun. HN: V čem přetrvávají největší bariéry při zaměstnávání lidí s handicapem? Hlavně v myšlení personalistů. Řeknu to na příkladu kolegy z Nadačního fondu. Jde o čerstvého absolventa vysoké školy s roční stáží v zahraničí a se studijním pobytem v Číně. Výborný ekonom. Jenže když se snažil získat práci a uvedl, že je OZP, tedy osobou se zdravotním znevýhodněním, odpověď na jeho životopisy byla osm měsíců prakticky nulová. V okamžiku, kdy přestal uvádět pravdu o svém zdraví, po něm firmy „chňaply“ jedna dvě. Přitom právě fakt, že zaměstnanec diagnózu přizná, znamená pro společnost úsporu významné sumy peněz na odvodech státu. HN: Takže podniky stále nevědí, jak zaměstnance motivovat, aby se nebáli nemoc přiznat? Moc ne. A podaří se to jen tehdy, když toto téma dostanou do firemní strategie. Nemá cenu, aby si někdo na personálním oddělení vytyčil hezký plán jen pro odškrtnutí splněných cílů, že tento půlrok se věnuje matkám po mateřské a další půlrok postiženým. Pokud ale z tématu udělají plán vedení na několik let, pak je šance na změnu. HN: Už jste toto s některou společností řešili? Ano, příkladem je Komerční banka, která se na nás sama obrátila pro rady a uvolnila svého člověka, respektive dva, kteří se tématu spolu s námi věnují. Díky tomu se nám jen v letošním roce podařilo přímo v bance samotné identifikovat další postižené nebo je přivést zvenčí – celkem jde o 45 lidí. Pro banku to mimochodem znamená, že ušetří i stovky tisíc korun ročně, které by jinak odvedla státu za to, že handicapované nezaměstnává. To často firmy nevědí. Předcházelo tomu ovšem to, že si management banky musel uvědomit, že stárneme a každému z nás se kdykoliv může stát úraz či nemoc. Ale kvůli tomu není důvod opouštět svou pracovní pozici. HN: Jaká je vlastně šance sehnat zaměstnání pro handicapovaného člověka? V minulosti jsme takové průzkumy dělali. Ukázalo se, že se společnost člověku, který uvede ve svém životopise, že je osobou zdravotně znevýhodněnou, ozve jen v deseti procentech případů. HN: Zaměstnávat postižené není zrovna „sexy“ téma. Proč jste se do toho před lety pustila? Víc než 15 let se věnuju systémovým změnám ve zdravotnictví. Díky tomu vidím, že moderní léčba umí udržet lidi dlouho práceschopnými, takže jsem se rozhodla těm, kteří mají vážnou nemoc, pomáhat, aby se nebáli svou diagnózu přiznat a mluvit o ní. HN: Co bylo největším tématem, s nímž jste tehdy museli bojovat? V době, kdy Nadační fond vznikal, byl největší problém fakt, že trh práce chápal postižené lidi jako ty, na nichž se dá dobře parazitovat. Existovaly štědré dotace pro zaměstnavatele na chráněném trhu práce. Firmy dostávaly 12,5 tisíce korun na postiženého člověka měsíčně, kterého ovšem zaměstnaly jen papírově. Aniž by ti lidé něco vytvářeli nebo aniž by dostávali mzdu, byť byli fiktivně zaměstnanci třeba deseti firem. Majitelé na ně jen brali příspěvky. Tuto praxi jsme chtěli změnit. Vrátit lidem sebeúctu, že nemusí sedět doma, ale že mohou vytvářet hodnoty ve skutečné práci. Za největší úspěch tak považuji to, že se nám jako neziskové organizaci podařilo mluvit i do legislativního procesu. HN: A co je největším tématem dneška? Právě osvěta a školení, aby se lidé nebáli svou diagnózu v zaměstnání přiznat. A horkým tématem je také elektronická evidence náhradního plnění, což jsou změny, které čerstvě vstoupily v platnost. Měly by zabránit falešným přefakturacím coby náhradního plnění u firem, které postižené nezaměstnávají. HN: Chybí nám nyní ještě nějaké zákony, které by zaměstnávání handicapovaných usnadnily? Ano, chtělo by to větší legislativní podporu částečných úvazků. Samy od sebe to firmy neudělají. Jen z dobroty srdce zaměstná postiženého málokdo. Hana Potměšilová Dlouholetá ředitelka Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Tuto práci dělá jako dobrovolník. Od roku 2011 do roku 2014 byla členkou výkonného výboru Fóra dárců. Aktivně se podílí na legislativních změnách v zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Kromě toho vymyslela a rozjela unikátní projekt Srdcerváči. Lenka Petrášová Zdroj: ihned.cz # ZORA RADÍ: Peníze a jejich krotitelé 2 – Co banka umí poskytnout? Jednoho dne, už je to pár měsíců, jsem šel do redakce po Václavském náměstí, když mou pozornost upoutal novotou zářící exteriér podniku s typickou světle modrou barvou ve štítě. Přes velké prosklené výlohy bylo zřejmé, že jde o pobočku České spořitelny, ale tak nějak trochu odlišnou od těch, které běžně navštěvuji. Když se k tomu přidružila i náhlá chuť na zmrzlinu, kterou tam bůhví proč nabízeli (Zmrzlina! A v bance!?), vešel jsem dovnitř. Slovo dalo slovo, pohovořil jsem o našem časopisu i o tom, že již nějakou dobu mluvíme o potřebě popsat něco z tajů i samozřejmostí vzájemného vztahu člověk-banka/y a za nějakou dobu jsem seděl u stolu v budově ČS, a. s., na Budějovické v Praze 4. Setkal jsem se s paní PhDr. Ilonou Uhlářovou z útvaru Rozvoj pobočkové sítě, a pak ještě s jejími dvěma kolegy, z nichž jeden, David Novotný, má na starosti rozvoj bankomatů a mj. i jejich vybavování softwarem. Přibližně v té době jsem také zjistil, že v podchodu u stanice metra Muzeum jeden z bankomatů ČS na mě mluví… „V současnosti máme pětatřicet poboček vybavených hlasovým majáčkem,“ ujímá se slova Ilona Uhlářová. „Jde o pobočky v krajských městech a o takové pobočky, které označujeme za univerzální, ty „velké“, které poskytnou klientovi veškeré možné informace a služby, které naše banka nabízí, na jednom místě.“ Podle Davida Novotného mají klienti banky dnes k dispozici v celé republice přibližně 1390 výběrových bankomatů, přičemž ty nově osazované, ať již jde o výměnu těch, co dosloužily, nebo budování zcela nových, mají vždy již zvukový výstup. Celkově je tak k dispozici již přes 900 strojů vybavených zdířkou pro připojení sluchátek, což je signál, že mají spustit hlasový výstup a nevidomého klienta jednoduše provést celým výběrem hotovosti, případně další službou, jako je zjištění zůstatku na účtu, dobití kreditu mobilního telefonu nebo změna PIN platební karty. Počty těchto strojů navíc každým měsícem stoupají. Hovoříme o tom, jak se může nevidomý klient v pobočce banky orientovat, alespoň dokud se ho neujme některý z pracovníků – nebo také chce-li se záměrně obejít bez pomoci. Trochu jiná situace je ve chvíli, kdy začnete na stránkách banky hledat nejbližší pobočky a chtěli byste vědět, která z nich je vybavena i hlasovou navigací pro nevidomé. Podotýkám, že spousta našich čtenářů již běžně pracuje s chytrými telefony s hlasovým výstupem. Ovšem na webu banky sice každá pobočka je vybavená informačními ikonami, z nichž jedna označuje i to, zda jde o „banku bez bariér“, to se ale může vztahovat k bezbariérovosti pohybové – k tělesně, ne už ale ke zrakově postiženým. A dostává se mi ujištění, že se nad tím příslušný odbor zamyslí. Dá se tomu věřit, protože vzápětí se na pořad dostává otázka mých protějšků, bankovních specialistů: „která místa v republice, a místa v konkrétních městech se vyznačují vyšší koncentrací nevidomých? Abychom mohli přednostně vybavovat tamní bankomaty softwarem pro zvukovou komunikaci…?“ Ano, v prvním přiblížení můžeme poskytnout, a také poskytneme (ve skutečnosti již tohle všechno proběhlo, tento článek vyšel v černotiskové ZOŘE již v říjnu, ale do té bodové se nějak ne a ne dostat! – pozn. redakce) adresy škol a následně i odboček SONS, ale relevantní je i námitka, že většinou chodíme tam, kde jsme si účet založili, a to děláme většinou podle místa bydliště. „V tom případě může samozřejmě každý využít již běžně poskytovanou službu – klient se objedná na konkrétní dobu do pobočky a tam se mu plně věnuje pracovník banky tak, aby nejen splnil jeho požadavek, ale aby mu případně i poradil, nasměroval jeho další kroky, pokud třeba se nejedná o „univerzální“ pobočku. Mimochodem – Česká spořitelna nabízí i možnost objednat si schůzku v pobočce pro neslyšící. Vzhledem k tomu, že již téměř každá větší pobočka má i „recepci“, informační pracoviště, lze říci, že když překročíte práh banky, jste již v bezpečí vy i vaše peníze. Ovšem že by operace mezi bankou a klientem byly zcela bez nebezpečí, to tedy ani náhodou. Na ta reálná, ale i třeba fiktivní nebo zveličovaná nebezpečí se zaměříme příště, i na základě vašich otázek. Na www.sons.cz/Bankomaty byl aktualizován seznam bankomatů České spořitelny s hlasovým výstupem (včetně GPS souřadnic). Najdete tu i informace o bankomatech ČSOB. Václav Senjuk # Jaké brýle hradí pojišťovna? V následujícím textu se dozvíte, jaké brýle a obroučky hradí zdravotní pojišťovna. Z veřejného zdravotního pojištění totiž máte nárok jen na zákonem stanovenou částku na brýlové obruby a brýlové dioptrické čočky v základním provedení. Pacientovi s běžnou oční vadou (krátkozrakost, dalekozrakost, vetchozrakost) pojišťovna plně hradí běžné skleněné čočky, a to jednou za tři roky, pokud nedojde ke změně korekce. Jestliže je potřebná změna, jsou samozřejmě čočky hrazeny vždy. Při více než třech dioptriích do dálky má pojištěnec nárok na dvoje kompletní brýle. Čočky skleněné ztenčené, vytvrzené, s antireflexem, zabarvené nebo samozabarvovací, stejně jako čočky bifokální nebo multifokální, případně čočky plastové hrazeny nejsou. Výjimky Někteří pojištěnci však na brýlové čočky v tomto provedení nárok mají. Například epileptikům nebo jednookým je vždy hrazena tvrzená úprava skleněných brýlových čoček. Vysokoindexové čočky, které jsou tenčí a lehčí, jsou (se souhlasem revizního lékaře) hrazeny pacientům s myopií nad 10 dioptrií nebo s poruchou centrálního zorného pole. Absorpční vrstvy na brýlové čočky pojišťovna uhradí např. pacientům s chorobami a vadami, které jsou provázené světloplachostí. Bifokální čočky se hradí dětem do 18 let s afakií (v oku chybí oční čočka) nebo se strabismem (šilháním). U pojištěnců nad 18 let je lze předepsat při poruchách pohybového aparátu dolních končetin, které vyžadují trvalé používání francouzských holí; předpis navíc podléhá schválení revizním lékařem. Multifokální čočky hrazeny z veřejného zdravotního pojištění nejsou. Příspěvek na obruby Na brýlové obruby dávají pojišťovny dospělým (od 15 let) 150 Kč jednou za tři roky, resp. při refrakční vadě nad tři dioptrie do dálky se poskytuje příspěvek 150 Kč na dvoje brýle. Pacient, který má více než tři dioptrie do dálky a potřebuje i brýle do blízka, má tedy jednou za tři roky nárok na dvoje kompletní brýle do dálky a jedny do blízka. „To znamená, že oční lékař vám může vystavit celkem tři poukazy, na jejichž základě pojišťovna uhradí třikrát 150 Kč za brýlovou obrubu a třikrát brýlové čočky v odpovídajícím základním provedení. Zda si necháte na základě vystaveného poukazu zhotovit běžné brýle a doplatíte si případně za lepší obruby a brýlové čočky, nebo brýle bifokální či multifokální, je na vašem rozhodnutí. Pojišťovna ale uhradí jen to, co jí umožňuje hradit zákon na základě lékařem vystaveného poukazu,“ řekl Oldřich Tichý, mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny. Podle něj musí ve smluvních provozovnách očních optik vždy být dostupná plně hrazená varianta brýlí, bez doplatku. Václav Pergl Zdroj: Právo # ZDRAVÍ: Povědomí o rané péči má 28 procent Čechů Ke Světovému dni zraku, který připadá na 10. října, provedla výzkumná agentura Ipsos průzkum o rané péči. Z šetření pro neziskovou organizaci EDA vyplynulo, že povědomí o rané péči má 28 % Čechů. To je dosud nejvyšší zaznamenaný výsledek. Tazatelé zjistili i to, že skoro polovina populace si myslí, že zrak lze zlepšit i jinak než pomocí operace (například tréninkem). Zároveň se 55 % lidí domnívá, že je možné provést vyšetření zraku již u miminka. (Ženy a vzdělanější lidé si častěji myslí, že to u miminka jde.) Ipsos se lidí také ptal na to, zda vědí, na koho se obrátit v případě postižení zraku u dětí. Pouze 10 % respondentů odpovědělo, že ano. Tito dotazovaní nejvíce uváděli charitativní organizace nebo konkrétní osoby, které se ranou péčí zabývají. Dalším zjištěním bylo, že v případě těžkých životních situací mají lidé tendenci obracet se pro pomoc především na svou rodinu. Kdyby se jim však narodilo postižené dítě, vyhledali by pomoc specializovaného lékaře. Na otázky pomocí online dotazníkového šetření odpovídalo v květnu 1004 respondentů ve věku 18 – 65 let. Raná péče Je terénní sociální služba poskytovaná rodičům s dětmi do 7 let, které mají zdravotní postižení nebo jejichž vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivého zdravotního stavu. Služba je zaměřena na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby. Služba napomáhá při realizaci práva na vzdělání a výchovu dětí se zdravotním postižením, podporuje integraci těchto dětí i jejich rodin do společnosti. Služba umožňuje dítěti zůstat doma v jeho přirozeném prostředí, a představuje tak alternativu ústavní péče. Zdroj: www.eda.cz # Kronika medicíny, část třetí, léčitelé staré Mezopotámie Proti utrpení a nemocem bojovala každá společnost všemi dostupnými prostředky. Medicína v Mezopotámii měla řadu specifik. Přístup k léčení byl výrazně náboženský a nemoc chápána jako trest bohů nebo napadení zlým démonem. Zlomeniny a zranění léčili chirurgové, nemoci vnitřní zaříkávači. Trpící se vyzpovídal, zaříkávač pomodlil a započal vymítání démona. K uzdravování se používaly léčivé byliny, minerály i exkrementy zvířat, jimiž se napouštěly obklady a obvazy. Existovaly nemocnice, jejichž vchody byly ověšeny amulety. Slavné lékaře si panovníci navzájem půjčovali. Již zde si chirurgové všimli, že v zornici je při zákalu něco šedého. Pokud se do toho píchne, zapadne to do sklivce a pacient lépe vidí. Často se však operace nepovedla a lidé přišli o zrak úplně. Nejslavnější knihovna byla objevena v asyrském Ninive na předměstí dnešního Mosulu. Neznámý kněz tu zanechal na hliněných tabulkách lékopis a diagnostickou příručku. Je zde soupis onemocnění v jednoduchém systému od hlavy k trupu a končetinám. Nemoci měly již jména a uveden byl i jejich průběh. Našly se i pečeti lékařů, jež mohly sloužit i jako amulety. Učenost tvořilo pět disciplín, písařství, věštectví s astrologií, zaklínání, léčitelství a nářky s modlitbami. Vzdělanost byla branou k vyššímu postavení. Celá společnost byla hierarchicky uspořádána. Tvořili ji avílové, privilegovaná nejbohatší vrstva, muškéni, neprivilegované svobodné obyvatelstvo a otroci. V letech 1792–1750 před naším letopočtem vládl Mezopotámii král Chamurapi. Z té doby pochází hladký čedičový sloup popsaný klínovým písmem. Na něm je reliéf boha Šamaše, jak diktuje panovníkovi 282 zákonů. Týkají se rodiny, majetku i postavení společenských vrstev. Upravuje dokonce i možnost mužů žít ve vztahu s více ženami. A má to svá přísná pravidla! Ale zpět k medicíně. Chamurapiho zákoník stanovil odměňování chirurgů a lékařů. Výše honoráře odpovídala postavení pacienta: „Jestliže lékař provedl na avílovi složitou operaci a občana vyléčil, nebo otevřel nádor na obočí a vyléčil oko občana, dostane 10 šekelů stříbra. Jestliže vyléčil muškéna, dostane pět šekelů. Jestliže vyléčil otroka, zaplatí pán otroka dva šekely. Jestliže lékař vyléčil zlomenou kost nebo bolavý sval plnoprávného občana, pán rány zaplatí lékaři pět šekelů stříbra.“ Na druhé straně byly vyhlašovány tresty za chybnou léčbu, nepovedené zákroky a profesní nedbalost: „Jestliže lékař provedl na svobodném občanovi složitou operaci a způsobil smrt občana, useknou mu ruku. Jestliže lékař provedl na otroku těžkou operaci a zavinil jeho smrt, nahradí otroka za otroka.“ A ještě prohlášení vladaře v závěru zákoníku: „Já, král, který má převahu mezi králi, moje slova jsou vybraná, moje síla nemá sobě rovné. Na rozkaz Šamaše, nechť moje spravedlnost zazáří na zemi! Nechť moje vryté dílo nenajde nikoho, kdo by je zneuctil! Nechť moje jméno je v dobrém vyslovováno na věky!“ Antonín Vraný Zdroj: 3pol.cz, klimes.mysteria.cz, referaty-seminarky.cz # Penízovkou proti infekcím, plísním i nádorům Penízovka sametonohá je obdobně jako hlíva ústřičná chutná a zdravá houba. Má silnou houbovou vůni a sbírá se nejlépe na podzim po prvních mrazících. Může vám klidně i zmrznout a při rozmrazení bude mít stejnou chuť i léčivé účinky. A těch je vskutku požehnaně. Již léta je využívá tradiční čínská medicína a stále více se dostává i do povědomí té naší klasické. Působí antibakteriálně i proti plísním. Odstraněním škodlivých mikroorganismů normalizuje střevní mikroflóru a pomáhá tak k přirozené detoxikaci organismu. Výluhem nebo tinkturou můžete ošetřit nohy a nehty v případě plísňových chorob. Pokud budete důsledně dodržovat doporučené dávkování, je možné odstranit i projevy akné. Jak na to? Užívejte vnitřně 25 kapek tinktury ráno a večer po dobu 3 týdnů. Zároveň postižená místa každý den na noc potírejte jejím výluhem. Připravíte ho přelitím 200 g rozdrobněných hub vroucí vodou a vyluhováním po dobu 15 minut. Protinádorové účinky nejsou ještě dostatečně prozkoumány a ověřeny. Nicméně již dnes víme, že penízovka zpomaluje růst nádoru. Po ozařování dokáže zregenerovat unavené tělo a utlumit nepříjemné pocity, jako je nevolnost, průjmy nebo zvracení. Při těchto obtížích se poraďte s vaším lékařem o užívání 1 kapky tinktury na 1 kg tělesné hmotnosti. Dávku užívejte jednorázově denně před večeří po dobu 3 měsíců. O nastalých změnách nebo reakcích lékaře informujte. Jako jedna z mála potravin očišťuje penízovka slinivku břišní a povzbuzuje její činnost. Zlepšuje stav a projevy diabetu a také ischemické choroby srdeční. Úpravou střevní mikroflóry může navíc usnadňovat redukci hmotnosti. A pokud se právě nemusíte léčit, používejte penízovku občasně v kuchyni. Má příjemnou vůni a chutná výtečně i jen samotná, osmahnutá na sádle a cibuli. Přidávejte ji k pečenému masu i do omáček, polévek nebo rizota. Na zahradě nebo chalupě si ji můžete dokonce sami vypěstovat. Stačí k tomu pokácený strom a dostatek vláhy. Antonín Vraný Zdroj: novinky.cz, gresik.cz, ireceptar.cz # Výživa a krevní skupina 0 Nositelé krevní skupiny 0 bývají vytrvalí, odvážní a sebevědomí. Mají rádi změnu, dobře snášejí fyzickou námahu a stres odbourávají nejlépe pohybem. Doporučuje se jim proto intenzivní cvičení, běh a kontaktní sporty. Nejstarší krevní skupinu měli již před 40 000 lety prapůvodní obyvatelé Afriky. Živili se hlavně masem ulovených zvířat. V České republice zaujímá dnes s 39 % jen druhé místo, celosvětově je však krevní skupina 0 se 46 % nejrozšířenější. Jejich imunitní systém je silný, ale někteří mohou mít sklony ke kornatění tepen a poruchám srážlivosti krve. To je důvodem zvýšeného výskytu infarktu myokardu a mozkové příhody. Častěji trpí žaludečními a dvanácterníkovými vředy. Při nedostatku pohybu tloustnou a objevují se zánětlivá onemocnění kloubů. Ohrožuje je snížená funkce štítné žlázy, některé nádory a alergie. A jaká by měla být jejich výživa? Doporučuje se dostatek masa, nejlépe libového hovězího, jehněčího, telecího a vnitřností. Nevhodné je pro ně maso vepřové a uzeniny. Mohou jíst také téměř všechny druhy ryb s výjimkou sumce, marinovaného sledě a uzeného lososa. Kromě másla, sýru mozzarella a kozího sýru jsou pro ně nezdravé všechny mléčné výrobky. Totéž platí pro vejce. Obiloviny jako rýže, ječmen, pohanka, jáhly a špalda jsou pouze neutrální potraviny. Lepek z pšenice a kukuřice narušuje účinnost inzulínu a vede k obezitě. Čočka, zelí, růžičková kapusta, květák a hořčice potlačují tvorbu hormonů štítné žlázy. Lilkovitá zelenina má na svědomí záněty kloubů. Vhodnou zeleninou je petržel, kedlubny, špenát, červená paprika nebo česnek a křen. Fíky, blumy a švestky jsou nejlepším ovocem. Mohou si pochutnávat na vlašských ořeších, dýňových semínkách a jedlých kaštanech. Svědčí jim čaje z lípy, šípků, máty a zázvoru. Jako doplňky výživy se doporučují vitamíny skupiny B a K, vápník, jód, lékořice a mořské řasy. Antonín Vraný Zdroj: dietologickyporadce.cz, prirodnicestou.cz # BUDE VÁS ZAJÍMAT: Maska ze světelné fólie pomáhá při diabetické slepotě Elektroluminiscence neboli tištěná forma světla. S touto revoluční technologií dokáže středočeská firma Elon Technologies mírnit či léčit závažná onemocnění, včetně očního otoku u cukrovkářů, novorozenecké žloutenky či poruch spánku. Práce firmy z Čelákovic zaujala i ve světě. „Na začátku letošního roku jsme se jako jediní Češi v konkurenci 10 tisíc světových firem dostali mezi vybraných třicet do Dubai Future Accelators. To je program spolupráce start-up firem s potenciálem spolupráce se státními institucemi v Dubaji. To samé se nám nyní povedlo i ve Vídni, kde 25. září spustili největší akcelerátor pro strat-up firmy v Evropě. Tady je nás padesát komerčních partnerů, nejde už tedy jen o spolupráci s vládou,“ vyjmenoval poslední úspěchy firmy se šesti zaměstnanci její jednatel Pavel Beneš. „Zázemí na prezentaci své práce mají všichni absolventi dvouměsíčního programu ve vládních mrakodrapech na doživotí. My jsme tam navíc podepsali roční spolupráci s Dubai Health Authority a oční klinikou dubajské nemocnice,“ dodal. Elon Technologies vznikla v roce 2006. Zabývá se technologií zvanou právě elektroluminiscence. Laboratoře na vývoj zdravotnických prostředků na její bázi spustila firma předloni na podzim. „Finálním produktem našeho výzkumu a vývoje je asi půl milimetru tenká polymerová vrstva, která vyzařuje světlo. Její výhodou je to, že oproti jiným zdrojům je to světlo naprosto studené,“ vysvětluje Pavel Beneš s tím, že se materiál dá používat mnoha způsoby. Nejprve firma fólii začala užívat pro reklamní účely nebo v oblasti interiérových dekorací. Poslední čtyři roky má ale vyšší cíle – zdravotnictví. „Pracujeme na šesti produktech, z nichž pět je ve stadiu vývoje. Na trhu v ČR je světelná maska pro léčbu zraku u cukrovkářů. Tuto technologii společnost vyvinula ve spolupráci s Pavlem Kuchynkou z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, který je českou jedničkou na léčbu diabetické slepoty zeleným ledkovým světlem. Dosud nikdo nepostavil zdroj tohoto světla, aniž by nevydávalo zároveň teplo, tedy aby při styku s kůží pacienta nepálilo. „V masce přes oči s naší fólií, která toto studené světlo dokáže vydávat, mohou pacienti spát celou noc. Zelené světlo zabraňuje oku diabetika přepnout z denního režimu na noční. Právě v noci se totiž zvyšuje zásobování cév oka kyslíkem, poškozené cévy diabetiků mohou praskat, vytvářet na sítnici černé skvrny, které mohou vést až ke zmíněné slepotě. Zelené světlo zvýšenému zásobování a tedy tlaku na cévy oka zabraňuje. Oko si sice myslí, že je den, jinak ale pacient v klidu spí,“ vysvětluje jednatel Elon Technologies. Unikátní metoda prošla klinickými testy a v současné době se již maskou z první vyrobené série léčí přes 150 pacientů. „Měli jsme pacienty s diabetem, kteří po užívání masky přišli za svým očním lékařem s tím, že najednou vidí mlhavě přes své brýle. Doktor zjistil, že se jim o dioptrii zlepšil zrak,“ poznamenal Pavel Beneš. Moderní technologie masky je proti stávající léčbě diabetické slepoty levnější, současně je léčba neinvazivní. Dosud museli pacienti ročně podstupovat sedm injekcí hormonu, který redukuje cévy na sítnici, anebo laserové operace očí, které lze opakovat jen několikrát, a mohou navíc sítnici poškodit. Další využití „světelného“ materiálu - Elon Technologies spolupracuje s Národním ústavem duševního zdraví na masce vyzařující v pulsech během noci modré světlo. Ta má sloužit pro domácí léčbu nespavosti u bipolárních pacientů. - Odborníci z ET vyvinuli dečku s tištěnou formou světla, která léčí novorozeneckou žloutenku. - Obdoba masky by se mohla používat pro zmírnění sezonních depresivních poruch. - Touto technologií by se mohla řešit i pásmová nemoc při cestování. ET o tom jedná s aerolinkami Emirates a Fly Dubai. - V počátcích je spolupráce s vinohradskou nemocnicí na světelných náplastích. Eva Havaleková Zdroj: praha.idnes.cz # Téměř tři čtvrtiny řidičů má špatný zrak či slabé brýle Autoklub ČR ve spolupráci s BESIP a optikou Carl Zeiss změřil mezi květnem a říjnem zrak 2880 dobrovolníkům. Z testu vyplynulo, že 71 procent testovaných řidičů má špatný zrak nebo nedostatečně silné brýle. Většina z nich si to ale neuvědomuje. Řidiči si nechali změřit zrak při různých motoristických akcích v rámci osvětové kampaně nazvané Slepí vrazi. Dobrý zrak nebo vhodné optické pomůcky měla podle zjištění pouze čtvrtina lidí. Čtyři procenta kontrolovaných u sebe neměla brýle, proto je nebylo možné překontrolovat. Řada lidí má sníženou ostrost vidění o deset až 20 procent. To není nebezpečné při dobré viditelnosti, při špatné světelné situaci už to ale roli hraje, řekl Richard Baštecký z Živnostenské komory českých očních optiků. Ve tmě se rozšiřují zornice a oční vady se tak více projevují. Špatně vidící řidič má pak pomalejší reakce. Nedobré světelné podmínky přitom nejsou při řízení vozidla výjimkou. Na podzim představují nebezpečí zejména plískanice a časné stmívání. V létě zase jízdu komplikuje ostré světlo a rychlé přechody ze slunce do stínu například při průjezdu lesem. Pravidelné kontroly zraku v současnosti povinné nejsou. Poprvé si musí řidič nechat oči zkontrolovat, když žádá o vydání řidičského oprávnění a potom až v 65 letech. Ideální by ale podle ředitele divize Carl Zeiss Marka Svojáka bylo, pokud by si šoféři nechali zrak zkontrolovat každý rok. To ale většina nedělá, 74 procent z kontrolovaných řidičů za poslední rok očního lékaře nenavštívilo. Zdroj: zdravi.euro.cz # KULTURA: Literární tip: Jen malý kousek nebe Do Knihovny digitálních dokumentů nedávno přibyla prvotina 29leté autorky Šárky Bukvajové Jen malý kousek nebe. Novinka nakladatelství Kava-Pech vypráví na 120 stranách příběh ženy, která náhle oslepne. Čtenář pak může z jejího čistě subjektivního pohledu sledovat její další život bez zraku. Hlavní hrdinka Helena, která sní o kariéře malířky, najednou nemůže tvořit a rozvíjet svůj talent... Místo toho se potýká se zdánlivými drobnostmi, které jí ještě nedávno přišly samozřejmé. Zároveň se zamýšlí nejen nad svým životem. Autorka je rodačka z Loun. Vystudovala tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Novelu napsala během mateřské dovolené. S někým, kdo o zrak skutečně přišel, prý text nekonzultovala. Pro Žatecký deník k tomu řekla: „Pojala jsem to jako výzvu – sama se do někoho takového vcítit a pokusit se vytvořit text, který by byl zaměřený spíše na pocity a vnímání něčeho jiného než okolního světa, na který se koukáme hlavně očima.“ zem # Téma (nejen) vánoční: Jingle Bells Jak to bylo…? Zvoňte, zvonky Světoznámá píseň „Jingle Bells“, kterou opatřil českým textem Vladimír Dvořák (Rolničky), ve skutečnosti nemá s Vánocemi, natožpak s dětmi, které si ji postupem let přisvojily, moc společného. Další nepřesnosti se dopustil spisovatel Robert Fulghum, když ve své druhé knize „Už hořela, když jsem si do ní lehal“ skladbu přisoudil americkému všeumělovi Johnu Pierpontovi (1785 –1866). Tento kardinální smolař vystudoval práva na Yaleově univerzitě, kterou spoluzakládal jeho dědeček, pak chvíli živořil jako učitel a advokát a nakonec si otevřel obchod s konfekcí. Do dějin se zapsal až jako nepohodlný pastor kostela na Hollis Street v Bostonu. Pierpont totiž sympatizoval se stranou, která usilovala o zrušení otroctví a jejíž dobré úmysly si později příliš radikálně vyložil smutně proslulý fanatik John Brown. Ze zažloutlé církevní korespondence vyplývá, že odvážný kněz hlásal své pravdy tak dlouho, až byl propuštěn. John Pierpont dosloužil jako bezvýznamný úředník na ministerstvu financí ve Washingtonu. Celý život psal poezii. Jenomže nesložil Rolničky. Staré dokumenty totiž prozrazují, že skutečným autorem jedné z nejpopulárnějších amerických melodií je jeho syn James Pierpont. Populární fejetonista (a mimochodem rovněž duchovní) Robert Fulghum se zkrátka zmýlil, což lze omluvit, neboť stejně se mýlí i řada „seriózních“ pramenů, ze kterých zřejmě vycházel. O sukničkáři a bonvivánovi Jamesi Pierpontovi (25. 4. 1822 – 5. 8. 1893) toho víme podstatně méně než o jeho zbožném tatínkovi. Narodil se v Medfordu v americkém státě Massachusetts a už od mládí měl pověst pěkného lehkovážníka, ne-li dareby. Když mu bylo čtrnáct, utekl z domova a dal se najmout na velrybářskou loď se zlověstným jménem Žralok. Po mořích putoval až do svých jednadvaceti, kdy se vrátil do rodného města. Dálky ho však nepřestávaly lákat, a jakmile v roce 1849 vypukla Zlatá horečka, vyrazil s tisíci dalších dobrodruhů zbohatnout do Kalifornie. Bez jediné vindry se znovu vrátil do tepla rodičovského krbu v Medfordu a zkroušeně přijal nabídku svého staršího bratra, reverenda Johna Pierponta, juniora, aby s ním odjel do města Savannah ve státě Georgia, kde měl John nastoupit jako nový pastor. Od roku 1853 byl tedy hudebně nadaný James Pierpont díky bratrově přímluvě zaměstnán jako varhaník a dirigent v kostele v Savannah. Aby si přivydělal, dával také hodiny zpěvu a učil další varhaníky. Doma v Medfordu zanechal manželku Millicent a dvě děti, Mary a Johna. Kdo ví, co jim slíbil – snad že se pro ně zakrátko vrátí jako boháč. V té době se už totiž pokoušel uspět jako skladatel populárních písní a od rušného města Savannah si sliboval, že tu snáze prorazí. Písničky a rozverné popěvky z jeho pera propadly – jedna skladba ale nesla název „Kéž nezemřu v zapomnění“. A nebesa tuto prosbu vyslyšela. Jsme v roce 1857. James Pierpont žije v Savannah se svou druhou ženou Elizou, dcerou zdejšího starosty Thomase Pursea. Předchozí manželka zemřela o rok dříve na tuberkulózu a její děti v Medfordu marně vyhlížejí tatínka, který mezitím čeká dalšího potomka s nějakou jinou paní. Zkrocený bouřlivák stále hraje na varhany v kostele svého bratra a 16. září mu jen tak mimochodem vyjde u nakladatele Olivera Ditsona v Bostonu notový záznam písničky s názvem „One Horse Open Sleigh“. Skladba se zřejmě ujala, neboť ji Ditson za dva roky vydal znovu, tentokrát už jako „Jingle Bells“ („jingle“ tu není přídavné jméno, ale imperativ slovesa, takže správně by se měl název překládat jako „Zvoňte, zvonky“). Autor z tohoto nesmrtelného hitu nikdy nic neměl a jeho příbuzní museli ještě dlouhá léta bojovat o oficiální uznání, že písničku složil. Několik let poté, co ji vypustil do světa, propukla válka Severu proti Jihu, a James ke zděšení svého otce začal psát skladby k povzbuzení jižanské armády. Jedna z nich, neoficiální hymna Konfederace We Conquer Or Die (Zvítězíme, nebo zemřeme), se proslavila málem jako Rolničky a hraje se dodnes. Skladba se svým textem ovšem do kostela nehodí, a už vůbec není pro děti. Není to vánoční píseň, nýbrž zimní. V první sloce se dozvídáme, že vypravěč s někým uhání na saních (a to ne na ledajakých: „one-horse open sleigh“ znamená doslova „otevřené saně, tažené jedním koněm“). Celou cestu se směje a zpívá si sáňkařskou odrhovačku za doprovodu rolniček na kupírovaném koňském ohonu. V druhé sloce vypravěč přiznává, že se rozhodl pozvat slečnu Fanny Brightovou (Fanynku Zářivou) na malý výlet. Jejich saně bohužel táhl kůň, který byl samá kost. Netrvalo dlouho a vyklopil je do závěje, což ty dva kupodivu příliš nesblížilo. Třetí sloka (kterou už na většině nahrávek nenajdeme) nám odhalí, že téhož dne, kdy ochladly city slečny Fanny, vypravěč vyšel z domu a upadl na zmrzlém sněhu. Nedosti na tom, právě v té chvíli kolem jel jakýsi chlapík (jak jinak než v otevřených saních), který se cizímu neštěstí ošklivě zasmál a pak se rychle klidil – zřejmě aby nedostal přes ústa. V závěru nás autor vybízí, abychom si užívali, dokud je bílo a dokud jsme mladí. Stačí jen chytit nebohé zvíře za zvonivý ocas, zapřáhnout ho a tradá! Není náhodou, že Pierpont složil písničku o saních. Nejde o žádný neurčitý dojem z klasických zimních radovánek. Staré texty jsou plné zapomenutých reálií a toto je jeden ze zářných příkladů. V Medfordu (platí to ale i o dalších amerických městech) totiž měli takovouto specialitu: jakmile napadl sníh, zapřáhli obyvatelé „one-horse open sleigh“ a počali mezi sebou soutěžit. Závody otevřených saní byly nesmírně populární a nejčastěji se konaly na Mystic Street, tedy v ulici, kde Pierpontovi bydleli. Dokonce je možné, že se James některého dostihu zúčastnil. Roku 1832 prý mladý James napsal své matce Mary Sheldon Lordové (proto je někdy uváděn jako James Lord Pierpont) z internátní školy v New Hampshire, že řídil otevřené saně. To by znamenalo, že se tímto riskantním a v podstatě ilegálním sportem bavil už od dětství. Zdálo by se, že jsme už prošli všemi zákrutami prastarého vyprávění. Ještě ale zbývá jedna roztomilá historka. Roku 1949 totiž poskytla deníku Boston Globe exkluzivní interview dáma jménem Stella Howeová. Mimo jiné vyprávěla příhodu, jež se jednoho zimního dne vprostřed devatenáctého století stala její babičce Otis Watermanové, majitelce medfordského hotýlku. Přišel k ní na návštěvu James Pierpont, a učinil tak z prostého důvodu, její podnájemník a ředitel pěvecké školy William Webber vlastnil jediné piano ve městě. James prý vstoupil se slovy: „Mám v hlavě takový malý popěvek.“ Sedl k nástroji a zahrál to, co dnes tvoří sloku písně „Jingle Bells“ (která se tehdy ještě nijak nejmenovala). Načež madam Watermanová zašveholila, že to je vskutku „a very merry little jingle“, což snad ani nejde přeložit, ale všichni cítíme, jak tato věta zvoní. Název byl na světě. V dochovaném deníku Otis Watermanové z toho dne nalézáme zápis, že pomohla panu Pierpontovi vymyslet refrén… JINGLE BELLS – ZVOŇTE, ZVONKY Uháníme po sněhu v otevřených saních, pádíme přes pláně a celou cestu se smějeme. Zvonky na koňském ohonu zvoní, jak je nám hned lehko! To se nám to dneska večer jede, to se nám to prozpěvuje na těch našich saních! Zvoňte, zvonky, zvoňte, zvonky, zvoňte celou cestu. Joj, to se nám to dneska večer jede, to se nám to prozpěvuje na těch našich saních! Den nebo dva zpátky mě napadlo, že si vyjedu, a za chvilku už po mém boku seděla slečna Fanynka Jasná. Jenže kůň byl vyzáblá herka, neštěstí bylo jeho údělem, zapletl se do návěje a pak jsme se převrhli. Zvoňte, zvonky… Den nebo dva zpátky, to vám musím říct, šel jsem se projít sněhem a spadl jsem na záda. Vtom jel kolem chlap v otevřených saních, rozesmál se, že tam ležím jak široký tak dlouhý, ale pak radši rychle odjel. Zvoňte, zvonky… Všude kolem je bílo, tak jděte, dokud jste mladí, vezměte s sebou holky a zpívejte si tuhle sáňkařskou písničku. Sežeňte si hnědáka s kupírovaným ocasem, co urazí 2 míle za 40 sekund, zapřáhněte ho do otevřených saní A prásk! Už to máte na háku! Zvoňte, zvonky… Podle článku Michala Bystrova (Kulturní magazín, 12/2007) zpracovala Helena Matasová. # SPORT: Ostrá střelba v Ostravě Nedávno se čtenáři Zory mohli z článku Martina Adámka, našeho dosud jediného zrakově postiženého střelce z ostrých zbraní, seznámit se vzduchovou puškou. V sobotu 18. listopadu přijelo několik střelců (z řad těch nejlepších v simulované zvukové střelbě) na pozvání Martina Adámka do Ostravy, aby si také vyzkoušeli ostrou zvukovou střelbu ze vzduchové pušky. Na střelnici Střední školy technické a dopravní se tak sešli Pavel David z Brna, Milan Hradil, Eva Macháčková a řidič Radek ze Zlína a Tomáš Trnka a Martina Policarová z Prahy. Střelci se pod dohledem Martina a jeho otce naučili základní manipulaci se vzduchovou puškou (nabíjení, zapojení sluchátek, držení a odložení pušky vážící 5,5 kg), vyzkoušeli si střelbu vstoje a vsedě s lokty opřenými o střelecký stolek a měli možnost prohlédnout si i vyzkoušet povinnou střeleckou výstroj (kabát, kalhoty, boty, rukavice). Poloha vstoje je opravdu vstoje, ale při polohách vkleče a vleže se sedí u stolečku, aby to bylo v souladu se střelbou tělesně postižených. Takže vkleče je opřený jeden loket o stoleček a vleže jsou opřené oba lokty. Střílelo se na terč pro vzduchovou pistoli ve vzdálenosti 10 metrů. Bodové světlo svítilo na masku terče a snímač na pušce zaměřoval tu osvětlenou masku. Zvuk navádění ve sluchátkách je plynulý, podobný zubařské vrtačce, ale není vůbec jednoduché se do záměrné části terče dostat. Leč jak poznamenal Martin, aby se ostrá zvuková střelba stala paralympijským sportem, je třeba přejít na oficiální terče pro vzduchovou pušku, které jsou mnohem menší než terče pro vzduchovou pistoli, na něž se střílelo dosud. A také se přechází na nové zaměřovače, které již nepotřebují osvětlení terče prostřednictvím bodové zářivky. Martin trpělivě odpovídal na dotazy střelců a stručně vysvětlil i pravidla střeleckých soutěží. Např. muži střílejí 60 ran vstoje a 60 ran vleže. Střelec s asistentem se dorozumívají pouze pomocí doteků na střelcovy paže a záda, z nichž se střelec dozví hodnotu zásahu a směr rány. Střelci nepoužívají klapky, na rozdíl od našich soutěží v simulované zvukové střelbě. Na závěr prezentace proběhl improvizovaný miniturnaj ve střelbě vleže (resp. vsedě) na 5 ran, jehož uspořádání inicioval Milan Hradil (to ho bude ještě dlouho mrzet...) a jehož výsledky byly překvapivě vyrovnané a na začátečníky víc než dobré. Odměnou byl střelcům dobrý pocit a prostřílený terč na památku. Pavlu Davidovi se přihodilo, že měl 5 výstřelů a v terči byly jen čtyři zásahy. Po podrobném zkoumání vyšlo najevo, že neminul terč, ale trefil téměř stejně dvě desítky. A jak podotkl: „Vkleče a vleže by to snad šlo, ale vestoje je to strašně fyzicky náročné.“ Ano, zde mají nejvíce své opodstatnění doplňky v podobě střeleckého kabátu a kalhot, které člověka fixují a postoj je pak mnohem pevnější a stabilnější než když člověk střílí jenom v riflích a tričku. Výsledky minizávodu: 1. Martina POLICAROVÁ 47 2. – 3. Pavel DAVID 46 2. – 3. Tomáš TRNKA 46 4. řidič RADEK 45 5. Eva MACHÁČKOVÁ 44 6. Milan HRADIL 43 Pokud se chcete dozvědět kompletní informace o střelbě ze vzduchové pušky, přečíst reportáže ze soutěží, kouknout na pár fotek a shlédnout nějaká ta videa, můžete navštívit web: www.martinadamek.cz. Střeleckému sportu zdar! Vladimír Krajíček # INZERCE Prodej Přenechám stolní elektrickou lupu I-See 22 za 3000 Kč (hodnota 48 300 Kč), v záruce do 25. 1. 2018. Tel.: 606 309 933. *** Rád bych se seznámil Hledám partnerku z regionu Teplice v Čechách a Ústí nad Labem. Je mi 30 let, jsem nevidomý, po problematickém rozchodu s drobnými psychickými problémy. Hledám partnerku přiměřeného věku, která má trpělivost se zdravotně postiženým. Telefon 777 140 377, volejte denně po 15. hodině, o víkendu od 8 do 22 hodin. Zn.: Jan