Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 16 Srpen 2017

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Tažní a chovní
STALO SE: Pomůcky půjde získat snadněji
Knihovna věcí
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Olomouc – návštěva Domu přírody Litovelského Pomoraví
Mladá Boleslav – Černá kavárna
LIDÉ KOLEM NÁS: Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás - SONS Česká Lípa
ZORA RADÍ: Nad zlato – Okna jako výkladní skříň 2.
HISTORICKÁ OHLÉDNUTÍ: VE STOPÁCH HOMÉROVÝCH – SUNDARÁR
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Tvojelaska.cz – seznamovací portál pro osoby s handicapem
Otrava z lahví na vodu: tak umírali už před 5000 lety Indiáni
Věříme nesmyslům a trváme na nich
SPORT: Padly dvě sedmistovky
INZERCE

HISTORICKÁ OHLÉDNUTÍ: VE STOPÁCH HOMÉROVÝCH – SUNDARÁR

(7. století Tirunávalúr, Indie – asi 730 Tiruvalúr, tamtéž)

Nežli se v následujících dílech našeho cyklu zaměříme na autora nám velmi blízkého a žijícího v Praze, uděláme si nyní ještě jeden výlet do velmi exotické země – totiž do Tamilnádu, státu nacházejícího se v samém jižním cípu Indie. Poezie, která je dodnes téměř neznámá jak ostatní části Indie, tak celému západnímu světu, tu kvetla odnepaměti. Asi v 5. nebo 6. století se tu začala pěstovat tzv. poezie bhakti, jejímž hlavním cílem je vyjádřit básníkovu oddanost určitému bohu. Zdá se to být jednotvárné? Možná, skutečně ale jen tomu, kdo se nikdy nevnořil do nepřeberného moře básnických obrazů, které si tamilští básníci osvojili, kdo nikdy nepoznal sílu jejich básnického slova...

Nejvýznamnější byli v Tamilnádu vždy ctitelé boha Šivy – a ti, kdo jej opěvovali, se nazývali nájanmárové. Jedním z nich byl právě Sundarár, o němž si budeme povídat dnes; je to snad jediný básník, o němž tradice tvrdí, že během svého života oslepl, avšak zrak se mu zase zázračně navrátil...

Je to jediný tamilský básník, o němž víme, že se poezii oddávali i oba jeho rodiče. Opěvovatelem Šivy byl totiž prý jak jeho otec Sadajan, tak i jeho matka Isaiňání. Syn se jim narodil, když pobývali v malém království Tirumureipadinádu a dostal původně jméno Nambi Arúrár. Rodiče se z něj však dlouho netěšili. Když si hrál s ostatními chlapci, uviděl jej místní král Narasingamuneijarajár a chlapec se mu na první pohled tak zalíbil, že ho okamžitě adoptoval za svého syna a ustanovil následníkem trůnu. Pramenů je poskrovnu, takže proč mladý básník na trůn neusedl, nevíme, je ale možné, že právě v té době bylo malé a nevýznamné království přemoženo sousedním mocným králem Rádžasimhou, který později sjednotil téměř celou zemi Tamilů pod svou vládu...

Legenda vypráví, že když se Sundarár poprvé oženil – s dívkou, která se snad jmenovala Sáňkilí –, zanedbal službu bohu Šivovi, který se rozhodl vyzkoušet jeho věrnost. Stalo se asi toto: zatímco se básník věnoval svatebnímu veselí, objevil se v jeho domě starý asketa, který se po něm sháněl jako po svém služebníkovi; tvrdil, že půjčil Sundarárovi posvátné palmové listy (na ty se tehdy v Indii psalo) se vzácnými hymny Šivovi, a že pokud mu je básník ihned nevrátí, bude zmařen obřad, který právě vykonává. Rozjaření svatebčané byli zaraženi, obořili se na starce a nazvali jej „pitomcem“ (pittaan). Vzápětí ale přispěchal jiný učenec a prohlásil, že stařec mluvil pravdu a že Sundarár posvátnou knihu skutečně u sebe měl. Stařec se rozlítil a přikázal básníkovi, aby jej následoval do vesnice Tiruvénnainallúru a zavedl jej tu do svého chrámu zvaného Tiruvarutturei. Tam se náhle proměnil v samého Šivu, rozhněvaně na svého ctitele, jenž ho tak urazil, pohlédl a pravil: „Ode dneška nebudeš už Sundarár, ale Alálasundarár, to znamená ten, který uctívá Šivu na jeho svaté hoře Kailáse. Během tohoto zkaženého věku upadly velice mravy a je potřeba, aby nejjižnější část této tamilské země ovlažila přítomnost svatých pěvců. Od nynějška ti budou říkat Vantondán, to jest veliký ctitel. Nenazval jsi mě před chvílí pitomcem? Tedy jdi a začneš každý hymnus, který složíš, slovem ,pitomec‘ – a to slovo bude o tobě!“

A aby toho nebylo dost, rozlícený Šiva zbavil ještě básníka jeho zraku. Zarmoucený slepý pěvec opustil svou mladou ženu a vydal se odpykat svůj těžký trest. Prošel celou zemí Tamilů a všude zakládal chrámy pro slávu boha Šivy. V Tiruvarúru se zamiloval do dívky Parávajár, rovněž asketky ze sekty Kánjakajárů, s níž se pak oženil a která jej podle některých zpráv na jeho cestách doprovázela. Byl značně vážen pro své básnické umění, takže jeden z dalších svatých pěvců, Kotpulijjár, mu nabídl ruku své dcery Singatí. Básník se ale rozzlobil, dívku odmítl, usedl stranou a složil dlouhý hymnus na Šivu, ve kterém se vyznal, že již nikdy nepřijme za ženu další dívku a že Singatí přijímá za dceru. Ani tehdy však svůj slib nebyl schopen splnit; když přišel do města Tiruvotrrijúru na břehu moře, vstoupil do Šivova chrámu zvaného Padampakkanáthar a při modlitbě spatřil jakousi dívku, jak připravuje k Šivově poctě květinové věnce. Dozvěděl se, že se jmenuje Sangilijár, zamiloval se a oženil se s ní, i když tím porušil svůj slib Šivovi. (Podle některých legend ztratil zrak až po tomto svém druhém přestoupení oddanosti bohu.)

Teď už jistě slepý básník se vydal se svými dvěma ženami dál a přišel až do kraje Tirupunkóru, kde chtěl navštívit jeden z nejslavnějších tamilských chrámů, Čidambaram. Avšak v celé zemi již po dlouhou dobu nespadla ani kapka vody. A protože básníkova sláva se v té době již velmi rozšířila, navštívil jej sám místní princ z rodu Čólů a prosil, aby svou modlitbou odvrátil boží hněv a přivolal déšť. Sundarár to přislíbil, ale vymínil si, že slavnému chrámu bude věnováno dvanáct akrů půdy. Pak pronesl svou modlitbu a odešel pryč. Déšť se sice spustil, nechtěl ale přestat. Poté, co několik měsíců bez přestání pršelo, poslal čólský princ opět pro básníka, aby problém znovu vyřešil. Ten opět slíbil jedině s podmínkou, že chrámu bude přidáno ještě dalších dvanáct akrů půdy. Pak jedinou písní déšť opět zastavil a vydal se na své pouti dále.

Přišel tak až na poutní místo zvané Avinaší, kde se setkal s naříkajícím pohřebním průvodem. Když se zeptal, co se stalo, dozvěděl se, že jejich osmiletého syna sežral krokodýl. Sundarár tehdy Šivu prosil, aby chlapce oživil; bůh mu vyhověl a poslal téhož krokodýla, aby chlapce živého vrátil.

Jiná legenda říká, že když přišel do Tiruvarúru, byl Sundarár zachvácen božským nadšením a přednesl jména všech třiašedesáti světců-básníků, kteří přijdou po něm. Tato báseň, zvaná Tiruttondarártogei, je dodnes mezi tamilskými šivaisty velice známá, básník v ní sám sebe nazývá sluhou sluhů těch, kteří přijdou po něm. A zde se také naplnil jeho osud. Byl již unaven životem a rozhněván na Šivu, že jej stále trestá slepotou a že ani po tolika zpěvech, které na něj složil (dodnes se jich dochovalo 1026), mu zrak nenavrátil. Přednesl tehdy tuto báseň:

Tys mě prodal
a tys mě koupil.
Já ale nejsem zboží.
Jsem tvým otrokem
jenom z vlastní vůle.
Nic jsem neudělal –
a tys mě oslepil!
Proč, ó proč, Pane,
vzals mi můj zrak?
Ty, jen ty jsi tím vinen!

A protože se tehdy míra jeho utrpení naplnila, Šiva mu podle legendy okamžitě zrak vrátil. Zpráva o zázraku se brzy rozkřikla a donesla se až k sluchu velikého krále a rovněž slavného básníka Čéramána Perumála. Král se za ním okamžitě rozjel, oba se spřátelili a vydali na poslední pouť. Oba byli již unaveni životem, a tak, když dorazili k moři, sestoupil z nebe bílý slon, Sundarár na něj nasedl a zvíře se s ním vzneslo až do nebes. A tehdy vzlétl na svém koni i král... Tak alespoň praví legenda, a jiné zprávy o Sundarárově smrti nemáme...

Jeho verše byly někdy v 10. století sestaveny do sbírky Tirutongatogei, která se pak celá stala součástí posvátných knih tamilských hinduistů, souboru zvaného Tirumurei. Jednu z ukázek jeho poezie jsme tu již uvedli a je těžké přidat nějakou další – důvodem je pro čtenáře hlavně obtížná srozumitelnost některých veršů, neboť Tamilové velice rádi do svých básní vkládali místní a osobní jména, narážky na nejrůznější mytologické události, které tomu, kdo se nikdy o indickou mytologii nezajímal, zůstanou nesrozumitelné. Pokusíme se nicméně podat na závěr tohoto našeho setkání alespoň tři ze Sundarárových básní:

Náš život? Jak je neskutečný!
Prach jsi a budeš prach!
Koloběh zrození je věčný,
trápení, lítost, strach.
O dobro tady nepečuj,
jen pána Kétarámu chval,
neb Višnu, Brahma, synu můj,
jej chválí stále dál a dál.

Ve své podobě jsi zlatý, opásaný tygří kůží,
krásně září tvoje vlasy, plné kóndaijových květů,
tak jsi velký, krásný klenot, potěšení svojí matky,
tys má matka, jenom k tobě obrací se moje srdce.
Oděl jsem se v cáry, tělo zbělelo mi vrstvou prachu,
hle, padl jsem ke tvým nohám. Přijmi mě, ó spáso moje!
ty, který se těšíš stále sladkým pohledem své Umy,
Pane, k nikomu než k tobě obrací se moje srdce!

Opustil jsem, ach já hříšný, cestu lásky, služby též,
nyní znám už, ach já bídný, pramen svého trápení.
Stále ctím tě... jak jsi pyšný! jak to dlouho potrvá?
králi Arúru, ty sličný, klenote můj, perlo má!

Jiří Hubáček

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 101 Číslo 16 Srpen 2017
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
Obsah
ÚVODEM
Tažní a chovní
STALO SE
Pomůcky půjde získat snadněji
Knihovna věcí
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Olomouc – návštěva Domu přírody Litovelského Pomoraví
LIDÉ KOLEM NÁS
Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Česká Lípa
ZORA RADÍ
Nad zlato – Okna jako výkladní skříň II.
HISTORICKÁ OHLÉDNUTÍ
Ve stopách Homérových – Sundarár
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Tvojelaska.cz – seznamovací portál pro osoby s handicapem
Otrava z lahví na vodu: tak umírali už před 5000 lety Indiáni
Věříme nesmyslům a trváme na nich
SPORT
Padly dvě sedmistovky
INZERCE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.