Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 24 Prosinec 2017

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Vánoční euforie a deprese
STALO SE: Po roce opět koncert na Hradě
Nastupování do brněnských tramvají jinak
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Jablonec nad Nisou
Firmy netuší, že ušetří velké peníze, když dají práci lidem s handicapem
ZORA RADÍ: Peníze a jejich krotitelé 2 – Co banka umí poskytnout?
Jaké brýle hradí pojišťovna?
ZDRAVÍ: Povědomí o rané péči má 28 procent Čechů
Kronika medicíny, část třetí, léčitelé staré Mezopotámie
Penízovkou proti infekcím, plísním i nádorům
Výživa a krevní skupina 0
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Maska ze světelné fólie pomáhá při diabetické slepotě
Téměř tři čtvrtiny řidičů má špatný zrak či slabé brýle
KULTURA: Literární tip: Jen malý kousek nebe
Téma (nejen) vánoční: Jingle Bells
SPORT: Ostrá střelba v Ostravě
INZERCE

Firmy netuší, že ušetří velké peníze, když dají práci lidem s handicapem

Zaměstnance často překvapí, když vidí na pozici manažera, šéfa podniku nebo obecně člověka ve vysoké funkci někoho, kdo je handicapovaný. Jenže takových lidí je víc, než si myslíme. Hana Potměšilová z Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením jich zná opravdu hodně. „Jsou to generální ředitelé velkých IT firem, šéfové poboček bankovních ústavů či politici. Problém je, že ne vždy chtějí jít s kůží na trh a zveřejnit před zaměstnanci svou diagnózu,“ podotýká žena, která firmám říká, proč je dobré v práci neskrývat, s jakou diagnózou se člověk v osobním životě pere, a že se podnikům vyplatí handicapované zaměstnávat.

HN: Proč to skrývání diagnózy? Mám pocit, že v zahraničí jsou lidé otevřenější a nebojí se zveřejnit svou nemoc.
Jde hlavně o problém Česka. Plyne to z doby před revolucí, kdy všichni lidé s handicapem byli považováni za méněcenné. Vůbec se nebralo v potaz, že člověk s mozkovou obrnou může vystudovat vysokou školu a pak pracovat ve výzkumném týmu. Potíž byla, že špatně vypadal, třeba slintal, a tak nezapadal do ideálu společnosti. Přitom kolem sebe vidíme denně příběhy o úspěších postižených – třeba Manfreda Kollera, bývalého člena vedení Českomoravské stavební spořitelny, jemuž ani fakt, že je od dětství bez pravé ruky, nezabránil dostat se do vysoké funkce. A třikrát vyhrál na paralympijských hrách ve stolním tenisu.

HN: Jenže u nás se lidé bojí v práci přiznat i rakovinu a raději si na chemoterapie berou volno.
Ano, a když je jim zle, vymluví se na kocovinu, než aby přiznali, čím prochází. Je to dáno tím, že se bojíme vypadnout z představy o ideálním zaměstnanci, máme strach, že přijdeme o práci. Začíná se to však pomalu měnit. Jde právě o generační rozdíl. Strach mají hlavně lidé s pamětí toho, co bylo před revolucí, kdy postižené zavírali před světem do ústavů. Když ovšem dnes přednáším studentům na vysoké škole, nechápou, proč náš Nadační fond vůbec existuje. Oni už žijí ve světě, kde se od školky setkávají s postiženými spolužáky. A je pro ně normální, že když chtějí vyrazit s neslyšícím nebo slepým spolužákem o víkendu na chatu, vymyslí program tak, aby si to užil i on. V tom vidím velký posun.

HN: V čem přetrvávají největší bariéry při zaměstnávání lidí s handicapem?
Hlavně v myšlení personalistů. Řeknu to na příkladu kolegy z Nadačního fondu. Jde o čerstvého absolventa vysoké školy s roční stáží v zahraničí a se studijním pobytem v Číně. Výborný ekonom. Jenže když se snažil získat práci a uvedl, že je OZP, tedy osobou se zdravotním znevýhodněním, odpověď na jeho životopisy byla osm měsíců prakticky nulová. V okamžiku, kdy přestal uvádět pravdu o svém zdraví, po něm firmy „chňaply“ jedna dvě. Přitom právě fakt, že zaměstnanec diagnózu přizná, znamená pro společnost úsporu významné sumy peněz na odvodech státu.

HN: Takže podniky stále nevědí, jak zaměstnance motivovat, aby se nebáli nemoc přiznat?
Moc ne. A podaří se to jen tehdy, když toto téma dostanou do firemní strategie. Nemá cenu, aby si někdo na personálním oddělení vytyčil hezký plán jen pro odškrtnutí splněných cílů, že tento půlrok se věnuje matkám po mateřské a další půlrok postiženým. Pokud ale z tématu udělají plán vedení na několik let, pak je šance na změnu.

HN: Už jste toto s některou společností řešili?
Ano, příkladem je Komerční banka, která se na nás sama obrátila pro rady a uvolnila svého člověka, respektive dva, kteří se tématu spolu s námi věnují. Díky tomu se nám jen v letošním roce podařilo přímo v bance samotné identifikovat další postižené nebo je přivést zvenčí – celkem jde o 45 lidí. Pro banku to mimochodem znamená, že ušetří i stovky tisíc korun ročně, které by jinak odvedla státu za to, že handicapované nezaměstnává. To často firmy nevědí. Předcházelo tomu ovšem to, že si management banky musel uvědomit, že stárneme a každému z nás se kdykoliv může stát úraz či nemoc. Ale kvůli tomu není důvod opouštět svou pracovní pozici.

HN: Jaká je vlastně šance sehnat zaměstnání pro handicapovaného člověka?
V minulosti jsme takové průzkumy dělali. Ukázalo se, že se společnost člověku, který uvede ve svém životopise, že je osobou zdravotně znevýhodněnou, ozve jen v deseti procentech případů.

HN: Zaměstnávat postižené není zrovna „sexy“ téma. Proč jste se do toho před lety pustila?
Víc než 15 let se věnuju systémovým změnám ve zdravotnictví. Díky tomu vidím, že moderní léčba umí udržet lidi dlouho práceschopnými, takže jsem se rozhodla těm, kteří mají vážnou nemoc, pomáhat, aby se nebáli svou diagnózu přiznat a mluvit o ní.

HN: Co bylo největším tématem, s nímž jste tehdy museli bojovat?
V době, kdy Nadační fond vznikal, byl největší problém fakt, že trh práce chápal postižené lidi jako ty, na nichž se dá dobře parazitovat. Existovaly štědré dotace pro zaměstnavatele na chráněném trhu práce. Firmy dostávaly 12,5 tisíce korun na postiženého člověka měsíčně, kterého ovšem zaměstnaly jen papírově. Aniž by ti lidé něco vytvářeli nebo aniž by dostávali mzdu, byť byli fiktivně zaměstnanci třeba deseti firem. Majitelé na ně jen brali příspěvky. Tuto praxi jsme chtěli změnit. Vrátit lidem sebeúctu, že nemusí sedět doma, ale že mohou vytvářet hodnoty ve skutečné práci. Za největší úspěch tak považuji to, že se nám jako neziskové organizaci podařilo mluvit i do legislativního procesu.

HN: A co je největším tématem dneška?
Právě osvěta a školení, aby se lidé nebáli svou diagnózu v zaměstnání přiznat. A horkým tématem je také elektronická evidence náhradního plnění, což jsou změny, které čerstvě vstoupily v platnost. Měly by zabránit falešným přefakturacím coby náhradního plnění u firem, které postižené nezaměstnávají.

HN: Chybí nám nyní ještě nějaké zákony, které by zaměstnávání handicapovaných usnadnily?
Ano, chtělo by to větší legislativní podporu částečných úvazků. Samy od sebe to firmy neudělají. Jen z dobroty srdce zaměstná postiženého málokdo.

Hana Potměšilová
Dlouholetá ředitelka Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Tuto práci dělá jako dobrovolník.
Od roku 2011 do roku 2014 byla členkou výkonného výboru Fóra dárců. Aktivně se podílí na legislativních změnách v zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
Kromě toho vymyslela a rozjela unikátní projekt Srdcerváči.

Lenka Petrášová
Zdroj: ihned.cz

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 101 Číslo 24 Prosinec 2017
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
Vánoční euforie a deprese
STALO SE
Po roce opět koncert na Hradě
Nastupování do brněnských tramvají jinak
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS
Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Jablonec nad Nisou
Firmy netuší, že ušetří velké peníze, když dají práci lidem s handicapem
ZORA RADÍ
Peníze a jejich krotitelé 2 – Co banka umí poskytnout?
Jaké brýle hradí pojišťovna?
ZDRAVÍ
Povědomí o rané péči má 28 procent Čechů
Kronika medicíny, část třetí, léčitelé staré Mezopotámie
Penízovkou proti infekcím, plísním i nádorům
Výživa a krevní skupina 0
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Maska ze světelné fólie pomáhá při diabetické slepotě
Téměř tři čtvrtiny řidičů má špatný zrak či slabé brýle
KULTURA
Literární tip: Jen malý kousek nebe
Téma (nejen) vánoční: Jingle Bells
SPORT
Ostrá střelba v Ostravě
INZERCE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.